Příští noc se k purpurovému vozu vrátil sám, a když Olver dostal lekci v dámě od Tuon, Mat se vmísil do hry. Zpočátku, když tak seděl na podlaze před hrací deskou a malou ženou, nevěděl, jestli má vyhrát, nebo prohrát. Některé ženy rády pokaždé vyhrávaly, ale muž je musel přimět, aby se trochu zapotily. Jiné byly raději, když vyhrál muž, nebo aspoň když vyhrával častěji, než prohrával. Nic z toho mu nedávalo smysl – rád vyhrával, a čím snáz, tím lépe – jenže tak to prostě chodilo. Zatímco otálel, Tuon vzala věci do vlastních rukou. V půlce hry si uvědomil, že mu nastražila past, z níž nevyvážné. Její bílé kameny jeho černým bránily v pohybu. Bylo to její jasné vítězství.
„Nehraješ moc dobře, Tretko,“ posmívala se mu. Přes ten tón ho chladně, odměřeně zvažovala pohledem. V těch jejích velkých, vlahých očích by se mohl muž utopit.
Usmál se a popřál jí dobrou noc, než ho mohla některá z nich vykopnout. Strategie. Myslet na budoucnost. Dělat nečekané. Další noc přinesl malou kytku z červeného papíru, již mu vyrobila jedna ze švadlen u cirkusu. A dal ji překvapené Selucii. Setalle zvedla obočí, a i Tuon se tvářila zaraženě. Taktika. Vyvést protivníka z rovnováhy. Když o tom tak přemýšlel, ženy a bitvy se od sebe tolik nelišily. Obojí muže obalilo mlhou a dokázalo ho bez námahy zabít. Pokud si muž nedal pozor.
Každou noc navštěvoval purpurový vůz a zahrál si dámu pod pozorným dohledem Setalle a Selucie. Soustředil se na hrací desku. Tuon byla velice dobrá a bylo až příliš snadné pozorovat ji, jak přendává kameny, prsty podivně půvabným způsobem ohnuté dozadu. Byla zvyklá mít coul dlouhé nehty a dávala pozor, aby si je nezlomila. I její oči byly nebezpečné. Na hru či na bitvu potřebuje mít člověk čistou hlavu a její pohled jako by mu pronikal do lebky. On se však soustředil na hru a podařilo se mu vyhrát čtyři ze sedmi her a jednou to byla remíza. Tuon byla spokojená, když vyhrála, a odhodlaná, když prohrávala, ale nevztekala se, jak se původně obával, a zdržela se i jízlivých poznámek, kromě toho, že mu říkala Tretko, a dokud hráli, tak se ani nechovala se svou obvyklou ledovou povýšeností. Hra ji očividně bavila, nadšeně se smála, když ho vlákala do pasti, a radostně, když se jemu podařilo chytře uprchnout. Když se ztratila ve hře, byla to úplně jiná žena.
Po papírové květině následovala kytička ušitá z modrého plátna a pak přišel květ z růžového hedvábí, široký jako dlaň. Obě kytky dostala Selucia. Ta měla v modrých očích podezíravý výraz, kdykoliv se na něj podívala, ale Tuon jí řekla, že si může květiny nechat, a ona je pečlivě uložila zabalené do plátýnka. Mat tři dny nepřinesl nic, potom přišel s růžovými poupaty z červeného hedvábí i s krátkými stonky a lístky, která vypadala jako pravá, jen byla dokonalejší. Požádal švadlenu, aby je vyrobila už v den, kdy donesl papírový květ.
Selucia udělala krok a s ohrnutým rtem chtěla kytičku přijmout, ale on položil růže vedle hrací desky. Neřekl nic, jen je tam nechal ležet. Ona se na ně ani nepodívala. Mat sáhl do koženého pytlíku s kameny, vyndal jeden bílý a jeden černý a přendával si je z ruky do ruky, až si sám nebyl jistý, kde který je. Pak natáhl zavřené pěsti. Tuon chvilku váhala a dívala se mu do obličeje, pak ho klepla po levé ruce. Otevřel ji a na dlani uviděl bílý kámen.
„Změnila jsem názor, Tretko,“ zamumlala, když bílý kámen položila kousek od středu desky, kde se křížily dvě čáry. „Hraješ velmi dobře.“
Mat zamrkal. Mohlo jí dojít, co má za lubem? Selucia jí stála za zády a tvářila se, že se soustředí na téměř prázdnou desku. Setalle obrátila stránku v knize a trochu se naklonila, aby měla lepší světlo. Ovšemže ne. Mluvila o hře. Pokud by dostala podezření, o co se tu doopravdy hraje, vyhodila by ho. Každá žena by to udělala. Musela mluvit o hře.
Té noci skončili remízou, každý ovládal polovinu desky nepravidelnými shluky kamenů. Pravdou bylo, že vyhrála ona.
„Dodržela jsem slovo, Tretko,“ protáhla, když vracel kameny do pytlíku. „Nepokusila jsem se o útěk ani o zradu. Je tu těsno.“ Ukázala na vnitřek vozu. „Chci chodit na procházky. Po setmění bude stačit. Smíš mě doprovázet.“ Pohledem spočinula na poupatech a pak se mu podívala do očí. „Abys zajistil, že neuteču.“
Setalle si prstem založila stránku v knize a zadívala se na něj. Selucia stála za Tuon a hleděla na něj. Ta ženská dodržela slovo, jakkoliv to vypadalo šíleně. Večerní procházky, kdy bude většina cirkusáků v postelích, by neměly uškodit, když na to dohlédne. Tak proč měl pocit, že ztrácí kontrolu nad situací?
Tuon souhlasila, že bude chodit v plášti a s kapuci, což byla úleva. Černé vlasy jí dorůstaly, ale zatím to byl jen ježek, a na rozdíl od Selucie, která nejspíš spávala se šátkem na hlavě, Tuon se netvářila, že by si chtěla hlavu zakrývat. Žena velká jako dítě s vlasy kratšími než muž by neprošla bez povšimnutí ani v noci. Setalle a Selucia je vždycky zpovzdáli následovaly, komorná dohlížející na svou paní a Setalle dohlížela na komornou. Občas to vypadalo, že obě dohlížejí na něj. Aspoň on měl ten dojem. Obě se na strážkyni a zajatkyni chovaly hrozně přátelsky. Zaslechl Setalle, jak upozorňuje Selucii, že se k ženám chová příšerně, což od ní bylo opravdu báječné! A Selucia klidně odvětila, že její paní by mu zlomila ruce, kdyby se zachoval neuctivě, jako by vůbec nebyly zajatkyně.
Myslel si, že těchto procházek využije, aby se o Tuon dozvěděl něco víc – při hře toho moc nenamluvila – ale kdykoliv se na něco zeptal, neodpověděla nebo změnila téma, obvykle na něj.
„Dvouříčí je samý les a statky,“ vyprávěl, když se procházeli uličkou mezi vozy. Měsíc byl schovaný za mraky a barevné vozy vypadaly jako beztvaré stíny. Pódia pro účinkující kolem byla stěží vidět. „Všichni pěstují tabák a chovají ovce. Můj otec má i krávy a obchoduje s koňmi, ale jinak je to hlavně tabák a ovce.“
„Tvůj otec obchoduje s koňmi,“ zahučela Tuon. „A co děláš ty, Tretko?“
Ohlédl se přes rameno na ženy o deset kroků dál. Setalle možná nebyla dost blízko, aby ho slyšela, pokud bude mluvit potichu, ale rozhodl se, že bude upřímný. Kromě toho v cirkuse v noci panovalo naprosté ticho. Mohla ho slyšet a věděla, co dělal v Ebú Daru. „Jsem hráč,“ odpověděl.
„Můj otec se taky považoval za hráče,“ opáčila Tuon tiše. „Zemřel kvůli špatné sázce.“
A jak měl zjistit, co znamená tohle?
Další noc, když se procházeli kolem zvířecích klecí, jež každá zabírala celý vůz, řekclass="underline" „Co děláš pro zábavu, Tuon? Jenom proto, že tě to baví? Kromě dámy, ovšem.“ Skoro cítil, jak se Selucia třicet stop daleko od něj naježila, že použil Tuonino jméno, ale Tuon to zřejmě nevadilo. Alespoň si to myslel.
„Cvičím koně a damane,“ odpověděla a nahlížela do klece na spícího lva. Zvíře bylo jen velký stín na slámě za silnými mřížemi. „Opravdu má černou hřívu? V celém Seanchanu žádní černohříví lvi nejsou.“
Ona cvičí damane? Pro zábavu? Světlo! „Koně? Jaký koně?“ Nejspíš válečné oře, když už cvičila ty zatracené damane. Pro zábavu.
„Panímáma Ananová povídala, že jsi rošťák, Tretko.“ Hlas měla chladný, ne studený. Ovládaný. Otočila se k němu, tvář schovanou pod kapuci. „Kolik žen jsi líbal?“ Lev se probudil a zakašlal a z toho zvuku se musely každému zježit všechny chlupy. Tuon ani nemrkla.