„Já... potřebuju na čerstvej vzduch,“ vydechla. Sheriam se chtěla zvednout, i Siuan, ale ona je zahnala zpátky. „Ne, chci být sama,“ vyhrkla chvatně. „Siuan, zjisti všechno, co Sheriam ví o těch fretkách. Světlo, myslím o těch deseti sestrách.“ Obě na ni zíraly, ale díky Světlu za ní nešly, když sebrala lucernu z háčku a vyběhla ven.
Nehodilo by se, aby amyrlin utíkala, ale ona šla co nejrychleji, volnou rukou si vyhrnula rozdělené suknice, jak to jen šlo, a skoro klusala. Na bezmračné obloze jasně svítil měsíc a stany a vozy vrhaly matné stíny. Většina lidí v táboře spala, ale tu a tam hořely nízké ohně. Vzhůru byla ještě hrstka strážců a pár sloužících. Kdyby se rozběhla, vidělo by ji příliš mnoho lidí. Poslední, co chtěla, bylo, aby jí někdo nabídl pomoc. Uvědomila si, že funí, ale strachem, ne námahou.
Strčila do „Mariganina“ stanu hlavu a lucernu a zjistila, že maličký stan je prázdný. Pokrývky na zemi byly odhozené stranou jakoby ve spěchu. A co kdyby tu pořád ještě byla? napadlo ji. Bez obojku, a možná s tím, kdo ji osvobodil? Otřásla se a pomalu se vrátila. Moghedien měla dobrý důvod, aby ji neměla ráda, velmi osobní, a jediná sestra, která se dokázala sama vyrovnat jedné ze Zaprodanců, když vůbec dokázala usměrňovat, byla v Ebú Daru. Moghedien mohla Egwain zabít, aniž by si toho kdokoliv všiml. I kdyby některá sestra cítila, že usměrňuje, nebylo by na tom nic pozoruhodného. Horší bylo, že by ji Moghedien nemusela zabít. A nikdo by se to nedozvěděl, dokud by nezjistili, že obě zmizely.
„Matko,“ poskakovala za ní Chesa, „neměla bys chodit po nocích venku. Noční vzduch je špatný vzduch. Jestli chceš Marigan, mohla jsem ti ji zavolat.“
Egwain skoro nadskočila. Neuvědomila si, že Chesa jde za ní. Prohlížela si lidi u nejbližších ohňů. V tomhle nepřirozeném počasí se nesešli kvůli teplu, nýbrž kvůli společnosti. Nebyli dost blízko, ale možná si někdo všiml, kdo zašel do „Mariganina“ stanu. Moc návštěv určitě neměla. A nebyl mezi nimi žádný muž. Muže by si mohl někdo všimnout. „Myslím, že utekla, Cheso.“
„To je ale ošklivá ženská!“ vyhrkla Chesa. „Vždycky jsem říkala, že ta ženská má mrzutou pusu a kradmý oči. Když jsi ji vzala k sobě, ona se vytratí jako zlodějka. Nebýt tebe, umřela by na cestě hladem. Žádná vděčnost!“
Šla za Egwain celou cestu až do stanu, kde Egwain spala, a jen brebentila o špatnosti všeobecně a nevděčnosti „Marigan“ zvlášť a o tom, jak by se s takovými, jako je ona, mělo naložit, což zřejmě bylo střídavě ztřískat je, dokud se neuklidnily, a vyhodit je dřív, než stačí utéci, a přitom radila, že by si Egwain měla překontrolovat šperky, aby se ujistila, že jsou všechny na místě.
Egwain ji neposlouchala. Točila se jí hlava. Nemohl to přece být Logain, nebo ano? Nemohl o Moghedien vědět, natož aby se kvůli ní vracel a zachraňoval ji. Nebo ano? Ti muži, které Rand sbíral, ti asha’mani. V každé vesnici se šeptem povídalo o asha’manech a Černé věži. Většina sester se pokoušela předstírat, že na ně tucty mužů, kteří dokážou usměrňovat, na jednom místě nedělají žádný dojem – ty nejhorší příběhy musely být nafouknuté, klepy vždy přehánějí – ale Egwain se kroutily prsty na nohou strachem, kdykoliv na to jenom pomyslela. Asha’man by mohl... Ale proč? Jak by se to dozvěděl, stejně jako Logain?
Snažila se vyhnout jedinému rozumnému závěru. Vrátil se někdo mnohem horší než Logain, dokonce horší než asha’man. Moghedien osvobodil jeden ze Zaprodanců. Rahvin podle Moghedien zemřel Randovou rukou a Rand taky zabil Izmaela, aspoň to tak vypadalo. A Aginora a Balthamela. Moirain zabila Beiala. Takže z mužů zbývali pouze Asmodean, Demandred a Sammael. Sammael byl v Illianu. Nikdo nevěděl, kde jsou zbývající dva, ani ženy, které přežily, Moirain taky vyřídila Lanfear, nebo se spíš vyřídily navzájem, ale pokud bylo známo, všechny ostatní ženy byly stále naživu. Zapomeň na ženy. Byl to muž. Který? Plány pro případ, že by jeden ze Zaprodanců napadl tábor, byly zosnovány už dávno. Žádná ze zdejších sester tady by se nemohla vyrovnat Zaprodanci sama, ale propojený kruh byl něco jiného, a každý Zaprodanec, jenž by vstoupil do jejich tábora, by zjistil, že se všude kolem něj vytvářejí kruhy. Nebo kolem ní. Jakmile by si ženy uvědomily, kdo to je. Zaprodankyně z nějakého důvodu nevykazovaly bezvěkost. Možná to byl účinek spojení s Temným. Ony...
Tohle bylo rozčilující. Musela začít myslet jasně.
„Cheso?“
„...vypadá to, že zase potřebuješ namasírovat hlavu kvůli bolesti, to, to s tebou... Ano, matko?“
„Najdi Siuan a Leanu. Řekni jím, ať za mnou přijdou. Ale ať tě neslyší nikdo jiný.“
Chesa se zazubila, předvedla pukrle a odběhla. Těžko mohla neznat proudy, které kolem Egwain vířily, přesto jí připadaly všechny ty pletichy a intriky legrační. Ne že by znala víc než jen drobnosti. Egwain o její věrnosti nepochybovala, ale Chesin názor na to, co je vzrušující, by se mohl změnit, kdyby zjistila, jak jsou ty víry hluboké.
Usměrnila lampy ve stanu, takže měla světlo, sfoukla lucernu v ruce a opatrně ji postavila do rohu. Sice musela myslet jasně, ale stále měla pocit, že klopýtá temnotou.
9
Párek pilounů
Egwain seděla v křesle – bylo to jedno z mála opravdových křesel v táboře, s drobnou řezbou, jakou mohlo mít třebas nejlepší křeslo na statku, prostorné a pohodlné natolik, aby cítila víc než jenom nádech viny, že na voze zabírá cenné místo – seděla a snažila se posbírat myšlenky, když Siuan odhodila stanové chlopně a vpadla dovnitř. Siuan nebyla nadšená.
„Proč jsi jen, ve Světle, utekla?“ Hlas se jí nezměnil jako tvář a i v nejlepší chvíli hubovala, byť uctivě. Jen tak tak. Modré oči měla taky stejné. Mohla je používat jako sedlářské šídlo. „Sheriam mě smetla jako mouchu.“ Hořce zkřivila překvapivě jemné rty. „Byla pryč vzápětí po tobě. Neuvědomuješ si, že se ti vydala do rukou? Ona tedy ano. Ona, Anaiya, Morvrin a ty ostatní. Můžeš si být jistá, že dnešní noc stráví tím, že budou vylívat vodu a ucpávat díry. Mohlo by se jim to podařit. Nevím jak, ale mohlo.“
Ještě nedomluvila a vstoupila Leana. Vysoká pružná žena s měděnou pletí a tváří stejně mladou, jako měla Siuan, a ze stejného důvodu. Ve skutečnosti byla víc než dost stará, aby mohla být Egwaininou matkou. Leana se jenom podívala na Siuan a zvedla ruce, jak jen stan dovoloval. „Matko, tohle je hloupé riziko.“ Výraz v tmavých očích se jí změnil ze zasněného v plamenný, ale v hlase měla jistou malátnosti, i když byla podrážděná. Kdysi mluvila rázně. „Jestli si někdo všimne, že Siuan a já jsme takhle spolu –“
„Mně je jedno, jestli se třeba celej tábor dozví, že to, jak se vy dvě štěkáte, je podvod,“ přerušila ji Egwain ostře a spletla kolem trojice malou přehradu proti odposlouchávání. S trochou času se dala překonat, ale ne bez toho, aby došlo k prozrazení, a ne, dokud bude tkanivo držet, místo aby ho zavázala.
Záleželo jí na tom a možná je neměla zavolat obě, ale její první trochu smysluplná myšlenka byla zavolat jediné dvě sestry, na něž se mohla spolehnout. Nikdo v táboře neměl ani stín podezření. Všichni věděli, že bývalá amyrlin a její kronikářka jedna druhou opovrhují stejně tak, jako Siuan opovrhovala tím, že má učit svou nástupkyni. Kdyby některá sestra odhalila pravdu, mohly by konat pokání dost dlouho a ne zrovna snadné – Aes Sedai měly rády, když z nich někdo dělal hlupáky, ještě méně než obyčejní lidé. I krále za to donutily zaplatit – ale mezitím mělo jejich údajné nepřátelství za následek to, že měly na ostatní sestry, včetně přísedících, jistou páku. Když obě řekly stejnou věc, muselo to tak být. Další náhodný účinek utišení byl velmi užitečný a nikdo o něm nevěděl. Už je nevázaly tři přísahy. Mohly teď lhát jako kupec s vlnou.