Chvíli se mračila do vína a pak na Elain upřela pohled. Nikdy neváhala říci, co si myslí, ať už si myslela, že Elain bude souhlasit nebo ne, a očividně v tom hodlala pokračovat i nadále. „Mohla to být chyba, vydávat tuhle rodinku za Aes Sedai, i když jsme to neřekly rovnou. To napětí je na ně možná příliš a všechny nás to ohrožuje. Dnes ráno, z důvodu, na který jsem nepřišla, panímáma Corlyová zírala a civěla, jako když nějaká holka přijde poprvé do města. Myslím, že se jí skoro nepodařilo splést průchod a dostat nás sem. To by bylo skvělé, všichni tam byli seřazení a připravení projet tou tajemnou dírou ve vzduchu a ona by se neobjevila. Nemluvě o tom, že bych pak uvízla v Catalynině společnosti na Světlo ví jak dlouho. Ohavné děcko! Má dobré jádro, kdyby si ji někdo na pár let vzal do ruky, ale dostala do vínku dvojnásobnou dávku toho jedovatého haevinského jazyka.“
Elain zaskřípala zuby. Věděla, jak kousaví Haevinové umějí být. Celá famílie se tím pyšnila! Catalyn rozhodně. A Elain už byla unavená vysvětlovat, co dnes mohlo vyděsit každou ženu, která dokázala usměrňovat. Už byla unavená, jak se jí pořád připomínalo to, co se snažila ignorovat. Ten zatracený oheň na západě stále plál, což bylo naprosto nemožné jak pro jeho velikost, tak pro délku trvání. Celé hodiny se ani nezměnil! Každý, kdo usměrňoval tak dlouho bez odpočinku, už musel padnout únavou. A Rand zatracený al’Thor byl přímo tam, v srdci toho všeho. Byla si tím jistá. Žil, ale z toho mu jenom chtěla nafackovat, že ji nutí to snášet. No, on tu na fackování nebyl, ale –
Birgitte praštila stříbrným pohárem na stůl tak tvrdě, že víno nastříkalo všude. Nějaká pradlena se určitě dost zapotí, aby dostala tu skvrnu z jejího rukávu. Komorná bude dřít celé hodiny, aby stůl znovu vyleštila. „Děti!“ štěkla. „Lidi budou umírat kvůli tomu, jak se rozhodnou, a jsou to proklatý děti, a Conail je ze všech nejhorší! Slyšelas ho, Dyelin. On chce vyzvat Arymillinýho šampiona jako zatracenej Artuš Jestřábí křídlo! Jestřábí křídlo nikdy nebojoval s žádným proklatým šampionem, a už když byl mladší než urozenej pán Northan, věděl, že jenom idioti dají suchý z nosu za nějakej souboj, ale Conail si myslí, že Elain získá její proklatej trůn svým proklatým mečem!“
„Birgitte Trahelion má pravdu,“ přisadila si Aviendha, ruce zaťaté do sukní. „Conail Norman je hlupák! Ale jak může někdo tyhle děti následovat do tance oštěpů? Jak po nich někdo může chtít, aby velely?“
Dyelin si je obě prohlédla a jako první odpověděla Aviendze. Aviendžiny šaty ji očividně mátly, ale ji mátlo už to, že se Aviendha s Elain navzájem adoptovaly za sestry, a hlavně to, že Elain má aielskou přítelkyni. Že se Elain rozhodla zvát tuto přítelkyni na jejich porady, docela snášela. I když ne bez toho, aby to dala najevo. „Já se stala hlavou rodu Taravin v patnácti, když můj otec padl v jedné šarvátce v altarských bažinách. Dva moji mladší bratři zemřeli, když zaháněli murandské zloděje dobytka, v tomtéž roce. Naslouchala jsem rádcům, ale já jsem říkala taravinským jezdcům, kde udeřit, a Altařany a Muranďany jsme naučili hledat si něco k ukradení jinde. Doba volí, kdy musejí děti dospět, Aviendho, ne my, a v těchto časech hlava rodu, která je ještě dítě, už nemůže být dítětem.
A k tobě, urozená paní Birgitte,“ pokračovala suše. „Tvůj jazyk je, jako obvykle... ostrý.“ Neptala se, odkud toho Birgitte tolik ví o Artuši Jestřábí křídlo, věci, které neznali ani historikové, ale pochvalně si ji prohlížela. „Branlet a Perival se budou řídit mou radou a myslím, že i Catalyn, jakkoliv lituji času, který budu muset s tou holkou strávit. Co se Conaila týče, není to první muž, který si myslí, že je neporazitelný a nesmrtelný. Jestli ho nedokážeš udržet na uzdě jako hlavní kapitán, tak ti radím, zkus se před ním projít. Podle toho, jak si prohlížel ty tvoje spodky, za tebou půjde kamkoliv.“
Elain... setřásla... čirý vztek. Nebyl to její vztek, a ona se spíš zlobila na Dyelin a na Birgitte, že vylila víno. Byl to Birgittin vztek. Ona nechtěla vrazit Randovi pár facek. No, chtěla, ale na tom nezáleželo. Světlo, Conail se díval i na Birgitte? „Jsou to hlavy svých rodů, Aviendho. Nikdo z jejich rodů by mi nepoděkoval, kdybych se k nim chovala jinak. Zdaleka ne. Muži, kteří za ně jezdí, budou bojovat, aby je udrželi naživu, ale pojedou za Perivala, Branleta, Conaila a Catalyn, ne za mě. Protože oni jsou hlavy rodů.“ Aviendha se zamračila a zkřížila ruce, jako by hledala loktuší, ale potom kývla. Náhle a neochotně – mezi Aiely nikdo nezískal tak významné postavení bez dlouholetých zkušeností a schválení moudrých – ale kývla.
„Birgitte, budeš s nimi muset jednat jako hlavní kapitán s hlavou rodu. Bílé vlasy neznamenají, že je člověk moudrý, a rozhodně by kvůli tomu nebylo snazší s nimi jednat. Pořád by měli vlastní názory, a podložené léty zkušeností, a nejspíš by si byli desetkrát jistější, že vědí, co je třeba udělat, lépe než ty. Nebo já.“ Dalo jí práci nemluvit ostře, a Birgitte to nepochybně poznala. Alespoň vztek proudící přes pouto zeslábl. Byl jen ovládaný, nezmizel – Birgitte těšilo, když se na ni muži dívali, tedy když to chtěla, ale rozhodně neměla ráda, když někdo říkal, že se snaží upoutat jejich pozornost – ale i tak znala nebezpečí pro obě, kdyby dala svým pocitům volný průchod.
Dyelin se napila vína a prohlížela si Birgitte. Jen hrstka lidí znala pravdu, kterou Birgitte chtěla udržet v tajnosti, a Dyelin mezi nimi nebyla, ale Birgitte byla dost neopatrná, tu a tam jí něco uklouzlo, takže si starší žena byla jistá, že za jejíma modrýma očima se skrývá nějaké tajemství. Jen Světlo vědělo, co by si myslela, kdyby tuhle hádanku rozluštila. A tak byly ty dvě jako olej a voda. Dokázaly se hádat kvůli tomu, co je nahoře a co dole, a rozhodně se hádaly kvůli kde čemu. Tentokrát si Dyelin očividně myslela, že vyhrála na celé čáře.
„Ať je to, jak chce, Dyelin,“ pokračovala Elain, „byla bych raději, kdybys s nimi přivedla jejich rádce. Co se stalo, stalo se, ale hlavně mi dělá starosti Branlet. Jestliže mě Gilyardové obviní, že jsem ho unesla, mohlo by to být horší než dřív.“
Dyelin jen mávla rukou. „Ty Gilyardy moc dobře neznáš, viď? S tím, jak se hádají mezi sebou, si možná ani nevšimnou, že je kluk pryč, až do léta, a jestli ano, nikdo nepopře, co udělal. Nikdo z nich nepřizná, že se dohadovali, kdo má být jeho poručníkem, takže na něho zapomněli dávat pozor. A za druhé, nikdo z nich nepřizná, že jsem se s nimi předem neporadila. V každém případě by se Gilyardové raději postavili za Zaidu než za Marne, a Arawny a Sarandy nemají o moc raději.“
„Doufám, že máš pravdu, Dyelin, protože tě určuji, abys jednala s každým rozzlobeným Gilyardem, který se tu objeví. A zatímco budeš radit ostatním třem, můžeš dohlídnout na Conaila, aby neudělal nějakou vyloženou pitomost.“
Přes všechny řeči sebou Dyelin při prvním příkazu trhla. Z toho druhého si povzdechla.
Birgitte se zasmála nahlas. „Když budeš mít potíže, půjčím ti spodky a holínky a můžeš se před ním projít.“