Venku visel na sametově černé obloze poprášené třpytícími se jizvami bledý půlměsíc a bylo hrozně zima. Když Egwain odcházela, dělala se jí u úst pára. Cestou se usmívala a poslouchala, jak se za ní přísedící rozcházejí. Některé se ještě hádaly. Romanda a Lelaine šly spolu, ale vysoký hlas žluté se nebezpečně blížil ječeni a modrá nebyla o moc pozadu. Obvykle se hádaly, pokud spolu musely být, ale tohle bylo poprvé, kdy je Egwain viděla, jak to dělají, i když nemusí. Sheriam jí nepříliš nadšeně nabídla, že donese hlášení o opravách vozů a o píci, o něž požádala ráno, ale ani se nepokoušela skrýt úlevu, když ji Egwain poslala do postele. S chvatným pukrletem odběhla do noci. Ve většině stanů byla tma, jen měsíc na ně vrhal slabé světlo. Pouze několik sester zůstávalo vzhůru po setmění. Lampového oleje a svíček nebyl nikdy nadbytek.
V této chvíli se Egwain zdržení hodilo, ale to nebyl důvod, proč se usmívala. Někdy během všeho toho dohadováni ji úplně přešla bolest hlavy. Dnes v noci nebude mít problémy s usínáním. Halima to sice vždycky napravila, ale po jejích masážích měla protivné sny. No, i bez nich se jí málokdy zdálo něco příjemného, jenže tyhle byly temnější než ostatní a ona si z nich kupodivu nic nepamatovala kromě toho, že byly temné a znepokojivé. Obě věci nepochybně pocházely z pozůstatků bolesti, na něž Haliminy prsty nedosáhly. Naučila se pamatovat si všechny sny. Musela si je pamatovat. Nicméně když ji dnes nebolela hlava, neměla by mít problémy a snění bylo to nejmenší, co musela udělat.
Jako sněmovna a její pracovna, i její stan stál na kousku volnějšího prostoru s vlastním dřevěným chodníkem. Nejbližší stany byly o několik sáhů dál, aby měla amyrlin trochu soukromí. Alespoň tak jí to vysvětlily. Mohla to být dokonce pravda. Egwain z al’Vereů už nebyla bezvýznamná. Stan nebyl velký, o stranách čtyři kroky na délku, a uvnitř bylo málo místa, když tam byly čtyři mosazí obité truhlice plné šatů, dvě palandy a kulatý stoleček, bronzové ohřívadlo, stojan s umyvadlem, stojací zrcadlo a jedno z několika málo skutečných křesel v táboře. Byl to prostý kousek, jednoduše vyřezávaný, ale bylo pohodlné, a pro ni to byl velký přepych, když si mohla složit nohy pod sebe a číst si. Tedy když měla čas na čtení pro zábavu. Druhá palanda byla pro Halimu, a Egwain překvapilo, když zjistila, že na ni druhá žena už nečeká. Stan však nebyl prázdný.
„Ke snídani jsi měla jenom chleba, matko,“ mírně ji napomenula Chesa, když Egwain vstoupila. Její komorná, v prostých šedých šatech téměř obtloustlá, seděla na stoličce a ve světle olejové lampy štupovala punčochy. Byla hezká, ale občas to vypadalo, že pro ni pracuje už celou věčnost, a nejenom od Salidaru. Rozhodně se chovala směle jako stará služka, včetně toho, že Egwain hubovala. „V poledne jsi nejedla nic, pokud vím,“ pokračovala a zvedla sněhobílou punčochu, aby pořádně viděla na díru, kterou látala na patě, „a večeře ti vystydla už dobře před hodinou. Nikdo se mě neptá, ale kdyby ano, řekla bych, že ty tvoje bolesti hlavy pocházejí od toho, že nejíš. Jsi moc hubená.“
S tím konečně odložila punčochu do košíku a rychle vstala, aby Egwain vzala plášť. Přitom vykřikovala, že je Egwain studená jako led. To byl podle ní další důvod k bolestem hlavy. Aes Sedai si chodily a nevšímaly si zimy či horka, ale jejich tělo poznalo, co se děje. Nejlepší je v zimě se pořádně oblékat. A nosit červené spodničky. Každý ví, že červenaje nejteplejší. I jezení pomáhá. Prázdný žaludek vždycky vede k třesavce. Ji přece nikdy nikdo neviděl se třást, nebo ano?
„Děkuju, mami,“ pronesla Egwain nadneseně, čímž si vysloužila frknutí. A šokovaný pohled. Přese všechno se Chesa držela toho, co je správné, až vedle ní Aledrin vypadala nedbalá. I když Chesa dbala hlavně na ducha pravidel, ne na jejich doslovnou podobu. „Dnes večer mě hlava nebolí, díky tomu tvému čaji.“ Možná to bylo tím čajem. Jakkoliv byl ohavný, jako lék nebyl o nic horší než sezení při jednání sněmovny, trvajícím víc než půl dne. „A nemám moc velký hlad. Rohlík bude stačit.“
Pochopitelně to nebylo tak prosté. Vztah mezi paní a služkou není nikdy prostý. Žily vedle sebe a služka ji viděla, když jí bylo nejhůř, a znala všechny její chyby a slabé stránky. Před komornou se nic neutají. Chesa remcala a nadávala celou dobu, co Egwain pomáhala se svlékáním, a nakonec, když byla Egwain zabalená v županu – z červeného hedvábí s nabíranou murandskou krajkou a květinovou výšivkou, což byl dar od Anaiyi – ji nechala sundat plátýnko z podnosu na kulatém stolečku.
Čočka v misce ztuhla, ale to napravilo menší usměrnění, a s první lžící Egwain zjistila, že hlad opravdu má. Vyjedla misku do čista, snědla i kousek modrého sýra, poněkud seschlé olivy a dva křupavé rohlíky, i když z nich musela vybrat červy. Protože nechtěla hned usnout, vypila jen jeden pohár svařeného vína, které také potřebovalo přihřát a bylo trochu nahořklé, ale Chesa se pochvalně usmívala, jako by Egwain všechno na podnose snědla. Když nahlédla na talíře, zjistila, že kromě pecek z oliv a drobků opravdu snědla všechno.
Jakmile se uložila na úzké palandě pod dvěma měkkými vlněnými pokrývkami a husím peřím nacpanou peřinou, vytaženou až k bradě, Chesa vzala podnos a odcházela, ale ve vchodu se ještě zastavila. „Mám se vrátit, matko? Kdyby tě začala bolet hlava… No, ta ženská si jistě našla společnost, jinak by tu byla.“ Když říkala „ta ženská“, otevřeně se mračila. „Mohla bych ti uvařit další čaj. Mám ho od formana, který tvrdil, že na léčení bolestí hlavy je nejlepší. A taky kloubů a zkaženého žaludku.“
„Opravdu si myslíš, že je do větru, Cheso?“ zamumlala Egwain. Pod pokrývkami jí už začínalo být teplo a byla ospalá. Chtělo se jí spát, ale ne hned. Hlavu a klouby a žaludek? Nyneiva by se nad tím rozbrečela smíchy. Nakonec možná to bolení hlavy přece jen zahnalo žvanění sester. „Halima asi flirtuje, ale nemyslím, že to někdy zašlo dál než k flirtování.“
Chesa chvíli jen špulila rty. „Jsem z ní… nervózní, matko,“ přiznala nakonec. „Něco na ní prostě není v pořádku. Cítím to pokaždé, když se objeví. Je to jako takový ten pocit, že se k tobě někdo plíží zezadu, nebo když si uvědomím, že mě při koupání pozoruje muž, nebo…“ Zasmála se, ale vesele to neznělo. „Neumím to popsat. Prostě na ní něco nesedí.“
Egwain si povzdechla a zachumlala se hlouběji do pokrývek. „Dobrou noc, Cheso.“ Krátce usměrnila a zhasla lampu, takže se stan ponořil do tmy. „Dneska v noci se jdi vyspat do vlastní postele.“ Halimu by mohlo rozčílit, kdyby přišla a našla na své palandě někoho jiného. Opravdu ta žena zlomila ruku muži? Ten muž ji musel nějak vyprovokovat.
Dnes v noci chtěla mít sny, klidné sny – alespoň sny, které by si zapamatovala, i když z těch bylo jen pár, jež by lidé nazvali klidnými – ale nejdřív musela vstoupit do jiného druhu snu. Nepotřebovala k tomu ani jeden z těch ter’angrialů, které sněmovna tak přísně strážila. Vklouznout do lehkého transu bylo snadné, zvlášť když byla tak utahaná, a…