„Protože jestli mě nepřibereš,“ prohlásila Naean bez obalu, „Arymilla by se o tom mohla dozvědět. Možná je pitomá, ale když jí jednou něco ukážeš, všimne si toho. A ty bys mohla každou noc spát ve stanu se svým snoubencem, nemluvě o tom, že by tě chránili jeho ozbrojenci.“
Eleniin úsměv se rozplynul a její hlas zněl stejně mrazivě, jako byla ta ledová koule, která se jí náhle vytvořila v žaludku. „Měla by sis dávat pozor na jazyk, nebo by Arymilla mohla požádat své Taraboňany, aby si s tebou zase zahráli kolíbku. Vlastně si myslím, že ti tohle můžu zaručit.“
Nezdálo se možné, že by Naean mohla ještě víc zblednout, ale podařilo se jí to. Zakymácela se v sedle a musela se chytit Elenie za ruku, aby nespadla. Závan větru jí rozevlál plášť a ona ho znovu nechytila. Kdysi chladné oči měla vytřeštěné a vůbec se svůj strach nepokoušela skrýt. Možná ho už ani nedokázala skrývat. Když promluvila, supěla. „Vím, že s Jaridem něco plánujete, Elenie. Vím to! Vezmi mě s sebou a… a já budu přísahat věrnost Arawnům, jakmile se zbavím Arymilly.“ Ano, musela být řádně otřesená, když nabídla něco takového.
„Chceš na sebe přilákat ještě větší pozornost?“ štěkla Elenia a vytrhla jí ruku. Jitřní vítr a černý valach nervózně zatancovali, jak převzali náladu svých jezdkyň, a Elenia ryzákovi prudce přitáhla otěže, aby ho uklidnila. Dva muži u ohně rychle odvrátili zrak a sklonili hlavy. Nepochybně si mysleli, že viděli, jak se v houstnoucím šeru hádají dvě šlechtičny, a nechtěli na sebe přilákat pozornost, aby si snad hněv nevybily na nich. Ano, muselo jít jen o tohle. Možná budou něco povídat, ale byli dost chytří, aby se nezapletli do hádek nadřízených.
„Nemám žádný plán na… útěk. Vůbec žádný,“ dodala Elenia tišeji. Znovu si přitáhla plášť k tělu a klidně otočila hlavu k vozům a stanům opodál. Jestli je Naean dost vyděšená… Až se objeví příležitost… Nikdo nebyl dost blízko, aby je mohl slyšet, ale přesto dál mluvila skoro šeptem. „Věci by se mohly pochopitelně změnit. Kdo ví? Pokud by se tak stalo, tak ti pod Světlem a na svou naději na znovuzrození slibuji, že neodejdu bez tebe.“ Naean se zatvářila překvapeně a v očích jí vykvetla naděje. Teď bylo třeba nahodit udičku. „Tedy pokud budu mít dopis napsaný tvou vlastní rukou, podepsaný a zapečetěný, ve kterém jednoznačně odmítneš podporu Marnům, z vlastní svobodné vůle, a odpřisáhneš podporu rodu Arawnů se mnou na trůně. Pod Světlem a na svou naději na znovuzrození. Nic menšího mi stačit nebude.“
Naean trhla hlavou a olízla si rty. Uhýbala pohledem, jako kdyby hledala cestu ven, jako by hledala pomoc. Vraník dál frkal a poskakoval, ale ona ho držela jenom natolik, aby se nesplašil, a i to dělala jaksi mimoděk. Ano, byla vyděšená. Ale ne do té míry, aby nepochopila, co Elenia požaduje. V historii Andoru bylo dost příkladů, aby to nevěděla. Dokud nebylo nic napsáno, byly tu tisíce možností, ale pouhá existence takového dopisu by Naean nasadila uzdu a Elenii by dala otěže do rukou. Zveřejnění dopisu by Naean zničilo, pokud by Elenia nebyla natolik hloupá, aby se přiznala, že ji k tomu donutila. Po takovém odhalení by se mohla pokusit vydržet, ale i rod s mnohem větší svorností mezi jednotlivými členy, než byli Arawnové, s mnohem méně sestřenicemi, bratranci, tetami a strýci, připravenými okamžitě podrazit tomu druhému nohy, by se rozpadl. Menší rody, po celá pokolení připoutané k Arawnům, by začaly hledat podporu jinde. Během několika let, byť ne dříve, by Naean skončila jako hlava bezvýznamných a zdiskreditovaných zbytků rodu. Ano, už se to stalo.
„Už jsme tu dost dlouho.“ Elenia zvedla otěže. „Nechci, aby lidé začali klevetit. Snad budeme mít další příležitost promluvit si o samotě, než Arymilla usedne na trůn.“ Taková odporná představa! „Snad.“
Druhá žena vydechla, jako by z ní vycházel všechen vzduch, ale Elenia obrátila koně, ani rychle, ani pomalu, a zastavila se teprve tehdy, když Naean vyhrkla: „Počkej!“
Elenia se ohlédla přes rameno a čekala. Mlčky. Vše, co bylo třeba říci, již bylo řečeno. Zbývalo jen zjistit, zda je ta žena natolik zoufalá, aby se Elenii vydala do rukou. Měla by být. Ona neměla k ruce žádného Jarida. Vlastně každý z Arawnů, kdo by navrhl, že Naean potřebuje zachránit, by skončil ve vězení za maření Naeanina výslovného příkazu. Bez Elenie by mohla v zajetí zestárnout. S tím dopisem by však jen skončila v jiném zajetí. S tím dopisem byl jí Elenia mohla poskytnout veškeré zdání naprosté svobody. Zřejmě byla dost bystrá, aby to pochopila. Nebo se možná jen příliš bála Taraboňanů.
„Zařídím to, hned jak to půjde,“ slíbila nakonec odevzdaně.
„Už se na to těším,“ zamumlala Elenia a příliš se nenamáhala zakrýt uspokojení. Ale příliš s tím neotálej, dodala málem a zarazila se právě včas. Naean možná byla poražená, ale i poražený nepřítel může člověku vrazit nůž do zad, když je zahnán do kouta. Kromě toho se bála Naeaniny hrozby stejně, jako se Naean bála té její. Možná víc. Avšak dokud to Naean nevěděla, její nůž neměl hrot.
Cestou zpátky ke svým ozbrojencům byla Elenia v mnohem lepší náladě než od… rozhodně od chvíle, kdy se z jejích „zachránců“ vyklubali Arymillini lidé. Možná od chvíle, kdy ji Dyelin nechala zavřít v Aringillu, i když tam nikdy neztrácela naději. Věznili ji v guvernérově domě, jenž byl docela pohodlný, třebaže se musela o pokoje dělit s Naean. Spojení s Jaridem neznamenalo žádný problém, a dokonce si myslela, že s královninými gardisty v Aringillu navázala dobré styky. Mnoho z nich nedávno přišlo z Cairhienu, takže si… nebyli jistí… komu vlastně patří jejich věrnost.
Teď jí nedávné nádherně náhodné setkání s Naean zvedlo náladu tolik, že se usmála na Janny a slíbila jí hromadu nových šatů, jakmile se dostanou do Caemlynu. Což u baculaté ženy vyvolalo vděčný úsměv. Elenia komorné kupovala nové šaty vždy, když se cítila zvlášť dobře, a každé by se hodily i pro úspěšnou obchodnici. Byl to jeden ze způsobů, jak si zajistit věrnost a diskrétnost, a po dvacet let jí Janny poskytovala obojí.
Slunce už bylo jen rudým proužkem nad lesem a byl čas najít Arymillu, aby se dozvěděla, kde bude dnes v noci spát. Světlo dej, aby to byla slušná postel v teplém, ne příliš zakouřeném stanu, se slušnou večeří. Víc v současné době žádat nemohla. Ale ani to jí náladu nepokazilo. Nejenže na hloučky mužů a žen, jež míjeli, kývala, dokonce se na ně usmívala. Málem zašla až tak daleko, že jim zamávala. Všechno šlo lépe, než se dlouho odvažovala doufat. Nejenomže se zbavila Naean jako soupeřky v boji o trůn, ale ta navíc skončila uvázaná na vodítku, což by mohlo – bude! – stačit k tomu, aby to přivedlo Karinda a Lira. A byli tu tací, kteří by na trůně přijali kohokoliv kromě Trakandovny. Kupříkladu Ellorien. Morgasa ji nechala zbičovat! Ellorien by se nikdy nepostavila za nikoho z Trakandů. Aemlyn, Arathelle a Abelle byli další, jejichž ukřivděnosti bylo možné využít. A možná i Pelivarovy a Luanovy. Měla vysunutá tykadla. A nehodlala promarnit výhodu Caemlynu, jako to udělala ta divoška Elain. Z historického hlediska samotné držení Caemlynu stačilo k získání podpory nejméně čtyř nebo pěti rodů.
Načasování bude samo sebou klíčové, jinak by veškeré výhody připadly Arymille, ale Elenia už se viděla na Lvím trůně, s hlavami rodů klečícími před sebou a skládajícími jí slib věrnosti. Už si dělala seznam těch hlav rodů, jež bude třeba nahradit. Škoda že ty, kdo je nahradí, nebude moci vybrat, ale nehody se mohly stávat neuvěřitelně často.