Z nočních stínů se vynořila desítka mužů a obklopila ji s Belou. Všichni ji zřejmě považovali za Siuan, ale to byla jejich věc. Pro ně byla Aes Sedai jako Aes Sedai, a odvedli ji k místu, kde na koni velkém jako Bela seděla Bode v tmavém plášti. Šaty měla taky tmavé. Bílá by byla v noci příliš vidět.
I Bode poznala Belu a poškrábala ji za uchem, když k ní Egwain dojela.
„Zůstaneš na břehu,“ řekla Egwain tiše. „Až bude po všem, můžeš se vrátit se mnou.“
Bode při zvuku Egwainina hlasu ucukla, jako kdyby se popálila. „Proč?“ zeptala se celkem zdvořile. Aspoň tolik se naučila. „Já tohle zvládnu. Leana Sedai mi to vysvětlila a já to zvládnu.“
„Já vím, že ano. Ale ne tak dobře jako já. Ještě ne.“ To znělo jako až příliš tvrdá kritika, jakou si druhá žena nezasloužila. „Jsem amyrlin, Bode. Některé věci můžu rozhodnout jenom já. A o něco bych neměla žádat mladší novicku, když to zvládnu líp.“ Možná to nebylo o tolik mírnější, ale nemohla jí vysvětlovat, jak je to s Larine a Nicolou, ani jakou cenu Bílá věž žádá ode všech svých dcer. Amyrlin to první nemohla vysvětlovat novicce a novicka nebyla připravená zjistit to druhé.
I v noci bylo z jejího držení těla zřejmé, že Bode nerozumí, ale naučila se také, že se nemá hádat s Aes Sedai. Stejně jako se naučila, že Egwain je Aes Sedai. Na ten zbytek dojde později. Věž ji může učit, jak dlouho bude potřeba.
Egwain sesedla, předala Běliny otěže jednomu vojákovi a zvedla si sukni, jak procházela sněhem k funícím mužům. Ti po sněhu jako sáně táhlí velkou pramici. Pramice byla velká a neohrabaná a oni se s ní museli vyhýbat stromům. Nadávali přitom, i když méně, než je u mužů obvyklé, jakmile si všimli, že jde za nimi. V přítomnosti Aes Sedai si muži obvykle dávali pozor na jazyk, a i když jí ve tmě neviděli do tváře, kdo jiný by byl tady u řeky? A i když poznali, že to není žena, jež je měla doprovázet, kdo by se Aes Sedai na něco ptal?
Dotlačili pramici do řeky a dávali pozor, aby voda nešplouchala. Šest se jich vyškrábalo na palubu a nasadilo vesla do havlen obalených hadry. Muži byli bosí, aby nedupali. Po řece pluly i menší čluny, ale dnes v noci museli překonat proud. Jeden z mužů na břehu jí podal ruku a ona se posadila na sedátko na přídi a držela si plášť u těla. Pramice odrazila od břehu a kromě tichého šplouchání vesel ve vodě byla úplně tichá.
Egwain se zadívala na jih k Tar Valonu. Bílé hradby se leskly ve světle přibývajícího měsíce a osvětlená okna dávala městu tlumenou záři, skoro jako by byl ostrov obklopen saidarem. Bílá věž byla vidět i ve tmě, okna ozářená, velká masa lesknoucí se v měsíčním světle. Přes měsíc něco přeletělo a Egwain zadržela dech. Bála se, že to byl draghkar, právě v tuhletu noc zlé znamení. Usoudila však, že to byl jenom netopýr. Možná už se odvažovali ven, jak se blížilo jaro. Přitáhla si plášť úžeji k tělu a dívala se, jak se město blíží.
Když se před pramicí tyčila vysoká hradba Severního přístavu, veslaři zabrali zpětně a pramice těsně minula zeď vedle vjezdu do přístavu. Egwain skoro natáhla ruku, aby pramici od bledého kamene odstrčila. Náraz by určitě zaslechli vojáci na stráži. Vesla tiše čeřila vodu a pramice se zastavila u místa, kde se mohla dotknout železného řetězu přehrazujícího přístav. Veliká oka řetězu se leskla, jak byla namazaná.
Ale nemusela se ničeho dotýkat. Nebylo třeba čekat. Uchopila saidar a cítila radost života dřív, než spletla tkanivo. Řetěz obklopila země, oheň a vzduch a země a oheň se ho dotkly. Černé železo se rozžhavilo doběla po celé šířce přístavu.
Měla právě dost času si uvědomit, že něco uchopilo pravý zdroj kousek od ní na hradbě, když něco udeřilo do člunu, praštilo ji, a potom už ji obklopila studená voda a vnikla jí do nosu a do úst. Tma.
Ucítila pod sebou něco tvrdého a zaslechla vzrušené hlasy. Ženské hlasy.
„Víš, kdo to je?“
„To se podívejme. Rozhodně jsme dostali něco lepšího, než v co jsme doufali.“
Něco se Egwain vtlačilo do pusy a do krku jí vtekl čaj chutnající po mátě. Křečovitě polkla a náhle si uvědomila, jak jí je zima, úplně se třásla. Otevřela oči. A upřela je na tvář ženy, která jí podpírala hlavu a držela hrnek. Vojáci kolem drželi lucerny, takže její tvář jasně rozeznávala. Bezvěkou tvář. Byla v Severním přístavu.
„Tak, správně, holka,“ povzbuzovala ji Aes Sedai. „Všechno to vypij. Je to pořádná dávka, prozatím.“
Egwain se snažila hrnek odstrčit, popadnout saidar, ale cítila, jak opět klouže do temnoty. Čekaly na ni. Někdo ji zradil. Ale kdo?
Doslov
Odpověď
Rand se oknem díval na to, jak prší. Od Páteře světa se přihnala další bouře. Od Dračí stěny. Říkal si, že jaro musí přijít každým dnem. Jaro vždycky nakonec přišlo. Sem do Tearu dříve než domů, i když to zatím moc na jaro nevypadalo. Oblohou proletěl modrostříbrný blesk a trvalo hodně dlouho, než zahřmělo. Blesky v dálce. Rány v boku ho bolely. Světlo, po tak dlouhé době ho bolely i volavky vypálené v dlaních.
„Občas je bolest jediné, co ti řekne, že ještě žiješ,“ šeptal Luis Therin, ale Rand si hlasu ve své hlavě nevšímal.
Dveře za ním se otevřely, a když se ohlédl přes rameno, uviděl muže, jenž právě vstoupil. Bashere měl krátký kabát ze šedého hedvábí a měňavý plášť a za pásem měl zastrčenou vedle meče i hůl vrchního maršála Saldeie, slonovinovou tyčku zakončenou zlatou vlčí hlavou. Holínky s ohrnutými manžetami se mu leskly. Rand se snažil, aby nebylo vidět, jak se mu ulevilo. Byli pryč dost dlouho.
„Tak co?“ zeptal se.
„Seanchané jsou přístupní,“ odvětil Bashere. „Úplní blázni, ale jsou přístupní. Žádají ale o setkání s tebou. Osobní setkání. Vrchní maršál Saldeie není Drak Znovuzrozený.“
„S tou paní Suroth?“
Bashere zavrtěl hlavou. „Zřejmě dorazil člen jejich královské rodiny. Suroth chce, aby ses sešel s někým, kdo se jmenuje Dcera Devíti měsíců.“
Za bleskem v dálce následovalo další zahřmění.
Slovníček
Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenává každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, rozbíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.
Arad Doman: Stát na pobřeží Arythského oceánu, v současné době zmítaný občanskou válkou a válkami proti těm, kteří se přidali k Draku Znovuzrozenému. Hlavním městem je Bandar Eban. V Arad Domanu volí vladaře (krále nebo královnu) rada hlav kupeckých cechů (kupecká rada), složená téměř výhradně z žen. Vladař musí být urozeného rodu, ne kupec, a je volen doživotně. Legálně má absolutní moc, může však být sesazen tříčtvrtinovou většinou rady. Současným vladařem je král Alsalam Saeed Almadar, urozený pán z Almadaru, hlava rodu Almadar. Místo jeho současného pobytu je zahaleno tajemstvím.