Davy v blízkosti amyrlininy pracovny, což byl přes vznešené jméno jen špičatý stan se záplatovanými hnědými stěnami, prořídly. Jako sněmovně, i tomuto místu se všichni vyhýbali, pokud sem nebyli povoláni. Do sněmovny či amyrlininy pracovny nebyl nikdo jen tak zván. I nejnevinnější pozvání bylo povoláním, což měnilo prostý stan v útočiště. Egwain vstoupila a s úlevou si shodila plášť. Dvě ohřívadla stan báječně vyhřála a kouřilo se z nich jen nepatrně. Ze sušených bylin nasypaných na řeřavé uhlíky stoupala sladká vůně.
„Podle toho, jak se ty hloupé holky chovají, by sis myslela, že jsem –“ začala vrčet a prudce se odmlčela.
Nijak ji nepřekvapilo, že u psacího stolu stojí Siuan v šatech z prostého modrého sukna, dobře střižených, ale jednoduchých, a k hrudi si tiskne široké pouzdro na nástroje. Většina sester, stejně jako Delana, zřejmě stále věřila, že Egwain učí protokolu a běhá jí s posílkami a obojí jí jde na nervy, ale ona tu byla vždy časně po ránu, což očividně všem zatím unikalo. Siuan byla amyrlin, která hryzala železo, i když tomu nevěřil nikdo, kdo ji znal teď. Novicky si na ni ukazovaly stejně často jako na Leanu, ale s pochybami, je-li to opravdu ta, jak tvrdily sestry. Byla hezká, ale žádná krasavice, a vypadala ještě mladší než Leana, jen o pár let starší než Egwain. Bez šátku s modrými třásněmi přes ramena ji mohli pokládat za přijatou novicku. Proto nikdy nechodila bez šátku, aby se vyhnula trapným omylům. Její oči se však nezměnily o nic víc než její povaha, byly to ledové modré nebozezy upřené na ženu, jejíž přítomnost byla překvapivá.
Halima byla jistě vítaná, přesto Egwain nečekala, že ji uvidí nataženou na poduškách jasných barev, naskládaných u stěny stanu, s hlavou podepřenou rukou. Kde byla Siuan hezká, ten druh mladé ženy – alespoň zdánlivě mladé – na jakou se lidé usmívali, Halima byla omračující. Měla dokonalý obličej s velkýma zelenýma očima a pevné, plné poprsí, nad nímž se muži zalykali a ženy se mračily. Ne že by se Egwain mračila či věřila povídačkám, jež roznášely ženy žárlící na to, jak Halima přitahuje muže. Nakonec přece nemohla za to, jak vypadá. Ale i její místo Delaniny tajemnice bylo ze strany šedé sestry očividně dobrým skutkem – jako nevzdělaná venkovanka vytvářela Halima její dopisy neobratně jako dítě – a Delana ji obvykle zaměstnávala po celý den nějakou vymyšlenou činností. Zřídkakdy se objevovala před odchodem na lože, a to jen když se doslechla, že Egwain zase bolí hlava. Nisao s tím nedokázala nic udělat, ani když použila nový druh léčení, ale Haliminy masáže působily přímo zázračně i na bolesti, z nichž Egwain brečela.
„Řekla jsem jí, že dnes dopoledne nebudeš mít čas na návštěvy, matko,“ pronesla Siuan ostře, a když volnou rukou vzala Egwain plášť, zlobně se na ženu na poduškách zamračila, „ale jako kdybych mluvila do dubu.“ Pověsila plášť na dřevěný věšák a opovržlivě zafrkala. „Možná kdybych nosila spodky a knír, věnovala by mi pozornost.“ Siuan zřejmě věřila všem těm klepům o Haliminých údajných loveckých výpravách mezi pohlednějšími řemeslníky a vojáky.
Halima se svou pověstí kupodivu docela bavila. Zasmála se hrdelním smíchem a protáhla se jako kočka. Měla nešťastnou zálibu v živůtcích s hlubokým výstřihem, což bylo v tomto počasí neuvěřitelné, a ze svého modře prostřihávaného zeleného hedvábí málem vypadla. Hedvábí nebylo u tajemnic příliš obvyklé, ale Delana buď dělala hodně dobré skutky, nebo byla Halimě vskutku zavázaná.
„Dnes ráno vypadáš ustaraně, matko,“ zahuhlala zelenooká žena, „vyjela sis na projížďku tak brzy a přitom ses snažila, abys mě nevzbudila. Napadlo mě, že by sis chtěla promluvit. Kdybys o svých starostech víc mluvila, nebolela by tě tolik hlava.“ Podívala se na Siuan, jež na ni opovržlivě koukala, a znovu se chraptivě zasmála. „A víš, že já od tebe nic nechci, na rozdíl od jiných.“ Siuan znovu zafrkala a schválně šla položit pouzdro na psací stůl, přesně mezi kamenný kalamář a nádobku s pískem. Dokonce si chvíli pohrávala s brky.
Egwain se podařilo nevzdychnout. Stěží. Halima nechtěla nic jiného než pryčnu v Egwainině stanu, aby mohla být po ruce, když Egwain začne bolet hlava, a spaní tam jí muselo ztěžovat službu Delaně. Kromě toho se Egwain líbily její zemité, přímočaré způsoby. Při řeči s Halimou bylo snadné na chvíli zapomenout, že je amyrlin. Dokonce ani se Siuan se nemohla takhle uvolnit. Příliš tvrdě bojovala o to, aby ji uznaly jako Aes Sedai a jako amyrlin, a tohle uznání bylo stále mlhavé. Každé uklouznutí usnadňovalo další a další, až by se nakonec vrátila k tomu, že by ji považovaly za hrající si holčičku. Proto byla Halima pokladem, jehož si velice cenila, i když odhlédla od jejích obratných prstů, utišujících bolesti hlavy. Avšak k jejímu rozhořčení zřejmě všechny ženy v táboře sdílely názor Siuan, jen Delana byla možná výjimkou. Šedá působila příliš prudérně, aby zaměstnávala povětrnou ženskou, ať už jí dlužila cokoliv. V každém případě teď nebylo důležité, jestli se ta žena honí za mužskými, dokonce ani to, jestli je přímo loví.
„Obávám se, že máme práci, Halimo,“ řekla a stáhla si rukavičky. Horu práce, jako skoro každý den. Na stole pochopitelně ještě nebyla hlášení od Sheriam, ale ona je brzy pošle spolu s několika peticemi, o nichž si bude myslet, že si zaslouží Egwaininu pozornost. Bude jich jen několik. Tak deset dvanáct žádostí o nápravu křivd, a od Egwain se bude čekat, že každou posoudí jako amyrlin. To se nedalo bez řádného prostudování celé záležitosti a kladení otázek, nemohla to udělat jen tak od stolu. „Snad by ses se mnou mohla navečeřet.“ Pokud skončí včas, aby se mohla najíst pořádně, a nejen si něco dát přímo v pracovně. Už se blížilo poledne. „Pak si můžeme promluvit.“
Halima se najednou posadila, v očích se jí blýskalo a plné rty měla stisknuté, ale okamžitě se přestala mračit. V očích jí to však dál doutnalo. Kdyby byla kočka, tak by se nahrbila a ocas by měla zježený jako štětku na láhve. Půvabně se zvedla a uhladila si sukně na bocích. „Dobrá tedy. Jestli si jsi jistá, že nechceš, abych zůstala.“
S pozoruhodným načasováním pocítila Egwain tupou bolest za očima, což byla až příliš známá předzvěst oslepující bolesti hlavy, ale stejně jen zavrtěla hlavou a zopakovala, že má práci. Halima ještě chvíli váhala, znovu stiskla rty a ruce zaťala v pěst, ale potom strhla z věšáku kožišinou podšitý hedvábný plášť a vyrazila ven, aniž by se obtěžovala přehodit si kus oděvu přes ramena. Mohla by si tak uhnat nastuzení.
„Ta její vzteklá povaha ji dřív nebo později dostane do potíží,“ zabručela Siuan. Mračíc se za Halimou si upravila šátek na ramenou. „Ta ženská si kolem tebe dává pozor, ale když u toho nejsi, má pěkně proříznutou pusu. Prý dokonce ječela na Delanu. Kdo kdy slyšel, aby tajemnice křičela na zaměstnavatelku a navíc na sestru? Na přísedící? Nechápu, proč ji Delana snáší.“
„To je přece Delanina věc.“ Pochybovat o tom, co dělá jiná sestra, bylo stejně zakázané jako plést se jí do toho. Byl to jen zvyk, ne zákon, ale některé zvyky byly silné jako zákon. Tohle přece nemusela připomínat právě Siuan.
Egwain si přetřela spánky a opatrně se posadila na židli za psacím stolem, jenomže ta se stejně zakymácela. Byla skládací, aby se vešla na vůz, a nohy se jí skládaly i tehdy, když neměly, a žádný tesař ji nedokázal spravit ani na několikátý pokus. Stůl byl rovněž skládací, ale přece jenom víc vydržel. Egwain si přála, aby byla využila příležitosti a obstarala si v Murandy novou židli, ale musely nakoupit tolik věcí a neměly dost peněz a ona už židli měla. Aspoň získala dva kandelábry a stolní lampu, vše z obyčejného, načerveno natřeného železa, ale s dobrými zrcadly bez bublinek. Slušné osvětlení sice nezmírnilo bolesti hlavy, ale bylo to lepší než pokoušet se číst ve světle lojovic a lucerny.