Rand kývl a Bashere zařval smíchy. „Tak tohle si žádá dobré víno. Nebo by si žádalo, kdyby nebylo takové horko, že má člověk krev hustou jako kaši.“ Smích přešel v zamračení. „Ať shořím, ale rád bych tam byl. Přesto asi držet Caemlyn pro Draka Znovuzrozeného není žádná maličkost.“
„Tys vždycky chtěl být tam, kde jsou obnažené meče, manželi můj.“ Deira mluvila dost pyšně.
„Pětina,“ ozval se Bael. „Dovolíš pětinu v Illianu, až Sammael padne?“ Aielům podle zvyku patřila pětina všeho, co bylo na místě, které dobyli ozbrojenou silou. Rand to tady v Caemlynu zakázal. Nedovolil, aby Elainino město vyplenili byť jen takhle.
„Budou mít svou pětinu,“ pravil Rand, ale nemyslel při tom na Sammaela či Illian. Přiveď Elain rychle, Mate. Hlavou se mu to hnalo přes pochechtávání Luise Therina. Přiveď ji rychle, než mi Andor a Cairhien vybuchnou do obličeje.
8
Loutka
„Zítra musíme zastavit tady.“ Egwain si opatrně poposedla na skládacím křesílku. Mělo sklon občas se složit samo. „Urozený pán Bryne říká, že vojsku docházejí potraviny. Našemu táboru rozhodně chybí všecko.“
Na dřevěném stolku před ní hořely dva pahýly lojovic. Stolek byl taky skládací, aby se snadno balil, ale byl pevnější než křesílko. Lojovice ve stanu, který jí sloužil jako pracovna, byly nahrazeny olejovou lampou visící na prostředním sloupku skoro až nahoře. Nejasné žluté světlo poblikávalo, takže na plátěných stěnách, které se ani zdaleka neblížily velkoleposti amyrlininy pracovny v Bílé věži, tančily slabé stíny, nicméně to Egwain nerozčilovalo. Pravdou bylo, že sama ani zdaleka neoplývala velkolepostí obvykle spojovanou s amyrlin. Velmi dobře věděla, že sedmipruhá štóla na jejích ramenou je jediný důvod, proč by nějaký cizinec uvěřil, že je amyrlin. Pokud by to ovšem nepovažoval za zvlášť hloupý žert. Během historie Bílé věže docházelo k pěkně zvláštním věcem – Siuan jí občas prozradila nějaké tajné podrobnosti – přesto nic tak zvláštního, jako byla ona.
„Čtyři pět dní by bylo lepší,“ hloubala Sheriam prohlížejíc si list papíru v klíně. Byla trochu při těle, s vysedlými lícními kostmi a zešikmenýma zelenýma očima, v tmavozelených jezdeckých šatech, dařilo se jí vypadat půvabně a velitelsky i přes to, že dřepěla na vratké stoličce za stolem. Kdyby vyměnila úzkou modrou štólu kronikářky za štolu amyrlin, každý by si myslel, že ji nosí právem. Občas si zřejmě myslela, že jí na ramenou skutečně leží pruhovaná štóla. „Nebo možná déle. Neškodilo by znovu získat nějaké zásoby.“
Siuan, na druhé vachrlaté stoličce, lehce zavrtěla hlavou, Egwain však náznak nepotřebovala. „Jeden den.“ Možná jí bylo jenom osmnáct a chyběla jí velkolepost amyrlin, ale nebyla hloupá. Příliš mnoho sester využívalo každou záminku k zastávce – taky příliš mnoho přísedících – a pokud by se zastavili na příliš dlouhou dobu, možná by se už sestry nedaly znovu přimět k pohybu. Sheriam otevřela pusu.
„Jeden, dcero,“ řekla Egwain důrazně. Ať už si Sheriam myslela cokoli, faktem bylo, že Sheriam Bayanar byla kronikářka a Egwain z al’Vereů amyrlin. Kdyby jen bylo možné Sheriam přimět, aby si to uvědomila. A taky věžovou sněmovnu. Přísedící byly ještě horší. Egwain by nejradši prskala a kousala, snad i něco hodila, ale po skoro měsíci a půl už měla věkovitou praxi v tom, jak zachovat klidný výraz i hlas při mnohem větší provokaci, než na ni teď zkoušela Sheriam. „Jestli zůstanem dýl, začnem obírat krajinu dohola. Nenechám lidi hladovět. A z praktickýho hlediska, když jim seberem moc – i kdybychom za to zaplatili – na oplátku nám způsobí stovky potíží.“
„Nájezdy na stáda a hejna a zloději v zásobovacích trénech,“ zamumlala Siuan. Prohlížela si rozdělené šedé suknice, na nikoho se nepodívala, a zdálo se, že přemýšlí nahlas. „Chlapi, co v noci střílejí na naše stráže, možná by i zapálili všechno, k čemu by se dostali. Špatná věc. Z hladovějících se pěkně rychle stávají zoufalci.“ Právě tyhle důvody Egwain uvedl urozený pán Bryne, téměř těmi samými slovy.
Žena s ohnivými vlasy po Siuan střelila dost tvrdým pohledem. Mnoho sester mělo se Siuan potíže. Její obličej byl nejspíš nejlépe známý v celém táboře, byla dost mladá, aby se dřív hodila do šatů přijaté či dokonce mladší novicky. To byl vedlejší účinek utišení, i když to předtím věděl jen málokdo. Siuan těžko udělala krok, aby na ni některá sestra necivěla. Kdysi bývala amyrlin, byla sesazena a odříznuta od saidaru, poté vyléčena, byla jí navrácena její schopnost usměrňovat alespoň částečně, když všechny sestry věděly, že je to nemožné. Mnohé ji přivítaly hřejivě jako sestru, kvůli ní a kvůli zázraku, naději v situaci, jíž se každá Aes Sedai bojí víc než smrti, ale stejně tolik či víc ji jen vlažně tolerovalo či blahosklonně přijímalo nebo obojí, dávajíce jí za vinu jejich současný stav.
Sheriam byla jednou z těch, kdo si myslely, že by Siuan měla novou mladou amyrlin učit protokolu a podobným věcem, což ona podle přesvědčení všech nenáviděla, a měla by držet pusu zavřenou, pokud ji nezavolají. Byla méně, než bývala, již nebyla amyrlin a ani zdaleka neoplývala dřívější silou. Podle toho, jak to viděly Aes Sedai, to nebyla krutost. Minulost byla minulostí. Co bylo teď, bylo a muselo být přijímáno. Cokoliv jiného by přineslo ještě větší bolest. Aes Sedai změny všeobecně připouštěly pomalu, jenomže když to jednou udělaly, většinou se chovaly, jako by věci byly vždycky takové.
„Jeden den, matko, jak říkáš,“ povzdechla si Sheriam nakonec a lehce sklonila hlavu. Egwain si byla jistá, že to není pokora, spíš zakrývala úšklebek kvůli její umíněnosti. Egwain přijímala úšklebek, pokud s ním přišla poslušnost. Prozatím musela.
Siuan rovněž sklonila hlavu. Aby zakryla úsměv. Každá sestra mohla být pověřena jakýmkoliv úkolem, ale slepičí hierarchie byla velmi tuhá a Siuan stála na žebříčku mnohem níž než dřív. To byl jeden důvod.
Siuan měla v klíně stejné papíry jako Sheriam a Egwain na stolku před sebou. Hlášení o všem, od počtu svíček a pytlů fazolí zbývajících v táboře po stav koní, a to samé pro vojsko urozeného pána Brynea. Vojenský tábor obklopoval tábor Aes Sedai, odděloval je asi dvacet kroků široký prstenec, avšak mnoha způsoby jako by byly na míle vzdáleny. Urozený pán Bryne na tom kupodivu trval stejně jako sestry. Aes Sedai nechtěly, aby se jim mezi stany motali vojáci, banda nemytých, nevzdělaných lumpů, často s dlouhými prsty, a vojáci zřejmě taky nechtěli, aby se mezi nimi poflakovaly Aes Sedai – ačkoliv důvody si, snad moudře, nechávali pro sebe. Pochodovali na Tar Valon, aby svrhli uchvatitelku amyrlinina trůnu a pozvedli Egwain na její místo, přesto se v přítomnosti Aes Sedai cítil klidně jen málokterý muž. Vlastně i málokterá žena.
Jako kronikářka by Sheriam až příliš ráda sebrala tyhle maličkosti Egwain z rukou. Dokonce to řekla nahlas, vysvětlila jí, jak nepodstatné věci to jsou, jak by se amyrlin neměla zatěžovat každodenními drobnostmi. Siuan, na druhou stranu, tvrdila, že dobrá amyrlin dává pozor právě na tohle, nesnaží se zduplikovat práci tuctů sester a úřednic, přesto každý den něco zkontroluje, tu tohle, tu něco jiného. Tak má slušnou představu o tom, co se děje a co je třeba udělat, dřív než k ní někdo přiběhne s tím, že propuká krize. Cítit, odkud fouká vítr, tak to nazývala Siuan. Zajistit, aby ta hlášení dostávala, trvalo týdny, a Egwain si byla jistá, že jakmile by to jednou nechala vyřizovat Sheriam, už by se nic nedozvěděla, dokud by to nebylo dávno vyřízené. Pokud vůbec.