„Kdes byla?“ chtěla vědět Egwain a spletla ochranu proti odposlechu.
„Aeldene mě hned ráno vytáhla z pelechu,“ zavrčela Siuan a sesula se na stoličku. „Pořád si myslí, že ze mě vytáhne, kdo jsou amyrlininy špehové. To se nikdo nedozví! Nikdo!“
Když Siuan prvně dorazila do Salidaru, utišená žena na útěku, sesazená amyrlin, již svět považoval za mrtvou, sestry by ji možná nepřijaly, až na to, že znala nejen amyrlininu síť agentů, ale také síť modrého adžah, kterou vedla, než ji pozvedly ke štóle. To jí poskytlo jistý vliv, stejně jako Leaně její agenti v Tar Valonu. Příjezd Aeldene z Kamenného mostu, která převzala její místo u špehů modrého adžah, věci pro Siuan změnil. Aeldene rozzuřilo, že hlášení té hrstky modrých agentů, které se Siuan podařilo sehnat, dostaly i ženy mimo adžah. To, že bylo odhaleno Aeldenino postavení – měly to vědět jen dvě tři sestry, dokonce i uvnitř adžah – ji navztekalo tak, že ji málem ranila mrtvice. Nejenže sebrala vedení modré sítě, nejenže na Siuan ječela tak, že to bylo slyšet na míle daleko, ale málem šla Siuan doslova po krku. Aeldene byla z andorské havířské vesnice v pohoří Oparů a povídalo se, že křivý nos má ze rvačky na pěsti, když byla ještě malá holka. To, co udělala, ostatní přimělo se zamyslet.
Egwain se vrátila na vratkou židličku a odstrčila podnos od snídaně. „Aeldene ti je nesebere, Siuan, a ani nikdo jinej.“ Když si Aeldene vyžádala zpátky modré špehy, ostatní začaly uvažovat, že by modrá neměla mít ani amyrlininu síť. Žádná nenavrhla, že by ji měla řídit Egwain. Měla ji mít sněmovna. To tvrdily Romanda a Lelaine. Obě tomu samozřejmě hodlaly velet samy, aby dostávaly zprávy první, aby se první dozvěděly o možných výhodách. Aeldene si myslela, že by se ti agenti měli připojit k modré síti, když je Siuan modrá. Aspoň že se Sheriam spokojila jen s tím, že dostávala všechny zprávy, které si našly cestu k Siuan. „Nemůžou tě přinutit se jich vzdát.“
Egwain si dolila šálek, postavila jej a modře polévanou nádobku s medem na roh stolu nejblíž k Siuan, ale druhá žena se na ně jenom dívala. Hněv z ní vyprchal. Choulila se na stoličce. „Nikdy opravdu nepřemýšlíš o tom, jak jsi silná,“ řekla zpola pro sebe. „Víš o tom, jestli jsi silnější než ta druhá, ale nemyslíš na to. Prostě víš, jestli se má ona sklánět před tebou nebo ty před ní. Předtím nebyla žádná silnější než já. Nikdo do...“ Sklopila zrak a celá nesvá pohnula rukama v klíně. „Občas, když do mě buší Romanda nebo Lelaine, mě to zasáhne jako závan větru. Jsou teď tak vysoko nade mnou, že bych měla držet pusu zavřenou, dokud mi nedovolí promluvit. I Aeldene je silnější, a ona je jenom průměrná.“ Přiměla se zvednout hlavu, mluvila trpce. „Zřejmě se přizpůsobuju skutečnosti. To máme taky v sobě, nacpou to do nás dřív, než vůbec dojdeme ke zkoušce na šátek. Ale nelíbí se mi to. Nelíbí!“
Egwain zvedla brk, jenž ležel vedle kalamáře a misky s pískem, a pohrávala si s ním, zatímco hledala slova. „Siuan, víš, jaký mám názor na to, co je třeba změnit. Děláme spoustu věcí prostě proto, že to tak Aes Sedai dělaly vždy. Ale věci se mění bez ohledu na to, jestli někdo věří, že se vše vrátí k tomu, jaké to bylo. Pochybuju, že předtím byla někdy nějaká žena pozvednutá na amyrlin bez toho, aby byla nejdřív Aes Sedai.“ To by mělo vyvolat poznámku ohledně skrytých záznamů Bílé věže – Siuan často říkala, že neexistuje nic, co by se aspoň jednou za historii Věže nestalo, i když to vypadá jako poprvé – ale Siuan tam jenom seděla jako pytel neštěstí. „Siuan, způsob Aes Sedai není jediný způsob, dokonce ani ne vždy ten nejlepší. Hodlám zařídit, abychom se řídily tím nejlepším, a každá, kdo se nedokáže změnit, nebo nebude chtít, tak by se s tím měla naučit žít.“ Naklonila se přes stůl a snažila se tvářit povzbudivě. „Nikdy jsem nepřišla na to, jak moudré určují, která z nich má přednost, ale není to díky síle v jediné síle. Mezi nima ženy, co dokážou usměrňovat, ustupují ženám, co usměrňovat neumějí. Jedna, Sorilea, by se nikdy nestala ani přijatou, a přesto i ty nejsilnější v jediné síle skočí, když ona řekne ropucha.“
„Divoženky,“ utrousila opovržlivě Siuan, ale postrádalo to důraz.
„Tak Aes Sedai. Mne na amyrlin nepozvedly proto, že jsem nejsilnější. Do sněmovny nebo jako vyslankyně nebo rádkyně se vybírají nejmoudřejší z nás, nebo alespoň ty nejobratnější, ne ty, co jsou nejsilnější.“ Lepší neříkat, v čem jsou obratné, protože Siuan v tom určitě byla taky velmi dobrá.
„Sněmovna? Sněmovna by si mě mohla poslat pro čaj. Mohly by mě vymést, až by dokončily sezení.“
Egwain se narovnala a odložila brk. Nejraději by s druhou ženou zatřásla. Siuan vytrvala, i když nemohla vůbec usměrňovat, a teď se jí začnou podlamovat kolena? Egwain jí už už chtěla povědět o Theodrin a Faolain – to by jí mělo zvednout náladu – když otevřeným vchodem zahlédla ženu s olivovou pletí, jak projíždí kolem a vypadá ztracená pod širokým šedým kloboukem, který měla proti slunci.
„Siuan, to je Myrelle.“ Propustila ochranu a vyběhla ven. „Myrelle,“ zavolala. Siuan potřebovala vítězství, aby spláchla pachuť zastrašování, a tohle by mohlo fungovat. Myrelle byla jedna ze Sheriaminy bandy a očividně měla nějaké vlastní tajemství.
Myrelle přitáhla otěže své izabele, ohlédla se a překvapeně sebou trhla, když uviděla Egwain. Podle toho, jak se tvářila, si zelená sestra neuvědomila, jakou částí tábora projíždí. Přes světle šedé jezdecké šaty měla lehký plášť proti prachu. „Matko,“ řekla váhavě, „omluvíš-li mě, tak –“
„Neomluvím tě,“ přerušila ji Egwain, až sebou Myrelle škubla. Veškeré pochyby o tom, jestli Myrelle od Sheriam slyšela, co se stalo předešlé noci, zmizely. „Promluvíme si. Hned.“
Siuan také vyšla ven, ale místo aby se dívala, jak sestra nejistě sesedá, zadívala se mezi řady stanů na rozložitého prošedivělého muže s otlučeným kyrysem přes pískově hnědý kabátec, vedoucího jejich směrem vysokého ryzáka. Jeho přítomnost byla překvapením. Urozený pán Bryne obvykle komunikoval se sněmovnou přes posla a jeho řídké návštěvy většinou skončily dřív, než Egwain vůbec zjistila, že přišel. Siuan se zatvářila tak aessedaiovsky vážně, že člověk málem zapomněl na její mladistvou tvář.
Bryne mrkl na Siuan, ohnul koleno a půvabně mávl mečem. Ošlehaný muž, jen středně vysoký, ale díky tomu, jak se nosil, vypadal vyšší. Nebyl na něm ani ždibec tuku. Díky zpocenému širokému obličeji vypadal, že je v práci. „Matko, smím si s tebou promluvit? O samotě?“
Myrelle se otočila k odchodu a Egwain štěkla: „Ty zůstaň tady! Tam, kde stojíš!“ Myrelle spadla brada. Překvapil ji jak Egwainin rozhodný tón, tak to, že poslechla, a překvapení ustoupilo hořké rezignaci, již rychle skryla za chladnou fasádou. Tu však usvědčovalo ze lži to, jak si nervózně pohrávala s otěžemi.
Bryne ani nemrkl, ačkoliv si Egwain byla jistá, že má přinejmenším tušení, v jaké je prekérní situaci. Tušila, že jeho překvapí či vyvede z míry jen máloco. Stačil pohled na něj a Siuan byla připravená se rvát, přestože to byla zřejmě ona, kdo začínal většinu jejich hádek. Už měla ruce zaťaté v pěst a založené v bok a upírala na něj pohled, zlověstný pohled, který by měl znervóznit každého, i kdyby nepocházel od Aes Sedai. Myrelle však Siuan nabídla víc než jen pomoc. Možná. „Chtěla jsem tě požádat, aby ses dnes odpoledne zastavil, urozený pane Bryne. Žádám tě teď.“ Potřebovala mu položit pár otázek. „Můžeme si promluvit potom. Teď mě omluv.“