„Věří podle vás, že tancuju na provázcích Aes Sedai?“ zeptal se Rand.
Mladý Narishma nadskočil. Vlastně byl jenom o málo starší než Rand, vypadal však jako chlapec o pět šest let mladší. Mrkl na Meranu, jako by ona znala odpověď, a nejistě se ošil. „Já... nevím, můj pane Draku.“
Dashiva zamrkal a přestal si mumlat. Jako pták naklonil hlavu na stranu a úkosem na Randa pohlížel. „Záleží na tom, pokud budou poslouchat?“
„Záleží,“ řekl mu Rand. Dashiva pokrčil rameny a Narishma se zamyšleně zamračil. Ani jeden zřejmě nepochopil, Narishma k tomu ale možná přece jen dojde.
Kamenná podlaha za trůnem na stupínku byla pokrytá mapami, stočenými, složenými i rozloženými, jak je tam nechal. Pár jich posunul špičkou boty. S tolika se dalo žonglovat naráz. Severní Cairhien a hory zvané Rodovrahova Dýka a oblast kolem města. Illian a Maredské pláně k Far Maddingu. Ostrov Tar Valon a všechna okolní městečka a vesnice. Ghealdan a část Amadicie. Pohyb a barvy v hlavě. Luis Therin v dálce sténal a smál se, tiché šílené mumlání o zabití asha’manů, zabití Zaprodanců. Zabití sebe. Alanna přestala brečet, sklíčenost vystřídala tenká nitka hněvu. Rand si prohrábl vlasy a pevně si stiskl spánky. Jaké to bylo, když byl ve své lebce sám? Už si ani nevzpomínal.
Otevřelo se jedno křídlo vysokých dveří a vstoupila Děva, jedna z těch, co stály na stráži na chodbě. Riallin, s jasně žlutorudými vlasy a věčným úsměvem, jíž se dařilo vypadat baculatá. Tedy baculatá na Děvu. „Berelain sur Pendrag a Annoura Larisen si přejí vidět Car’a’carna,“ ohlásila. První jméno pronesla teple a přátelsky, druhé chladně a hluše, aniž se přestala usmívat.
Rand si povzdechl a otevřel ústa, aby jí řekl, ať je pošle dál, ale Berelain nečekala. Vřítila se dovnitř s poněkud klidnější Annourou hned za patami. Aes Sedai při pohledu na Dashivu a Narishmu lehce couvla a zvědavě se podívala, když si všimla, že Merana stojí v rohu. Ne tak Berelain.
„Co má tohle znamenat, můj pane Draku?“ dožadovala se a mávala mu pod nosem dopisem, který jí ráno předal. „Proč se mám vrátit do Mayene? Vládla jsem tu dobře tvým jménem a ty to víš. Nemohla jsem Colavaere zabránit, aby se nechala korunovat, ale aspoň jsem jí zabránila změnit zákony, které jsi vydal. Proč mě posíláš pryč? A proč mi to sděluješ v dopise? A ne do očí? V dopise mi děkuješ za mé služby a propouštíš mě jako úředníka, co dokončil vybírání daní.“
I když se vztekala, první z Mayene byla jednou z nejkrásnějších žen, jaké kdy Rand viděl. Černé vlasy jí v lesklých vlnách spadaly na ramena a rámovaly tvář, na niž by zíral i slepec. V jejích tmavých očích se mohl muž snadno utopit. Dnes na sobě měla měňavé stříbrné hedvábí, tenké a přiléhavé, mnohem vhodnější k přivítání milence v soukromí. Vlastně kdyby měla výstřih jen o vlásek hlubší, nemohla by tyhle šaty na veřejnosti vůbec nosit. Ani takhle si Rand nebyl jistý, že by měla. Když psal ten dopis, říkal si, že je to proto, že má moc práce a nemá čas se s ní hádat. Pravdou bylo, že se mu pohled na ni líbil až moc. Z nějakého důvodu začal mít pocit, že se – ne tak docela zmýlil, ale skoro.
Jakmile se objevila, Luis Therin přestal blekotat a tiše si pobrukoval, jako to dělal, když obdivoval nějakou ženu. Náhle si Rand uvědomil, že si tře ušní lalůček, a zděsil se. Pudově věděl, že to je další věc, kterou bezmyšlenkovitě dělával Luis Therin, stejně jako to pobrukování. Dal ruku k boku, ale rád by ji byl zase zvedl.
Světlo tě spal, tohle je moje tělo! zaprskal v duchu. Moje! Luis Therin překvapením a zmateně přestal pobrukovat. Potom mrtvý muž bez jediného slova uprchl zpátky do nejhlubších stínů Randova mozku.
Randovo mlčení účinkovalo. Berelain dala dopis dolů a její hněv se vytratil. Trochu. Upírala na něj zrak a nadechla se tak zhluboka, až mu z toho zahořely tváře. „Můj pane Draku –“
„Ty víš proč,“ uťal ji. Dívat se jí jenom do očí nebylo snadné. Zvláštní, náhle si přál, aby tu byla Min. Velmi zvláštní. Její vidění by mu teď totiž vůbec nepomohlo. „Když ses dneska ráno vracela z lodi Mořského národa, čekal na tebe v přístavu chlápek s nožem.“
Berelain opovržlivě pohodila hlavou. „Nedostal se ke mně ani na tři kroky. Doprovázel mě tucet mužů okřídlené gardy a pan kapitán Gallenne.“ Nurelle vedl část okřídlené gardy k Dumajským studnám, ale gardě jako takové velel Gallenne. Měla ve městě osm set gardistů kromě těch, kteří se vrátili s Nurellem. „Čekáš, že kvůli nějakému zlodějíčkovi stáhnu ocas mezi nohy?"
„Nehraj si na husu,“ zavrčel na ni. „Zlodějíček, když jsi kolem sebe měla tucet vojáků?“ Do tváří jí vyskočila červeň. Věděla to dobře. Nedal jí příležitost protestovat nebo vysvětlovat, ani k žádné jiné hlouposti. „Dobraine mi řekl, že už v paláci slyšel šeptat, že jsi zradila Colavaere. Ti, kdo ji podporovali, se možná bojí udělat baf na mě, ale zaplatí, aby někdo vrazil nůž do tebe.“ A taky do Faile, podle Dobraina. O to se však již postaral. „Ale nedostanou příležitost, neboť ty se vrátíš zpátky do Mayene. Dobraine zaujme tvoje místo tady, dokud na Sluneční trůn neusedne Elain.“
Prskala, jako by jí do šatů nalil studenou vodu. Oči měla nebezpečně vykulené. Když se ho přestala bát, byl rád, ale teď už si tím nebyl tak jistý. Když otevřela pusu, aby vybuchla, položila jí Annoura ruku na rameno a Berelain prudce otočila hlavu. Vyměnily si dlouhý pohled a Berelain přestala funět. Uhladila si sukně a zuřivě se narovnala. Rand rychle uhnul pohledem.
Merana stála jen těsně za ochranou. Randa napadlo, jestli prošla a couvla zpátky – jak jinak by mohla stát tak těsně u toho, co nemohla zachytit? Když otočil hlavu, ucouvla, až se skoro dotýkala zdi, a ani na okamžik z něj nespouštěla oči. Podle výrazu by mu klidně nalévala čaj každý den deset let, jen aby mohla slyšet, co tu bylo vyřčeno.
„Můj pane Draku,“ řekla Berelain s úsměvem „je tu pořád otázka Atha’an Miere.“ Hlas měla jako teplý med. Křivka jejích rtů by vykřesala pomyšlení na polibek i z kamene. „Paní vln Harine netěší, že ji necháváš tak dlouho sedět na lodi. Navštívila jsem ji už mnohokrát. Mohu tu zahladit nepříjemnosti, které podle mne urozený pán Dobraine vyřešit nedokáže. Myslím, že Mořský národ je pro tebe životně důležitý, ať už se o něm Dračí proroctví zmiňují nebo ne. Ty jsi v jejich proroctvích hlavním bodem, i když zatím odmítají prozradit jak.“
Rand zíral. Proč se tak tvrdě snaží udržet si těžkou práci, za kterou si od Cairhieňanů nevysloužila dobré slůvko ani předtím, než ji někdo chtěl zabít? Byla panovnice, zvyklá jednat s vladaři a vyslanci, ne s pouličními hrdlořezy a noži ve tmě. Teplý med nebo ne, nebylo to kvůli tomu, že by chtěla zůstat v blízkosti Randa al’Thora. Jednou se mu... no, nabídla... ale faktem bylo, že Mayene byla malá země a Berelain používala svou krásu, jako by muž používal meč, aby zabránila tomu, že její zemi spolkne mocnější soused, Tear. A tak prosté to bylo. „Berelain, nevím, co ještě můžu udělat, abych ti Mayene zaručil, ale napíšu ti co –“ Barvy mu hlavou vířily tak silně, že mu to zmrazilo jazyk. Luis Therin se chechtal. Žena, která zná nebezpečí a nebojí se, je poklad, který odmítne jen hlupák.