„Co máte v plánu?“ zeptal se Perrin a snažil se neskrývat podezření. Moudré sice nechávaly Masuri slézat se s Masemou, ale pořád tvrdily, že by bylo lepší, kdyby byl mrtvý. Aes Sedai nemohly použít jedinou sílu jako zbraň, pokud jim nehrozilo nebezpečí, ale moudré žádná taková omezení neměly. Napadlo ho, jestli se propojily. Věděl o jediné síle víc, než kdy chtěl, a dost o moudrých, aby si byl jistý, že kruh povede Nevarin, pokud by ho vytvořily.
Annoura otevřela pusu, avšak Carelle na ni varovně sáhla, tak ji zase zavřela a zamračila se na Masuri. Hnědá sestra našpulila rty a lehce zavrtěla hlavou, což Annouru nejspíš neobměkčilo. Rukama v rukavičkách mačkala otěže tak pevně, až se třásly.
Nevarin se podívala na Perrina, jako by mu četla myšlenky. „My máme v plánu bezpečně tě doprovodit zpět do tábora, Perrine Aybaro,“ prskla ostře, „tebe a Berelain Paeron. My máme v plánu zařídit, aby dnešek a příští dny přežilo co nejvíc lidí. Máš námitky?“
„Hlavně nedělejte nic jinýho, pokud vám neřeknu,“ upozornil ji. Taková odpověď mohla znamenat plno věcí. „Vůbec nic.“
Nevarin znechuceně vrtěla hlavou a Carelle se zasmála, jako by udělal ohromný vtip. Žádná z moudrých si zřejmě nemyslela, že je třeba ještě něco říkat. Dostaly rozkaz ho poslouchat, jenomže jejich představa poslušnosti se jaksi nesrovnávala s tím, co se kdy naučil. To by spíš prasatům narostla křídla, než by z nich dostal lepší odpověď.
Mohl to zarazit. Věděl, že by měl. Ať už moudré plánovaly cokoliv, schůzka s Masemou tak daleko od ostatních v táboře, když ten muž musel vědět, kdo ukradl jeho seanchanský papír, bylo jako doufat, že člověk dostane ruku z kovadliny dřív, než dopadne kladivo. Berelain byla skoro stejně hrozná jako moudré, když přišlo na plnění jeho rozkazů, ale usoudil, že by poslechla, kdyby vydal rozkaz stáhnout se do tábora. Aspoň si myslel, že by to udělala, přestože její pach prozrazoval, že se drží zuby nehty. Zůstávat bylo nesmyslné riziko. Byl si jistý, že by ji o tom dokázal přesvědčit. Ale ani před tím mužem nechtěl utíkat. Jedna jeho část mu říkala, že se chová hloupě. Ta větší doutnala vztekem, jaký se mu ovládal jen stěží. Aram se vtlačil vedle něj a mračil se, ale aspoň netasil meč. Mávání mečem by mohlo být jako hodit žhavý uhlík do seníku a čas na střet s Masemou ještě nenastal. Perrin položil ruku na sekeru. Ještě ne.
Přes šikmé paprsky slunce, pronikajícími hustými větvemi, byl les zahalený stíny. I v poledne by tady bylo šero. Nejdřív zachytil zvuky, tlumený dusot kopyt ve sněhu, těžké dýchání koní nucených k běhu, a pak se objevili jezdci, nesourodý dav hrnoucí se k severu mezi obrovskými stromy málem cvalem, i když na to byl terén naprosto nevhodný. Spíš než stovka to byly dvě, možná i tři stovky. Jeden kůň s řičením upadl a převalil se přes jezdce, ale nikdo z ostatních ani nezpomalil. Muž v čele zvedl ruku a oni zastavili koně, až sníh odletoval. Koně byli zpěnění, supěli a stoupala z nich pára. Občas se mezi nimi objevilo nějaké to kopí, ale většina jezdců ani neměla zbroj, další jen kyrys nebo přílbu, ale sedla měli ověšená meči, sekerami a palcáty. Sluneční paprsky vyhmátly několik obličejů, mužů s ponurýma očima, kteří se tvářili, jako by se nikdy neusmívali.
Perrina napadlo, že možná udělal chybu, když Berelain nenařídil návrat. Tohle pocházelo z rozhodnutí dělaných narychlo, když se nechal unést hněvem. Všichni věděli, že si ráno často vyjede, a Masema možná zoufale toužil dostat svůj seanchanský dokument zpátky. I s Aes Sedai a moudrými by boj v těchto lesích mohl být krvavý, kde by muži i ženy mohli umřít, aniž by si všimli, kdo je zabil. Kdyby nepřežili žádní svědkové, vždy by se to dalo hodit na bandity nebo dokonce na Shaidy. Už se to stalo předtím. A kdyby zůstali svědkové, Masema by klidně oběsil pár desítek svých vlastních mužů a potom by tvrdil, že viníci byli potrestáni. Nejspíš bude chtít zachovat Perrina Aybaru ještě chvíli při životě a nebude čekat moudré ani druhou Aes Sedai. To byly drobnosti, na nichž záviselo padesát životů. Velmi malé drobnosti, na nichž závisel život Faile. Perrin uvolnil sekeru ve smyčce. Berelain vedle něj byla cítit klidem a tvrdým odhodláním. Kupodivu ne strachem. Ani sebeméně. Aram páchl... vzrušením.
Oba oddíly se mlčky pozorovaly, až nakonec vyjel Masema jen se dvěma muži. Všichni tři měli shrnuté kapuce. Žádný z nich neměl přílbu ani kousek zbroje. Nengar a Bartu byli Shienarci jako Masema, ale jako on, i oni si oholili uzel na temeni, takže měli hlavy holé, až připomínaly lebky. Příchod Draka Znovuzrozeného zpřelámal všechna pouta včetně těch, jež tyto muže zavazovala bojovat se Stínem podél Morny. Nengar a Bartu měli na zádech meč a další měli pověšený u sedla a Bartu, menší než druzí dva, měl i jezdecký luk v pouzdře a toulec. Masema neměl žádné viditelné zbraně. Prorok pána Draka Znovuzrozeného žádné nepotřeboval. Perrin byl rád, že Gallenne pozoruje muže, které Masema nechal stát, protože na Masemovi bylo něco, co upoutávalo pozornost. Možná to bylo tím, čím byl, ale i to bohatě stačilo.
Masema zastavil svého vysokého světlého ryzáka pár kroků od Perrina. Prorok byl tmavý, zamračený muž průměrné výšky, s vybledlou jizvou po šípu na tváři, v obnošeném kabátě z hnědého sukna a tmavém plášti s rozedranými okraji. Na vzhledu mu nezáleželo a nejméně ze všeho na vlastním. Nengar a Bartu měli horečnaté oči, ale Masemovy zapadlé, skoro černé oči vypadaly jako řeřavé uhlíky v kovárně, jako by je měl vítr brzy rozfoukat do plamenů, a jeho pach byl drásající, proměnlivá ostrost čirého šílenství. Moudrých a Aes Sedai si nevšímal, jen se na ně zamračil a nenamáhal se to skrývat. Moudré byly podle něj horší než Aes Sedai, nejenže se rouhaly, když používaly jedinou sílu, ale navíc to byly aielské divošky až do morku kostí, což byl dvojnásobný hřích. Okřídlená garda byla pro něho jenom stíny pod stromy. „Pořádáš piknik?“ zeptal se a zalétl pohledem na košík, jenž Perrinovi visel u sedla. Obvykle mluvil stejně ohnivě, jako se tvářil, ale teď to znělo trpce a křivil rty, když mu oči zabloudily k Berelain. Pochopitelně ty řeči slyšel taky.
Perrinem projel vztek, ale ovládl ho, potlačil. Jeho hněv měl jen jeden cíl a on ho nehodlal promarnit na jiný. Tanečník zachytil náladu svého pána a vycenil na Masemova koně zuby a Perrin ho musel pevně přitáhnout. „V noci tu byli temní psi,“ řekl ne moc klidně, ale líp to nedokázal. „Jsou pryč a Masuri si nemyslí, že se vrátí, takže není třeba se bát.“
Masema stále nebyl cítit ustaraně. Nikdy nebyl cítit čímkoliv jiným než šílenstvím. Jeho ryzák agresivně přistrčil hlavu k Tanečníkovi, ale Masema mu drsně škubl za otěž. Jezdil dobře, to ano, ale s koňmi zacházel stejně jako s lidmi. Poprvé se podíval na Masuri. Jeho pohled byl ještě víc horký, pokud to bylo vůbec možné. „Stín lze najít všude,“ pronesl, vášnivé vyhlášení nezpochybnitelné pravdy. „Nikdo, kdo jde za pánem Drakem Znovuzrozeným, kéž Světlo ozařuje jeho jméno, se nemusí bát Stínu. I ve smrti nalezne konečné vítězství Světla.“
Masurina klisna couvla, jako by ji ten pohled spálil, ale jezdkyně ji ovládla pohybem otěží a opětovala Masemův pohled s aessedaiovskou neproniknutelností, klidná jako zamrzlé jezero. Nic nenaznačovalo, že se s ním potají schází. „Strach je užitečnou ostruhou pro důvtip a odhodlání, je-li ovládaný. Nebojíme-li se nepřátel, zbývá nám jen opovržení, a opovržení vede k vítězství nepřítele.“ Člověk by si myslel, že mluví k prostoduchému sedlákovi, jehož vidí dnes poprvé. Annoura to sledovala a tvářila se, jako by jí začínalo být špatně. Bála se, že jejich tajemství vyjde najevo? Že jejich plány, které mají s Masemou, nevyjdou?