Před sebou uviděl zelený vůz. Latelle nakukovala pod něj a Luca, v jednom ze svých jasně červených plášťů, odháněl párek žonglérek. Obě ženy v nabíraných kalhotách a s tvářemi natřenými nabílo jako šašci urozenců se ještě pořádně podívaly pod vůz, než ho poslechly. Když se Mat dostal blíž, poznal, na co zírají. Domon, bez kabátu, seděl na zemi pod vozem a v náruči kolébal bezvládnou Egeanin. Ta měla zavřené oči a z koutku úst jí tekl pramínek krve. Paruku měla nakřivo. To bylo z nějakého důvodu nápadné. Vždycky si dávala plno práce, aby ji měla rovně. Kostky duněly jako hrom.
„Tohle může být katastrofa,“ vrčel Luca a mračil se střídavě na Mata a na Juilina. Mračil se rozzlobeně, ne ustrašeně. „Možná jsi na mě přivolal pohromu!“ Zahnal houf vykulených dětí a zavrčel na tlustou ženu v sukni se stříbrnými flitry. Miyora dělala s levharty věci, které by se neodvážila zkusit ani Latelle, ale teď jen pohodila hlavou a odešla. Lucu nebral nikdo tak vážně, jako se bral sám.
Když se přihnaly Tuon se Selucií, trhl sebou a už jim chtěl přikázat, ať také odejdou, ale pak si to rozmyslel. Vlastně se začal mračit zamyšleně. A ustaraně. Jeho žena mu zřejmě neřekla, že Mat se ženami jde ven, a z pohledu na ně bylo zřejmé, že se někam vydali. Modrooká žena měla na zádech ranec látek, ale držela se zpříma. Člověk by si mohl myslet, že komorná urozené paní je zvyklá nosit těžká břemena, avšak její výraz prozrazoval rozčilené podráždění. Latelle si ji prohlédla od hlavy k patě a ohrnula nos nad Matem, jako by on mohl za to, že ta ženská vystrkuje své pozoruhodné poprsí. Lucova žena uměla skvěle ohrnovat nos, nicméně vedle Tuonina přísného výrazu vypadala docela mile. Z její kapuce hleděla soudkyně připravená vydat rozsudek smrti.
Matovi bylo pro tuto chvíli lhostejné, co si ta žena myslí. Ty zatraceně kostky. Odhodil dozadu plášť, poklekl a sáhl Egeanin na hrdlo. Tep měla slabý a nitkovitý.
„Co se stalo?“ zeptal se. „Poslali jste pro některou sestru?“ Kdyby s Egeanin pohnuli, mohli by ji zabít, ale léčení by ještě mohlo zabrat, pokud si Aes Sedai pospíší. Jenom to jméno nechtěl vyslovit nahlas, když kolem chodilo tolik lidí a zvědavě se ohlíželo, než je Luca s Latelle zahnali. Ona v tom byla úspěšnější. Latelle byla vlastně jediná, kdo Lucu poslouchal.
„Renna!“ Domon to jméno vyplivl. Přes krátké vlasy a vousy podle illiánské módy, s vyholeným horním rtem, nevypadal směšně. Vypadal vylekaně a vražedně, což byla nebezpečná kombinace. „Viděl jsem ji, jak bodla Egeanin do zad a utekla. Kdybych ji dostal do ruky, zlomil bych jí vaz, ale moje ruka je to jediné, co ještě drží Egeanin krev v těle. Kde je ta zatracená Aes Sedai?“ prskl. Tolik k zachovávání opatrnosti.
„Jsem tady, Bayle Domone,“ oznámila Teslyn chladně a přiběhla s Therou, která se vyděšeně podívala na Tuon a Selucii, zakvičela a chytila se Juilina. Podle toho, jak se třásla, mohla každou chvíli omdlít.
Když Aes Sedai s tvrdým výrazem uviděla, co má před sebou, nebo možná kde to leží, udělala obličej, jako by měla pusu plnou trnů, ale pak si rychle klekla pod vůz k Domonovi a chytila Egeanin za hlavu kostnatýma rukama. „Joline by na to byla lepší,“ zamumlala, „ale snad dokážu –“
Stříbrná liščí hlava Matovi na prsou zchladla a Egeanin sebou trhla, až jí spadla paruka, a málem se vytrhla Domonovi. Oči měla vykulené. Křeče trvaly jen chvilku, pak se zase svezla zpátky, funěla a z medailonku se opět stal jen kousek stříbra. Mat na to už byl skoro zvyklý. A byl hrozně nerad, že si na to zvykl.
Teslyn se také posadila, a málem upadla, dokud ji Domon jednou rukou nepodepřel. „Děkuju,“ zafuněla Teslyn po chvíli neochotně. „Ale nepotřebuju pomoc.“ Při vstávání se však opírala o stěnu vozu a chladným zrakem všechny vyzývala, jen ať se opováží něco říci. „Čepel sklouzla po žebru, takže minula srdce. Teď už musí jen odpočívat a jíst.“
Mat si všiml, že okamžitě popadla svůj plášť. V jedné uličce stál před zeleně pruhovaným stanem hlouček žen v barevných pláštích a tvářily se soustředěně. V druhé po Teslyn vrhalo pohledy půl tuctu krasojezdců v bíle pruhovaných kabátech a těsných spodcích a mezitím si šeptali. Bylo příliš pozdě bát se, že někdo pozná tvář Aes Sedai. Příliš pozdě bát se, že někdo z nich ví, co je to léčení. Kostky v jeho hlavě přímo bušily. Nezastavily se, hra ještě nebyla dohrána.
„Kdo ji hledá, Juiline?“ zeptal se. „Juiline?“
Chytač zlodějů se přestal zlobně mračit na Tuon a Selucii a mumlat něco Theře, i když tu dál poplácával po ruce. „Vanin a Rudé paže, Lopin a Nerim. Taky Olver. Byl pryč dřív, než jsem ho stačil zarazit. Ale v tomhle…“ Přestal uklidňovat Theru na dost dlouho, aby mohl ukázat na hlavní uličku. I na tuto vzdálenost byly slyšet hlasy. „Stačilo jen, aby se jí dostal do ruky jeden z těch barevných plášťů, a mohla zmizet s prvními lidmi, kteří odcházeli. Kdybychom se pokoušeli zastavit každou ženu s nasazenou kapuci, nebo si ji jen prohlídnout, máme na krku vzpouru. Tihle lidi jsou nedůtkliví.“
„Katastrofa,“ úpěl Luca a pevně si přitiskl plášť k tělu. Latelle ho objala. Muselo to být jako nechat se objímat levhartem, ale Luca se rozhodně uklidněné netvářil.
„Světlo mě spal, proč?“ zavrčel Mat. „Renna byla vždy ochotná lízat mi ruku! Myslel jsem, že jestli to někdo přežene…!“ Na Theru se ani nepodíval, ale Juilin po něm vrhl temný pohled.
Domon vstal s Egeanin v náručí. Zprvu se chabě vzpírala – nepatřila k ženám, které se rády nechávají nosit jako panenky – ale nakonec si zřejmě uvědomila, že sama to nezvládne. Opřela se mu o prsa a jen se nešťastně mračila. Domon se poučí. I když žena potřebuje vaši pomoc, pokud ji nechce, donutí vás za to zaplatit. „Já jsem jediná, kdo zná její tajemství,“ protáhla slabým hlasem. „Jediná, kdo ji mohl prozradit. Asi si myslela, že bude bezpečnější, když mě zabije, než se vrátí domů.“
„Jaký tajemství?“ chtěl vědět Mat.
Egeanin trochu zaváhala a zamračila se. Nakonec si povzdechla. „Renna byla jednou uvázaná. Stejně tak Bethamin a Seta. Dokážou usměrňovat. Nebo se to možná dokážou naučit, nevím. Ale a’dam na ně fungoval. Možná funguje na všechny sul’dam.“ Mat si hvízdl. To by pro Seanchany byl pořádný kopanec do hlavy.
Luca si vyměnil zmatený pohled s manželkou a očividně jim nerozuměli ani jediné slovo. Teslyn zůstala s otevřenou pusou a vyrovnanost Aes Sedai spláchl šok. Selucia však rozzlobeně zavrčela a v očích jí zaplálo. Hodila ranec na zem a popošla k Domonovi. Tuon kmitla prsty, což ji na místě zastavilo. Tuon měla tvář jako tmavou, nečitelnou masku. Nicméně to, co slyšela, se jí nelíbilo. Když o tom tak Mat přemýšlel, říkala, že sama cvičila damane.
Světlo ho spal, navrch ke všemu se má oženit se ženou, která dokáže usměrňovat?
Dusot kopyt ohlásil Harnana a zbylé tři Rudé paže. Vojáci se blížili uličkami mezi stany rychlým klusem. Meče měli schované pod pláštěm a Metwyn měl dýku skoro stejně dlouhou jako krátký meč a Gorderan měl na sedle pověšenou těžkou kuši, nataženou a připravenou. Natáhnout silné lanko napínákem by mu zabralo dlouhou dobu, ale takhle mu stačilo nasadit šipku. Harnan měl zvratný koňský luk a u pasu toulec ježící se šípy. Fergin vedl Oka.