• zednářsko-fašistický – ve kterém jsou všichni otroci a rukojmím globální internacistické židovsko-zednářské mafie a jejích pánů – nositelů řídícího esoterismu.
Postavení bolševismu v tomto konfliktu bylo charakterizováno následujícími okolnostmi:
• velmi nízká úroveň vzdělání drtivé většiny bolševiků a jejich stoupenců – ve své hlavní mase dělníků „od soustruhu“ a malého počtu rolníků „od pluhu“.;
• víra většiny z nich v použitelnost a pravdivost marxismu;
• absence marxismu alternativní, životu adekvátní filozofie a sociologické teorie, včetně politické ekonomie a ekonomické vědy – dokonce v začátečním stádiu;
• absence regulérních specificky bolševických organizačních struktur, funkčně analogických zednářským lóžím – možná to mnohé udiví, ale právě toto bylo a je hlavní převahou bolševismu, o kterou se „lámaly“ všechny „kontrakonspirologické“ triky protivníků lidskosti;
• lokalizace hlavních sil bolševiků v hranicích SSSR.
Situace zednářkých esoteriků-marxistů v tom konfliktu byla charakterizována následujícími okolnostmi:
• nejvyšší úroveň vzdělání a nejširší rozhled;
• všestranná podpora „bratanů“-zednářů ze zahraničí a takzvané „levé“ inteligence obecně;
• uvnitř země podpora té části inteligence, která byla okouzlena marxismem a zůstala v SSSR, včetně těch představitelů inteligence, kteří pokud i nepochopili, pak vycítili, že marxismus zachovává davově-“elitární“ charakter společnosti, v důsledku čehož mohou najít pod křídly marxismu pro sebe místo v nové „elitě“;
• přezíravý vztah k nevzdělaným bolševikům, věřícím v marxismus – hlavní příčina budoucí porážky;
• strukturní organizovanost do lóží, integrovaných do struktur stranických organizací, dovolující neformálně pokud ne přímo řídit všechny společenské procesy bez výjimky, pak mít dostatečně efektivní vliv na jejich průběh.
Situace upřímných marxistů, nepřipuštěných k esoterismu, a dalších – sympatizantů díla socialismu, kolébajících se a apolitických, včetně apolitických patriotů, se v tomto konfliktu dá charakterizovat jednou surovou frází:
„inteligentní rákos“ = „tráva“ na poli budoucího boje...
7. Moc v SSSR: zednáři + „ideoví“ marxisté + byrokracie + bolševismus
7.1. Pavouci ve sklenici
Tuto kapitolu bude také třeba začít z objasnění terminologie. Slova „byrokrat“, „byrokracie“ a odvozená slova se dávno stala pejorativami a nadávkami. Určitým způsobem jsou intuitivně pochopitelné a v obecném smyslu mají ten význam, že pro byrokraty není důležitá podstata, ale jejich právo být při díle a krmit se od něj, ale nepřijímat bezprostřední účast.
Kromě toho je byrokracie zvláštní formou parazitismu, jejíž konkrétní osobitosti je třeba znát pro chápání epochy Stalina.
Jedno z nejrozvětvenějších vysvětlení toho, co znamená „byrokracie“, dal K.Marx:
„Byrokracie je kruh, z něhož nikdo nemůže vyskočit. Její hierarchie je hierarchie vědomostí. Vrchy se spoléhají na nižší kruhy ve všem, co se týká znalosti detailů; nižší kruhy důvěřují vrchům ve všem, co se týká chápání všeobecného, a takovým způsobem se navzájem uvádí v omyl. (…) Všeobecný duch byrokracie je tajemství. Zachovávání toho tajemství se zabezpečuje v jejím vlastním prostředí její hierarchickou organizací, a ve vztahu k vnějšímu světu (společnosti) – jejím uzavřeným korporativním charakterem. Odkrytý duch státu, a také státnické myšlení proto byrokracii připadá zradou ve vztahu k jejímu tajemství. Autorita je proto princip jejího vědění, a zbožštění autority její způsob myšlení (…) Co se týká individuálního byrokrata, státní cíl se mění v jeho osobní cíl, v hon na pozice, kariéru“ (K.Marx „O kritice hegelovské filosofie práva“. Sebrané spisy Marxe a Engelse, druhé vydání, sv.1, str.271-272).
Tato definice „byrokracie“, jako sociální profesionální skupiny a korporace izolované od společnosti, daná K.Marxem, se překrývá s definicí „davu“ jako sociálního jevu dané V.G.Belinským: „Dav(stádo) je skupina lidí žijící podle tradic a soudící podle autorit.“
Tj. pro dav/stádo je charakteristické nemyšlení a absence vůle účastníků, a tomu odpovídaje kompletní slepota a neodpovědnost za důsledky svých činů. Jak je vidět ze srovnání obou definic, definice sociologického termínu dav/stádo V.G.Belinského je zajímavé tím, že shrnuje nejen ve své podstatě v mnohém správnou definici Marxe, ale je i charakteristikou všech vnitrospolečenských hierarchií osobních vztahů, založených na tajemství a tajném vědění. Všechny hierarchie, duchovní i světské, veřejné (exoterické) i mafiózní (esoterické) jsou druhy stáda, jehož účastníci se vzdali Bohem dané svobody volby a smysluplné vůle nebo o ně přišli vlivem svého podvědomí. V souladu s tím všichni účastníci hierarchií, včetně velmistrů řádů, hlav tajných bratrstv a mafií, církví, „šedých eminencí“, kteří podporují hierarchii osobnostních vztahů, jsou – členy davu, kteří neopodstatněně ztotožňují hierarchii subordinace a rozdělení odpovědnosti ve strukturách společnosti s hierarchií lidské důstojnosti.
Ale marxova definice sociálního jevu „byrokracie“ není kompletní, možná proto, že jí dal na základě pozorování činnosti víceméně akceschopné byrokracie Německa, Anglie, Francie 19. století, která navíc v procesu svého formování byla prošpikována zednářstvím a existovala s ním v nějaké „symbióze“. Z marxovy definice vypadly hlavní charakteristické vlastnosti byrokracie:
Pro byrokracii je koloběh dokumentů, korespondence a výměna názorů v ústní formě (po telefonu, v kuloárech veřejných akcí) reálnou podstatou, a samotná věc se jí jeví něčím odvozeným od direktiv a koloběhu dokumentů a proto poněkud méně důležitým, než oběh dokumentů, který je nositelem pravdy „poslední instance“; zatímco ve skutečnosti je veškerý koloběh dokumentů a rozhovory jen odrazem reálného díla, na jehož řízení byrokracie pretenduje jako jedna z profesionálních korporací v davově-“elitární“ společnosti.
Také z ní vypadla další charakteristická vlastnost byrokracie:
Byrokracie provádí kádrovou politiku (tj. realizuje výběr a rozestavení kádrů) na základě dávání přednosti klanovému původu uchazečů o pozici nebo „adopce“ jiných uchazečů, kteří dokázali svou loajálnost legitimní hierarchii.
Přitom se podrozumívá, že funguje princip „dostal funkci, jiskra Boží bude dočasně automaticky propůjčena“. Ale protože Boží jiskra není v moci hierarchů byrokracie, v tomto principu kádrové politiky se projevuje velmi tvrdý ateismus veškeré byrokracie, který odsuzuje oblast činnosti každé byrokratické korporace na krach tím rychleji, čím důsledněji ten princip aplikuje.
Tento princip kádrové politiky se sčítá ještě s jedním, který Saltykov-Ščedrin zformuloval takto: „Ti kdo se nebojí pozic, je nedostanou. Bojícím se se dostane vše: a dokonce i s meči, ačkoliv ani jednou nestáli na poli boje proti nepříteli.“
Kromě toho Saltykov-Ščedrin poznamenaclass="underline" „Všechny otčiny jsou si rovné pro člověka, který se chce ukázat před vedením“ - čímž ukázal na lhostejnost byrokracie k osudu její Otčiny. Ačkoliv je třeba poznamenat, že tento princip má výjimky. Byrokracie bývá specificky „patriotická“ ve dvou případech:
• když ji agrese zvenku přivede k chápání, že v případě porážky bude zbavena nejen svého sociálního statusu, ale možná i života;
• když ona sama úspěšně vede agresivní politiku ohledně rozšíření zóny svého parazitismu.
V případě patriotického vybuzení se byrokracie snaží svůj korporativní spotřební egoizmus povýšit do statusu celonárodních zájmů a požaduje, aby jim celá společnost sloužila s připraveností k samoobětování, avšak sama si nepřeje obětovat cokoliv z toho, co už stihla nahrabat z materiálních blah nebo v čem uspěla okleštit společnost v aspektu práv jedince nebo sociálních skupin.
Ale jsa podmnožinou stáda (v smyslu toho termínu v definici Belinského), byrokracie není samostatným byť třeba kolektivním subjektem v politice. Ona je vždy „zombie“ - buďto degradující v každodenním parazitismu, nebo nástrojem zavedení do života politické vůle, působící na ni zvenku.
Pro chápání problematiky která nás zajímá je nutné ukázat i na rozdíl zednářské hierarchie a hierarchie byrokracie. Ačkoliv byrokracie, to je oficiální exoterická hierarchie osob, ztotožňujících sebe samé s pozicemi, a zednářstvo je ve mnohém neveřejná hierarchie osob, čí „důstojnost“ je podmíněna stupni zasvěcení, ale hlavní rozdíl je v něčem jiném.