Perrina do prsou bodl rampouch. Že Colavaere z rodu Saighan chtěla Sluneční trůn, nebylo žádné tajemství. Intrikovala a usilovala o něj ode dne, kdy byl zavražděn Galldrian Riatin, ještě než se Rand vůbec prohlásil Drakem Znovuzrozeným, a intrikovala dál i poté, co se na veřejnost dostalo, že jej Rand hodlá předat Elain. Jen málokdo však věděl, že je chladnokrevná vražedkyně. A Faile byla ve městě. Aspoň nebyla sama. Bain a Chiad se budou držet u ní. Byly to Děvy a její přítelkyně, možná skoro to, co Aielové nazývali skoro-sestrami. Nedopustily by, aby jí někdo ublížil. Rampouch však nezmizel. Colavaere Randa nenáviděla a následně také každého, kdo mu byl blízký. Jako třeba manželka muže, jenž byl Randovým přítelem. Ne. Bain a Chiad ji udrží v bezpečí.
„Tohle je delikátní situace.“ Kiruna si kupodivu nevšímala Soriley a přiblížila se těsně k Randovi. Na tak hubenou ženskou měla moudrá oči jako kladiva. „Ať uděláš cokoliv, může to mít vážný dopad. Já –“
„Co říkala Colavaere o mně?“ zeptal se Rand Soriley až příliš nedbalým tónem. „Ublížila Berelain?“ Berelain, první z Mayene, kterou Rand nechal ve vedení Cairhienu. Proč se nezeptal na Faile?
„Berelain sur Pendrag je v pořádku,“ zamumlala Sorilea, aniž by přestala sledovat Aes Sedai. Kiruna navenek zůstávala klidná i přes to, že jí skočili do řeči a nevšímali si jí, ale pohledem, který upírala na Randa, by dokázala zmrazit i výheň s dýmajícími měchy. Sorilea kývla Feraighin.
Rudovláska sebou trhla a odkašlala si, očividně nečekala, že jí dovolí promluvit. Důstojnost znovu nasadila jako spěšně navlečené šaty. „Colavaere Saighan řekla, že jsi odešel do Caemlynu, Car’a’carne, nebo možná do Tearu, ale ať už jsi šel kamkoliv, nikdo nesmí zapomenout, že jsi Drak Znovuzrozený a všichni tě musejí poslouchat.“ Feraighin si odfrkla. Drak Znovuzrozený neměl v aielských proroctvích místo, jen Car’a’carn. „Řekla, že se vrátíš a potvrdíš ji na trůně. Často mluví s náčelníky, vybízí je, aby odvedli oštěpy na jih. V poslušnosti tobě, řekla. Moudré nepřijímá, a když mluvíme, slyší jenom vítr.“ Tentokrát se odrfknutím blížila Sorilee. Kmenovým náčelníkům nikdo neříkal, co dělat, jenomže rozzlobit moudré byl špatný způsob, jak náčelníky o čemkoliv přesvědčit.
Perrinovi to však dávalo smysl, aspoň pokud dokázal myslet na něco jiného než na Faile. Colavaere nejspíš nikdy těm „divochům“ nevěnovala dostatečnou pozornost, aby si uvědomila, že moudré dělají víc, než že jenom rozdávají bylinky, ale ona chtěla dostat z Cairhienu všechny Aiely do jednoho. Otázkou bylo, vzhledem k okolnostem, jestli jí naslouchá některý z náčelníků. Rand však otázku, která byla nasnadě, nepoložil.
„Co ještě se ve městě stalo? Cokoliv jsi slyšela, Feraighin. Možná něco, co by mohlo připadat důležité jenom mokřiňanovi.“
Feraighin opovržlivě pohodila rudou hřívou. „Mokřiňané jsou jako písečné blechy, Car’a’carne. Kdo ví, co jim připadá důležité? Zvláštní věci se ve městě občas přihodí, jak jsem slyšela, stejně jako v táboře. Lidi občas vidí věci, které nemůžou být, nebo na čas to, co nemůže být, je. Muži, ženy, děti umřeli.“ Perrina zasvrběla kůže. Věděl, že má na mysli to, co Rand nazýval „bublinami zla", stoupající z věznice Temného jako pěna na zapáchající bažině, proplouvaly vzorem, dokud nepraskly. Perrina kdysi jedna zachytila. Už nikdy nechtěl vidět další... „Jestli myslíš to, co dělají mokřiňani,“ pokračovala, „kdo má čas pozorovat písečné blechy? Pokud tě neštípnou. To mi něco připomíná. Nerozumím tomu, ty však možná ano. Tyhle písečné blechy tě dřív nebo později štípnou.“
„Jaké písečné blechy? Jací mokřiňani? O čem to mluvíš?“
Feraighin nezvládala bezvýrazný pohled tak dobře jako Sorilea, jenomže Perrin ještě nepoznal moudrou, která by schvalovala netrpělivost. Dokonce ani u náčelníka náčelníků ne. Vystrčila bradu, přitáhla si loktuši a odpověděla. „Před třemi dny přišli k městu Caraline z Damodredů a Toram Riatin. Vydali prohlášení, že Colavaere Saighan je uchvatitelka, sedí však v táboře na jih od města a nedělají nic, jenom občas do města pošlou pár lidí. Mimo tábor jich i stovka uteče před jedním algai’d’siswai nebo dokonce gai’šainem. Na lodi k městu včera dorazil muž zvaný Darlin Sisnera a další Tairenové a připojili se k nim. Od té doby hodují a pijí, jako by něco oslavovali. Vojáci zabijáků stromů se scházejí ve městě na rozkaz Colavaere Saighan, ale naše stany hlídají víc než druhé mokřiňany nebo samotné město. Hlídají a nic nedělají. Ty možná víš, proč to všechno je, Car’a’carne, já ale ne, ani Bair nebo Megana nebo kdokoliv v táboře.“
Urozená paní Caraline a urozený pán Toram vedli Cairhieňany, kteří odmítli přijmout, že Rand a Aielové dobyli Cairhien, stejně jako vznešený pán Darlin vedl jejich protějšky v Tearu. Ani jedna vzpoura ničeho nedosáhla. Caraline a Toram celé měsíce seděli na úpatí Páteře světa, vyhrožovali a požadovali, a Darlin dělal totéž v Haddon Mirku. Zřejmě s tím už skončili. Perrin se přistihl, že palcem zlehka hladí břit své sekery. Hrozilo, že Aielové vyklouznou pryč, a Randovi nepřátelé se scházeli na jednom místě. Teď už stačilo, jen aby se objevil jeden ze Zaprodanců. A Sevanna se svými Shaidy. To by byla třešnička na dortu. Přesto to všechno bylo stejně důležité jako to, že někdo viděl chodit noční můru. Faile musí být v pořádku. Prostě musí.
„Lepší se dívat než bojovat,“ zamumlal Rand zamyšleně a opět poslouchal něco neviditelného.
Perrin s Randem z celého srdce souhlasil – skoro všechno bylo lepší než boj – ale Aielové to tak neviděli, ne, když došlo na nepřátele. Rhuark i Sorilea, Feraighin, Nandera a Sulin, všichni na Randa zírali, jako by řekl, že písek je lepší pití než voda.
Feraighin se vytáhla na špičky. Nebyla na Aielanku zrovna vysoká, nesahala Randovi ani k rameni, ale zřejmě se mu snažila dívat z očí do očí. „V tom mokřinském táboře je jen něco málo přes deset tisíc,“ řekla káravě, „a ve městě ještě míň. Snadno se s nimi vypořádáme. Dokonce i Indirian nezapomíná, že jsi přikázal, aby žádného mokřiňana nezabíjeli kromě v sebeobraně, ale oni si potíže vyvolávají sami. A nepomůže, že jsou ve městě Aes Sedai. Kdo ví, co –“
„Aes Sedai?“ Slova zněla chladně, avšak Rand sevřel Dračí žezlo, až mu zbělely klouby. „Kolik?“ Z jeho pachu Perrina zasvědilo mezi lopatkami. Náhle cítil, jak se zajaté Aes Sedai dívají, i Bera, Kiruna a ostatní.
Sorilea se přestala o Kirunu starat. Dala ruce v bok a stiskla rty. „Proč jsi mi to neřekla?“
„Nedalas mi příležitost, Sorileo,“ namítla Feraighin trochu příliš ufuněně a svěsila ramena. Modrýma očima zalétla k Randovi a vzpamatovala se. „Může jich být tak deset nebo víc, Car’a’carne. My se jim samozřejmě vyhýbáme, zvlášť od...“ Znovu pohled na Sorileu a funění. „Nechtělas o mokřiňanech nic slyšet, Sorileo. Jenom o našich stanech. Řeklas to.“ K Randovi, narovnaná. „Většina zůstává pod střechou Arilyn Dhulaine, Car’a’carne, a skoro nevycházejí.“ K Sorilee, shrbená. „Sorileo, víš, že bych ti byla pověděla vše. Tys mě zarazila.“ Když si uvědomila, kolik lidí se dívá a kolik se začíná usmívat, aspoň mezi moudrými, Feraighin vyvalila oči a zrudla. Otáčela hlavou mezi Randem a Sorileou a pohybovala rty, ale neřekla nic. Některé moudré se začaly pochechtávat. Edarra se ani nenamáhala zakrýt si ústa. Rhuark zvrátil hlavu dozadu a zařehtal se.