„Aspoň že nenavrhly, abychom někoho poslaly do Caemlynu.“ Egwain zamrkala, jak bolest za očima při čtení zesílila.
Siuan opovržlivě frkla. „Proč by měly? Pokud vědí, řídí se Elain radami Merilille a Vandene, takže si jsou jisté, že dostanou svou královnu–Aes Sedai a zelenou navrch k tomu. Kromě toho, dokud asha’mani zůstávají mimo Caemlyn, nikdo nechce riskovat, že je rozčílí. To bychom se stejně mohly pokoušet vytahovat žahavé medúzy holýma rukama, a zelené to dobře vědí. Ale stejně to některým sestrám, zeleným i jiným, nezabrání, aby si do Caemlynu nezaskočily. Jen na tichou návštěvu, aby se podívaly za svými špehy. Nebo aby si nechaly ušít šaty nebo koupily sedlo nebo Světlo ví co jiného.“
„Dokonce i zelené?“ optala se Egwain jízlivě. Všichni si myslely, že hnědé jsou takové a bílé makové, i když ony očividně takové nebyly, ale občas se trochu naježila, když slyšela, že k nim někdo přihazuje i zelené, jako by všechno byla jedna žena. Možná se považovala za zelenou, nebo za bývalou zelenou, což bylo hloupé. Amyrlin byla ze všech adžah a žádného – upravila si štolu na ramenou a připomněla si, že je na ní sedm pruhů – a ona přece nikdy k žádnému doopravdy nepatřila. Ale přesto mezi sebou a zelenými sestrami cítila – ne náklonnost, to byl příliš silný výraz – ale něco jako spřízněnost. „O kolika sestrách se nic neví, Siuan? I ty nejslabší můžou cestovat, kam se jim zlíbí, když se propojí, a já bych ráda věděla, kam chodí.“
Siuan se nad tím zamračila. „Asi o dvaceti, myslím,“ připustila nakonec. „Možná o něco míň. To číslo se den ze dne mění. Vlastně to nikdo nesleduje. Žádná sestra by to nesnesla.“ Předklonila se, aby neupadla, jak se židle zase pokusila složit. „Zatím se ti velice daří se vším žonglovat, matko, ale to nevydrží. Sněmovna nakonec zjistí, co všechno se v Caemlynu děje. Mohla by přijmout, že bylo nutné udržet v tajnosti zajaté Seanchanky – to bude považovat za věc Vandene nebo Merilille – ale už teď ví, že v Caemlynu je Mořský národ, a dřív nebo později se dozví i o té dohodě. I o rodince, když už ne o tom, co s ní máš v plánu.“ Siuan znovu zafrkala, byť slabě. Sama si nebyla jistá, co si myslí o tom, že by Aes Sedai odcházely do důchodu k rodince, natož jak tento nápad přijmou ostatní sestry. „Mí špehové zatím nezachytili ani špitnutí, ale někdo to zaslechne, to je jisté. Už to déle nemůžeš odkládat, jinak skončíš mezi hejnem perutínů.“
„Jednou se na ty tvoje perutíny, co o nich pořád mluvíš, budu muset podívat,“ zahuhlala Egwain a zvedla ruku, když druhá žena otevřela ústa. „Jednou. Ta úmluva s Mořským národem vyvolá potíže,“ přiznala, „ale až o ní adžah něco zjistí, hned si neuvědomí, o co vlastně jde. Sestry že v Caemlynu učí Mořský národ? Je to neslýchané, ale kdo se na to bude vyptávat, nebo se do toho míchat? To je proti zvykům. Určitě budou remcat, možná bude sněmovna klást otázky, jenže než vyjde na světlo, že to je dohoda, předložím svůj plán na to, co s rodinkou.“
„A ty myslíš, že tohle je nenazvedne?“ Siuan si upravila šátek a nedůvěru ani neskrývala. Vlastně se mračila.
„Způsobí to hádky,“ připustila Egwain uvážlivě. Pozoruhodně zdrženlivé. To vyvolá hotové pozdvižení, jakmile to vejde ve známost. Vlastně spíš nepokoje, jakkoli jen je to mezi Aes Sedai možné. Ale počet Aes Sedai se zmenšoval už tisíc let, ne-li víc, a ona to hodlala zarazit. „Ale chci na to jít pomalu. Aes Sedai možná odmítají mluvit o svém věku, Siuan, jenže brzy jim dojde, že přísaha na hůl přísah jim zkrátí život nejméně o polovinu. Nikdo nechce umřít dřív, než musí.“
„Jestli je přesvědčíš, že skutečně existuje žena z rodinky, která má šest set let,“ procedila Siuan mezi zuby, a Egwain si rozčileně povzdechla. To byla další věc, o níž si druhá žena nebyla jistá, totiž údajná dlouhověkost rodinky. Cenila si Siuaniných rad, cenila si toho, že neříká právě to, co chce Egwain slyšet, ale občas chodila kolem horké kaše stejně jako Romanda a Lelaine.
„Jestli to bude nutné, Siuan,“ prohlásila podrážděně, „prostě nechám sestry, aby si promluvily s několika ženami o sto a víc roků staršími, než jsou ony. Asi se je pokusí odmítnout jako divoženky a lhářky, ale Reanne Corly může dokázat, že byla ve Věži a kdy. Stejně tak další. S trochou štěstí přesvědčím sestry, aby se nechaly osvobodit od tří přísah, aby mohly odejít do důchodu do rodinky, než se vůbec dozvědí o dohodě s Atha’an Miere. A jakmile přijmou, že nějaká sestra bude osvobozena od tří přísah, nebude už zdaleka tak těžké přesvědčit je, aby nechaly sestry Mořského národa odejít. Kromě toho je zbytek dohody jenom několik maličkostí. Jak pořád říkáš, abys něco dokázala ve sněmovně, musíš mít obratnou ruku, ale naprosto nezbytně potřebuješ štěstí. No, já budu tak obratná, jak to jen půjde, a co se štěstí týče, pro jednou zřejmě přeje mně.“
Siuan se škaredila a několikrát si odkašlala, jenže nakonec musela souhlasit. Dokonce souhlasila i s tím, že by to Egwain mohlo vyjít, s trochou štěstí a dobrým načasováním. Ne že by v té věci s rodinkou a dohodou s Atha’an Miere byla přesvědčená, ale to, co Egwain navrhovala, bylo natolik neslýchané, až bylo docela pravděpodobné, že by větší část mohla sněmovnou projít, než si přísedící uvědomí, co se na ně sype. Egwain byla ochotná se s tím spokojit. Ať bylo sněmovně předloženo cokoliv, téměř vždy se proti tomu postavilo dost přísedících, aby bylo těžké dojít ke konsenzu, a ve sněmovně se nic nedělalo bez aspoň menšího konsenzu a obvykle ne bez většího. Egwain měla dojem, že při většině jednání se sněmovnou jde o to přesvědčit ji, aby udělala, co nechce. Tentokrát to rozhodně nebude jiné.
Zatímco zelené se soustředily na Hraničáře, šedé upíraly svou pozornost na jih. Každé adžah fascinovaly zprávy z Illianu a Tearu o velkých počtech divoženek mezi Mořským národem, což jim připadalo zajímavé, byla-li to pravda, i když o tom zřejmě existovaly vážné pochybnosti, jinak by se o tom sestry musely dozvědět dřív. Nakonec, jak by se něco takového dalo utajit? Nikdo se nezmínil, že prostě přijaly, co bylo na povrchu, a nikdy se nepodívaly hlouběji. Ale šedé fascinovalo nebezpečí, jakým byli pro Illian Seanchané, a také obléhání Tearského Kamene. Války a hrozba války šedé vždy přitahovaly, protože ony byly odhodlány sváry ukončovat. A pochopitelně získat větší moc. Pokaždé, když šedé zastavily válku dohodou, zvýšily tím vliv všech Aes Sedai, ale hlavně šedých adžah. Se Seanchany se však zřejmě vyjednávat nedalo, alespoň Aes Sedai s nimi nemohly vyjednávat, a šedé přivádělo k šílenství, že jim někdo kříží plány, což bylo poznat z úsečných slov o seanchanských výpadech přes hranici a zvětšujících se počtech vojáků, které sbíral urozený pán Gregorin, správce Illianu Draka Znovuzrozeného, jehož titul byl už sám o sobě důvodem k zamyšlení. Tear měl vlastního správce Draka Znovuzrozeného, vznešeného pána Darlina Sisneru, jehož v Kameni obléhali šlechtici, kteří odmítli přijmout Randa. Bylo to vskutku zvláštní obléhání. Kámen měl vlastní přístav a Darlinovi nepřátelé nedokázali zabránit zásobování pevnosti, i když drželi zbytek města, a zřejmě byli stejně odhodláni vyčkávat. Nebo možná nevěděli, co dělat dál. Kámen dobyli pouze Aielové, a to přímým útokem, ale dosud se nikomu nepodařilo jej vyhladovět. Šedé s Tearem neztrácely naději.
Když Egwain dočetla stránku, zvedla hlavu a honem zvedla další. Šedé neztrácejí naději. Jednu šedou sestru zpozorovali, jak vychází z Kamene, a sledovali ji na schůzku se vznešeným pánem Tedosianem a vznešenou paní Estandou, dvěma nejvýznamnějšími obléhateli. „Merana,“ vydechla Egwain. „Prý to byla Merana Ambrey, Siuan.“ Mimoděk si masírovala spánek. Bolest za očima ještě trochu zesílila.