Perrina vyhnalo právě to, co se vařilo v kotlích. Když kolem lovilo tolik lidí, lovné zvěře ubývalo a potraviny jim docházely. Už dokonce vyhrabávali zásobičky žaludů, které si veverky udělaly na zimu, a mleli je do kaše, a takhle koncem zimy to, co našli, bylo staré a vyschlé. Kyselá hmota aspoň trochu zaplnila žaludek, ale člověk musel mít velký hlad, aby se do toho pustil. Většina lidí, jež Perrin viděl, upřeně hleděla do kotlů. Mezerou v kruhu naostřených kůlů projížděly poslední vozy a Cairhieňané na kozlících byli zahalení až po uši, takže vypadali jako rance tmavé vlny. Všechno, co bylo na vozech, bylo naskládáno uprostřed tábora. Prázdné vozy nadskakovaly ve vyjetých kolejích a rychle mizely v okolních lesích.
Když se objevil Perrin s Berelain a Argandou za patami, způsobilo to rozruch, třebaže ne mezi hladovými dvouříčskými muži. Několik jich opatrně kývlo jeho směrem – jeden nebo dva hlupáci se dokonce poklonili! – ale většina se snažila na něj nedívat, když s ním byla Berelain. Pitomci. Zabednění hňupové! Byla zde však spousta dalších lidí, sešli se kousek od pruhovaného stanu a zaplňovali uličky mezi ostatními stany. Neozbrojený mayenský voják v šedém kabátě přiběhl s Berelaininou šimlou, uklonil se a podržel jí třmen. Annoura už seděla na své štíhlé klisně, stejně tmavé, jako byl Berelainin kůň světlý. Tenké copánky s korálky jí zpod kapuce visely na prsa a ženy, které měla radit, si Aes Sedai skoro nevšímala. Tvářila se, jako kdyby spolkla železnou tyč, a upírala oči na nízké aielské stany, kde se kromě kouře stoupajícího z kouřových otvorů nic nehýbalo. Jednooký Gallenne v červené přílbě, kyrysu a klapce přes oko však nepozornost tarabonské sestry vyrovnal. Jakmile se Berelain objevila, vyštěkl rozkaz a padesátka mužů okřídlené gardy ztuhla jako sochy, dlouhá kopí s ocelovými hroty a dlouhými rudými fáborky vztyčená u boků, a když nasedla Berelain, Gallene vyštěkl další rozkaz, který muže poslal do sedel tak hladce, že se pohybovali jako jeden.
Arganda se zamračil na aielské stany, zamračil se na Mayenery a zamířil k místu, kde čekalo stejně tolik ghealdanských kopiníků v lesklé zbroji a kuželových zelených přilbách, a tiše promluvil k chlapíkovi, který jim velel, hubenému Kireyinovi, jehož Perrin podezíral z urozeného původu podle toho, jak povýšeně se za mřížovím hledí své stříbřité přílby tvářil. Arganda byl malý, takže se Kireyin musel sklonit, aby ho slyšel, a kvůli tomu se zatvářil ještě mrazivěji. Jeden z mužů za Kireyinem držel místo kopí se zelenými fáborky žerď s rudou korouhví se třemi šestihrotými stříbrnými hvězdami Ghealdanu a jeden okřídlený gardista nesl mayenského zlatého jestřába na modrém poli.
Byl zde i Aram, třebaže stál stranou a nechystal se k jízdě. Byl zabalený do svého hnilobně zeleného pláště, nad ramenem se mu zvedal jílec meče, a rozděloval žárlivé pohledy mezi Mayenery a Ghealdaňany. Když zahlédl Perrina, zatvářil se mrzutě a odběhl mezi dvouříčskými muži čekajícími na snídani. Když do někoho vrazil, ani se neomluvil. Jak tady tak čekali, Aram začínal být stále podrážděnější, štěkal a ofrňoval se na každého kromě Perrina. Včera se skoro popral se dvěma Ghealdaňany kvůli něčemu, nač si pak nikdo z nich ani pořádně nevzpomínal, akorát že Aram řekl, že Ghealdaňané nejsou uctiví, a oni zase jemu, že je hrubec. Proto se bývalý cikán držel dnes ráno zpátky. V So Habor budou věci ožehavé i bez toho, aby Aram začínal pranice, kdykoliv se Perrin nebude dívat.
„Dohlídni na Arama,“ nakázal Perrin tiše Dannilovi, když mu přivedl jeho ryzáka. „A taky dej pozor na Argandu,“ dodal, nacpal si měšce do sedlových brašen a zapnul přezky. Berelainin příspěvek vážil tolik, co jeho a Argandův dohromady. Inu, ona měla důvod být velkorysá. Její muži měli stejný hlad jako ostatní. „Arganda mi připadá jako někdo, kdo se chystá udělat nějakou pitomost.“ Když Perrin převzal otěže, Louda poskočil a pohodil hlavou, ale v jeho pevné, jemné ruce se zase rychle uklidnil.
Dannil si chladem zrudlou rukou přejel mroží kníry a úkosem se podíval po Argandovi, než ztěžka vydechl. „Budu na něj dávat pozor, urozený pane Perrine,“ zahuhlal a popotáhl se za plášť „jenže i když ty říkáš, že tu velím, jakmile zmizíš, vůbec mě nebude poslouchat.“
Naneštěstí to byla pravda. Perrin by byl raději s sebou vzal Argandu než Gallenneho, jenže to nechtěl přijmout ani jeden z nich. Ghealdaňan chápal, že lidé i koně začnou brzy hladovět, pokud někde neseženou jídlo a píci, ale nedokázal se přimět strávit den dál od své královny, než už byl. Jistým způsobem byl zřejmě ještě větší fanatik než Perrin, nebo se tomu možná víc poddával. Být po jeho, byl by se Arganda každý den trochu víc připlížil k Shaidům, až by se jim dostal přímo pod nos. Perrin byl připraven zemřít, aby osvobodil Faile. Arganda byl zřejmě připraven jenom zemřít.
„Udělej, co půjde, abys mu zabránil udělat nějakou pitomost, Dannile.“ A po chvíli dodaclass="underline" „Pokud to neskončí rvačkou.“ Nakonec nemohl čekat, že Dannil toho chlápka zvládne jen tak. Na každého dvouříčského muže tady byli tři Ghealdaňané, a Faile nikdy neosvobodí, když se začnou zabíjet navzájem. Perrin skoro opřel hlavu Loudovi o plece. Světlo, ale že byl unavený a nikde neviděl žádné řešení.
Pomalý klapot kopyt ohlásil příjezd Masuri a Seonid s jejich třemi strážci zahalenými do plášťů, ve kterých nebyla vidět větší část jejich těl i části jejich koní. Obě Aes Sedai měly měňavé hedvábí a Masuri zpod tmavého pláště vykukoval těžký zlatý náhrdelník, vrstvy tlustých šňůr. Seonid se na čele houpal malý bílý šperk na zlatém řetízku upevněném ve vlasech. Annoura se uklidnila. Moudré se u aielských stanů stavěly do řady a dívaly se, šest vysokých žen s hlavami obalenými tmavými loktušemi. Lidé v So Habor by možná Aiely uvítali stejně jako obyvatelé Maldenu, ale Perrin si nebyl jistý, zda by moudré nechaly sestry jet. Ony byly to poslední, nač se čekalo. Slunce bylo jako rudozlatá koule nad vrcholky stromů.
„Čím dřív tam, tím dřív zpátky,“ prohlásil a vyškrábal se do sedla. Jak projížděl mezerou mezi kůly, dvouříčtí muži už ji začali uzavírat. Když se v okolí potulovali Masemovi lidé, měli se všichni na pozoru.
K lesu to bylo sto kroků, ale on zachytil pohyb, někdo na koni couval hlouběji do stínů pod stromy. Nepochybně se jeden z Masemových hlídačů hnal zpátky ohlásit prorokovi, že Perrin a Berelain opustili tábor. Ale ať pojede seberychleji, včas to nestihne. Pokud Masema opravdu chtěl zabít Berelain nebo Perrina, což bylo vysoce pravděpodobné, bude si muset počkat na jinou příležitost.
Gallenne ovšem nehodlal nic riskovat. Ode dne, kdy se Santes a Gendar, Berelainini dva chytači zlodějů, nevrátili z Masemova tábora, z nich nikdo neviděl ani špičku nosu, a pro Gallenneho to bylo stejně jasné jako jejich hlavy ve vaku. Nechal kopiníky vytvořit kolem Berelain pozorný kruh dřív, než se přiblížili k lesu. Kolem Perrina taky, ale to byla jenom náhoda. Být po jeho, byl by Gallenne přivedl všech devět set členů své okřídlené gardy, nebo ještě lépe, aspoň podle jeho názoru, by byl Berelain rozmluvil, aby někam jezdila. Perrin se jí to také pokoušel vymluvit, ale neměl o nic větší štěstí. Ta ženská si všechno poslechla a pak si stejně udělala, co chtěla. Faile byla stejná. Občas s tím musel muž prostě žít. Většinou, protože stejně nemohl dělat nic jiného.