„Ještě nedokážu dopředu přijít na to, co udělá, Min. Proč by to dneska mělo být jiné?“
Silná péřová matrace se zhoupla, jak přehodil nohy přes pelest a posadil se čelem k ní. Téměř si bezmyšlenkovitě přitiskl ruku na staré rány, jenže pohyb změnil a zapnul si místo toho kabát. Staré, zpola zahojené, ale nikdy nevyhojené rány, které ho trápily od Shadar Logothu. Nebo je možná jen cítil, jejich žár byl lapen v oblasti menší než dlaň ruky. Rány, o kterých doufal, že se po Shadar Logothu zahojí. Možná jenom neuplynulo dost času, aby cítil nějaký rozdíl. Min ho praštila do druhého boku – na to si vždycky dávala pozor, i když na něj občas byla hodně tvrdá – ale myslel si, že před ní bolest utají. Ty obavy v jejích očích a v její hlavě musely být kvůli Cadsuane. Nebo ostatním.
Zámek a okolní budovy teď byly přeplněné. Připadalo mu nevyhnutelné, že dřív nebo později se někdo pokusí využít strážce v Cairhienu. Jejich Aes Sedai neroztrubovaly, že jdou hledat Draka Znovuzrozeného, ale ani to příliš netajily. Přesto nečekal ty, kdo dorazili s nimi. Davram Bashere se stovkou svých saldejských vojáků od lehké jízdy sesedl v protivném, větrem hnaném dešti a nadával na zničená sedla. Přijelo půl tuctu černě oděných asha’manu, kteří se z nějakého důvodu před lijákem nechránili. Jeli s Basherem, ale byli jako dva různé oddíly, dorazivší chvilku po sobě, a měli se před sebou pořád na pozoru. A jedním z asha’manů byl Logain Ablar. Logain! Asha’man s mečem a drakem na límci! Bashere a Logain si s ním oba chtěli promluvit, ale o samotě a už rozhodně ne v přítomnosti toho druhého. Ať to však bylo nečekané, nejpřekvapivějšími hosty nebyli. Rand si zprvu myslel, že těch osm Aes Sedai musejí být přítelkyně Cadsuane, ale byl by přísahal, že ona je z jejich příjezdu stejně překvapená jako on. A ještě divnější bylo, že všechny až na jednu zřejmě přijely s asha’many! Nebyly zajatkyně a rozhodně ne strážkyně, ale Logain to v Bashereho přítomnosti nechtěl vysvětlovat a Bashere nehodlal Logainovi přepustit příležitost promluvit si s Randem o samotě jako první. Teď všichni osychali a usazovali se v pokojích, takže měl čas uspořádat si myšlenky. Tedy jak to jen šlo, když byla Min vedle něj. Co Cadsuane udělá! No, snažil se jí zeptat na radu. Události je však předběhly oba dva. Bylo rozhodnuto, ať už si Cadsuane myslela cokoliv. Za okny znovu projel blesk. Blesky se Cadsuane zřejmě líbily. Člověk nikdy nepoznal, kam uhodí.
Alivia ji vyřídí, zamumlal Luis Therin. Pomůže nám zemřít. Odstraní pro nás Cadsuane, jestli jí řekneš.
Já ji nechci zabít, sdělil v duchu Rand mrtvému muži. Nemůžu si dovolit, aby zemřela. Luis Therin to věděl stejně tak dobře jako Rand, ale stejně si cosi brumlal. Od Shadar Logothu byl občas méně bláznivý. Nebo možná Rand byl víc bláznivý. Nakonec už bral hovor s mrtvým mužem ve své hlavě jako běžnou věc, což bylo stěží v pořádku.
„Musíš něco udělat,“ zamumlala Min a zkřížila ruce na prsou. „Logainova aura stále hovoří o slávě a silněji než dřív. Možná si ještě pořád myslí, že je skutečný Drak Znovuzrozený. A v obrazech, které jsem viděla kolem urozeného pána Davrama, jsem viděla něco… temného. Jestli se obrátí proti tobě nebo zemře… Slyšela jsem, jak jeden voják říkal, že by mohl zemřít urozený pán Dobraine. Ztráta jednoho z nich by byla hrozná rána. Ztratit všechny tři, z toho by ses mohl vzpamatovávat víc než rok.“
„Jestli jsi to viděla, tak se to stane. Musím udělat, co půjde, Min, ne dělat si starosti kvůli tomu, co nedokážu.“ Upřela na něj jeden z těch pohledů, kterých mají ženy v zásobě fůry, jako by se on snažil začít hádku.
Ozvalo se zaškrábání na dveře. Rand se otočil a Min změnila postoj. Tušil, že vytáhla z pochvy vrhací nůž a schovala ho v ruce. Nosila u sebe víc nožů než Tom Merrilin. Nebo Mat. V hlavě mu zavířily barvy a skoro se poskládaly do… čeho? Muže na kozlíku? Nebyla to tvář, která se mu občas objevovala před očima, a celý výjev vzápětí zmizel, ale bez toho, aby se mu zatočila hlava, což se mu stávalo vždy, když se objevil ten obličej.
„Pojď,“ vyzval ji Rand a zvedl se.
Když Elza vstoupila, roztáhla tmavozelené suknice v elegantním pukrleti a oči jí přímo zářily. Byla to žena příjemná napohled a byla chladně samolibá jako kočka. Min si skoro ani nevšimla. Ze všech sester, které mu odpřisáhly věrnost, byla Elza nejdychtivější. Vlastně byla jediná ochotná. Ostatní měly k té přísaze své důvody a Verin a sestry, které za ním přišly k Dumajským studním, neměly tváří v tvář t’averen jinou možnost, ale přes to, jak chladně se tvářila navenek, Elza jako by uvnitř hořela vášní, chtěla ho dostat do Tarmon Gai’donu. „Říkal jsi, že chceš okamžitě vědět, pokud přijde nějaký ogier,“ vyhrkla a vůbec z něj nespouštěla oči.
„Loial!“ vykřikla radostně Min, a jak běžela kolem Elzy, vrátila nůž zpátky do rukávu. Elza při spatření oceli zamrkala. „Kdyby tě Rand nechal odejít do pokoje dřív, než jsem tě uviděla, zabila bych ho!“ Pouto říkalo, že to tak nemyslí. Ne doslova.
„Děkuju,“ řekl Rand Elze a poslouchal veselé zvuky z obývacího pokoje, Minin smích a Loialův bouřlivý ogierský chechtot, až se třásla země. Venku zaduněl hrom.
K vášni Aes Sedai možná patřilo i to, že chtěla vědět, co řekl Loialovi, protože stiskla rty a zaváhala, než udělala další pukrle a odplula z ložnice. Krátké ticho z obývacího pokoje prozradilo, že tudy prochází, pak se opět ozval veselý smích. Teprve tehdy uchopil jedinou sílu. Snažil se, aby ho při tom nikdo neviděl.
Vletěl do něj oheň žhavější než slunce a chlad, že vedle něj vypadala nejhorší zimní vánice jako jarní počasí, a vše zuřivě vířilo a hrozilo, že ho to smete, pokud nebude na chviličku dávat pozor. Chopit se saidínu byl boj o přežití. Ale zelené římsy náhle vypadaly zelenější, jeho černý kabát černější a zlatá výšivka víc zlatá. Viděl hrozby vyřezané mezi šlahouny na sloupcích postele, viděl slabé stopy, jež tu před mnoha lety zanechal truhlář při broušení. Díky saidínu se cítil, jako by byl bez něj poloslepý a bez citu. To byla jen část toho, co cítil.
Čistý, šeptal Luis Therin. Zase je úplně čistý.
Ano, to byl. Špína, která na mužské polovici jediné síly lpěla od Rozbití světa, byla pryč. To ovšem neznamenalo, že se mu udělá špatně, když se jí dotkne, že nebude mít silné nutkání předklonit se a vyprázdnit obsah žaludku na podlahu. Místnost se s ním zatočila a on se musel opřít o sloupek u postele, aby neupadl. Nevěděl, proč se mu pořád dělá tak špatně, když je špína pryč. Luis Therin to také nevěděl, nebo mu to aspoň nechtěl říci. Ale nevolnost byla důvodem, proč nedovolil, aby ho někdo viděl, když uchopil saidín, pokud tomu mohl zabránit. Elza možná hořela touhou uvidět ho v Poslední bitvě, ale příliš mnoho jiných by ho nechalo padnout, a ne všichni byli temní druzi.
V té chvíli slabosti po saidínu sáhl mrtvý. Rand cítil, jak se k němu chtivě žene. Bylo mnohem těžší než dřív ho zahnat? Jistým způsobem byl Luis Therin od Shadar Logothu jeho pevnou součástí. Nebylo to důležité. Musel ujít už jen kousek, než bude moci zemřít. Musel vydržet jenom do té doby. Zhluboka se nadechl, přešel pozůstatky nevolnosti a za zvuků hromu vešel do obývacího pokoje.