„Záruky.“ Med pohltila bezútěšnost a na povrch znovu vybublal hněv, tentokrát chladný. Annoura ji tahala za rukáv, ale Berelain nevěnovala Aes Sedai pozornost. „Zatímco já budu sedět s tvými zárukami v Mayene, ostatní ti budou sloužit. Budou žádat své odměny a služba, kterou jsem ti prokázala, vybledne a zestárne, zatímco jejich bude zářivá a nová. Když ti vznešený pán Weiramon předá Illian a požádá na oplátku o Mayene, co řekneš? Když ti předá Murandy a Altaru a všechno až k Arythskému oceánu?“
„Budeš mi sloužit, i když to bude pořád znamenat odchod?“ zeptal se jí tiše. „Nebudu tě mít sice na očích, budu tě však mít v srdci.“ Luis Therin se znovu zasmál takovým způsobem, že se Rand málem začervenal. Rád se díval, jenže to, co si Luis Therin občas myslel...
Berelain ho zvažovala umíněným pohledem a Rand úplně viděl, jak se Annouře v hlavě vynořují otázky a ona opatrně zvažuje, kterou má položit.
Riallin znovu otevřela dveře. „Aes Sedai přišla navštívit Car’a’carna.“ Podařilo se jí mluvit zároveň chladně i nejistě. „Jmenuje se Cadsuane Melaidhrin.“ Přímo kolem ní se prodrala překvapivě hezká žena s ocelově šedými vlasy svázanými na šíji do uzlu a ozdobenými zavěšenými zlatými ozdobami, a pak se všechno náhle událo naráz.
„Myslela jsem, že jsi mrtvá,“ vydechla Annoura a oči jí málem vypadly z důlků.
Merana s napřaženýma rukama proletěla ochranou. „Ne, Cadsuane!“ ječela. „Nesmíš mu ublížit! Nesmíš!“
Randa zasvrbělo, jak někdo v místnosti uchopil saidar, možná jich bylo víc, a rychle ustoupil stranou od Berelain a zároveň popadl pravý zdroj, zaplavil se saidínem a cítil, jak plní i asha’many. Dashiva zkřivil tvář, když se díval z jedné Aes Sedai na druhou. Narishma i přes jedinou sílu, již držel, popadl oběma rukama jílec meče a zaujal postavení zvané Levhart na stromě, připravený tasit. Riallin zvedla závoj a cosi vykřikla a náhle byl v místnosti tucet Děv, tváře měly zahalené, oštěpy připravené. Nebylo velkým překvapením, že tam Berelain stála s otevřenou pusou, jako by se všichni zbláznili.
Z nějakého důvodu osoba, která to vše způsobila, tahle Cadsuane, vypadala pozoruhodně klidná. Podívala se na Děvy a zakroutila hlavou, přičemž se zlaté hvězdičky, měsíčky a ptáčci v jejím účesu lehce zhoupli. „Snažit se vypěstovat v severním Ghealdanu růže možná je jako smrt, Annouro,“ pronesla suše, „ale hrob to ještě není. Ále, uklidni se, Merano, než někoho polekáš. Člověk by si myslel, že když už jsi odložila bílou novicky, začneš se chovat rozumněji.“
Merana otevírala a zavírala ústa a ze všech věcí se tvářila zahanbeně, svrbění náhle zmizelo. Rand však saidín nepustil a asha’manové taky ne.
„Kdo jsi?“ chtěl vědět. „Ze kterého adžah?“ Z červeného, podle Meraniny reakce, ale aby si sem červená sestra prostě jen tak přišla a sama, to vyžadovalo odvahu. „Co chceš?"
Cadsuane se na něho chvíli dívala a neodpovídala. Merana otevřela pusu, avšak šedovlasá žena se na ni podívala a zvedla obočí a bylo to. Merana skutečně zrudla a sklopila zrak. Annoura na nově příchozí stále zírala jako na ducha. Nebo na obra.
Cadsuane beze slova přeplula místností ke dvěma asha’manům a tmavozelené rozdělené suknice jí šustily. Rand začínal mít pocit, že se vždycky pohybuje takhle, půvabná, leč nemarnící čas a nedovolující, aby se jí cokoliv postavilo do cesty. Dashiva si ji prohlédl od hlavy k patě a ohrnul pysk. Přestože se mu dívala přímo do tváře, zřejmě si toho nevšimla, stejně jako si nevšímala toho, že Narishma drží meč, když mu dala prst pod bradu a obracela mu hlavu ze strany na stranu, než ucukl.
„Jaké krásné oči,“ zamumlala. Narishma nejistě zamrkal, než si mrzutě přitiskl pěst na prsa v pozdravu, který používali asha’manové. „Co tu chceš, Cadsuane?“ pokračoval Rand. „Podívej se na mě, Světlo tě spal!“
Poslechla, jen otočila hlavu. „Takže ty jsi Rand al’Thor, Drak Znovuzrozený. Myslela bych si, že i dítě jako Moirain tě dokáže naučit aspoň trochu způsobům.“
Riallin si přendala oštěp z pravé do levé ruky za puklíř k ostatním a pohnula rukou ve znakové řeči Děv. Pro jednou se žádná nezasmála. Pro jednou si byl Rand naprosto jistý, že to nebyl vtip o něm. „Jenom klid, Riallin,“ řekl a zvedl ruku. „Vy všichni, jenom klid.“
Cadsuane si nevšímala ani toho a usmála se na Berelain. „Takže tohle je ta tvoje Berelain, Annouro. Je mnohem hezčí, než jsem slyšela.“ Pukrle, které předvedla, i se skloněnou hlavou, bylo docela hluboké, přesto nějak nenaznačovalo poslušnost, nebyl v něm ani náznak, že by v něčem znamenala míň. Vlastně to byla jenom zdvořilost, nic víc. „Má paní první z Mayene, musím si promluvit s tímto mladým mužem a vyžádám si tvou rádkyni. Slyšela jsem, že zde máš mnoho povinností, takže tě od nich nebudu zdržovat.“ Bylo to nejjasnější možné propuštění, pokud by jí rovnou nepodržela otevřené dveře.
Berelain půvabně sklonila hlavu a pak se plavně otočila k Randovi a roztáhla suknice v tak hluboké úkloně, až se lekl, jestli vůbec ještě vydrží v šatech. „Můj pane Draku,“ pronesla, „žádám tvé svolení, abych směla odejít.“
Rand její úklonu opětoval, i když ne tak dokonale. „Povoluje se, má paní první, jak si přeješ.“ Podal jí ruku, aby jí pomohl vstát. „Doufám, že můj návrh zvážíš.“
„Můj pane Draku, budu ti sloužit, kdekoliv a jakkoliv si budeš přát.“ Její hlas zněl opět jako med. Usoudil, že je to kvůli Cadsuane. Výrazem rozhodně neflirtovala, tvářila se jen odhodlaně. „Nezapomeň na Harine,“ dodala šeptem.
Když se za Berelain zavřely dveře, Cadsuane řekla: „Na hrající si děti je vždy hezký pohled, viď, Merano?“ Merana civěla a obracela hlavu mezi Randem a šedovlasou sestrou. Annoura se tvářila, že se na nohou drží jen silou vůle.
Většina Děv odešla za Berelain, očividně usoudily, že zabíjet se nebude, avšak Riallin a dvě další zůstaly přede dveřmi a závoje nesundaly. Mohla to být shoda náhod, že na každou Aes Sedai tu byla jedna Děva. Dashiva si očividně myslel, že nebezpečí pominulo. Znovu se opřel o stěnu, natáhl nohu, pohyboval rty, paže zkřížil na prsou a zdánlivě pozoroval Aes Sedai.
Narishma se tázavě zamračil na Randa, ten však jen zavrtěl hlavou. Ta žena se ho snažila schválně vyprovokovat. Otázkou bylo, proč provokovat muže, o němž musela vědět, že ji dokáže utišit nebo zabít, aniž by se předřel. Luis Therin mumlal pořád to samé. Proč? Proč? Rand vyšel na stupínek, vzal si z trůnu Dračí žezlo, posadil se a čekal, co se stane. Ta žena rozhodně neuspěje.
„Dost zdobené, nemyslíš?“ prohodila Cadsuane k Annouře, rozhlížejíc se kolem. Kromě všeho toho zlata, kdy kolem místnosti vedly široké zlaté pásy nad zrcadly a ozdobné lišty pod stropem tvořil hotový les zlatých lístků. „Nikdy jsem se nemohla rozhodnout, jestli to víc přehánějí Cairhieňané nebo Tairenové, ale vedle jedněch i druhých by se Ebúdarec začervenal, dokonce i Cikán. To je čajový servis? Dala bych si čaj, jestli je čerstvý a horký.“
Rand usměrněním podnos zvedl – zpola čekal, že uvidí, jak špína rozežírá kov – a přenesl k trojici žen. Merana přinesla hrnečky navíc a na podnose stály ještě čtyři čisté. Rand nalil, vrátil čajník a čekal. Podnos se vznášel ve vzduchu, podepřený saidínem.
Na pohled tři velmi odlišné ženy a tři výrazně odlišné reakce. Annoura se na podnos dívala jako na svinutou zmiji, lehce zavrtěla hlavou a couvla. Merana se zhluboka nadechla a roztřesenou rukou zvedla šálek. Vědět, že muž dokáže usměrňovat, a muset se na to dívat, nebylo totéž. Cadsuane si ale šálek vzala a s potěšeným úsměvem k němu přivoněla. Nedalo se poznat, který ze tří mužů čaj nalil, ona se přesto podívala přes šálek přímo na Randa, rozvalujícího se s jednou nohou přehozenou přes lenoch křesla. „To je dobré, chlapče,“ prohodila. Děvy si nad závoji vyměnily šokované pohledy.