Nyneiva na ni zasyčela, ať je potichu. „Snažím se poslouchat, Elain,“ zašeptala.
Použít jedinou sílu samozřejmě nepřicházelo v úvahu. Ty tři by to okamžitě poznaly. Naštěstí nesetkaly žádné zábrany, možná nevěděly jak, a občas trochu zvedly hlas.
„...prý by mohly být divoženky,“ říkala Reanne a druhým dvěma ženám se ve tvářích objevilo zděšení a odpor.
„Tak je vyhodíme ze dveří,“ prohlásila Berowin. „Ze zadních dveří. Divoženky!“
„Pořád chci vědět, kdo je ta Setalle Ananová,“ skočila jim do toho Garenia.
„Jestliže se nedokážeš soustředit na problém,“ řekla jí Reanne, „možná bys měla strávit nějakou dobu na statku. Alise umí krásně zařídit, aby ses soustředila. Teď...“ Slova zase zněla jen jako bzučení.
Objevila se další komorná, štíhlá žena, hezká i přes nevrlý výraz, v šatech z hrubého šedého sukna a v dlouhé bílé zástěře. Na stůl postavila zeleně lakovaný podnos, koutkem zástěry si zbytečně otřela tvář a začala přeskládávat modře polévané hrníčky a ladící čajník. Nyneiva zvedla obočí. Tahle žena taky mohla usměrňovat, i když ne moc silně. Co tu dělá jako služka?
Garenia se ohlédla přes rameno a trhla sebou. „Co Derys udělala, že dostala pokání? Myslela jsem, že v den, kdy ona poruší nějaké nařízení, začnou ryby zpívat.“
Berowin si hlasitě odfrkla, ale její odpověď byla skoro neslyšitelná. „Chtěla se vdát. Odslouží si termín a odejde s Keraillem den po Půlměsíčním svátku. To pantátu Denala uklidní.“
„Třeba byste obě rády okopávaly pole pro Alise?“ ucedila suše Reanne a hlasy se znovu ztišily.
Nyneiva cítila příval vzrušení. Pravidla, alespoň pravidla jiných lidí, jí mohla být ukradená – jiní lidé obvykle neviděli situaci tak jasně jako ona, a tudíž si vytvářeli pitomá pravidla, například proč by se ta ženská Derys nemohla vdát, když chce? – avšak pravidla a pokání znamenala společenství. Měla pravdu. A další věc. Dloubala do Elain, dokud druhá žena nesklonila hlavu.
„Berowin má červenej pásek,“ šeptala. To ukazovalo na moudrou ženu, jednu z ebúdarských slavných léčitelek, o jejichž péči se vědělo široko daleko, že je nejlepší hned po léčení Aes Sedai. Prý dokážou vyléčit téměř cokoliv. Údajně to všechno prováděly s bylinkami a znalostmi, ale... „Kolik moudrých žen jsme zatím viděly, Elain? Kolik jich dokáže usměrňovat? Kolik jich bylo v Ebú Daru, nebo vůbec v Altaře?“
„Sedm včetně Berowin,“ přišla pomalá odpověď, „a jen u jedné jsem si jistá, že pochází odsud.“ Ha! Ostatní očividně ne. Elain se zhluboka nadechla, pokračovala však tiše. „Žádná ale nebyla zdaleka tak silná jako tyhle ženy.“ Alespoň nenaznačila, že se nějak spletly. Všechny tyto moudré ženy byly schopné. „Nyneivo, ty vážně naznačuješ, že moudré ženy... všechny moudré ženy... jsou...? To by bylo k neuvěření."
„Elain, tohle město má cech pro muže, kteří každou noc, hned, jakmile padne na vše kolem černá tma, zametají náměstí! Myslím, že jsme právě teď našly Starobylý nafoukaný sesterstvo moudrejch žen.“
Ta umíněná ženská jen zavrtěla hlavou. „Věž by tu měla stovku sester už před lety, Nyneivo. Dvě stovky. S čímkoliv takovým by hned v zárodku udělaly krátký proces.“
„Možná to Věž neví,“ řekla Nyneiva. „Možná se cech drží tak při zemi, že Věž nikdy ani nenapadlo, že by stály za námahu. Proti usměrňování, pokud nejsi Aes Sedai, žádnej zákon neexistuje, jenom proti tomu, kdybys tvrdila, že jsi Aes Sedai, nebo zneužila jedinou sílu. Nebo přivodila zneuctění.“ To znamenalo udělat něco, co by mohlo vrhnout špatné světlo na skutečné Aes Sedai, kdyby si někdo myslel, že jí dotyčná je, což podle jejího způsobu myšlení znamenalo zajít hodně daleko. Skutečná potíž ale byla v tom, že tomu nevěřila. Věž se tvářila, že všechno ví, a tenhle spíchnutý kruh, pokud by v něm ženy dokázaly usměrňovat, by nejspíš rozbila. Přesto muselo existovat nějaké jiné vysvětlení...
Prve jen mimoděk ucítila, jak někdo chytá pravý zdroj, teď si to však uvědomila velmi jasně. Spadla jí brada, když ji pramen vzduchu popadl za cop hned u hlavy a přetáhl ji přes celou místnost. Elain utíkala hned vedle ní, rudá vzteky jako rak. Nejhorší na tom bylo, že byly obě odstíněné.
Krátký běh skončil, když jim dovolily zastavit se před panímámou Corlyovou a ostatními dvěma, které všechny seděly zády ke zdi na červených židlích, všechny obklopené září saidaru.
„Řekly jsme vám, ať jste zticha,“ vyjela rázně Reanne. „Jestli se rozhodneme, že vám pomůžeme, budete muset vzít na vědomí, že očekáváme naprostou poslušnost, stejnou jako v Bílý věži samotný.“ Do posledních slov vložila úctu. „Řeknu vám, že bychom s vámi zacházely jemněji, kdybyste k nám nepřišly tak neobvyklým způsobem. Pramen svírající Nyneivin cop zmizel. Elain rozzlobeně pohodila hlavou, jakmile byla propuštěna.
Šokované ohromení se změnilo v zuřivé rozhořčení, když si Nyneiva uvědomila, že její štít drží Berowin. Většina Aes Sedai, které potkala, stály nad Berowin. Skoro všechny. Sebrala se a snažila se dostat k pravému zdroji, čekala, že se tkanivo roztříští. Alespoň těmhle ženským ukáže, že se nenechá... Tkanivo... se natáhlo. Kulatá Cairhieňanka se usmála a Nyneivě potemněla tvář. Štít se natahoval pořád dál, vyboulil se jako míč. A nepraskl. To bylo nemožné. Odstínit od pravého zdroje ji samozřejmě mohl kdokoliv, pokud ji zastihl nepřipravenou, a někdo slabší dokázal štít, jednou spletený, udržet, ale ne o tolik slabší. A štít se neměl natáhnout tak daleko, aniž by praskl. To bylo k nevíře!
„Jestli v tom budeš pokračovat, praskne ti cévka,“ poznamenala Berowin téměř společensky. „My se nesnažíme dosáhnout výš, než nač máme, ale dovednost se s časem vypiluje, a tohle je u mě skoro nadání. Dokázala bych udržet i Zaprodance.“
Nyneiva se zamračila a vzdala se. Mohla počkat. Jelikož neměla jinou možnost, mohla.
Přišla Derys s podnosem a rozdala hrnky tmavého čaje. Třem sedícím ženám. Na Nyneivu a Elain se ani nepodívala, předvedla dokonalé pukrle a vrátila se ke stolu.
„Mohly jsme pít borůvkový čaj, Nyneivo,“ řekla Elain a vrhla po ní takový pohled, že Nyneiva málem couvla. Možná bude lepší nečekat příliš dlouho.
„Buď zticha, holka.“ Tón panímámy Corlyové možná byl klidný, ale rozzlobeně se poplácala po tváři kapesníkem. „Naše hlášení o vás obou říká, že jste obě arogantní a hašteřivé, že se honíte za muži a lžete. K čemuž dodávám, že se nedokážete řídit ani prostými příkazy. To všechno se musí změnit, jestli chcete, abychom vám pomohly. Všechno. Tohle je velmi neobvyklé. Buďte vděčné, že s vámi vůbec mluvíme.“
„My vaši pomoc chceme,“ řekla Nyneiva. Přála si, aby se Elain přestala tak mračit. Bylo to horší než tvrdý pohled té ženské Corlyové. No, stejně špatné. „Rozhodně potřebujem najít jeden ter’angrial –“
Reanne ji přerušila, jako by nic neřekla. „Obvykle děvčata, která sem přivedou, známe předem, ale musíme se ujistit, že jste to, co říkáte. Kolikery dveře do Věžové knihovny smí mladší novicka použít a které?“ Usrkla čaje a čekala.
„Dvoje.“ Elain ukapával ze rtů jed. „Hlavní dveře na východě, když si ji sestra pošle, či malá dvířka v jihozápadním rohu, Dvířka novicek, když jde sama. Jak dlouho, Nyneivo?“