A div divoucí, žena, která by, kdyby byla Aes Sedai, stála téměř na vrcholku, se úkosem podívala na ženu, která by byla skoro na dně, a zrudla jako rak. „Žádám o odpuštění,“ zamumlala Garenia k Nyneivě. „Občas se neovládnu a řeknu, nač nemám právo. Pokorně žádám o odpuštění.“ Další loupnutí okem po Berowin, která kývla, vyvolalo otevřenou úlevu.
Nyneiva ještě civěla s otevřenou pusou, když štíty zmizely a ji s Elain vyšouply na ulici a práskly za nimi dveřmi.
24
Rodinka
Neuvěřitelné, pomyslela si Reanne, dívajíc se z okna, jak dvě cizí dívky mizí v ulici mezi obchodníky, žebráky a občasnými nosítky. Jakmile byly ty dvě odvedeny, ihned se vrátila do zasedací místnosti. Nevěděla, co si o nich myslet, a to, jak trvaly na svém tváří v tvář zdravému rozumu, bylo jen částí toho, co ji na nich mátlo.
„Nepotily se,“ špitla jí u ucha Berowin.
„Ano?“ Kdyby nedala slovo, byla by zařídila, aby zpráva dorazila do Tarasinského paláce už do hodiny. Bublal v ní strach, stejná panika se jí zmocnila po jediném průchodu stříbrnými oblouky, když ji zkoušely na přijatou. Stejně jako to dělala, když ji to chytilo v následujících letech po zkoušce, i teď se rázně ovládla. Vlastně si neuvědomila, že strach z toho, že by mohla zase pobíhat a vřískat, dávno přemohl jakoukoliv možnost, že by to udělala. Modlila se, aby ty holky svého šílenství nechaly. Modlila se, aby je, pokud to neudělají, chytili daleko od Ebú Daru a buď je umlčeli, nebo jim nevěřili. Bylo třeba provést bezpečnostní opatření, ochrany, které se nepoužívaly celá léta. Aes Sedai však byly téměř všemocné. To věděla velmi dobře.
„Nejstarší, není možné, že starší z těch dvou je...? My jsme usměrnily a...“
Berowin se nešťastně odmlčela, ale Reanne to nemusela promýšlet, dokonce ani když by odsunula mladší holku stranou. Proč by nějaká Aes Sedai předstírala, že je míň, o tolik míň? Kromě toho by je každá opravdová Aes Sedai všechny srazila na kolena a přinutila je žebrat o milost, nestála by tu tak pokorně.
„Neusměrňovaly jsme před Aes Sedai,“ prohlásila rázně. „Neporušily jsme žádné pravidlo.“ Tato pravidla platila pro ni stejně jako pro všechny ostatní. Nejpřednější z nich znělo, že všechny jsou si rovny, dokonce i ty, které byly na čas postaveny do čela. Jako by tomu mohlo být jinak, když ty, které byly nahoře, musely nakonec sestoupit? Pouze skrze pohyb a změnu mohly zůstat v skrytu.
„Ale některé drby se zmiňují o holce jako amyrlin, nejstarší. A věděla –“
„Vzbouřenkyně.“ Reanne do toho vložila veškeré rozhořčení a nedůvěru, jež cítila. Že by se někdo opovážil vzbouřit proti Bílé věži? Pak vůbec nebylo divné, že se ke každému takovému přilíply neuvěřitelné příběhy.
„A co Logain a červené adžah?“ chtěla vědět Garenia a Reanne na ni upřela pohled. Ta ženská si vzala další hrnek, než se vrátila nahoru, a podařilo se jí vzdorně se napít.
„Ať je pravda jakákoliv, Garenie, není na nás, abychom kritizovaly, cokoliv Aes Sedai mohou udělat.“ Reanne stiskla rty. To se těžko srovnávalo s tím, co cítila ke vzbouřenkyním, jenže jak by mohla nějaká Aes Sedai udělat něco takového?
Saldejka však sklonila hlavu na souhlas, možná že taky chtěla skrýt mrzutě našpulené rty. Reanne si povzdechla. Ona sama se vzdala snů o zeleném adžah už dávno, ale byly tu takové jako Berowin, které věřily, jak si myslely tajně, že by se mohly jednoho dne do Bílé věže nějak vrátit, nějak se ještě stát Aes Sedai. A potom tu byly ženy jako Garenia, skoro stejně špatné v zachovávání svých přání v tajnosti, přestože jejich přání byla desetkrát víc zapovězená. Ony by skutečně přijímaly divoženky a dokonce chodily hledat holky, které se mohly naučit usměrňovat!
Garenia neskončila. Vždycky dodržovala disciplínu jenom stěží a často překračovala hranice. „Tak co tahle Setalle Ananová? Ty holky vědí o kruhu. Musela jim to říct ta Ananovic ženská, i když jak to ví...“ Otřásla se způsobem, který by pro většinu ostatních byl příliš okatý, jenže ona nikdy neuměla pořádně skrývat své pocity. I když by měla. „Ať už nás zradil kdokoliv, je nutné ji najít a její zradu potrestat. Ona je hostinská, musíme ji naučit, aby si dávala pozor na jazyk!“ Berowin hekla, oči vykulené děsem, a dopadla na židli tak tvrdě, že se málem odrazila.
„Pamatuj, kdo ona je, Garenie,“ vyjela Reanne ostře. „Kdyby nás zradila Setalle, už bychom se plazily do Tar Valonu a celou cestu žebraly o odpuštění.“ Když přišla do Ebú Daru poprvé, vyprávěly jí příběh o ženě, která se musela doplazit do Bílé věže, a nic, co od té doby u Aes Sedai viděla, ji nepřimělo o tom v nejmenším zapochybovat. „Těch pár tajemství, co zná, uchovává v tajnosti z vděčnosti a já pochybuji, že ta zeslábla. Byla by zemřela při prvním porodu, kdyby jí rodinka nepomohla. Co ví, pochází z nepozornosti jiných, když si myslely, že je neslyší, a ty už byly potrestány před víc než dvaceti lety.“ Přesto by byla ráda, kdyby se dokázala přimět k tomu, aby Setalle požádala o větší opatrnost. Před těmi holkami si očividně nedávala pozor.
Žena znovu sklonila hlavu, ale tvářila se umíněně. Aspoň část tohoto kola stráví Garenia v ústraní, rozhodla se Reanne, a dostane zvláště nařízeno, aby pracovala na své umíněné puse. Alise málokdy potřebovala víc než týden, aby žena došla k názoru, že umíněnost se nevyplácí.
Než to ale stačila sdělit Garenii, udělala ve dveřích pukrle Derys a ohlásila Sarainyu Vostovanovou. Sarainya, tak jako obvykle, prošla rovnou dál dřív, než Reanne stačila říci, že ji přijme. Jistým způsobem vypadala vedle téhle působivé krásky Garenia pokorná, i když Sarainya dodržovala přesně literu každého pravidla. Reanne si byla jistá, že kdyby měla možnost, nosila by vlasy spletené do copánků se zvonečky a bylo by jí lhostejné, jak to ladí s červeným pásem. Ale kdyby měla možnost, neodsloužila by s pásem ani jedno kolo.
Sarainya samozřejmě udělala pukrle ve dveřích a poklekla před ní se skloněnou hlavou, ale ani po padesáti letech nezapomínala, že kdyby se někdy přiměla k návratu do rodného Arafelu, byla by velmi mocnou ženou. Pukrlata a to ostatní byly jen ústupky. Když mluvila, měla chraplavý, imponující hlas, ale byla otázka, jestli se ta žena někdy vzpamatuje, a Reanne zapomněla na problémy s Garenií.
„Callie je mrtvá, nejstarší sestro. Podřízli jí krk a zřejmě ji oloupili dokonce i o punčochy, avšak Sumeko tvrdí, že ji zabila jediná síla."
„To není možné!“ vyhrkla Berowin. „Žádná žena z rodinky by neudělala něco takového!“
„Aes Sedai?“ navrhla váhavě Garenia. „Jenže jak? Tři přísahy. Sumeko se musela zmýlit.“
Reanne zvedla ruku a ostatní umlčela. Sumeko se nikdy nemýlila, ne v tomhle. Byla by ve žlutém adžah, kdyby ji úplně nezlomily zkoušky na šátek, a ačkoliv to bylo zakázané, přes bezpočet pokání, když se nikdo nedíval, pracovala na tom, aby se naučila víc. Žádná Aes Sedai tohle udělat nemohla a žádná žena z rodinky by to neudělala, ale... Ty holky, tak zatvrzelé, znající, co by neměly. Kruh vydržel příliš dlouho, nabízel pomoc příliš mnoha ženám, aby byl teď zničen.
„Tohle se musí udělat,“ řekla jim. Znovu ji zachvátil strach, protentokrát si ho však skoro nevšimla.
Nyneiva vztekle vyrazila z domku. Bylo to neuvěřitelné! Tyhle ženské mají cech. Věděla to! Ať říkaly cokoliv, byla si jistá, že taky vědí, kde je mísa. Byla by udělala cokoliv, co bylo nutné, aby je přiměla to prozradit. Předstírat před nimi pár hodin mírnost by bylo mnohem snazší než snášet Světlo ví kolik dní Mata Cauthona.