• obrodit zednářsko-marxistický projekt;
• uspokojit byrokracii a bezvýhradně ji podřídit zednářstvu.
Z těch třech úkolů se povedlo řešit jen první a jen na krátkou dobu. Nyní se bolševismus osvobodil od nadvlády marxismu a hovoří svým vlastním jazykem a pojmovým aparátem, čehož ilustrací je Koncepce společné bezpečnosti (KSB).
Oživení mrtvoly zednářsko-marxistického projektu, zlikvidované Stalinem, se nekonalo v důsledku toho, že marxisté-neotrockisté porevolučních generací projevili více sklonů ke svátečně naloženým stolům, nežli k revoluční činnosti.
Stranická, sovětská a hospodářská byrokracie byla k 20. sjezdu unavená jak z revolučních činů pod vedením „ideových“ marxistů, tak ze strachu, ve kterém žila, pracujíce pro bolševismus pod vedením J.V.Stalina. Proto se, s cílem klidného života pro sebe, rychle (z historického hlediska) zbavila N.S.Chruščova tím, že ho obvinila z těch samých prohřešků kultu osobnosti a nekompetence, ze kterých Chruščov na 20. sjezdu obvinil Stalina.
Světové zednářstvo bylo nuceno přijmout tuto pozici sovětské byrokracie, protože od začátku 40. let začalo rozpracovávat nový globální revoluční projekt, ale tentokrát ne na základě materialistického ateismu, ale idealistického ateismu. Jako ideologickou platformu pro tyto cíle zvolili historicky zformovaný islám. Ke konci 20. století začal tento projekt přinášet první ovoce.
Historie posledních desetiletí ukazuje, že USA na ten projekt pracují stejně tupě, jako během první poloviny 20. století pracovali na marxistický projekt: ze začátku přijali účast ve financování revoluce r.1917, potom ve 30. letech poskytli SSSR podstatnou pomoc v industrializaci, a potom v jeho jaderném projektu (ačkoliv to poslední proběhlo z větší části bez přání a účasti americké byrokracie).
Pokud shrneme činnost J.V.Stalina, lze použít výrok Churchilla: převzal Rusko s pluhem, odevzdal ho s atomovou bombou. Vyplnil odkaz Lenina – v polovině 20. století byla úroveň vzdělání v SSSR nejvyšší na světě, ačkoliv kvalita zůstala nezměněná (v tom smyslu, že v jeho základě ležela stejně jako předtím biblická kultura a vnímání světa na základě 4 kategorií: hmota-energie-prostor-čas).
A ačkoli J.V.Stalin nebyl schopen přivést společnost k vítězství bolševického socialismu (za tím účelem bylo nutné především zbavit se marxismu), před odchodem na onen svět napsal odkaz bolševikům budoucích pokolení („Ekonomické problémy socialismu v SSSR“) a ukázal na řadu problémů, které je nutné řešit:
• desionizace (boj s kosmopolitismem a „proces s lékaři“) společnosti a především její kultury, kterou je nutné realizovat bez upadnutí do protižidovského rasismu a xenofobie;
• likvidace mafiózního charakteru vědy („Marxismus a otázky jazykovědy“), a ve vztahu k „Odpovědi na pozdravy pracujících železničních dílen Tiflisu“ - likvidace zednářsko-mafiózního charakteru vědy jako jednoho z odvětví lidské činnosti.
• debyrokratizace sféry řízení.
Poslední bod vyžaduje hlubší vysvětlení.
7.2. Debyrokratizace
Byrokracie se může stát ve společnosti více než mafiózně organizovanou profesní korporací uchazečů o vnitrosociální moc nad společností. Lenin dal kdysi následující definici společenské třídy:
«Třídy jsou velké skupiny lidí, které se navzájem liší svým místem v historicky určitém systému společenské výroby, svým vztahem (většinou zajištěným a vytyčeným v zákonech) k výrobním prostředkům, svou úlohou ve společenské organizaci práce, a tudíž způsoby nabývání a velikostí onoho dílu společenského bohatství, jímž disponují. Třídy, to jsou takové skupiny lidí, z nichž jedna si může přivlastňovat práci (přesnější by bylo říci: přivlastňuje si produkt cizí práce – naše poznámka k citaci) té druhé, neboť zaujímá rozdílné místo v daném systému společenského hospodářství.» (V. I. Lenin, Sebrané spisy, 5. vyd., 39. díl, str. 15). Poslední Leninovu frázi by bylo třeba prodloužit slovy: „a v politickém systému společnosti“.»
Pokud se podíváme na tuto definici, tak nám nezbývá než dojít k závěru, že se v SSSR k začátku osmdesátých let 20. století stranicko-státní a ekonomická byrokracie stala společenskou třídou, což ji kvalitativně odlišovalo od byrokracie kapitalistických států, jejíž představitelé, přestože se stali byrokraty, stále byli představiteli svých společenských tříd v té vládnoucí (především nad státním aparátem) korporaci:
• místo sovětské byrokracie v systému společenské výroby: sféra řízení;
• vztah k výrobním prostředkům: byrokracie SSSR začala reprodukovat sebe samu na klanovém principu, v důsledku čehož, při mlčení ze strany zbytku společnosti, získala na svou řídící činnost monopol a nekontrolovatelnost ze strany ostatní společnosti;
• co se týče získávání svého podílu ze společenského bohatství, tak to byla sama byrokracie, kdo určoval mzdovou stupnici, strukturu bezplatných výhod a státního zajištění především pro nejvyšší byrokratické hodnostáře, a potom již na základě zbytkového principu pro zbytek společnosti.
Charakter posledního bodu k začátku osmdesátých let nabyl takové podoby, že se byrokracie ve vztahu k ostatním sociálním skupinám sovětské společnosti změnila ve třídu vykořisťovatelskou. Protože však státní ideou SSSR bylo budování socialismu a komunismu – sociálních systémů, kde nemělo existovat vykořisťování lidí těmi či oněmi korporacemi, klany nebo jednotlivci, pociťovala byrokracie v SSSR určité nepohodlí:
• na jedné straně kvůli tomu, aby se udržela u moci, musela lhát o budování socialismu a komunismu v SSSR, což mělo ohlas u národa, který si v každé epoše ve své většině přeje žít bez parazitismu těch či oněch menšin na jeho práci a životě,
• a na druhé straně každý úspěch v díle socialistického budování podrýval pilíře byrokratického režimu a překážel byrokracii „hrabat podle schopností“ a kořistit tak z práce a života zbytku společnosti.
V této propasti mezi slovy a činy byl hlavní rozpor konce sovětské epochy k okamžiku, kdy se do čela byrokracie formálně postavil M.S.Gorbačov. Tento protiklad mohl být tehdy vyřešen:
• buď cestou spuštění procesu debyrokratizace SSSR a jeho rozvoje při zachování všech výdobytků socialismu a osvobození ho od byrokratických deformací a chyb ve vnímání světa a politice, podmíněných téměř naprostou nadvládou marxismu;
• nebo cestou likvidace SSSR s cílem zlepšení podmínek vykořisťování většiny obyvatel ze strany parazitických menšin.
M.Gorbačov, A.Jakovlev a spol. začali perestrojku pod slogany očištění socialismu od nahromaděných chyb a deformací, nicméně završili ji krachem SSSR a rozšířením možností vykořisťování většiny ze strany parazitických menšin jak vnitřních („noví Rusové“ - židé různého původu), tak i vnějších.
Jako generální tajemník ÚV KSSS, předseda Politbyra ÚV KSSS M. Gorbačov byl – z titulu své funkce – zavázán znát sociologii a historii marxismu. To se týká i A.Jakovleva. Následně, kdyby byli čestnými a moudrými lidmi, všechno to, co je napsáno v této práci o byrokracii a dalším, by byli dlužní prohlásit z tribuny sjezdu, který zvolil M.Gorbačova hlavním tajemníkem ÚV KSSS a vyjádřit to ve svých vystoupeních v médiích. To by mohlo způsobit debyrokratizaci SSSR a očištění socialismu od zvráceností a chyb při zachování a rozvoji všech výdobytků sovětské epochy v kulturním budování, protože takový apel by uvedl do života politickou aktivitu těch vrstev sovětské společnosti, jejíž tvůrčí potenciál byl spláchnut do stoky během reálné perestrojky (transformace) socialismu v kapitalismus, a kteří se nezvládli rychle a efektivně samoorganizovat pro to, aby skoncovali s režimem Gorbačova a dali politice jiný směr.
Avšak M.Gorbačov to neudělal a projevil se jako ignorantský hlupák nebo licoměr – zrádce, nepřítel národa, který se postavil do čela státu pro to, aby ho přivedl ke krachu.
Přesto, pokud provedeme srovnání s prioritami zobecněných prostředků řízení, ekonomická opatření debyrokratizace, vzpomenutá Leninem v knize „Stát a revoluce“, jsou samy o sobě nedostatečné. Jinými slovy, ačkoliv jsou důležitá, začínat je třeba jinde. Hlavní faktor, rodící byrokracii ve společnosti, není mravně-etická pokleslost samotných byrokratů, ale nedostatek lidí, zdatných v otázkách řízení, ve společnosti, kteří, jsa gramotnými v otázkách řízení, by vedle toho znali i tu oblast, kterou by mohli řídit, pokud je vytáhnou „shora“ nebo vyzdvihnou „zespodu“ pro práci ve sféře řízení.