„Třeba poslala muže na koni.“ Amys se lehce zašklebila. Stejně jako ostatním Aielům, i jí připadala jízda na koni odpudivá. Vlastní nohy člověku docela dobře stačily. „Nepřivezla si žádného ptáka, co používají mokřiňané.“
„To od ní byla pěkná hloupost,“ zamumlala Egwain. Hloupost to zdaleka nevystihovala. Meraniny sny budou odstíněné, takže nemělo smysl s ní mluvit takhle. I kdyby je dokázala najít. Světlo, že ji to ale rozčilovalo! Napjatě se předklonila. „Amys, slib mi, že mu nebudeš bránit, aby s ní mluvil, ani ji nerozzlobíš tak, aby udělala něco hloupýho.“ Byly toho docela dobře schopné. Určitě víc než schopné. Zdokonalily schopnost narovnat Aes Sedai páteř tak, až to bylo skoro jako nové nadání. „Ona ho má jenom přesvědčit, že mu nechceme ublížit. Elaida má v sukních určitě schovaný nějaký ošklivý překvapení.“ Ona na to určitě dohlédne, i kdyby měly ostatní jiné představy. Nějak, určitě. „Slibuješ?“
Vyměnily si nečitelné pohledy. Představa, že mají pouštět sestry k Randovi, navíc bez překážek, se jim určitě nelíbila. Nepochybně se jedna z nich vnutila dovnitř pokaždé, když tam byla Merana, ale to by Egwain nevadilo, pokud se do toho nebudou plést příliš.
„Slibuju, Egwain z al’Vereů,“ řekla nakonec Amys hlasem tvrdým jako otesaný kámen.
Nejspíš ji urazilo, že Egwain vyžaduje její slib, ale Egwain jako by spadl kámen ze srdce. Dva kameny. Rand a Merana si nejdou po krku a Merana bude mít příležitost splnit zadaný úkol. „Věděla jsem, že mi říkáte naprostou pravdu, Amys. Ani nevíš, jak ráda to slyším. Kdyby se něco mezi Randem a Meranou zvrtlo... Děkuju.“
Překvapeně zamrkala. Amys na sobě na okamžik měla cadin’sor. Ani Bair, ani Melain, popíjející čaj, nedaly nijak najevo, že by si toho všimly. Amys si musela přát, aby byla někde jinde, pryč od toho zmatku, který Rand každému ze života udělal. Pro moudrou chodící ve snu bylo trapné, zahanbující, když nad sebou v Tel’aran’rhiodu ztratila kontrolu, byť jenom na chviličku. Aiela bolela hanba víc než zranění, ale aby to byla hanba, musel to někdo vidět. Když to nikdo neviděl, nebo ti, co to viděli, odmítli připustit, že to viděli, jako by se to nikdy nestalo. Zvláštní lidé, Egwain ale rozhodně nechtěla Amys zahanbit. Zatvářila se vážně a pokračovala, jako by se nic nestalo.
„Musím požádat o laskavost. Moc důležitou laskavost. Neříkejte o mně Randovi – ani nikomu jinýmu. Totiž o tomhle.“ Zvedla konec štóly. Vedle jejich výrazů vypadaly ty nejklidnější Aes Sedai jako maniaci. Ani kámen nebyl bezvýraznější. „Já nechci, abyste lhaly,“ dodala chvatně. Žádat někoho, aby lhal pod ji’e’toh, bylo jen o málo lepší než zalhat sám. „Jenom o tom nemluvte. On už někoho poslal, aby mne ‚zachránil‘.“ A určitě bude vzteky bez sebe, až zjistí, že jsem Mata vyšoupla do Ebú Daru spolu s Nyneivou a Elain, pomyslela si. Musela to ale udělat. „Nepotřebuju zachraňovat, nechci to, ale on si myslí, že všemu rozumí nejlíp. Bojím se, že by pro mě mohl přijít sám.“ Co ji děsilo víc – že by se mohl v táboře objevit sám, rozzuřený, uprostřed tří stovek nebo tak Aes Sedai? Nebo že by mohl přijít s asha’many? Obojí by znamenalo katastrofu.
„To by bylo... nešťastné,“ zamrmlala Melain, ačkoli ona na podhodnocování moc nebyla, a Bair zamumlala: „Car’a’carn je umanutý. Je horší než všichni muži, co znám. A vlastně i pár žen.“
„Zachováme, co jsi nám svěřila, Egwain z al’Vereů,“ řekla Amys vážně.
Egwain zamrkala, jak rychle souhlasily. Ale asi to na tom nebylo nic překvapivého. Pro ně byl Car’a’carn jenom další náčelník, akorát větší, a moudré rozhodně uměly zatajovat před náčelníky věci, o nichž nechtěly, aby se je dozvěděli.
Pak už nebylo moc co vykládat, ačkoliv se ještě nad čajem chvíli bavily. Egwain toužila po lekci v chození ve snu, ale tady Amys požádat nemohla. Amys by odešla, a ona toužila po její společnosti víc než po učení. Nejblíž se moudré dostaly k tomu, aby jí řekly, co dělá Rand, tehdy, když Melain zabručela, že teď už by měl vyřídit Shaidy a Sevannu, a Bair i Amys se na ni zamračily, až zrudla. Koneckonců, Sevanna byla moudrá, jak Egwain dobře věděla. Dokonce ani Car’a’carn by se nesměl zaplést třebas se shaidskou moudrou. A ona jim nemohla prozradit nic o svém postavení. To, že okamžitě narazily na tu nejvíc zahanbující část, nijak nezmenšilo hanbu, jakou cítila, když o tom mluvily – když byla v jejich přítomnosti, bylo velice těžké nechovat se, dokonce ani nemyslet jako Aiel. Vlastně si myslela, že by se za to styděla, i kdyby nikdy žádného Aiela nepotkala – a jediná rada, kterou ohledně jednání s Aes Sedai v poslední době měly, byla taková, že by se jí neodvažovala řídit ani Elaida. Mohla by mít za následek vzpouru Aes Sedai, jakkoliv nepravděpodobně to mohlo znít. Horší, ony si už o Aes Sedai myslely i tak dost špatného, aby ještě přilévala olej do ohně. Hodlala jednou vytvořit spojení mezi moudrými a Bílou věží, ale k tomu nikdy nedojde, pokud se jí nepodaří ten oheň uhasit. A navíc zatím neměla ani tušení jak na to.
„Musím už jít,“ řekla nakonec vstávajíc. Její tělo spalo ve stanu, ale pokud ve spánku pobývala v Tel’aran’rhiodu, nikdy si pořádně neodpočinula. Ostatní se zvedly s ní. „Doufám, že budete hodně opatrný. Moghedien mě nenávidí a určitě se pokusí ublížit každýmu, koho bude považovat za mýho přítele. Ví o světě snů hodně. Přinejmenším stejně tolik, co věděla Lanfear.“ To bylo nejblíž, jak je mohla varovat, aniž by rovnou vyslovila nahlas, že by Moghedien mohla vědět víc než ony. Aielská pýcha byla hodně citlivá. Ony ale pochopily, co jim říká, a neurazily se.
„Pokud by nám Duše Stínu chtěly uškodit,“ podotkla Melain, „myslím, že už by to udělaly. Nejspíš nás nepovažují za hrozbu.“
„Viděly jsme někoho, kdo musel chodit ve snu, včetně mužů.“ Bain nevěřícně vrtěla hlavou. Bez ohledu na to, co věděla o Zaprodancích, považovala muže chodící ve snu asi za stejně běžné jako hady s nohama. „Vyhýbají se nám. Všichni.“
„Myslím, že jsme stejně silné jako oni,“ dodala Amys. V jediné síle nebyla ona a Melain silnější než Theodrin a Faolain – zdaleka ne slabé, byly ve skutečnosti silnější než většina Aes Sedai, ale také se zdaleka nerovnaly Zaprodancům – přesto ve světě snů byla znalost Tel’aran’rhiodu často stejně silná jako saidar, vlastně často i silnější. Tady se Bair vyrovnala každé sestře. „Ale budeme si dávat pozor. Zabije tě nepřítel, kterého podceníš.“
Egwain vzala Amys a Melain za ruce, a byla by vzala i Bair, kdyby to šlo. Místo toho se na ni taky usmála. „Nikdy vám nedokážu říct, co pro mě vaše přátelství znamená, co pro mě znamenáte.“ Přese všechno to byla holá pravda. „Celý svět se zřejmě změní pokaždý, když mrknu. Vy tři jste v něm jediný pevný body.“
„Svět se mění,“ pronesla Amys smutně. „Dokonce i hory odnáší vítr a nikdo nemůže vylézt na stejný kopec dvakrát. Doufám, že ve tvých očích budeme vždycky přátelé, Egwain z al’Vereů. Kéž vždycky najdeš vodu a stín.“ A s tím byly pryč, vrátily se do svých těl.
Egwain tam chvíli stála a mračila se na Callandor, aniž by ho viděla, až se náhle rozčileně otřepala. Myslela na nekonečné pole hvězd. Když tu bude čekat dost dlouho, Gawynův sen si ji najde a spolkne ji tak, jako to vzápětí udělají jeho paže. Příjemný způsob, jak strávit zbytek noci. A dětinské plýtvání časem.