„Mohla udělat také něco dobrého.“ Siuan vstala, došla ke stolku u stěny stanu, kde na podnose stálo několik různorodých pohárů a dva džbány. Ve stříbrném džbánu bylo svařené víno, v modře polévaném hliněném čaj. Oba džbány sem byly postaveny za rozbřesku a obě tekutiny byly už dávno studené. Nikdo nečekal, že si amyrlin vyjede k řece. „Dokud Tedosianovi a ostatním nedojde, pro koho doopravdy pracuje.“ Siuan sklouzl šátek z ramenou, když sáhla na hliněný džbán. Na okamžik ji obklopilo světlo saidaru, jak usměrnila oheň a ohřála čaj. „Kdyby zjistili, že patří k Draku Znovuzrozenému, nevěřili by, že vyjednává v dobré víře.“ Nalila do leštěného cínového poháru čaj, přidala med z nádobky, řádně zamíchala a přinesla čaj Egwain. „Tohle by ti mohlo pomoct na hlavu. Je to nějaký bylinkový odvar, se kterým přišla Chesa, ale med zlepšuje chuť.“
Egwain opatrně upila, otřásla se a pohár hned odložila. Čaj chutnal ostře i s medem, a ona si ani nechtěla představit, jak by chutnal bez něj. Bolest hlavy možná malinko ustoupila. „Jak to můžeš brát tak klidně, Siuan? Jestli se Merana objevila v Tearu, je to první skutečný důkaz, který máme. To budu spíš brát jako shodu náhod ty tvoje přísedící.“
Nejdřív se to jenom šeptalo, objevilo se to od adžah a špehů Siuan. V Cairhienu byly Aes Sedai a zřejmě se volně pohybovaly po Slunečním paláci, i když tam byl Drak Znovuzrozený. Pak se toho objevilo víc, špehové váhali. Ti v Cairhienu to nechtěli říci. Nikdo nechtěl zopakovat, co hlásili agenti. V Cairhienu byly Aes Sedai a zřejmě poslouchaly Draka Znovuzrozeného. Horší byla jména, jež se vynořila. Některé ženy byly v Salidaru a mezi prvními, jež se vzepřely Elaidě, kdežto o jiných bylo známo, že jsou Elaidě věrné. Nikdo nevyslovil nahlas slovo nátlak, které Egwain znala, ale musely si to myslet.
„Nemá smysl upravovat si vlasy, když vítr nefouká směrem, kterým chceš,“ odpověděla Siuan a zase se posadila. Už si chtěla přehodit nohu přes nohu, ale když se trojnožka naklonila, honem postavila obě nohy na zem. Cosi si pro sebe zamumlala a upravila si šátek. „Abys využila toho, jak vítr fouká, musíš natočit plachty. Zachovej chladnou hlavu a dostaneš se zpátky na břeh. Nech se vést horkou krví a utopíš se.“ Občas Siuan mluvila, jako by stále pracovala na člunu. „Podle mého budeš potřebovat víc než jeden lok, aby ti to prospělo, matko.“
Egwain s úšklebkem odstrčila pohár. Pachuť přetrvávající na jazyku byla přinejmenším stejně hrozná jako bolest hlavy. „Siuan, jestli vidíš způsob, jak toho využít, tak bych byla ráda, kdybys mi to řekla. Ani nechci myslet na to, jak využit skutečnost, že Rand možná použil na sestry nátlak. Nechci ani pomyslet na to, že to mohl udělat.“ A také nechtěla myslet na to, že by mohl znát tak odpudivé tkanivo či že by ho dokázal na někoho použít. Ona ho znala – další malý dárek od Moghedien – a tuze si přála, aby dokázala zapomenout, jak se dělá.
„V tomto případě se nejedná ani tak o to, jak toho využít, ale spíš jak odhadnout následky. I s ním to budeme muset nakonec vyřídit a možná mu i udělit lekci, ale nechci, aby za ním sestry začaly běhat už teď, a kvůli těm příběhům o Cairhienu se má každá na pozoru.“ Siuan mluvila klidně, ale ošívala se, očividně byla podrážděná. O něčem takovém nedokázala žádná Aes Sedai mluvit příliš klidně. „A zároveň, jakmile si to promyslí, dojde jim, že pak musí být nesmysl ty povídačky, že se podvolil Elaidě. Mohla poslat sestry, aby na něj dohlídly, ale ony by se nespojily se sestrami, které chtějí Elaidu svrhnout. Až jim tohle dojde, mohlo by to těm, které si myslí, že ho má Elaida na vodítku, narovnat páteř. A bude o jeden důvod se jí podvolit méně.“
„A co Cadsuane?“ zeptala se Egwain. Ze všech jmen, jež z Cairhienu vylezla, tohle sestry šokovalo nejvíc. Cadsuane Melaidhrin byla legendou, podle mnoha byla její pověst dobrá, ale podle stejně tolika špatná. Některé sestry si byly jisté, že to musí být chyba. Cadsuane už musela být mrtvá. Další sestry si očividně přály, aby byla mrtvá. „Víš jistě, že zůstala v Cairhienu, i když už Rand zmizel?“
„Jakmile jsem uslyšela její jméno, nakázala jsem svým lidem, aby na ni dohlídli,“ odtušila Siuan, a už vůbec nemluvila tak klidně. „Nevím, jestli je temná družka, jenom si to myslím, ale můžu zaručit, že byla ve Slunečním paláci týden poté, co zmizel.“
Egwain pevně zavřela oči a přitiskla si dlaně na víčka. To však pulsující bolest příliš neovlivnilo. Rand byl možná ve společnosti černé sestry. Možná použil nátlak na Aes Sedai. Zlé by to bylo u každého, ale použít takové tkanivo na Aes Sedai jaksi působilo hrozivěji. Bylo desetkrát, ba stokrát pravděpodobnější, že to, co se někdo opováží použít na Aes Sedai, použije na ty, kteří se nemohou bránit. Nakonec to s ním budou muset nějak vyřídit. Vyrostla s Randem, ale nesměla dovolit, aby ji to ovlivnilo. On teď byl Drak Znovuzrozený, naděje světa a zároveň možná největší hrozba, jaké svět kdy čelil. Možná? Seanchané nedokázali napáchat tolik škody jako Drak Znovuzrozený. A ona hodlá využít možnost, že na sestry použil nátlak. Amyrlin byla opravdu jiná žena než dcera hostinského.
Zamračila se na pohár takzvaného čaje, zvedla ho a donutila se tu ohavnou tekutinu vypít, přičemž plivala a dávila se. Chuť by aspoň mohla odvést myšlenky od bolesti hlavy.
Když rázně pohár odložila, vstoupila do stanu Anaiya. Koutky měla svěšené a mračila se.
„Akarrin a ostatní se vrátily, matko,“ ohlásila. „Moria mi řekla, abych ti vyřídila, že svolala zasedání sněmovny, aby si poslechla jejich hlášení.“
„Stejně tak Escaralde a Malind,“ připojila Morvrin, která právě vešla za Anaiyou spolu s Myrelle. Zelená vypadala jako obraz vyrovnaného vzteku, pokud to bylo možné. Olivovou tvář měla hladkou a oči jako temné uhlíky. Vedle Morvrin vypadala Anaiya téměř radostně. „Posílají novicky a přijaté pro přísedící,“ pronesla hnědá. „Nezaslechly jsme ani šeptnutí o tom, co Akarrin našla, ale Escaralde a ostatní to podle mě hodlají využít, aby sněmovnu k něčemu donutily.“
Egwain hleděla na zbytky čaje v cínovém poháru a povzdechla si. Ona tam bude muset být také, a teď bude muset čelit přísedícím s bolestí hlavy i s odpornou pachutí v ústech. Možná by to mohla považovat za pokání za to, co hodlá sněmovně provést.
19
Překvapení
Podle zvyklostí byla amyrlin informována, že sněmovna zasedá, ale nikde nestálo, že na ni musí počkat, než zasedání zahájí, což znamenalo, že Egwain nejspíš neměla moc času. Nejradši by vyskočila a napochodovala do velkého stanu dřív, než Moria a ostatní dvě odhalí své překvapení. Překvapení ve sněmovně nebývala příjemná. Překvapení, o kterých se dozvídala poslední dobou, byla případ od případu horší a horší. Přesto se amyrlin musela při vstupu do sněmovny řídit protokoly, které byly zákonem, ne zvyklostí, a tak zůstala, kde byla, a poslala Siuan pro Sheriam, aby ji mohla kronikářka správně ohlásit. Siuan jí řekla, že vlastně jde o varování přísedících před jejím příchodem – vždy tu byly věci, o nichž chtěly rokovat bez toho, aby to amyrlin věděla – a nemluvila, jako by to myslela jako vtip.
V každém případě nemělo smysl do sněmovny chodit, dokud nebude moci vstoupit. Potlačila netrpělivost, opřela si hlavu do dlaní a masírovala si spánky, zatímco se snažila přečíst něco z hlášení adžah. Přes ten odporný „čaj“, nebo možná kvůli němu, se jí slova na stránce rozmazávala, kdykoliv mrkla, a Anaiya a druhé dvě jí příliš nepomáhaly.