Sheriam zamrkala a podívala se na Siuan. Světlo, ta ženská si myslí, že je Egwain tvrdá, protože je tu Siuan? Protože by mohla někde něco vykládat? Měla by mít rozum, vždyť sama byla správkyní novicek. „Názor sester, matko,“ začala konečně Sheriam, „je takový, že Seanchané jsou tisíc mil daleko a neumějí cestovat, a pokud vytáhnou na Tar Valon, tak to zjistíme dávno předtím, než se dostanou na dvě stě leguí daleko.“
Siuan cosi zabručela, a znělo to hnusně, ale nebyla překvapená. Egwain by taky nejradši nadávala. Starosti kvůli Anaiyně vraždě neměly s lhostejností sester nic společného. Ony nevěřily, že Egwain je snílek. Anaiya si byla jistá, ale Anaiya byla mrtvá. Siuan a Leana jí věřily, ale žádná nestála dost vysoko, aby je vyslechly s něčím víc než s netrpělivou zdvořilostí. A bylo docela jasné, že Sheriam jí nevěří. Poslouchala svou přísahu věrnosti do písmene, jak Egwain čekala, ale nemohla někoho přimět, aby věřil. Všechny jenom opakovaly, co se jim řeklo, a nic se nezměnilo.
Když Sheriam odešla, Egwain přemýšlela, co ji sem vlastně přivedlo. Chtěla jí jenom sdělit, že Larine bude potrestána? Určitě ne. Ale nic jiného neřekla, jen odpovídala na Egwaininy otázky.
Zakrátko dorazila Myrelle a za ní Morvrin. Egwain cítila, jak obě propustily pravý zdroj, než vstoupily do stanu, a své strážce nechaly čekat venku. I když je Egwain zahlédla jen krátce, strážci vypadali ostražitě.
Myrelle se při pohledu na Siuan zle zablýsklo v očích a rozšířila chřípí. Morvrin měla obličej jako z leštěného kamene, ale oběma rukama si uhlazovala tmavě hnědé sukně, jako by si z nich něco smetala. Možná že si to neuvědomovala. Na rozdíl od Sheriam musely přijímat rozkazy od Siuan a žádné se to nelíbilo. Ne že by jim Egwain chtěla dělat schválnosti, ale Siuan věřila, a přísahy nepřísahy, jim tak docela nevěřila. Ne tolik jako Siuan. Kromě toho byly doby, kdy bylo nevhodné, když už ne nemožné, aby sestrám, které jí přísahaly věrnost, říkala, co chce udělat. Siuan mohla nosit zprávy, a tak si Egwain mohla být jistá, že budou všechny splněny.
Zeptala se na řeči o svém snu hned na začátku, ale odpovídaly stejně jako Sheriam, na čemž nebylo nic překvapivého. Seanchané byli daleko. Pokud by se to mělo změnit, dostane se jim včasného varování. Tak to šlo už půl druhého týdne. A hůř…
„Mohlo to být jiné, kdyby byla naživu Anaiya,“ řekla Morvrin balancující na rozvrzané stoličce před psacím stolem. Přes své rozměry to dělala s půvabem. „Anaiya měla tajné znalosti. Vždycky jsem si myslela, že se měla dát k hnědým. Kdyby byla řekla, že jsi snílek –“ Cvakly jí zuby, jak se na ni Egwain ostře podívala. Myrelle se náhle začala zajímat o své ruce nad ohřívadlem.
Ani jedna jí nevěřila. Kromě Siuan a Leany nebyl v celém táboře nikdo, kdo by věřil, že Egwain je skutečný snílek. Varilin převzala rozhovory v Dareinu a obratně zatlačila Beonin do menší role a neustále přicházela s výmluvami, proč nemůže právě teď varování předat. Možná za pár dní, jestli rozhovory budou probíhat hladce. Jako by sestry někdy dělaly něco jiného, než že mluvily v kruzích, aniž by řekly jediné slovo, jež by mohlo druhou stranu urazit. Nikdo kromě Siuan a Leany. O nich si myslela, že jí věří.
Myrelle se obrátila k ní, jako by se násilím odvracela od ohřívadla. „Matko, přemýšlela jsem o dni, kdy byl zničen Shadar Logoth –“ Zarazila se a obrátila se zpět k ohřívadlu, protože do stanu vstoupila žena v modrých šatech, s protaženým obličejem, a přinesla trojnožku s namalovanými spirálami.
Maigan byla krásná, měla velké oči a plné rty, ale jaksi působila prodlouženě. Nebyla vysoká, ale měla dlouhé ruce. Chladně kývla Morvrin a významně si nevšímala Myrelle. „Dnes jsem si přinesla vlastní stoličku, matko,“ pravila a udělala pukrle, nakolik to se stoličkou v jedné ruce šlo. „Ty tvoje jsou vachrlaté, pokud to tak smím říct.“
Nebylo žádné překvapení, že po Anaiyně smrti modré adžah jmenovalo do Egwaininy rady někoho jiného. Egwain jenom doufala v nejlepší, když zjistila, kdo to má být. Maigan bývala spojenkyní Siuan, když byla Siuan ještě amyrlin.
„Nebude ti vadit, když pošlu Siuan pro čaj, matko?“ zeptala se Maigan, když si sedala. „Opravdu bys měla mít k ruce novicku, aby ti vyřizovala věci, ale Siuan bude stačit.“
„Mladší novicky mají svou výuku, dcero,“ odpověděla Egwain, „a i když jsou v rodinách, mají přijaté novicky těžko čas na vlastní studium.“ Kromě toho by musela posílat děvče ven do mrazu pokaždé, když by si chtěla s někým promluvit v soukromí. To nešlo u někoho, kdo se ještě nenaučil ignorovat horko či zimu, a navíc by to každému oznamovalo, že se ve stanu děje něco, co by mohlo být zajímavé zjistit. „Siuan, přinesla bys nám, prosím, čaj? Všechny si určitě rády dáme šálek.“
Když Siuan vyrazila ke vchodu, Maigan zvedla ruku. „Mám ve stanu nádobku s mátovým medem,“ pronesla velitelsky. „Dones ji. A ne abys ujídala. Vzpomínám si, že jsi byla na sladké. Tak rychle.“ Maigan bývala spojenec, teď byla jen jednou z mnoha sester, které Siuan kladly za vinu rozbití Věže.
„Jak říkáš, Maigan,“ opáčila Siuan pokorně, a dokonce trochu ohnula koleno, než odběhla. Maigan stála stejně vysoko jako Myrelle a Morvrin a před ní ji žádné přísahy věrnosti nechránily. Maigan spokojeně kývla. Siuan musela prosit, aby ji znovu přijaly do modrého adžah, a povídalo se, že na tom prošení nejvíc trvala právě Maigan.
Morvrin se omluvila a odešla za Siuan, snad že ji chtěla z nějakého důvodu dohonit, jenomže Myrelle se posadila a pustila se do zápolení s Maigan: která dokáže tu druhou ignorovat víc. Egwain nepřátelství mezi nimi nechápala. Lidé občas prostě neměli jeden druhého rádi. V každém případě to nenapomáhalo hovoru. Egwain využila příležitosti a probírala se papíry v Siuanině složce, ale nedokázala se soustředit na klepy z Illianu ani na narážky z Cairhienu. Theodrinino tvrzení, že žluté sestry kvůli něčemu blázní, zřejmě nic nepotvrzovalo. Siuan by byla něco řekla, kdyby to věděla.
Maigan a Myrelle na ni zíraly, jako by dívat se, jak obrací listy papíru, byla nejzajímavější činnost na světě. Byla by je obě poslala pryč, ale chtěla zjistit, nač Myrelle přišla ohledně dne, kdy byl Shadar Logoth smeten z povrchu země. Nemohla poslat pryč jednu a druhou ne. Ďas je obě vem!
Když se Siuan vrátila s dřevěným podnosem, stříbrným čajníkem a porcelánovými šálky – a Maiganinou bíle polévanou nádobkou na med – šel za ní voják v plátové a kroužkové zbroji. Byl to mladý Shienarec, s vlasy vyholenými až na cop na temeni. Mladý, a ne mladý. Ragan měl na tmavé líci svraštělou bílou jizvu od šípu a obličej měl tvrdý jako člověk, který neustále žije ve smrtelném nebezpečí. Zatímco Siuan rozdávala šálky, muž se uklonil, jednou rukou držel přílbu a druhou měl položenou na jílci meče. Nic z jeho výrazu neprozrazovalo, že se již setkali.
„Je mi ctí sloužit, matko,“ pozdravil formálně. „Posílá mě urozený pán Bryne. Mám vyřídit, že to vypadá, jako by nájezdníci včera v noci přešli na tento břeh řeky. S Aes Sedai. Urozený pán Bryne zdvojnásobil hlídky. Radí, aby se sestry držely v táboře. Aby se vyhnuly nehodám.“