„Svár mezi hlavami adžah a přísedícími,“ navrhovala Carlinya chladná jako sníh. „Možná svár mezi adžah.“ Mimoděk si upravovala bílý plášť složitě vyšívaný bílou nití, podšitý hustou černou kožišinou. Klidně mohla probírat cenu cívky příze. „Nenapadá mě, proč by něco takového chtěla, ale takové budou následky, pokud nebudeme velmi opatrné, a ona nemůže vědět, že hodláme být opatrné ani že máme nějaký důvod být opatrné, takže logicky jí musí jít o jedno z toho či obojí.“
„První odpověď, která tě napadne, není vždycky správná, Carlinyo,“ namítla Morvrin. „Nedá se poznat, zda si Delana svůj čin promyslela tak pečlivě jako ty, nebo že vůbec uvažuje stejným způsobem.“ Obtloustlá hnědá věřila víc v selský rozum než v logiku, aspoň to tvrdila, ale pravdou bylo, že obojí spojovala, kvůli čemuž byla velmi umíněná a podezíravá vůči rychlým nebo snadným řešením. Což nebylo špatné. „Delana se možná snaží přetáhnout některé přísedící ve věci, jež je pro ni důležitá. Možná doufá, že Elaida nakonec černé adžah veřejně vyhlásí. Bez ohledu na výsledky jí může jít o něco, co ani netušíme. Přísedící umějí být stejně malicherné jako kdokoliv jiný. Co víme, možná chová zášť vůči některé z těch, jež jmenovala, ještě z doby, kdy byla novicka a ony ji učily. Lepší bude soustředit se na to, co z toho vzejde, než si lámat hlavu s tím, proč to udělala, dokud nezjistíme víc.“ Tón měla stejně klidný jako výraz, ale Carlinyina chladná vyrovnanost na chviličku přešla v chladné opovržení. Její logika nepřipouštěla slabé stránky lidské povahy. Ani to, aby s ní kdokoliv nesouhlasil.
Anaiya se zasmála, bylo to téměř mateřské pobavení, a její kůň zatančil, než ho zase uklidnila. Jako když mateřsky vypadající selku pobaví dovádění omladiny ve vsi. Dokonce i některé sestry byly dost hloupé, aby ji považovaly za selku. „Netrucuj, Carlinyo. Nejspíš máš pravdu. Ne, Morvrin, opravdu ji asi má. Na každý pád si myslím, že můžeme udusit veškeré její naděje na spory.“ To vůbec neznělo pobaveně. Žádnou modrou by nepobavilo nic, co by mohlo zbrzdit Elaidino svržení.
Myrelle zuřivě kývla na souhlas a potom překvapeně zamrkala, když Nisao řekla: „Můžeš si, matko, dovolit tohle zarazit?“ Maličká žlutá nemluvila často. „Nemyslím to, oč Delana usiluje. Tedy pokud se rozhodneme, co to vůbec je,“ dodala rychle a kývla na Morvrin, jež znovu otevřela ústa. Nisao vypadala vedle ostatních žen jako dítě, ale gesta měla rozhodná. Nakonec byla žlutá, se vší sebejistotou, jež z toho vyplývala, a většinou před nikým neustupovala. „Myslím jednání s přísedícími ve Věži.“
Všichni na ni chvíli zírali, dokonce i Beonin.
„A proč by to měla dovolit?“ ozvala se konečně Anaiya nebezpečným tónem. „Nezašly jsme tak daleko, abychom s Elaidou mluvily.“ Byla to selka se sekáčkem schovaným za zády a odhodláním ho použít.
Nisao vzhlédla a přezíravě frkla. „Neřekla jsem, že to chceme. Ptala jsem se, jestli se odvážíme to zarazit.“
„Nevidím v tom žádný rozdíl.“ Sheriam měla ledový hlas a bledou tvář. Hněvem, myslela si Egwain, ale mohl to být i strach.
„Tak chvíli mysli a možná ho uvidíš,“ poradila jí Nisao suše. Tak suše, jako byla suchá čepel nože, a stejně ostře. „V současné době o vyjednávání hovoří jen pět přísedících, a hodně potichu, ale zůstane to tak? Jakmile se roznese, že bylo navrženo a odmítnuto vyjednávání, jak dlouho potrvá, než se rozšíří zoufalství? Ne, poslouchejte mě! Všechny jsme se do toho daly plné oprávněného hněvu a touhy po spravedlnosti, ale trčíme tu a zíráme na hradby Tar Valonu, zatímco Elaida si sedí ve Věži. Jsme tu skoro dva týdny, a vypadá to, jako bychom tu byly už dva roky nebo klidně i dvacet. Čím déle tu trčíme a nic se neděje, tím víc sester začne hledat omluvy pro Elaidiny zločiny. A tím víc začnou uvažovat o tom, že musíme Věž zacelit bez ohledu na cenu. Chceš snad čekat, až začnou sestry jedna po druhé utíkat k Elaidě? Mně se rozhodně nelíbí představa, že budu stát na břehu a čelit té ženské jen s modrými adžah a vámi ostatními. Vyjednávání aspoň všem ukáže, že se něco děje.“
„K Elaidě se žádná nevrátí,“ namítala Anaiya a poposedla v sedle, ale ustaraně se mračila a mluvila, jako by to už viděla. Věž vábila všechny Aes Sedai. Nejspíš i černé sestry toužily po tom, aby Věž byla opět celá. A támhle stála, jen pár mil daleko, ale zdánlivě mimo dosah.
„Jednání nám může získat čas, matko,“ připustila neochotně Morvrin a nikdo nedokázal do hlasu dostat tolik neochoty jako ona. Mračila se zamyšleně a vůbec ne potěšeně. „Ještě několik týdnů a urozený pán Gareth snad najde ty lodě, které potřebuje k zablokování přístavů. To všechno změní v náš prospěch. Když se do města nedostane žádné jídlo ani žádné hladové krky ven, do měsíce tam vypukne hlad.“
Egwain s námahou udržovala chladný výraz. Na to, že by lodě k zablokování přístavů získali, nebyla naděje, ačkoliv žádná z nich to nevěděla. Gareth jí to však jasně vysvětlil dávno před odchodem z Murandy. Původně doufal, že plavidla koupí cestou na sever podél Erinin a bude na nich převážet zásoby, dokud nedorazí k Tar Valonu, a tam je v ústích přístavů potopí. Když však pro cestu k Tar Valonu použili průchody, změnilo to hodně věcí. Zpráva o obléhání se z města dostala s prvními loděmi, jež vypluly poté, co dorazilo vojsko, a teď, ať poslal jezdce na sever nebo na jih, prováděli lodní kapitáni obchody na palubách svých lodí zakotvených daleko v řece. Žádný kapitán nehodlal riskovat, že loď bude zabavena. Gareth to sdělil pouze jí a jeho důstojníci pouze jemu, ale kdyby si sestry promluvily s vojáky, zjistily by to též.
Naštěstí dokonce i sestry hledající strážce s vojáky mluvily málokdy. Obvykle je považovaly za zlodějskou, nevzdělanou chásku, která se koupe jen náhodou, když musí přejít řeku. S takovým druhem lidí se jakákoliv sestra stýkala pouze pod nátlakem. Díky tomu bylo snazší uchovat tajemství, což bylo občas nezbytné. A občas bylo zapotřebí i uchovat tajemství před těmi, kteří byli na její straně. Vzpomínala si, že kdysi takto neuvažovala, ale to patřilo k dceři hostinského, kterou musela opustit. Tady byl jiný svět s jinými pravidly, než vládla v Emondově Roli. Tam chyba znamenala předvolání před ženský kroužek, tady znamenala smrt či něco horšího, a nejen pro ni.
„Přísedící, jež zůstaly ve Věži, by měly být ochotné si promluvit,“ přisadila si Carliniya s povzdechem. „Musí vědět, že čím déle obléhání trvá, tím větší je naděje, že urozený pán Gareth získá lodě. Ale netuším, jak dlouho budou ochotné mluvit, až jim dojde, že nejsme ochotné se vzdát.“
„Elaida na tom bude trvat,“ zahučela Myrelle, nicméně se zjevně nehádala, jen mluvila sama se sebou, a Sheriam se otřásla a přitáhla si plášť k tělu, jako by jí bylo zima.
Jen Beonin vypadala šťastně, narovnala se v sedle a tmavě medové vlasy pod kápí rámovaly široký úsměv. Netlačila však na pilu. Všichni tvrdili, že je skvělá vyjednavačka, a ona věděla dobře, kdy má čekat.