Perrinovi rozhodně nebylo do smíchu. Aiel našel něco směšného i na tom, když mu z těla trčel meč. Navrch ke všemu Aes Sedai. Světlo! Rychle se dostal k tomu, co bylo důležité. „Feraighin? Moje žena, Faile, je v pořádku?“
Nepřítomně se na něj podívala a potom viditelně sebrala zbytky své důstojnosti. „Myslím, že Faile Aybara je v pořádku, Sai’caire,“ řekla s chladnou důstojností. Nebo skoro. Snažila se vrhat na Sorileu pohledy jenom koutkem oka. Sorileu to nepobavilo, zdaleka ne. S rukama zkříženýma na prsou si Feraighin důkladně prohlédla, až vedle toho prohlídka, jakou obvykle prováděla Kiruna, vypadala mírně.
Amys položila Sorilee ruku na paži. „To není její chyba,“ zamumlala mladší žena, příliš tiše, aby ji zaslechl někdo jiný než věkovitá moudrá a Perrin. Sorilea zaváhala, pak kývla. Pohled, jímž stahovala lidi z kůže, vybledl do její obvyklé nevrlosti. Amys byla, pokud Perrin viděl, jediná, kdo tohle dokázal, jediná, kterou Sorilea nepošlapala, když se jí dostala do cesty. No, Rhuarka taky nepošlapala, avšak on se choval spíš jako balvan ignorující bouřku. Amys dokázala zarazit déšť.
Perrin chtěl od Feraighin slyšet víc – myslela si, že Faile je v pořádku? – ale než stačil otevřít ústa, Kiruna do toho vletěla se svým obvyklým taktem.
„Teď mě pozorně poslouchej,“ řekla Randovi a důrazně mu šermovala rukou pod nosem. „Řekla jsem, že situace je delikátní. Není. Situace je mnohem složitější, než si vůbec umíš představit, tak křehká, že ji i dech rozbije. Já s Berou tě doprovodíme do města. Ano, ovšem, Alanno, s tebou taky.“ Netrpělivě štíhlou Aes Sedai odmávla. Perrin si myslel, že se snaží předvést ten zvětšovací trik. Zdálo se, že se na Randa kouká svrchu, nicméně on byl neustále o hlavu a ramena vyšší. „Musíš se od nás nechat vést. Jeden špatný pohyb, jedno špatné slovo a můžeš dohnat Cairhien do stejné katastrofy, do jaké jsi dohnal Tarabon a Arad Doman. Horší, mohl bys napáchat nevyčíslitelné škody ve věcech, o kterých skoro nic nevíš.“
Perrin sebou trhl. Celá tato řeč už nemohla být lepší, aby Rand vzplanul. Jenomže Rand prostě poslouchal, dokud neskončila, a potom se obrátil k Sorilee. „Odveď Aes Sedai do tábora. Všechny, prozatím. A zařiď, ať každý ví, že jsou Aes Sedai. Ať je vidět, že skočí, když řekneš ropucha. Poněvadž ty skáčeš, když Car’a’carn řekne, tak by to mělo každého přesvědčit, že nenosím vodítko Aes Sedai.“
Kiruna zrudla. Bylo z ní cítit rozhořčení a rozčilení tak silně, až Perrina zasvrbělo v nose. Bera se ji snažila uklidnit, jenže bez většího úspěchu, přičemž na Randa vrhala pohledy typu ty nevědomý mamlase, a Alanna se kousala do rtu, jak se snažila neusmát. Podle pachu vycházejícího od Soriley neměla Alanna být proč veselá.
Sorilea po Randovi hodila bleskovým úsměvem. „Možná, Car’a’carne,“ řekla suše. Perrin pochyboval, že ona by skákala pro kohokoliv. „Možná je to přesvědčí.“ Neznělo to, že by tomu věřila.
Rand znovu potřásl hlavou a odkráčel s Min, v doprovodu Děv, vydávaje rozkazy ohledně toho, kdo půjde s ním a kdo s moudrými. Rhuark začal šikovat siswai’aman. Alanna Randa sledovala pohledem. Perrin by byl moc rád věděl, co se tu vlastně děje. Sorilea a ostatní taky pozorovaly Randa, rozhodně z nich však nebyla cítit pokora.
Perrin si všiml, že Feraighin stojí opodál sama. Teď měl příležitost. Jenomže když se ji snažil chytit, Sorilea, Amys a zbytek „rady“ ji obklopily a jeho prostě odstrčily z cesty. Poodešly o kus dál, než ji začaly zasypávat otázkami. Ostré pohledy, vrhané za Kirunou a druhými dvěma sestrami, nezanechávaly žádné pochyby, že další odposlouchání nebudou tolerovat. Kiruna to zřejmě zvažovala a mračila se tak, až byl div, že jí tmavé vlasy na hlavě nestojí. Bera jí cosi důrazně vykládala a aniž se Perrin snažil, zaslechl „rozumná“ a „trpělivá", „opatrná“ a „hloupá". Komu to platilo, nebylo jasné.
„Až dorazíme do města, bude se bojovat.“ Aram mluvil dychtivě.
„Ovšemže ne,“ opáčil Loial rozhodně. Stříhal ušima a celý nesvůj pokukoval po své sekeře. „Nebude se bojovat, viď že ne, Perrine?“
Perrin zavrtěl hlavou. Nevěděl. Kdyby jenom ostatní moudré nechaly Feraighin na pokoji, jenom na chviličku. Co mají tak důležitého na pořadu?
„Ženské,“ zamumlal Gaul, „jsou divnější než opilí mokřiňani."
„Cože?“ řekl Perrin nepřítomně. Co by se stalo, kdyby se prostě protlačil kroužkem moudrých? Jako by mu Edarra četla myšlenky, významně se na něj zamračila. I některé další. Občas se zdálo, že ženy dokážou číst mužům myšlenky. No...
„Povídal jsem, že ženy jsou divné, Perrine Aybaro. Chiad mně řekla, že mi svatební věneček k nohám nepoloží. Skutečně mi to řekla.“ Aiel mluvil pohoršeně. „Řekla, že si mě vezme jako milence, ona a Bain, ale žádná další.“ Jindy by to Perrina šokovalo, ačkoliv to již slyšel. Aielové byli v takovýchto věcech neuvěřitelně... otevření. „Jako kdybych nebyl dost dobrý na manžela.“ Gaul si rozzlobeně odfrkl. „Nemám Bain rád, avšak oženil bych se s ní, aby měla Chiad radost. Když Chiad nechce uvít svatební věneček, měla by mě přestat pokoušet. Když ji nemůžu zaujmout natolik, aby si mě vzala, měla by mě nechat jít.“
Perrin se na něj zamračil. Zelenooký Aiel byl vyšší než Rand, skoro o hlavu vyšší než Perrin. „O čem to mluvíš?“
„O Chiad, samozřejmě. Copak jsi neposlouchal? Vyhýbá se mi, ale pokaždé, když ji potkám, zastaví se na dost dlouho, aby bylo jisté, že ji uvidím. Nevím, jak to děláte vy mokřiňani, ale u nás je to jeden ze způsobů, co ženy používají. Když to nejmíň čekáš, dostaneš ji do očí, a pak je pryč. Do dnešního rána jsem ani nevěděl, že je s Děvami.“
„Chceš říct, že je tady?“ zašeptal Perrin. Rampouch byl zpátky, čepel, vyrývající do něj díru. „A Bain? Je tady taky?“
Gaul pokrčil rameny. „Málokdy jsou jedna bez druhé. Já však chci vzbudit Chiadin zájem, ne Bainin.“
„Světlo spal jejich zatracený zájmy!“ zařval Perrin. Moudré se po něm otočily. Vlastně se po něm otáčeli všichni lidé na kopci. Kiruna a Bera civěly a tvářily se poněkud moc zamyšleně. S námahou se přinutil mluvit tišeji. Nemohl však nic udělat s napětím v hlase. „Mají ji chránit! Ona je ve městě, v královským paláci, s Colavaere – s Colavaere! – a ony ji mají chránit.“
Gaul se poškrábal na hlavě a podíval se na Loiala. „Je tohle nějaký mokřinský humor? Faile Aybara už vyrostla z krátké sukně.“
„Já vím, že není malá!“ Perrin se zhluboka nadechl. Bylo velice těžké udržet klidný hlas, když měl žaludek plný kyseliny. „Loiale, vysvětlíš tomuhle... Gaulovi, že naše ženy kolem nepobíhají s oštěpy, že Colavaere Faile nenabídne souboj, prostě někomu nařídí, aby jí podřízl krk nebo ji shodil z hradby nebo...“ Obrazů bylo příliš. Ve chvíli začne zvracet.
Loial ho neohrabaně poplácal po rameni. „Perrine, vím, že máš starosti. Vím, jak bych se cítil, kdyby se něco stalo Erith.“ Štětičky na uších se mu zatřepaly. S ním tedy bylo dobré si popovídat. Utíkal by, co by mu síly stačily, jen aby se vyhnul své matce a mladé ogierce, kterou pro něj vybrala. „Á. No. Perrine, Faile na tebe čeká je zdravá a v pořádku. Vím to. A ty víš, že se o sebe umí postarat. No, dokázala by se postarat o sebe, o tebe, o mne i o Gaula.“ Jeho dunivý smích zněl nuceně a rychle přešel ve smrtelnou vážnost. „Perrine... Perrine, nemůžeš být vždycky s Faile, abys ji chránil, jakkoliv bys chtěl. Ty jsi ta’veren. Vzor se kolem tebe otáčí s nějakým záměrem a pro ten záměr využije i tebe.“