„Přinesls tu věc, co může ovládat Randa al’Thora?“ Na džbán s vodou se ani nepodívala. Když je tak hrubý, proč by měla dodržovat obřady? Nevzpomínala si, že by se takhle choval při jejich prvním setkání. Možná byl díky Aes Sedai smělejší.
Caddar se na ni tázavě podíval. „No, proč ho nemáš?“
„Budu ho mít,“ odtušila rázně a on se usmál. Maisia též.
„Tak až ho budeš mít.“ Jeho úsměv přímo křičel pochybami a nedůvěrou. Ta ženská se otevřeně vysmívala. Pro ni se také najde černý hábit. „To, co mám, ho ovládne, až bude chycen, ale nedokáže ho to přemoct. Nebudu riskovat, že se o mně dozví, dokud ho nebudeš mít zabezpečeného.“ Ani v nejmenším ho tohle přiznání nezahanbilo.
Sevanna potlačila zklamané píchnutí. Jedna naděje zmizela, ale ostatní zůstaly. Rhiale a Tion zkřížily ruce na prsou a zíraly před sebe, za kruh, za něj. Už nestál za poslouchání. Ony samozřejmě nevěděly všechno.
„Co Aes Sedai? Ovládne ta věc i je?“ Rhiale a Tion přestaly zírat do lesa. Belinde se zachvělo obočí a Meira se na ni podívala přímo. Sevanna proklínala jejich nedostatek sebeovládání.
Caddar byl ale stejně slepý jako všichni mokřiňani. Zvrátil hlavu dozadu a rozřehtal se. „Chceš říct, že ti unikl al’Thor, ale chytlas Aes Sedai? Sáhlas po orlovi a chytila pár skřivánků!“
„Můžeš opatřit to samé pro Aes Sedai?“ Málem skřípala zuby. Předtím byl určitě zdvořilý až dost.
Caddar jen pokrčil rameny. „Možná. Bude-li cena správná.“ Pro něj to byl prach, naprosto bezvýznamné. Vlastně ani Maisia se netvářila nějak zaujatě. Zvláštní, jestli byla Aes Sedai. Co jiného by ale byla?
„Tvůj jazyk háže jasné barvy do větru, mokřiňane,“ řekla přísně Tion. „Jaký máš důkaz?“ Pro jednou Sevanně nevadilo, že promluvila mimo pořadí.
Caddarovi se stáhla tvář, pro všechno na světě, jako by byl kmenový náčelník, jako by uslyšel urážku, ale ve chvilce byl zase samý úsměv. „Jak si přeješ. Maisie, pohrej si trochu s tou volací krabičkou, ať vidí.“
Someryn si posunula sukně a přitiskla Sevanně na stehno klouby ruky, když se šedá krychle zvedla na loket do vzduchu. Odrážela se tam a zpět, jako by si s ní žena pohazovala, pak se naklonila a otáčela se na špičce stále rychleji, až byla vidět rozmazaně.
„Chtěly byste, aby si s ní točila na nose?“ zeptal se Caddar se širokým úsměvem.
Tmavá žena mhouřila oči a hleděla přímo před sebe, nyní byl její úsměv očividně nucený. „Myslím, že jsem předvedla dost, Caddare,“ utrousila chladně. Ale krychle – volací krabička? – se otáčela dál.
Sevanna pomalu odpočítala do dvaceti, než řekla: „To stačí.“
„Už toho můžeš nechat, Maisie,“ řekl Caddar. „Vrať to tam, kde to bylo.“ Teprve tehdy se krychle pomalu spustila a jemně spočinula na původním místě. Jak byla tmavá, vypadala žena bledá. A vzteklá.
Kdyby byla sama, Sevanna by se zasmála a zatančila. Takhle měla potíže udržet hladkou tvář. Rhiale a ostatní měly spoustu práce s opovržlivým koukáním na Maisii, aby si toho všimly. Co fungovalo na jednu ženu s darem, bude fungovat i na jinou. Na Someryn a Modarru to možná nebylo potřeba, jenomže na Rhiale a Theravu... Nesměla vypadat příliš dychtivá, ne, když ostatní věděly, že žádné zajaté Aes Sedai nemá.
„Ovšem,“ pokračoval Caddar, „chvíli potrvá opatřit ti, co žádáš.“ Zatvářil se vychytrale a snažil se to zakrýt. Jiný mokřiňan by si toho možná nevšiml. „Varuji tě, cena nebude malá.“
Sevanna se proti své vůli předklonila. „A způsob, jakým ses sem dostal tak rychle? Kolik, aby nás to naučila?“ Podařilo se jí nemluvit dychtivě, ale bála se, že jí do hlasu proniklo pohrdání, jež cítila. Mokřiňané za zlato udělají cokoliv.
Muž to možná zaslechl. Rozhodně překvapeně vyvalil oči, než se stačil ovládnout. Takhle to bylo. Díval se na své ruce a lehce zdvihl koutky úst. Proč jí jeho úsměv připadal potěšený? „To není něco, co dělá ona,“ řekl hlasem hladkým jako dlaně, „ne sama od sebe. Je to jako volací krabička. Můžu ti jich pár opatřit, ale cena za ně je ještě vyšší. Pochybuji, že to, co jste sebrali v Cairhienu, bude stačit. Naštěstí můžeš použít... cestovní krabičky, abys své lidi dostala do bohatších zemí.“
Dokonce i Meira měla hodně práce, aby se netvářila dychtivě. Bohatší země a nemuset procházet mezí těmi hlupáky, co jdou za Randem al’Thorem.
„Pověz mi víc,“ vyzvala jej Sevanna chladně. „Bohatší země by mě mohly zajímat.“ Ne však dost na to, aby zapomněla na Car’a’carna. Caddar jí dá všechno, co slíbil, než ho prohlásí za da’tsang. Ještě dobře, že zřejmě rád nosí černou. Pak nebude nutné dávat mu nějaké zlato.
Pozorovatel se protáhl mezi stromy a nevydal sebemenší zvuk. Bylo úchvatné, kolik toho člověk mohl zjistit skrze volací krabičku, zvlášť ve světě, kde byly zřejmě jenom dvě další. Ty rudé šaty se sledovaly snadno a oni se ani jednou neohlédli, dokonce se ani nepřesvědčili, jestli je nestopuje někdo z těch takzvaných Aielů. Graendal si udržovala zrcadlovou masku, zakrývající její pravý vzhled, avšak Sammael tu svou uvolnil, byl opět zlatovlasý a jen o hlavu a ramena vyšší než jeho společnice. Taky propustil propojení. Pozorovatele napadlo, je-li to za daných okolností moudré. Vždycky přemýšlel nad tím, kolik odvahy, jíž se Sammael tolik holedbal, je ve skutečnosti jen hloupost a slepota. Nicméně stále držel saidín, takže možná nebyl tak úplně slepý k nebezpečí.
Pozorovatel je sledoval a poslouchal. Neměli o tom tušení. Pravou sílu, taženou přímo z Velikého pána, mohl vidět a zachytit pouze ten, kdo jí vládl. V zorném poli mu tančily černé flíčky. Samozřejmě bylo třeba zaplatit, cena byla při každém dalším použití vyšší, on však byl vždycky ochoten platit, bylo-li to nezbytné. Být naplněn pravou sílou bylo skoro jako klečet pod Shayol Ghulem a koupat se ve slávě Velikého pána. A sláva stála za bolest.
„Ovšemže jsem tě musel mít s sebou,“ vrčel Sammael a zakopl o suchý šlahoun. Mimo města se skutečně nikdy necítil dobře. „Už jen tím, že jsi tam byla, jsi jim odpověděla na sto otázek. Nemůžu uvěřit, že ta hloupá holka skutečně sama navrhla to, co jsem chtěl.“ Vyprskl smíchy. „Možná jsem sám ta’veren."
Větev, která Graendal částečně bránila v cestě, se ohýbala, až hlasitě praskla. Chvíli visela ve vzduchu, jako by jí hodlala svého společníka praštit. „Ta hloupá holka ti vyřízne srdce a sežere ho, jestli dostane jen sebemenší příležitost.“ Větev odletěla stranou. „Mám pár vlastních otázek. Nikdy jsem si nemyslela, že své příměří s al’Thorem udržíš déle, než budeš muset, ale tohle...?“
Pozorovatel zvedl obočí. Příměří? Tvrzení, podle všech důkazů, stejně riskantní, jako bylo falešné.
„Já jeho únos nepřipravil.“ Sammael po ní vrhl něco, co nejspíš považoval za trpký pohled. Díky jeho jizvě to spíš vypadalo jako vzteklá grimasa. „Měla v tom ale prsty Mesaana. Možná i Demandred a Semirhage, i přes to, jak to skončilo, ale Mesaana zcela určitě. Třeba bys měla znovu zvážit, co myslel Veliký pán tím, když chtěl, aby se al’Thorovi nic nestalo.“
Graendal to zvažovala tak důkladně, až zakopla. Sammael ji chytil za loket a udržel ji na nohou, ale jakmile získala rovnováhu, vytrhla se mu. Zajímavé, dokonce i vzhledem k tomu, co se stalo na tom palouku. Graendalin skutečný zájem patřil těm nejkrásnějším vybraným z nejmocnějších, ale klidně by si zaflirtovala, třebas jen proto, aby jí uběhl čas, i s mužem, jehož hodlala zabít nebo jenž chtěl zabít ji. Jediní muži, s nimiž nikdy nekoketovala, byli ti Vyvolení, kteří chvíli stáli nad ní. Nikdy nepřijala být v jakékoliv dvojici níže postavená.