• DRUHÁ. Rozvoj systému sociálního zabezpečení v podmínkách kapitalismu a panování liberálně-buržoazní kultury, jak ukazuje zkušenost rozvinutých zemí, včetně USA, vede k narůstání potenciálně kriminogenních mas různorodého lumpenu ve struktuře společnosti , což je potenciálně nebezpečné pro systém;
• TŘETÍ. Likvidace stavově-kastového uspořádání, překážejícího biblické globalizaci v důsledku nároků národní aristokracie na samovládu, se zavedením kapitalismu otevřela cestu závodům ve spotřebě individualistů podle schopností, což nevyhnutelně vedlo a vede k tomu, že masy individualistů-liberálů ve slepotě a nezodpovědnosti „sežerou planetu“ a zlikvidují současnou biosféru, čímž ukončí současnou globální civilizaci.
Ty příčiny jsou neodstranitelné při zachování liberálně-buržoazního kapitalismu, v důsledku čehož je ten systém v jeho historicky zformované podobě defektní.
V tom je podstata tohoto objektivního jevu, který v marxismu získal pojmenování „obecná krize kapitalismu“, a který představuje fakticky ne obecnou krizi kapitalismu, ale jeden z hlavních problémů v životě současné globální civilizace.
V 19. století předpokládali, že budou ten problém řešit s pomocí marxismu.
Prostřednictvím propagandy marxismu skrze zednářskou periferii kurátoři biblického projektu ve druhé polovině 19. století zavedli do kultury kapitalistických a polofeudálních zemí (mezi něž patřila i Ruská říše) myšlenku socialismu jako společenského uspořádání, garantujícího sociální rovnováhu všech pracujících, tj. většiny, činné mimo oblasti řízení; a s přechodem k vyššímu stádiu socialismu – komunismu – svobodu a rovnoprávnost všech členů společnosti bez výjimky.
Přirozeně že mezi utlačovanou a chudou většinou, vláčící svou existenci v útrobách měst, a mezi vesnickou chudinou ty myšlenky nacházely rezonanci a odezvu.
Ale vedle toho obsahové zvláštnosti marxismu, o nichž bylo řečeno výše (neadekvátnost jeho filozofie v otázkách řízení, metrologická neadekvátnost jeho politické ekonomie a totální antinárodnost pod rouškou internacionalismu), zachovávaly reálnou moc nad většinou v rukou kurátorů biblického projektu globalizace a jejich periferie.
Takovými byly předpoklady k marxistickým revolucím v Rusku a dalších zemích.
Ale cestu revoluci a jejímu úspěchu přesto odkrývala vládnoucí „elita“ každé země svou neschopností k včasné identifikaci a řešení problémů jak v životě své společnosti, tak v aspektu globální politiky. Při pohledu na postup marxistického projektu do života je třeba přiznat, že v organizaci problémů a neschopnosti „elity“ je řešit, přijímaly aktivní účast jiné – nemarxistické větve toho samého zednářstva.
Po završení občanské války se marxistická větev zednářstva legalizovala v SSSR nejen jednoduše v řadách vládnoucí strany – VKS(b), ale i v sestavě stranického aktiva; instituty státní moci v SSSR byly také vybudovány v souladu s kánony architektury zednářských lóží. Také nelze zapomínat, že stanovení sovětské moci v r. 1917 a během občanské války mělo dvojaký charakter:
• Z jedné strany – Sověty (lidové rady) jako orgány místní moci byly zakládány samotnými lidmi, patřícími k různým politickým stranám a nestraníky. Tj. „zdola“ probíhalo stanovování a formování státnosti Sovětské moci jako celonárodní přímé a operativní demokracie – samoděržaví národa.
• Z druhé strany, od začátku zazednářené vedení marxistické strany RSDSP(b) – RKS(b) - VKS(b) formovalo Sověty vyšších úrovní státní moci a plnilo je, maje za cíl podřízení nižších Sovětů marxistickému projektu i sobě osobně, po dobrém nebo po zlém, pravdami i nepravdami. Tj. shora běželo formování státnosti Sovětské moci jako zednářské diktatury, realizované ve formách demokracie a prováděné nepřímo skrz jedinou vládnoucí stranu, prezentovanou v roli předvoje všeho lidu.
Konflikt těch dvou procesů byl nevyhnutelný.
Jedním z jeho nejhlasitějších ranných projevů bylo Kronštadské povstání (organizované a vyprovokované ne bez účasti G.“Zinovjeva“). Heslo Kronštadského povstání bylo „Za Sověty bez komunistů!“ - v našem chápání, s ohledem na všechny nyní známé faktory ve své podstatě znamenalo: „Za Sovětskou celonárodní moc, svobodnou od zednářstva!“ Ale v té době to nemohlo být realizováno v politické praxi kvůli nepřipravenosti národních mas k dělání globální politiky v důsledku jejich krajně nízké úrovně vzdělání a neadekvátního chápání světa.
Takové byly okolnosti, které nechápali mnozí v okamžiku, kdy J.V.Stalin odpověděl na pozdravy pracujících železničních dílen z Tiflisu. Většina je nezná a nechápe ani dnes.
6.4. Bolševismus a marxismus
Především je nutné vyjasnit si terminologii.
Bolševismus, jak učí historie KSSS, vznikl v r. 1903 na II. sjezdu RSDSP. Jak tvrdili jeho protivníci, bolševici do r. 1917 nikdy nereprezentovali sami skutečnou většinu členů strany, a proto oponenti bolševiků v té době vždy namítali proti jejich vlastnímu pojmenování. Ale takový názor pramenil z nechápání podstaty bolševismu menševiky různých druhů.
Bolševismus není ruská varianta marxismu a není to stranická příslušnost. A už naprosto nesmyslný je obrat „židovský bolševismus“, použitý Hitlerem v Mein Kampf, protože bolševismus je projev ducha Ruské civilizace, a židovstvo celkově v biblické kultuře je zvláštní kastou otroků, jejichž určení je zotročovat jiné, kvůli čemuž se jedná o parazitickou menšinu. A málokdo z židů během celé historie se ukazoval schopným kompletně se osvobodit z tohoto egyptského zajetí, které ve své psychice roznášejí po celém světě a do kterého zavlékají všechny národy, do jejichž života pronikají židovské diaspory.
Bolševismus existoval před marxismem, existoval v ruském marxismu, nějak existuje i nyní a bude existovat i v budoucnosti.
Jak prohlašovali sami bolševici-členové marxistické strany RSDSP(b), právě oni vyjadřovali v politice strategické zájmy pracující většiny obyvatel mnohonárodnostního Ruska, v důsledku čehož jen oni měli právo nazývat se bolševiky. Nezávisle na tom, nakolik bezchybně bolševici vyjadřovali strategické zájmy pracující většiny v teorii a praktické politice, a nakolik si sama pracující většina uvědomovala své strategické zájmy, podstata bolševismu nespočívá v početní převaze stoupenců nějakých myšlenek nad stoupenci jiných myšlenek a nemyslícím davem, ale v následujícím:
V upřímném usilování vyjádřit a uvést do života dlouhodobé strategické zájmy pracující většiny, přející si, aby nikdo neparazitoval na její práci a životě. Jinými sloby, historicky reálně v každé epoše spočívá podstata bolševismu v aktivní podpoře přechodného procesu k mnohonárodnostní lidskosti Země budoucí éry od historicky zformovaného toho či onoho davo-“elitarismu“ jako způsobu realizace parazitického panování menšiny nad pracující většinou.
Dav podle definice Belinského je: „množina lidí, žijící podle tradic a myslících podle autorit“ (v definici Puškina: „národ nemyslící“), tj. dav je množina jedinců, žijících bez svědomí a ve své podstatě bez myšlení-automaticky nebo pod řízením jeho chování vnějším subjektem. V takovém chápání je „elita“ také dav, jen informovanější a nakrmenější.
Menševismus představuje opak bolševismu, protože objektivně vyjadřuje usilování k parazitismu na práci a životě prostých lidí (tj. většiny) těch menšin, které disponují „elitárním“ statusem nebo o něj usilují.
Bolševismus, na rozdíl od zednářstva, strukturujícího a realizujícího mocensko-parazitické cíle „elitární“ menšiny, není „elitární“, nýbrž celonárodní. Marxismus, kvůli neadekvátnosti jeho filozofie a politické ekonomie, je při jeho totální antinárodnosti exoterická ideologie menševismu.
Proto skutečnými marxisty ve straně během celé její historie byli právě menševici různého druhu. Ale zároveň byl marxismus i lexikální obálkou vyjádření bolševismu od okamžiku vzniku RSDSP do roku 1987, kdy si nové pokolení bolševiků položilo otázku: „Je marxismus naše zbraň, nebo ideová zbraň proti nám, svého druhu trojský kůň, kterého jsme zdědili?“
Chápání rozdílu zednářského „elitárního“ menševismu a celonárodního bolševismu při společném terminologickém aparátu jich obou, při společných organizačních formách v rámci jedné a téže strany, to je další faktor, který je nutné si uvědomovat pro adekvátní chápání epochy Stalina.