„Zařídím to sama, matko.“
Leana předvedla půvabné pukrle a odešla, aniž by naznačila, že to bylo víc než jen náhodné setkání. Egwain jí věřila mnohem víc než Anaiye a dokonce i Sheriam. Před Leanou rozhodně neměla žádná tajemství, stejně jako před Siuan ne, ale jejich přátelství bylo dalším tajemstvím, jež bylo zapotřebí uchovat. Například Leana měla špehy v Tar Valonu, když už ne v samotné Věži, a její hlášení dostávala pouze a jedině Egwain. Leana byla také mnohem rozmazlovanější, než by odpovídalo jejímu nízkému postavení, a všechny sestry ji měly rády, i když jen proto, že byla žijícím důkazem, že utišení, největší děs každé Aes Sedai, lze zvrátit. Vítaly ji s otevřenou náručí, a protože byla něco méně než ony, stála pod nejméně polovinou sester v táboře, často před ní mluvily o věcech, o nichž nechtěly, aby je zjistila amyrlin. Egwain se na ni ani nepodívala, místo toho se usmála na Letice – která zrudla a předvedla další pukrle – a pak vstoupila do stanu, kde si stáhla rukavice a zastrčila si je za pás.
Ve stanu stálo mezi nízkými dřevěnými truhlami osm kandelábrů se zrcadly. Na jednom ještě byly vidět zbytky zlacení, ostatní byly ze železa a ani dva neměly stejný počet ramen, ale poskytovaly dobré osvětlení, i když tu nebylo tak jasno jako venku. Stoly, které jako by pocházely ze sedmi různých selských kuchyní, stály v řadě uprostřed stanu na plátěné podlážce a na lavicích u tří nejvzdálenějších seděly novicky s plášti složenými vedle sebe. Všechny obklopovala záře jediné síly. Nad nimi se nervózně vznášela správkyně novicek Tiana a přecházela mezi stoly, a kupodivu také Sharina Melloy, jedna z novicek získaných v Murandy.
No, Sharina se tak úplně nevznášela, jen vše klidně sledovala, a snad nebylo nic překvapivého na tom, že tu je. Byla to důstojná šedovlasá bába s pevně staženým drdolem na temeni. Předtím velmi pevnou rukou vedla velkou rodinu a teď zřejmě přijala všechny ostatní novicky za své vnučky a praneteře. To ona je úplně sama rozdělila do malých rodin, zřejmě jenom proto, že jí vadilo, jak se všechny poflakují kolem. Většina Aes Sedai tiskla rty, když se jim to připomnělo, i když tuto organizaci přejaly docela rychle, jakmile jim došlo, že je tak mnohem snazší mít přehled o novickách a rozdělovat je do tříd. Tiana pozorně dohlížela na práci novicek a Shariny si zdánlivě nevšímala. Byla malá, štíhlá, s velkýma hnědýma očima a dolíčky ve tvářích, a vypadala jaksi mladá i přes bezvěkou tvář, zvlášť vedle vrásčitých lící a širokých boků vyšší novicky vedle sebe.
Pozornost dvou měly i obě Aes Sedai usměrňující u stolu před vchodem, Kairen a Ashmanaille. Janya Frende byla přísedící za hnědé a Salita Toranes za žluté. Aes Sedai i novicky prováděly stejný úkol. Před každou ženou byla těsně setkaná síť země, ohně a vzduchu kolem misky či poháru, vyrobených táborovými kováři, kteří si lámali hlavu, proč sestry chtějí něco takového ze železa, nemluvě o tom, že si je nechaly vyrobit stejně skvěle, jako by byly ze stříbra. Každou sítí proniklo druhé tkanivo ze země a ohně a dotklo se nádoby, jež pomalu měnila barvu v bílou. Ve všech případech velice velmi pomalu.
Zacházení s tkanivem se zlepšovalo cvikem, ale z pěti sil byla klíčem země, a kromě Egwain samotné, pouze devět sester v táboře – se dvěma přijatými a téměř dvěma tucty mladších novicek – ji zvládalo natolik, aby tkanivo vůbec fungovalo. Jenom málokterá sestra se mu však chtěla věnovat. Ashmanaille, dost hubená, aby vypadala vyšší, než byla ve skutečnosti, poklepávala prsty na stůl vedle kovového poháru a netrpělivě se mračila, jak se bílý pokraj pomaloučku dostal přes polovinu výšky. Kairen měla modré oči dost chladné, aby to málem vypadalo, že pohledem rozbije číši, na níž pracovala. Zatím na ní měla bílý jen nepatrný proužek na spodku. Egwain musela zahlédnout vcházet právě ji.
Ale ne všechny postrádaly nadšení. Janya, štíhlá, ve světle bronzovém hedvábí, šátek s hnědými třásněmi přehozený přes ramena, sledovala, co Kairen a Ashmanaille provádějí, s dychtivostí někoho, kdo si přeje dokázat totéž. Janya chtěla všechno vědět, vědět, jak se všechno dělá a proč se to dělá právě takhle. Když se nedokázala naučit vyrábět ter’angrial, byla nesmírně zklamaná – to zatím zvládly pouze tři sestry kromě Elain a jen s omezeným úspěchem – a dala si spoustu práce, aby zvládla tohle, třebaže zkouška ukázala, že nemá dostatečnou sílu v používání země.
Salita si Egwain všimla první. Byla to žena s kulaťoučkou tváří a tmavá jako uhlí, klidně si Egwain prohlédla a žluté třásně na šátku se jí zhouply, když předvedla přesně odměřené pukrle, dokonalé do posledního coulu. Salita byla pozvednutá v Salidaru a patřila k té znepokojující skupině přísedících, které byly na tuto úlohu příliš mladé. Salita byla Aes Sedai pouze třicet jeden rok a žena křeslo málokdy získala dříve než po stu letech. Siuan si této skutečnosti všimla a považovala ji za znepokojující, třebaže nedokázala říci proč. Něco, čemu nerozuměla, ji vždycky znepokojovalo. Přesto se Salita postavila za válku proti Elaidě a Egwain ve sněmovně často podpořila. Ne vždy a ne v tomhle. „Matko,“ pronesla chladně.
Janya prudce zvedla hlavu a předvedla zářivý úsměv. Ona také podporovala válku, jediná žena, která byla přísedící ještě před rozkolem ve Věži, kromě Lelaine a Lyrelle, dvou modrých, a i když Egwain nepodporovala zcela neochvějně, obvykle se postavila za ni. Jako obvykle se z ní slova jen sypala. „Přes tohle se nikdy nedostanu, matko. Je to prostě úžasné. Vím, že by nás už nemělo překvapovat, když přijdeš s něčím, co žádnou z nás ani nenapadlo – občas si myslím, že jsme příliš zapadly do vyježděných kolejí, jsme si příliš jisté tím, co se dá a co ne – ale přijít na to, jak vyrobit cuendillar…!“ Nadechla se a Salita její odmlku hladce přešla. A chladně.
„Pořád trvám na tom, že to není správné,“ prohlásila rázně. „Připouštím, že objev byl vynikajícím úspěchem z tvé strany, matko, ale Aes Sedai by neměly vyrábět věci na… prodej.“ Do toho slova vložila veškeré opovržení ženy, jež přijímala výnosy ze svého panství v Tearu, aniž by se někdy vůbec zamyslela nad tím, odkud pocházejí. Tento přístup nebyl neobvyklý, třebaže většina sester žila z velkorysé roční apanáže poskytované Věží. Alespoň do chvíle, než se Věž rozdělila. „A navrch,“ pokračovala, „téměř polovina sester, které jsou k tomu nuceny, jsou žluté. Každý den dostávám stížnosti. Přinejmenším my máme na práci důležitější věci než výrobu… cetek.“ Tím si vysloužila přísný pohled od Ashmanaille, jež byla šedá, a mrazivý od Kairen, patřící k modrým, ale ona si jich nevšímala. Patřila k těm žlutým, které ostatní adžah považovaly jenom za přívažek ke svému vlastnímu, jež mělo pochopitelně jako jediné smysl a bylo užitečné.
„A novicky by takhle složitá tkaniva neměly dělat vůbec,“ dodala Tiana. Správkyně novicek se nikdy nezdráhala vyjádřit svůj názor před přísedícími či před amyrlin a nyní se tvářila nazlobeně. Zřejmě si neuvědomovala, že se jí tím prohlubuje dolíček a ona tak vypadá mrzutě. „Je to pozoruhodný objev a kupříkladu já nemám proti obchodu vůbec žádné námitky, ale některá z těchto děvčat stěží zvládnou, aby ohnivá koule změnila barvu. Když je necháváme pracovat s takovými tkanivy, jen nám to ztěžuje, když jim chceme zabránit, aby se vrhaly na věci, které zvládnout nedokážou, a Světlo ví, že to je dost těžké i bez toho. Mohly by si ublížit.“