A co já? pomyslel si Rand znovu. Skoro zaprskal. Jak byl zabalený v jediné síle, hněv se jako pavučina rozběhl po vnějším okraji prázdnoty jako ohnivá krajka. Já taky umím usměrňovat. Čeká na mě šílenství, ale já už mám tebe! Ty ses zabil sám, Rodovrahu, když jsi zavraždil manželku a děti a Světlo samo ví kolik dalších lidí. Já nebudu zabíjet, když nebudu muset! Slyšíš mě, Rodovrahu? Odpovědělo mu ticho.
Zhluboka, nejistě se nadechl. Ta ohnivá síť zablikala, jako blesk v dálce. Nikdy s tím mužem nemluvil – byl to muž, ne jenom hlas, muž, celý i se vzpomínkami – nikdy s ním takhle nemluvil. Možná to Luise Therina zahnalo nadobro. Ten blázen polovinu času blábolil a brečel kvůli své mrtvé ženě. Chtěl vůbec Luise Therina zahnat? V té truhle to byl jeho jediný přítel. Slíbil Sulin, že napočítá do sta, než projde, ale počítal po pěti a pak vstoupil na místo přes sto padesát leguí daleko, do Caemlynu.
V královském paláci v Andoru již byla tma, na jemné vížky a zlaté kupole dopadalo měsíční světlo, ale jemný vánek nijak nezmenšil horko. Měsíc byl téměř ještě v úplňku a vydával dost světla. Zahalené Děvy obíhaly vozy seřazené za největší z palácových koníren. Pach stájí se linul i z vozů, které každý den vyváželi, protože se již dávno vsákl do dřeva. Asha’mani si drželi ruce před obličejem, Eben si tiskl nos.
„Car’a’carn počítá rychle,“ zamumlala Sulin, ale sundala závoj. Tady žádná překvapení nečekala. U vozů by nestál nikdo, kdo by tu neměl co dělat.
Rand průchod propustil, jakmile prošly zbývající Děvy, těsně za ním, a když zmizel, Luis Therin zašeptaclass="underline" Ona je pryč. Skoro pryč. Z jeho hlasu zaznívala úleva. Pouto mezi strážcem a Aes Sedai ve věku pověstí neexistovalo.
Alanna nebyla doopravdy pryč, o nic víc než od chvíle, kdy se s Randem proti jeho vůli spojila, ale její přítomnost nebyla tak výrazná, a díky tomu si ji Rand o to víc uvědomoval. Člověk si zvykne téměř na cokoliv, začne to brát za dané. Poblíž ní chodil s jejími emocemi v hlavě i s jejím tělesným stavem, když na to pomyslel, a věděl přesně, kde je, stejně jako věděl, kde má vlastní ruku, ale právě jako s rukou, pokud na ni nemyslel, bylo to prostě tak. Jen vzdálenost měla jistý účinek, stále však cítil, že je někde na východ od něj. Chtěl si ji uvědomovat. I kdyby se Luis Therin odmlčel a všechny vzpomínky z truhly by se mu nějak vymazaly z hlavy, pořád by mu její pouto připomínalo: „Nikdy nevěř Aes Sedai.“
Náhle si uvědomil, že Jonan a Eben taky stále drží saidín. „Pustit,“ řekl ostře – tenhle příkaz použil Taim – a cítil, jak z nich jediná síla vyprchala. Dobré zbraně. Zatím. Zabij je dřív, než bude příliš pozdě, zamumlal Luis Therin. Rand schválně a nerad propustil pravý zdroj. Vždycky se nerad vzdával života, posílených smyslů. Zápasu. Vnitřně byl napjatý, skokan připravený skočit, připravený se zdroje znovu chytit. To byl nyní vždycky.
Musím je zabít, zašeptal Luis Therin.
Rand hlas potlačil, poslal jednu Děvu, Nerileu, ženu s hranatým obličejem, do paláce a potom začal přecházet podél vozů. Hlavou mu opět vířily myšlenky a rychleji než předtím. Neměl sem chodit. Měl poslat Fedwina s dopisem. Vír. Elain. Aviendha. Perrin. Faile. Annoura. Berelain. Mat. Světlo, neměl sem raději chodit. Elain a Aviendha. Annoura a Berelain. Faile, Perrin a Mat. Záblesky barev, rychlý pohyb těsně mimo dohled. A šílenec rozzlobeně mumlající v dálce.
Pomalu si uvědomil, že se Děvy baví mezi sebou. O zápachu. Naznačovaly, že vychází od asha’manů. Chtěly, aby je muži zaslechli, jinak by použily znakovou řeč. V měsíčním světle na to bylo vidět dost. Taky bylo vidět barvu v Ebenově tváři a jak Fedwin zatíná zuby. Možná to už nebyli chlapci, určitě ne od Dumajských studní, pořád jim ale bylo jenom patnáct či šestnáct. Jonan svraštil obočí, až mu tvořilo jednolitou čáru. Aspoň se zatím žádný nechopil saidínu. Zatím.
Už k nim chtěl vykročit, ale pak místo toho zvedl hlas. Ať ho slyší všichni. „Když můžu já snášet od Děv hlouposti, tak můžete i vy.“
Pokud něco, tak Eben zrudl ještě víc. Jonan zavrčel. Všichni tři pozdravili Randa pěstí na hrudi, pak se otočili k sobě. Jonan řekl něco tichým hlasem a díval se při tom na Děvy a Fedwin a Eben se zasmáli. Když Děvy uviděli poprvé, valili na tyto exotické postavy, o nichž doposud jenom četli, oči a zároveň chtěli prchnout dřív, než je vraždící Aielové z příběhů zabijí. Teď už je vyděsilo jen máloco. Budou se muset znovu naučit bát.
Děvy hleděly na Randa, pak začaly mávat rukama a občas se tiše zasmály. Sice se měly před asha’many na pozoru, jelikož však Děvy byly Děvy – a Aielové byli Aielové – riziko jen zvyšovalo přitažlivost posměšků. Somara hlasitě zamumlala, jak ho Aviendha usadila, což si vysloužilo velice důrazné pokyvování na souhlas. V příbězích nikdo nikdy neměl tak složitý život.
Jakmile se Nerilea vrátila se zprávou, že našla Davrama Bashereho a Baela, kmenového náčelníka stojícího v čele Aielů tady v Caemlynu, Rand si odepjal opasek s mečem, a stejně tak Fedwin. Jalani vytáhla velký kožený vak na meče a Dračí žezlo, držíc ho tak, jako by meče byly jedovatými hady, či snad dávno mrtvými a shnilými. Ačkoliv popravdě hady, ať už v libovolném stavu, by takhle zdráhavě určitě nedržela. Rand si oblékl plášť s kapuci, který mu podala Corana, dal ruce za záda a Sulin mu je svázala provazem. Pevně, a bručela si pro sebe.
„Tohle je hloupost. Dokonce i mokřiňané by to nazvali hloupostí.“
Dal si práci, aby sebou neškubl. Byla silná a použila veškerou svou sílu. „Utekl jsi nám mockrát, Rande al’Thore. Vůbec na sebe nedáváš pozor.“ Považovala ho za bratra asi svého věku, ale občas nezodpovědného. „Far Dareis Mai nesou tvoji čest a tobě na tom nezáleží.“
Fedwin se mračil, když mu taky svazovaly ruce, ačkoliv kvůli němu se Děvy ani příliš nenamáhaly. Jonan a Eben se dívali a mračili se. K tomuto plánu chovali stejně velkou nechuť jako Sulin. A stejně málo mu rozuměli. Drak Znovuzrozený nic nevysvětloval a Car’a’carn jen málokdy. Nikdo však neřekl ani ň. Zbraň si nestěžuje.
Když Sulin popošla před Randa, zahleděla se mu do obličeje a zalapala po dechu. „Tohle ti udělaly,“ řekla tiše a sáhla po těžkém noži u pasu. Byla to asi stopa oceli, skoro krátký meč, ačkoliv jen hlupák by to řekl Aielovi do očí.
„Stáhni mi kapuci,“ řekl jí Rand drsně. „Smysl celého plánu je, že mě nikdo nepozná, dokud se nedostanu k Baelovi a Basheremu.“ Zaváhala a podívala se mu do očí. „Řekl jsem stáhni mi ji,“ zavrčel. Sulin by dokázala většinu mužů zabít holýma rukama, ale když mu stahovala kapuci do čela, měla prsty jemné.
Jalani mu se smíchem strhla kapuci přes oči. „Teď si můžeš být jistý, že tě nikdo nepozná, Rande al’Thore. Musíš nám důvěřovat, že tě povedeme.“ Několik Děv se zasmálo.
Rand ztuhl, jen tak tak že nepopadl saidín. Jen tak tak. Luis Therin vrčel a blekotal. Rand se přinutil dýchat normálně. Nebyla úplná tma. Pod okrajem kapuce viděl měsíční světlo. Přesto zakopl, když ho Sulin a Enaila popadly za paže a vedly ho dál.
„Myslela jsem, že jsi dost starý, abys uměl chodit,“ zamumlala Enaila v hraném překvapení. Sulin pohnula rukou. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že ho hladí po ruce.