Delana se tvářila tak nezúčastněně, že musela skrývat samolibý úsměv. Očividně doufala, že vyvolá právě tuhle reakci. „Romanda drží Saroiyu a Varilin stejně pevně a Takima a Faiselle skoro neudělají krok bez Lelandina dovolení, ale stejně to řekly. Myslím však, že tvé rádkyně mají stejný pocit jako většina sester, matko.“ Uhladila si zelené rukavičky a úkosem se podívala po Egwain. „Pokud budeš jednat rázně, mohla bys toto poupě uštípnout včas. Zřejmě budeš mít od adžah veškerou nutnou podporu. A ode mne ve sněmovně, pochopitelně, též. Postaví se za tebe dost přísedících, aby to udusily v zárodku.“ Jako by Egwain potřebovala podporu, aby toho dosáhla. Možná se jí Delana snažila zavděčit. Nebo se jenom snažila, aby to vypadalo, že podpora Egwain je její jedinou starostí.
Beonin jela mlčky, tiskla si k tělu plášť a upírala oči své kobyle mezi uši, ale najednou se otřepala. Díky vykuleným modrošedým očím obvykle vypadala vyplašená, ale teď jí oči zasvítily hněvem, jak se mračila na své společnice včetně Egwain. „Proč vyjednávání nepřipadá v úvahu?“ Sheriam překvapeně zamrkala a Morvrin opovržlivě otevřela pusu, ale Beonin pokračovala, a jak nyní svůj hněv soustředila na Delanu, její tarabonský přízvuk byl výraznější. „My dvě jsme šedé. My vyjednáváme, zprostředkováváme. Elaida ustanovila obtížné podmínky, ale to je na začátku vyjednávání časté. Můžeme sjednotit Bílou věž a zajistit všem bezpečí, jen kdybychom si promluvily.“
„My také soudíme,“ odsekla Delana, „a Elaida byla souzena.“ To nebyla tak docela pravda, ale výbuch Beonin ji zřejmě překvapil víc než ostatní. Z hlasu jí ukapával jed. „Třeba si chceš dojednat mrskání. Já tedy ne, a myslím, že jen málokterá jiná sestra s tebou bude souhlasit.“
„Situace se změnila,“ trvala na svém Beonin a téměř prosebně natáhla ruku k Egwain. „Elaida by nevydala to prohlášení ohledně Draka Znovuzrozeného, kdyby ho neměla pevně v rukou, ať tak nebo tak. To vzplanutí saidaru bylo varováním. Zaprodanci musí být v pohybu a Bílá věž musí –“
„Už dost,“ skočila jí Egwain do řeči. „Ty chceš začít vyjednávat s Elaidou? S přísedícími, jež jsou ještě ve Věži?“ opravila se. Elaida nikdy jednat nebude.
„Ano,“ souhlasila vášnivě Beonin. „Všechno se dá zařídit ke všeobecné spokojenosti. Vím, že dá.“
„Máš tedy mé svolení.“
Okamžitě začaly všechny kromě Beonin mluvit jedna přes druhou. Snažily se ji odradit, tvrdily, že je to šílenství. Anaiya křičela stejně hlasitě jako Sheriam a mávala rukama. Delaně vylézaly oči z důlků, jak byla strachy bez sebe. Několik vojáků začalo sestry sledovat stejně ostražitě jako dvorce, kolem kterých projížděli, a strážci se začali ošívat, i když rozhodně nepotřebovali pouta, aby poznali, že jejich Aes Sedai jsou podrážděné, ale zůstali na svých místech. Moudří muži nestrkají nos do toho, když Aes Sedai začnou zvyšovat hlas.
Egwain si křiku a gestikulace nevšímala. Zvážila všechny možnosti, jež ji napadly, jak ukončit zápas tak, aby Bílá věž byla zase jednotná. Celé hodiny o tom mluvila se Siuan, jež měla k sesazení Elaidy víc důvodů než ostatní. Kdyby to Věž zachránilo, Egwain by se byla vzdala Elaidě a zapomněla, jestli ta žena získala amyrlinin stolec právem, či nikoliv. Siuan při tom návrhu málem ranila mrtvice, přesto neochotně souhlasila, že záchrana Věže je důležitější než všechno ostatní. Beonin se tak krásně usmívala, až byl skoro hřích ji o ten úsměv připravit.
Egwain zesílila hlas natolik, aby ji bylo slyšet přes ostatní. „Zajdete za Varilin a ostatními, které Delana jmenovala, a zařídíte, aby se spojily s Bílou věží. Tyto podmínky jsem ochotná přijmout: Elaida abdikuje a odejde do vyhnanství.“ Protože Elaida by nikdy nepřijala zpět sestry, jež se proti ní vzbouřily. Amyrlin nemá co mluvit do toho, jak si adžah vládnou, jenže Elaida vyhlásila, že sestry, které uprchly z Věže, již nejsou členkami žádného adžah. Podle ní by musely žebrat o znovupřijetí do svých adžah poté, co odslouží pokání pod její přímou kontrolou. Elaida by Věž znovu nesjednotila, jen by ji rozbila víc, než už byla. „Toto jsou jediné podmínky, jaké přijmu, Beonin. Jediné podmínky. Rozumíš mi?“
Beonin vyvrátila oči a byla by spadla z koně, kdyby ji Morvrin nechytila. Morvrin jen cosi zavrčela, šedou sestru narovnala a vrazila jí pár facek. Všechny ostatní na Egwain zíraly, jako by ji viděly poprvé v životě. Dokonce i Delana, jež musela mít v plánu něco takového od chvíle, kdy promluvila. Když na Beonin přišly mrákoty, všechny se zastavily a kruh vojáků se kolem nich na rozkaz urozeného pána Garetha stáhl. Někteří zírali na Aes Sedai a i přes mřížku hledí bylo jasné, jak jsou rozčilení.
„Je čas vrátit se do tábora,“ prohlásila Egwain. Klidně. Co se muselo udělat, muselo se udělat. Kapitulace by Věž možná zachránila, ale ona tomu nevěřila. A teď by mohlo dojít na to, že Aes Sedai budou bojovat mezi sebou v ulicích Tar Valonu, pokud nepřijde na nějaký způsob, jak uspět. „Máme práci,“ dodala a zvedla otěže, „a už nemáme moc času.“ Modlila se, aby ho bylo dost.
17
Tajnosti
Jakmile si byla Delana jistá, že její jedovaté semínko zakořenilo, zamumlala, že bude lepší, když je neuvidí přijíždět do tábora společně, a vyklouzla, pobídla kobylu do rychlého klusu a nechala ostatní pokračovat v nepříjemném tichu. Strážci se drželi vpovzdáli a vojáci sledovali statky a houštiny v okolí cesty a na Aes Sedai se ani nepodívali. Muži ale neuměli držet pusu zavřenou. Říci muži, aby byl zticha, ho jen přimělo klevetit o to víc, samozřejmě jen mezi blízkými přáteli, kterým mohl důvěřovat, jako by to oni na oplátku neřekli každému, kdo byl ochotný poslouchat. Strážci možná byli jiní – Aes Sedai vždycky tvrdily, že jsou, tedy ty, které měly strážce – ale vojáci budou nepochybně mluvit o tom, že se sestry hádaly, a nepochybně řeknou, že Delaně, než odjela, pořádně umyly hlavu. Ta ženská si to naplánovala velice pečlivě. Jestli tomu semínku dovolí vyrůst, mohlo by z toho vzejít něco horšího než pýr nebo psí víno, ale šedá sestra se velmi obratně zbavila viny. Pravda téměř vždy nakonec vyjde najevo, ale tak často je opletená drby, spekulacemi a očividnou lží, že jí většina lidí stejně nevěří.
„Doufám, že se nemusím ptát, jestli o tom některá z vás už slyšela.“ Egwain to pronesla docela nedbale a zdánlivě sledovala krajinu, ale potěšilo ji, když to všechny okamžitě popřely se značným důrazem, včetně Beonin, která pohybovala spodní čelistí a zle se mračila na Morvrin. Egwain jim důvěřovala, jak jenom se odvážila – nemohly jí složit přísahu, aniž by ji hodlaly do puntíku dodržet, pokud nebyly černé adžah, což byla vtíravá myšlenka, jež ji nutila k opatrnosti – nicméně i přísahy věrnosti ponechávaly dost místa, aby i nejvěrnější lidé mohli napáchat ty nejhorší věci z přesvědčení, že je to ve vašem nejlepším zájmu. A lidé, kteří byli k přísaze donuceni, dokázali být velmi schopní při hledání mezer a prostoru k manévrování.
„Skutečnou otázkou je,“ pokračovala, „co má Delana za lubem?“ Těmto ženám nemusela nic dál vysvětlovat, všechny byly zběhlé ve hře rodů. Pokud šlo Delaně jen o to, aby zarazila jednání s Elaidou a sebe z toho vynechala, mohla si s Egwain prostě promluvit kdykoliv o samotě. Přísedící nepotřebovaly důvod, aby zašly do amyrlininy pracovny. Nebo mohla použít Halimu, jež věštinou spávala na kavalci v Egwainině stanu, ačkoliv byla tajemnicí Delany. Egwain trápívaly bolesti hlavy a občas je dovedly zahnat pouze Haliminy masáže, aby vůbec dokázala usnout. Vlastně i anonymní zprávička by postačila, aby sněmovně předložila výnos zakazující vyjednávání. Dokonce i nejuhádanější háklivky by musely uznat, že řeči o ukončení války se války rozhodně dotýkají. Delana však očividně chtěla, aby se to dozvěděly i Sheriam a ostatní. Její donášení bylo šípem namířeným na jiný terč.