„Cokoli zjistím, bude víc než to, co vím teď,“ opáčil. Jeho práce byla tady. Musel rozložit hlavolam, osvobodit Faile a zničit Shaidy. Na tom jediném na celém světě záleželo.
9
Pasti
„A ona si znovu stěžovala, že ostatní moudré jsou ustrašené,“ dokončila Faile svým nejpokornějším hlasem, posunula si vysoký koš, jejž držela na rameni, a přešlápla v rozdupaném sněhu. Koš nebyl těžký, i když byl plný špinavého prádla, a sukno jejích bílých šatů bylo tlusté a teplé a pod nimi měla ještě dvě spodničky, jenže tenké kožené holínky, téměř dokonale vybělené, ji před studenou břečkou příliš nechránily. „Mám nakázáno hlásit, co přesně moudrá Sevanna řekla,“ dodala rychle. Someryn byla jedna z „ostatních“ moudrých a při slově ustrašené prohnula koutky úst dolů.
Se sklopenýma očima Faile víc z jejího obličeje neviděla. Gai’šainové se museli chovat pokorně, zvlášť gai’šainové neaielského původu, a i když vzhlédla přes řasy, aby viděla, jak se Someryn tváří, druhá žena byla vyšší než většina mužů, dokonce i aielských, žlutovlasá obryně, která ji vysoko převyšovala. Viděla tedy hlavně Somerynino přehnaně velké poprsí a opálenou rýhu mezi prsy, odhalenou blůzou rozvázanou do půlky hrudi a zakrytou hlavně sbírkou dlouhých náhrdelníků, samý ohnivý opál, smaragd, rubín a drahý opál, tři šňůry velkých perel a složité zlaté řetězy. Většina moudrých zřejmě neměla Sevannu, jež „mluvila za náčelníka", dokud nebude zvolen nový náčelník kmene Shaidů, k čemuž nejspíš v nejbližší době nedojde, v lásce a snažily se podrývat její autoritu, kdykoliv se nehádaly mezi sebou nebo netvořily kliky, ale mnoho sdílelo její lásku k mokřinským šperkům a některé začaly dokonce nosit i prsteny jako ona. Someryn měla na pravé ruce velký mléčný opál, házející rudé záblesky, kdykoliv si upravovala loktuši, a na levé dlouhý safír zasazený mezi rubíny. Ale nezačala nosit hedvábí. Halenu měla z prostého bílého algode z Pustiny a sukni a loktuši ze silné vlny a tmavé stejně jako přeložený šátek, který jí přidržoval po pás dlouhé žluté vlasy. Zima jí zřejmě nedělala sebemenší potíže.
Stály spolu těsně za tím, co Faile považovala za hranici mezi táborem Shaidů a gai’šainů – vězňů – i když to doopravdy nebyly dva tábory. Mezi Shaidy přespávalo jenom několik gai’šainů, zbytek byl držen uprostřed tábora, pokud nevykonával určenou práci, dobytek obehnaný před lákadlem svobody plotem ze Shaidů. Většina lidí, kteří je míjeli, měli bílé gai’šainské šaty, i když jen málokterý tak drahé jako ona. Když museli Shaidové obléknout tolik lidí, sebrali všechny bílé látky, jaké jim přišly pod ruku. Někteří gai’šainové byli zabalení do drsného lnu, osušek nebo šatů ze stanového plátna, a mnozí byli celí od bláta nebo sazí. Jenom občas se objevil gai’šain dost vysoký a se světlýma aielskýma očima. Velká většina byli zarudlí Amadičané, olivoví Altařané a bledí Cairhieňané, občas nějaký ten poutník nebo kupec z Illianu či Tarabonu nebo odjinud, kteří se ocitli v nejhorší době na nejhorším místě. Cairhieňany drželi nejdéle a byli nejodevzdanější svému osudu, kromě hrstky Aielů v bílém, ale všichni klopili oči a plnili úkoly, jak rychle to v blátě a sněhu šlo. Od gai’šainů se očekávalo, že budou předvádět pokoru, poslušnost a dychtivost předvádět obojí. Cokoliv menšího mělo bolestivé následky.
Faile by byla velice ráda spěchala po své práci, a studené nohy s tím měly společného jen málo a dychtivost vyprat Sevanně prádlo ještě méně. Příliš mnoho očí ji vidělo, jak tu stojí se Someryn, a i když jí bílá kapuce zakrývala tvář, široký síťový opasek z lesklých zlatých článků a těsný obojek ze stejného materiálu ji označovaly za Sevanninu služku. Tak jim nikdo neříkal – v aielských očích být sluhou bylo ponižující – ale tím byli, alespoň mokřiňané, jen nedostávali plat a měli méně práv a svobody než jakýkoliv sluha, o němž kdy Faile slyšela. Dřív nebo později Sevanna zjistí, že moudré zastavují její gai’šainy a vyslýchají je. Sevanna měla přes stovku sluhů a stále přidávala další a Faile si byla jistá, že jeden každý z nich opakuje moudrým každé slovo, které Sevanna vysloví.
Byla to krutě účinná past. Sevanna byla hrubá paní takovým spíš nedbalým způsobem, nikdy neštěkala, málokdy se otevřeně vztekala, ale za sebemenší přestupek, sebenepatrnější uklouznutí v chování následoval okamžitý výprask proutkem nebo řemenem a k dalším trestům bylo každou noc vybráno pět gai’šainů, kteří ji ten den potěšili nejméně. Občas byli celou noc kromě výprasku spoutaní a s roubíkem, jen aby povzbudila ostatní. Faile nechtěla ani pomyslet na to, co by ta ženská nařídila za špehování. Na druhou stranu daly moudré jasně najevo, že každého, kdo neřekne všechno, co uslyší, každého, kdo se pokusí nechat si něco pro sebe nebo vyjednávat, čeká nejistá budoucnost, možná konec v mělkém hrobě. Ublížit gai’šainovi za vymezené hranice disciplíny bylo porušením ji’e’toh, síti cti a závazků, vládnoucí životům Aielů, ale mokřinští gai’šainové zřejmě nepodléhaly spoustě pravidel.
Dřív nebo později jedna nebo druhá strana té pasti sklapne. Čelisti té pasti zůstaly otevřené tak dlouho jenom proto, že Shaidové zřejmě považovali své mokřinské gai’šainy za něco jako tažné nebo nákladní koně, i když byla pravda, že se zvířaty zacházeli lépe. Občas se nějaký gai’šain pokusil uprchnout, ale kromě toho jim prostě jen dávali jídlo a střechu nad hlavou, dřeli je a trestali, pokud zaváhali. Moudré už nečekaly, že neposlechnou, Sevanna už nečekala, že ji budou špehovat, jako by nečekala, že kůň bude zpívat. Dřív nebo později však... A to nebyla jediná past, v níž Faile uvízla.
„Moudrá, nic víc ke sdělení nemám,“ zamumlala, když Someryn mlčela. Pokud nebyl člověk na hlavu padlý, tak od moudré neodešel, dokud ho nepropustila. „Moudrá, Sevanna před námi mluví bez zábran, ale říká málo.“
Obryně dál mlčela a Faile se po chvíli opovážila zvednout oči poněkud víc. Someryn upřeně hleděla na něco nad Faileinou hlavou a pusu měla ohromením otevřenou. Faile se zamračila, přesunula si koš a ohlédla se, ale nic, co by ospravedlňovalo Somerynin výraz, neuviděla, jen tábor, nízké tmavé aielské stany promíšené se špičatými a všemi možnými dalšími druhy stanů, většinou špinavě bílé nebo světle hnědé barvy, občas i zelené, modré, červené a dokonce i pruhované. Shaidové sebrali po útoku všechno, co mělo nějakou cenu, všechno, co by mohlo být užitečné, a za sebou nenechali nic, co by připomínalo stan.
I tak se stěží dostávalo na všechny. Bylo tady deset klanů, odhadovala to na víc než sedmdesát tisíc Shaidů a skoro stejně tolik gai’šainů, a všude, kam se podívala, viděla jenom obyčejnou činnost, tmavě odění Aielové si chodili po svém mezi pobíhajícími bíle oděnými zajatci. Kovář pracoval na kovadlině před otevřeným stanem, nástroje položené na vydělané hovězí kůži, děti sháněly stáda mečících koz, obchodnice předváděla své zboží v otevřeném špičatém stanu ze žlutého plátna a měla všechno od zlatých svícnů a stříbrných mís po hrnce a rendlíky, všechno uloupené. Hubený muž s koněm na vodicí otěži rozmlouval se šedovlasou moudrou jménem Masalin, nepochybně žádaje o léčbu na nějaký neduh svého zvířete, podle toho, jak koni pořád ukazoval na břicho. Nic, nač by měla Someryn civět.