Přesto, jak Siuan pořád tvrdila, že přísedící chtějí být varovány, Egwainin příchod nezpůsobil sebemenší rozruch. Ať už měly Malind a ostatní k tomu, aby svolaly zasedání sněmovny kvůli hlášení Akarrin, jakékoliv důvody, očividně nepovažovaly celou záležitost za natolik citlivou, aby byla určena pouze pro uši přísedících, a tak za lavicemi svých přísedících stály hloučky Aes Sedai. Když Egwain procházela ke svému sedadlu, Aes Sedai dělaly pukrlata. Přísedící se na ni jen dívaly nebo nepatrně sklonily hlavu. Lelaine si ji chladně prohlédla a potom se zase zamračila na Morii, tichou, obyčejně vypadající ženu v prostém modrém suknu. Byla tak obyčejná, že na první pohled mohla člověku ujít bezvěkost v jejím obličeji. Zírala teď přímo před sebe, zabraná do vlastních myšlenek. Romanda byla jednou z těch, jež nepatrně sklonily hlavu. Ve sněmovně byla amyrlin stále amyrlin, ale o něco méně než mimo ni. Ve sněmovně cítily přísedící svou moc. Jistým způsobem se dalo říci, že amyrlin je ve sněmovně jenom první mezi sobě rovnými. No, možná o něco víc, ale jen o chloupek. Siuan říkala, že stejně tolik amyrlin zklamalo, protože věřily, že přísedící jsou jim skutečně rovny, jako proto, že ten rozdíl považovaly za větší, než ve skutečnosti byl. Bylo to jako běžet po vrcholku úzké zdi se zuřivými mastiffy po obou stranách. Musela pečlivě udržovat rovnováhu a snažit se sledovat víc své nohy než psy. Ale na psy nikdy nesměla zapomenout.
Egwain si odepjala plášť a vystoupila na pruhovanou bednu, kde si plášť položila složený na lavici. Lavice byly tvrdé a některé přísedící si nosily podušky, když si myslely, že se zasedání protáhne. Egwain to raději nedělala. Zákaz dlouhých proslovů málokdy zabránil přinejmenším jedné dvěma ženám, aby své poznámky značně protáhly, a tvrdá lavice ji alespoň dokázala udržet vzhůru. Sheriam zaujala místo kronikářky po Egwainině levici, a dál se nedalo dělat nic jiného než čekat. Možná si měla přinést podušku.
Ostatní lavice se začaly pomalu zaplňovat. Aledrin a Saroiya se připojily k Beraně. Aledrin byla dost tlustá, aby druhé dvě působily hubeně. Svislé pruhy bílých spirál na Saroiyně sukni ten dojem ještě zvyšovaly, kdežto Aledrin měla bílé nabírané rukávy a sněhobílý pruh na živůtku, což mělo právě opačný účinek. Podle toho, jak kroutily hlavami a vrhaly pohledy na modré, hnědé a zelené, se zřejmě snažily zjistit, zda ostatní vědí, co se děje. Varilin, rusovlasá žena připomínající čápa a vyšší než většina mužů, již zaujala své místo vedle Kwamesy. Neustále si upravovala šátek a přeskakovala pohledem od Morie k Escaralde a Malind a zase zpátky. Do stanu vstoupila Magla, se šátkem se žlutými třásněmi těsně utaženým kolem ramen, a s ní Faiselle, hranatá Domanka v hedvábí pokrytém hustou zelenou výšivkou, a navzájem se okázale ignorovaly, i když se o sebe otíraly sukněmi. Magla byla v Romandině táboře a Faiselle v táboře Lelaine a obě skupiny se spolu nestýkaly. Ostatní sestry už také přicházely. Nisao a Myrelle mezi jinými vklouzly dovnitř za Maglou a Faiselle. Morvrin už byla mezi hnědými za Takimou a Escaralde a Beonin stála na kraji šedých za Varilin a Kwamesou. Tímto tempem bude brzy ve stanu celý tábor Aes Sedai.
Magla ještě mířila k sedadlům žlutých a Romanda už vstala. „Už je nás víc než jedenáct, takže můžeme začít.“ Měla překvapivě vysoký hlas. Člověk by si mohl myslet, že umí nádherně zpívat, pokud by si dokázal představit Romandu, jak zpívá. Vždy se tvářila spíš zamračeně nebo aspoň odmítavě. „Podle mě z toho nemusíme dělat formální zasedání,“ dodala, když se zvedla Kwamesa. „Nevidím důvod, proč se tohle musí projednávat při zasedání, ale jestli ano, tak to vyřídíme co nejrychleji a půjdeme si po svém. Některé z nás mají na práci důležitější věci. Stejně jako ty, matko.“
To poslední řekla s hlubokou úklonou hlavy tónem snad až příliš uctivým. Ale nezašla tak daleko, aby se to dalo pokládat za sarkasmus. Byla příliš inteligentní, aby se vystavila nebezpečí. Hlupačky málokdy usedly na křeslo přísedící, a pokud ano, rozhodně ho nedržely dlouho, a Romanda byla přísedící skoro osmdesát let. Teď v sněmovně zasedla podruhé. Egwain zlehka naklonila hlavu. Oči měla chladné. Vzala na vědomí, že byla oslovena a že si všimla Romandina tónu. Velmi ošemetná rovnováha.
Kwamesa tak jen zůstala stát s otevřenou pusou a nebyla si jistá, jestli má pronést příslušné věty, které zahajovaly formální zasedání a které vždy přednášela nejmladší přítomná přísedící. Romandě její postavení poskytovalo značný vliv a jistou míru autority, ale v tomto ji mohly ostatní přehlasovat. Hodně přísedících se mračilo a ošívalo, ale žádná nepromluvila.
Do stanu vplula Lyrelle a zamířila k lavicím modrých. Na Cairhieňanku byla vysoká, takže všude jinde měla průměrnou výšku, a v modře prostřihávaném hedvábí s červenozlatou výšivkou na živůtku byla elegantní a pohybovala se ladně. Některé sestry tvrdily, že před vstupem do Věže bývala tanečnicí. Ve srovnání s ní Samalin, zelená s liščí tváří, která vstoupila za ní, měla téměř mužský krok, i když na téhle Muranďance nebylo nic neohrabaného. Obě zřejmě překvapilo, že vidí Kwamesu stát, a honem zamířily ke svým lavicím. Na každý pád začala Kwamesu tahat za rukáv Varilin, až se Arafellanka konečně posadila. Tvář měla jako masku chladného klidu, nicméně se jí dařilo působit nespokojeně. Hodně dala na obřadnost.
„Možná tu je důvod pro formální zasedání.“ Po Romandě působil hlas Lelaine hluboce. Upravila si šátek, jako by měla všechen čas na světě, půvabně vstala a schválně se nedívala na Egwain. Byla krásná a hotové zosobnění důstojnosti. „Nechápu, že jsme o tomto nebyly zpraveny pod válečným zákonem, ale také si myslím, že bychom to měly probrat při zasedání, zvlášť proto, že mnoho z nás čelí hrozbě utišení, pokud Elaida zůstane u moci.“
Slovo „utišení“ již neneslo takový děs, jako předtím, než byly Siuan a Leana z utišení vyléčeny, ale přesto Aes Sedai za lavicemi začaly mumlat. Zpráva o vyjednávání se zřejmě nerozšířila tak rychle, jak Egwain čekala. Nepoznala, jsou-li sestry vzrušené či rozčilené, ale očividně byly překvapené. Včetně některých přísedících. Janya, jež vstoupila během řeči Lelaine, se na místě zastavila, takže hlouček sester, přicházejících za ní, do ní málem vrazil. Janya zírala na modrou a pak na Egwain samotnou. Podle toho, jak Romanda stiskla rty, to očividně také ještě neslyšela, a mezi příliš mladými přísedícími se Berana tvářila ledově chladně, Samalin užasle a Salita zděšeně. A Sheriam se zakymácela. Egwain jen doufala, že se nepozvrací před celou sněmovnou.
Zajímavější však byly reakce těch, o kterých Delana tvrdila, že mluvily o vyjednávání. Varilin seděla úplně nehybně, prohlížela si své sukně a zřejmě potlačovala úsměv, ale Magla si váhavě olizovala rty a úkosem vrhala pohledy na Romandu. Saroiya zavřela oči a pohybovala rty, jako by se modlila. Faiselle a Takima se na Egwain zamračily, pak si jedna druhé všimly, trhly sebou a honem nasadily výraz královské vyrovnanosti, jako by se sobě navzájem vysmívaly. Bylo to zvláštní. Touto dobou už je Beonin určitě všechny zpravila o tom, co Egwain řekla, ale kromě Varilin se všechny tvářily rozčileně. Nemohly si přece myslet, že skutečně dokážou vyjednat konec. Každá žena zasedající v této sněmovně riskovala utišení a popravu už jen tím, že tu byla. Pokud kdy existovala nějaká naděje na cestu zpátky, jinou než přes odstranění Elaidy, zmizela před mnoha měsíci, kdy byla zvolena sněmovna. Od toho už nebylo návratu.