Pokud si Siuan všimla, že ji Egwain napomenula, nijak ji to nezpomalilo. „Je toho víc. Jednou nebo dvakrát jsem měla dojem, že se mě chystá uhodit. Asi měla dost rozumu, aby to neudělala, ale ne každý je Aes Sedai. Jsem přesvědčená, že se jí nějak podařilo zlomit ruku jednomu koláři. Tvrdí, že upadl, jenomže mně se zdá, že lhal, pořád uhýbal pohledem a cukal rty. Nechtěl přiznat, že mu ženská ohnula ruku dozadu.“
„Vzdej to, Siuan,“ řekla Egwain unaveně. „Nejspíš si na ni dovoloval.“ Musel. Neuměla si představit, že by Halima dokázala muži zlomit ruku. Ať by ji člověk popsal jakkoliv, svalnatá by to určitě nebylo.
Místo toho, aby otevřela pouzdro, které jí Siuan položila na stůl, položila ruce vedle něj, aby si netiskla hlavu. Možná že bolest zmizí, když ji bude ignorovat. Kromě toho měla pro změnu informace pro Siuan. „Některé přísedící zřejmě mluví o vyjednávání s Elaidou,“ začala.
Siuan se usadila na jedné ze dvou rozviklaných trojnožek před stolem a pozorně poslouchala až do konce, jen prsty si mimoděk zlehka uhlazovala sukně. Pak zaťala ruce v pěst a zavrčela několik nadávek, které byly sžíravé dokonce i na ni, počínaje přáním, aby se celá ta banda udávila týden starými rybími vnitřnostmi, a pak to bylo ještě horší. Od napohled mladé a hezké ženy to působilo příšerně.
„Asi je dobře, že jsi to nechala být,“ připustila, když skončila s invektivami. „Když to teď začalo, řeči se budou šířit stejně, a takhle na tom můžeš jenom získat. Beonin by mě asi neměla překvapovat. Je ctižádostivá, ale já si vždycky myslela, že by letěla zpátky k Elaidě, kdyby jí Sheriam a ostatní nenarovnaly páteř.“ Při řeči zrychlovala a upírala oči na Egwain, jako by chtěla svým slovům dodat váhu. „Byla bych ráda, kdyby mě překvapila Varilin a ostatní, matko. Nepočítáme-li modré, uprchlo z Věže po tom Elaidině převratu,“ lehce zkřivila rty, „šest přísedících z pěti adžah a my tu máme jednu z každého z těch pěti. Včera v noci jsem byla v Tel’aran’rhiodu, ve Věži –“
„Doufám, že jsi byla opatrná,“ napomenula ji ostře Egwain. Občas to vypadalo, že Siuan význam toho slova ani nezná. Na těch několik snových ter’angrialů, jež vlastnily, čekaly zástupy netrpělivě funících sester, většinou hodlajících navštívit Věž, a i když Siuan neměla přímo zakázáno takový ter’angrial používat, rozhodně to neměla dovoleno. Mohla žádat věčně, aniž by jí sněmovna poskytla jedinou noc. Kromě sester, jež dávaly Siuan za vinu rozbití Věže – kvůli tomu nebyla přijata zpět tak vřele jako Leana, ani ji nikdo nerozmazloval – si příliš mnoho Aes Sedai pamatovalo, jak drsná byla učitelka, když patřila k těm několika málo, jež věděly, jak se snovými ter’angrialy zacházet. Siuan nesnášela hloupost a při prvních několika návštěvách v Tel’aran’rhiodu se hloupě chovala každá, takže pokud teď chtěla navštívit svět snů, musela si nástroj půjčovat, když byla řada na Leaně, a pokud by ji tam zahlédla jiná sestra, mohla dostat přímý zákaz. Nebo něco horšího, začala by honba za tou, která jí ter’angrial půjčila, což by mohlo skončit odhalením Leany.
„V Tel’aran’rhiodu“ podotkla Siuan s odmítavým gestem „jsem jiná žena v jiných šatech pokaždé, když zahnu za roh.“ To bylo dobře, i když to spíš vypovídalo o nedostatku sebeovládání než o záměru. Siuan občas věřila, že má větší schopnosti, než jakými ve skutečnosti oplývala. „Chci říct, že jsem včera v noci viděla částečný seznam přísedících a podařilo se mi přečíst většinu jmen ještě dřív, než se změnil v zápis o víně.“ To se v Tel’aran’rhiodu dělo neustále, nic tu nezůstávalo stejné delší dobu, pokud to nebyl odraz něčeho trvalého v bdělém světě. „Andaya Forae byla pozvednuta za šedé, Rina Hafden za zelené a Juilaine Madome za hnědé. Žádná nenosí šátek déle než sedmdesát let. Elaida má stejný problém, matko.“
„Chápu,“ řekla Egwain. Uvědomila si, že si zase masíruje spánky. Bolest zesílila a bude to pokračovat. Vždy tomu tak bylo. Do večera bude litovat, že Halimu poslala pryč. Rázně dala ruce dolů a posunula kožené pouzdro před sebou o kousek doleva a zase ho vrátila zpátky. „A co ostatní? Musely nahradit šest přísedících.“
„Ferane Neheran byla pozvednuta za bílé,“ připustila Siuan –, „a Suana Dragand za žluté. Ty už obě ve sněmovně seděly. Seznam byl jen částečný a já si ho nepřečetla celý.“ Narovnala se a tvrdohlavě vystrčila bradu. „Jedna nebo dvě pozvednuté předčasně by bylo dost neobvyklé – stává se to, jenomže ne často – a tohle už je jedenáct – možná dvanáct, jedenáct určitě – u nás a ve Věži. Já na tak velké shody okolností prostě nevěřím. Když všichni obchodníci s rybami nakupují za stejnou cenu, můžeš se vsadit, že večer všichni popíjeli ve stejné hospodě.“
„Mě už přesvědčovat nemusíš, Siuan.“ S povzdechem se narovnala a automaticky zachytila nohy židle, které se začaly skládat pokaždé, když to udělala. Očividně se dělo něco divného, ale co to znamenalo? A kdo by mohl ovlivnit výběr přísedících ve všech adžah? Tedy ve všech adžah kromě modrého. To si zvolilo jednu novou přísedící, ale Moria byla Aes Sedai dobře přes sto let. A možná že nebylo ovlivněno ani červené. Nikdo nevěděl, jaké změny, pokud nějaké, proběhly mezi červenými přísedícími. Mohlo za tím být černé adžah, jenže co by tím získalo, pokud všechny ty příliš mladé přísedící nebyly černé? To bylo v každém případě vysoce nepravděpodobné. Pokud by mělo černé adžah tak velký vliv, celá sněmovna už by dávno patřila k temným druhům. A pokud tu byl nějaký vzor a ne shoda náhod, pak ve středu celé věci musel někdo být. Už jenom z přemýšlení o tom, co je možné a co ne, třeštění hlavy zesílilo.
„Jestli se nakonec ukáže, že je to shoda náhod, Siuan, budeš litovat, že tě kdy napadlo vidět v tom záhadu.“ Nucené se usmála, aby to neznělo jedovatě. Amyrlin si musela dávat pozor na to, co říká. „Když jsi mě teď přesvědčila, že tu je záhada, chci, abys ji rozřešila. Kdo je za to zodpovědný a o co mu jde? Dokud se nedozvíme tohle, nevíme vlastně nic.“
„To je všechno, co po mně chceš?“ opáčila Siuan suše. „Před večeří, nebo stačí až po ní?“
„Po ní bude asi muset stačit,“ štěkla Egwain a zhluboka se nadechla, jak se druhá žena zatvářila zahanbeně. Nemělo smysl si vybíjet bolest hlavy na Siuan. Slovo amyrlin mělo váhu a občas i následky. Nesměla na to zapomínat. „Ale budu muset počkat, až se ti to podaří,“ dodala mírněji. „Vím, že to uděláš tak rychle, jak to jen půjde.“
I když byla Siuan rozezlená, zřejmě chápala, že Egwain nevybuchla jen kvůli její jízlivosti. Přes svůj mladistvý vzhled za sebou měla léta cviku ve čtení výrazů. „Mám jít pro Halimu?“ zeptala se a začala se zvedat. To, že jméno vyslovila bez jedovatosti, ukazovalo, jak vážné si dělá starosti. „Tohle bude chvíli trvat.“