Perrin bez přemýšlení přistoupil blíž a skopl uhlíky spoutanému muži z břicha. Několik jich dopadlo na Hariho, jenž s vykvíknutím odskočil a vzápětí zaječel, protože sáhl na kotlík. Převrátil se na bok, popálené ruce si přitiskl na břicho a zlobně se mračil na Perrina, lasička v lidské kůži.
„Ti divoši to jen hrají, Aybaro,“ ucedil Masema. Perrin si ho ani nevšiml, že tam stojí, hlavu vyholenou a tvář jako zamračený kámen. V tmavých, horečnatých očích měl opovržení. Zápachem spáleného masa pronikl puch šílenství. „Já je znám. Předstírají, že cítí bolest, ale necítí ji. Ne tak jako jiní lidé. Abys jednoho z nich přiměl k řeči, musíš být odhodlaný ublížit i kameni.“
Arganda, ztuhle stojící vedle Masemy, tiskl jílec meče tak pevně, až se mu ruka třásla. „Ty jsi možná ochotný ztratit svou ženu, Aybaro,“ zachrčel, „ale já neztratím svou královnu!“
„Musí se to udělat,“ ozval se zpola prosebně a zpola rozkazovačně Aram. Stál z druhé strany vedle Masemy a mačkal okraje svého zeleného pláště, jako by chtěl ruce udržet dál od meče, který měl na zádech. Oči měl skoro stejně žhavé jako Masema. „Naučil jsi mě, že muž dělá, co musí.“
Perrin se přiměl uvolnit pěsti. Co se musí udělat pro Faile.
Mezi muži se protlačily Berelain a Aes Sedai. Berelain při pohledu na muže nataženého mezi kolíky nakrčila nos. Tři Aes Sedai se klidně mohly dívat na kus dřeva, podle toho, jak se tvářily. Edarra a Sulin byly s nimi a stejně lhostejné. Někteří ghealdanští vojáci se na Aielanky mračili a cosi si mumlali. Masemovi pomačkaní, špinaví muži se mračili na ně i na Aes Sedai, ale většina ustupovala před třemi strážci a zbylé jejich kamarádi prostě odtáhli. I někteří hlupáci věděli, kde má hloupost hranice. Masema se zamračil na Berelain a pak se rozhodl, že bude předstírat, že neexistuje. Někteří hlupáci neznali žádné hranice.
Perrin se sklonil a pomalu vytáhl nahému muži hadr z pusy. Podařilo se mu ucuknout včas před kousnutím stejně divokým jako od Loudy.
Aiel vzápětí zvrátil hlavu dozadu a začal hlubokým, jasným hlasem zpívat:
Do jeho zpěvu zazněl Masemův smích. Perrinovi se zježily chlupy na krku. Ještě nikdy neslyšel, že by se Masema smál. Nebyl to příjemný zvuk.
Nechtěl přijít o prst, a tak uchopil sekeru a opatrněji zatlačil muži na bradu, až mu zavřel pusu. Z opáleného obličeje k němu vzhlížely blankytné oči beze známky obav. Muž se usmál.
„Nežádám tě, abys zradil svůj lid,“ začal Perrin. Hrdlo ho bolelo z toho, jak se snažil mluvit klidně. „Vy Shaidové jste zajali několik žen. Já chci jen vědět, jak je dostat zpátky. Jedna z nich se jmenuje Faile. Je vysoká jako vaše ženy, má šikmé tmavé oči, silný nos a drzá ústa. Je překrásná. Jestli jsi ji viděl, určitě si ji budeš pamatovat. Tak viděl jsi ji?“ Odtáhl sekeru a narovnal se.
Shaido na něj chvíli zíral, pak zvedl hlavu a znovu začal zpívat, aniž by z Perrina spustil oči. Byla to veselá píseň vhodná k tanci.
Položil hlavu na zem a z plna hrdla se zasmál. Klidně se mohl povalovat v prachovém peří na posteli.
„Jestli, jestli to nezvládneš,“ vyhrkl Aram zoufale, „tak běž pryč. Já to pomůžu zařídit.“
Co se musí udělat. Perrin se podíval na muže kolem sebe. Arganda se nenávistně mračil na něj stejně jako na Shaidy. Masema, páchnoucí šílenstvím, opovržením a nenávistí. Musíš být ochoten ublížit kameni. Edarra, s tváří nečitelnou jako Aes Sedai, měla ruce zkřížené na prsou. Dokonce i Shaidové umějí snášet bolest. Potrvá to několik dní. Sulin, s bledou jizvou na opálené líci, vypadala velice klidně a páchla nesmiřitelností. Budou odolávat a vyjeví co nejméně. Berelain byla cítit jako soudce, vladař, jenž odsoudil muže k smrti a nebude kvůli tomu ztrácet klid. Přijmout bolest. Ach, Světlo, Faile.
Sekera byla lehká jako pírko, když ji zvedl, a dopadla jako kladivo na kovadlinu. Těžká čepel prosekla Shaidovi levé zápěstí.
Muž zachroptěl bolestí a křečovitě sebou škubl. Prskl a schválně krví, která mu stříkala z ruky, pocákal Perrina.
„Uzdrav ho,“ přikázal Perrin Aes Sedai a poněkud couvl. Nenamáhal se otřít si obličej. Krev mu prosakovala do vousu. Cítil se prázdný. Nedokázal by sekeru znovu zvednout, i kdyby na tom závisel jeho život.
„Copak ses zbláznil?“ vybuchla Masuri rozzlobeně. „Nedokážeme mu vrátit ruku!“
„Řekl jsem: uzdravte ho!“ vybuchl Perrin.
Seonid už se pohnula, zvedla sukně, přeplula k Aielovi a klekla si k jeho hlavě. Ten si hryzal uťaté zápěstí a marně se snažil zastavit proud krve tlakem zubů. V očích však neměl ani jiskřičku strachu. A v pachu taky ne. Ani trošičku.
Seonid ho popadla za hlavu a on se najednou znovu křečovitě zkroutil a zamával rukou. Proud krve se po chvíli zastavil a on se zhroutil na zem. Ve tváři byl popelavý. Nejistě zvedl pahýl levé ruky a podíval se na hladkou kůži, která ho nyní pokrývala. Pokud tam byla jizva, Perrin ji neviděl. Shaido na něj vycenil zuby. Pořád z něj nebyl cítit strach. Seonid se také uvolnila, jako by už nemohla dál. Alharra a Wynter k ní popošli blíž a ona je zahnala a s těžkým povzdechem se zvedla.
„Slyšel jsem, že vydržíte i několik dní a stejně nic neřeknete,“ pravil Perrin. Vlastní hlas mu zněl příliš hlasitě. „Nemám čas na to, abyste mi ukazovali, jak tvrdí nebo jak udatní jste. Vím, že jste udatní a tvrdí. Ale moje žena je v zajetí příliš dlouho. Rozdělíme vás a budeme se vás ptát na různé ženy. Jestli jste je viděli a kde. Víc vědět nechci. Nebude žádné žhavé uhlí ani nic jiného. Jenom otázky. Ale pokud někdo odmítne odpovědět nebo pokud se vaše odpovědi budou příliš lišit, tak každý přijde o kus těla.“ Překvapilo ho, že sekeru nakonec dokáže zvednout. Čepel byla umazaná od krve.
„Dvě ruce a dvě nohy,“ dodal chladně. Světlo, hlas měl chladný jako led. Led cítil i v kostech. „To znamená, že můžete čtyřikrát odpovědět stejně. A i když všichni vydržíte, ani tak vás nezabiju. Najdu vesnici, kde vás nechám, nějaké místo, kde vás nechají žebrat, kde budou kluci házet mince zuřivým Aielům bez rukou a nohou. Promyslete si to a rozhodněte se, jestli to stojí za to, abyste mi bránili setkat se s mou ženou.“