„Řekla jsem, že můžete začít,“ pravila Egwain. Ne že by to byla myslela vážně, jen je chtěla uklidnit, ale pokud měla žít podle tří přísah, musela si stát za tím, co řekla. Nemohla se dočkat, až sevře hůl přísah. Pak to bude mnohem snazší. „Hlavně si dávejte pozor na to, co řeknete. Pokud si nemyslí, že nám všem vyrostla křídla a sem jsme přiletěly, musí tušit, že jsme znovu objevily cestování, ale nemůžou si být jisté, dokud jim to někdo nepotvrdí. Mnohem lepší pro nás bude, když zůstanou v nejistotě. Tohle tajemství musíte strážit stejně pečlivě jako tajemství o našich fretkách ve Věži.“
Myrelle a Anaiya sebou trhly a Carlinya se ustrašeně rozhlédla, třebaže ani strážci, ani vojáci nebyli dost blízko, aby je slyšeli, pokud by nezačaly křičet. Morvrin se jen zatvářila kyseleji. Dokonce i Nisao vypadala nezdravě, třebaže s rozhodnutím poslat tajně do Věže sestry, údajně na Elaidino povolání, neměla nic společného. Sněmovna by uvítala zprávu, že ve Věži je deset sester, které se snaží podtrhnout Elaidě nohy, jak jen to půjde, i když to zatím nepřineslo žádné výsledky, ale přísedící by rozhodně nepotěšilo, že to před nimi udržovaly v tajnosti, protože se bály, že by některé přísedící mohly být černé adžah. To by Sheriam a ostatní raději prozradily, že Egwain složily přísahu věrnosti. Výsledek by byl asi tak stejný. Sněmovna zatím nenechala nikoho zmrskat, ale vzhledem k tomu, jak většinu přísedících rozčílilo, jak Egwain zvládla ten kousek s válkou, nebylo by nic překvapivého, kdyby skočily po příležitosti ukázat, že stále mají jistou autoritu, a zároveň důrazně předvést svou nelibost.
Beonin byla očividně jediná, kdo byl proti tomu rozhodnutí – alespoň dokud nezačalo být jasné, že ostatní si stejně prosadí svou – ale roztřeseně se nadechla a přivřela oči. Navíc v tom mohlo hrát svou roli i to, že jí konečně došlo, do čeho se právě pustila. Už jenom najít někoho ve Věži, kdo bude ochoten mluvit, bude obtížné. Špehové v Tar Valonu mohli poskytnout jenom to, co z Věže zaslechli. Zprávy z Věže samotné přicházely pouze v útržcích od sester, jež se vydávaly do Tel’aran’rhiodu, kde zahlédly prchavé odrazy bdělého světa, ale všechny ty kousíčky hovořily o tom, že Elaida vládne skrze výnosy a rozmary a dokonce ani sněmovna se jí neodvažuje postavit. Beonin poněkud zešedla a vypadala ještě hůř než Nisao. Anaiya a ostatní se tvářily tuze sklíčeně.
Egwain pocítila příval chmur. Tyto se Elaidě vzepřely nejsilněji, dokonce i zdráhavá Beonin, jež vždycky raději mluvila, nezjednala. No, šedé nebyly vyhlášené vírou, že se něco dá vyřešit jinak než mluvením, bude-li ho dost. Někdy by to měly zkusit s trollokem nebo jenom s nějakým lapkou, a uviděly by, kam se dostanou! Bez Sheriam a ostatních by se odpor proti Elaidě rozpadl dřív, než by se vůbec stačil vytvořit. Málem to tak stejně dopadlo. Ale Elaida byla i po všem, čím prošly, co dokázaly, pevně usazená ve Věži, a dokonce i Anaiya viděla, jak jim vítězství uniká mezi prsty.
Ne! Egwain se zhluboka nadechla a narovnala se. Ona je právoplatnou amyrlin bez ohledu na to, co si sněmovna myslela o tom, co dostane, když ji pozvedala, a ona musela udržet vzpouru proti Elaidě a naději na scelení Věže živou. Pokud to vyžadovalo, že bude předstírat vyjednávání, nebude to poprvé, co Aes Sedai předstírala, že usiluje o jedno, přičemž jí šlo o něco úplně jiného. Udělá vše, co bude nutné, aby udržela povstání při životě a svrhla Elaidu. Všechno, co bude nutné.
„Natahuj jednání, jak jen to půjde,“ nakázala Beonin. „Můžeš mluvit o čemkoliv, pokud udržíš v tajnosti to, co je třeba, ale s ničím nesouhlas a nech mluvit je.“ Šedá se zakymácela v sedle a rozhodně vypadala hůř než Anaiya. Jako by jí bylo na zvracení.
Když se v dohledu objevil tábor, slunce již bylo v půli cesty k nadhlavníku a doprovod lehce ozbrojených jezdců se vrátil zpátky k řece, takže Egwain a sestry jely poslední míly jen se strážci. Urozený pán Gareth se zastavil, jako by si s ní chtěl znovu promluvit, ale pak jen obrátil koně na východ za jezdci a pobídl ho do klusu, aby je dohonil, protože už zmizeli za stromy. O jejich sporech se nehodlal bavit v doslechu jiných a podle něj byly Beonin a ostatní právě to, zač je považovali všichni ostatní, totiž hlídací psi adžah. Byla trochu smutná z toho, že před ním musí mít tajnosti, ale čím méně lidí tajemství zná, tím větší je naděje, že tajemstvím zůstane.
Tábor byl rozlezlý, stany byly každý pes jiná ves, co se týče tvarů, velikosti, barvy i stavu oprav, a zabíral téměř celou pastvinu lemovanou stromy v polovině cesty mezi Tar Valonem a Dračí horou, uvnitř kruhu uvázaných koní a řad vozů, které byly také každý jiný. Za lesem stoupal kouř z několika komínů, ale místní sedláci se drželi mimo, do tábora přicházeli jenom prodávat vejce, mléko a máslo nebo když některý potřeboval léčení, a zatím nikde nebylo vidět vojsko, jež přivedla Egwain. Gareth své síly soustředil u řeky, část zabrala mostní městečka na obou březích a zbytek byl v záložních táborech, jak je nazýval, tam, odkud muži mohli přiběhnout na pomoc, pokud by z města provedli výpad. Čistě pro případ, že se zmýlil ve vrchním kapitánovi Chubainovi. Nikdy nezapomínej, že se ve svých úvahách můžeš mýlit, říkal jí. Nikdo proti tomu pochopitelně nic nenamítal. Kterákoliv sestra byla připravená kritizovat každou pitomost, ale držet mostní městečka byl nakonec jediný způsob, jak oblehnout Tar Valon přinejmenším na pevnině. A hodně Aes Sedai potěšilo, že jsou vojáci z dohledu, pokud už je nedokázaly pustit z hlavy.
Když se Egwain a ostatní přiblížili k táboru, vyjeli z něj tři strážci v barvoměnivých pláštích. Jeden byl hodně vysoký a další hodně malý, takže byli odstupňovaní. Uklonili se Egwain a sestrám a kývli na strážce za nimi. Všichni vypadali nebezpečně jako muži, kteří si tolik věří, že už ani nepotřebují nikoho přesvědčovat, jak nebezpeční jsou, díky čemuž to jaksi bylo ještě víc vidět. Strážce v klidu a lev odpočívající na kopci, znělo staré rčení Aes Sedai.
Zbytek rčení se během let ztratil, ale vlastně nebylo třeba říkat víc. Za daných okolností nebyly sestry úplně spokojené s bezpečností tábora, i když byl plný Aes Sedai. Strážci hlídkovali kolem něj jako lvi na lovu.
Anaiya a ostatní kromě Sheriam se rozprchly, jakmile dorazily k první řadě stanů za vozy. Půjdou hledat hlavy svých adžah, navenek aby ohlásily, co se stalo během projížďky s Egwain a urozeným pánem Garethem, ale hlavně musely zajistit, aby hlavy adžah věděly, že některé přísedící hovoří o vyjednávání s Elaidou a že Egwain je neústupná. Bylo by to snazší, kdyby věděla, kdo ty ženy jsou, jenže ani přísaha věrnosti je nepřiměla, aby jí to prozradily. Myrelle si málem spolkla jazyk, když to Egwain navrhla. Dostat práci bez toho, aby pro ni měla příslušný výcvik, bylo už tak dost těžké, a Egwain věděla, že se musí ještě hodně naučit o tom, jak být amyrlin. Musela se hodně naučit a zároveň odvést kopu práce.
„Omluvíš-li mne, matko,“ pravila Sheriam, když konečně také Beonin zmizela mezi stany se svým zjizveným strážcem v závěsu, „mám psací stůl plný papírů.“ Nedostatek nadšení v jejím hlase byl pochopitelný. Štola kronikářky přicházela se stále rostoucími hromadami hlášení, které bylo třeba roztřídit, a dokumentů, jež bylo třeba připravit. Přes její zápal pro zbytek práce, což v tomto případě znamenalo udržet tábor v chodu, bylo Sheriam slyšet, jak si pro sebe zuřivě mumlá, kdykoliv se ocitla před další kupou papírů i ještě jako správkyně novicek.