Místo aby přijal její propuštění, řekclass="underline" „Matko, jedna z mých hlídek těsně před svítáním něco našla, něco, co bys podle mě měla vidět sama. Můžu připravit doprovod za –“
„To není třeba,“ přerušila ho rychle. „Myrelle, ty půjdeš s náma. Siuan, požádej někoho, ať mi přivede koně, ano? Okamžitě.“
Vyjet s Myrelle z tábora bude jistě lepší než se jí postavit tady, pokud Siuaniny namátkou sebrané stopy skutečně na něco ukazovaly, a při jízdě může Bryneovi položit své otázky, ale nespěchala kvůli tomu. Právě totiž zahlédla, jak si to k nim mezi stany rázuje Lelaine s Takimou po boku. S jedinou výjimkou se všechny ženy, které byly přísedícími před Siuaniným sesazením, připojily buď k Lelaine, nebo k Romandě. Většina nově vybraných přísedících si šla svou cestou, což bylo podle Egwainina názoru jen o maličko lepší. Jen o maličko.
Dokonce i na dálku bylo zřejmé, jakou má Lelaine náladu. Byla připravená projít přese všechno, co se jí dostane do cesty. Siuan ji zahlédla také a vyrazila, aniž by se zdržovala pukrletem, přesto neměla dost času, aby unikla, pokud by nevyskočila urozenému pánu Bryneovi na koně.
Lelaine se rozkročila před Egwain, ale oči ostré jako dýky upřela na Brynea, zvažovala, proč je tady. Měla však na oheň připravenou větší rybu. „Musím mluvit s amyrlin,“ řekla bez úvodu ukazujíc na Myrelle. „Ty počkáš. S tebou si promluvím potom.“ Bryne se uklonil, ne příliš hluboce, a odvedl koně tam, kam ukazovala. Muži s trochou mozku v hlavě brzy zjistili, že hádat se s Aes Sedai nemá smysl, a s přísedící už nezískali vůbec nic.
Než mohla Lelaine otevřít pusu, najednou tady stála Romanda, velitelskost z ní vyzařovala tak silně, že si Egwain nejdřív ani nevšimla, že má s sebou Varilin, štíhlou rudovlasou přísedící za šedé adžah, o pár palců vyšší než většina mužů. Jediným překvapením bylo, že se Romanda neobjevila dřív. Ona a Lelaine se pozorovaly jako orli, žádná tu druhou nepustila k Egwain samotnou. Obě ženy zároveň obklopila záře saidaru a obě setkaly ochrany kolem pětice, aby zabránily odposlouchávání. Jejich pohledy se srazily, vyzývavé v chladných a sebraných tvářích, ale žádná svou ochranu nepropustila.
Egwain se kousla do jazyka. Na veřejnosti bylo na nejsilnější sestře, aby rozhodla, jestli má být hovor chráněn, a protokol říkal, že toto rozhodnutí činí amyrlin pokaždé, když je přítomna. Ona však netoužila po lichých omluvách, které by zmínka o protokolu přivolala. Kdyby na to tlačila, ony by se samozřejmě podvolily. A chovaly by se přitom, jako by utišovaly mrzuté batole. Kousla se do jazyka a v duchu byla vzteky bez sebe. Kde je Siuan? To nebylo spravedlivé – nechat osedlat koně trvalo jen chvilku – ona by si ale nejradši mačkala suknice, aby se nechytala za hlavu.
Romanda souboj v zírání přerušila první, nikoliv však poražená. Otočila se k Egwain tak náhle, že Lelaine zůstala koukat za ní a vypadala jako blbec. „Delana zase dělá potíže.“ Pronikavý hlas měla skoro sladký, bylo v něm však ostří, zdůrazňující to, že nevyslovila uctivý titul. Romanda měla úplně šedé vlasy, sepjaté do těsného uzlu na šíji, ale věkem rozhodně nezměkla. Takima, s dlouhými černými vlasy a pletí barvy věkem zažloutlé slonoviny, byla skoro devět roků hnědou přísedící a byla stejně tvrdá ve sněmovně jako ve třídě, přesto stála pokorně opodál s rukama sepjatýma v pase. Romanda vedla svou frakci stejně pevně jako Sorilea. Patřila k těm, pro něž byla síla skutečně nejdůležitější, a Lelaine nebyla o moc pozadu.
„Hodlá předložit sněmovně návrh,“ přisadila si Lelaine a teď se na Romandu vůbec odmítala podívat. Souhlas s druhou ženou ji určitě potěšil stejně málo jako to, že promluvila druhá. Romanda si byla vědoma toho, že získává náskok, a usmála se, totiž lehce zvlnila rty.
„O čem?“ zeptala se Egwain hrajíc o čas. Byla si jistá, že to ví. Dalo jí práci, aby si nepovzdechla. A ještě větší práci, aby si netřela spánky.
„No o černém adžah, matko, samozřejmě,“ odpověděla Varilin a zvedla hlavu, jako by ji otázka překvapila. No, možná i byla překvapená. Delana kvůli tomu byla vzteklá jako fena. „Chce, aby sněmovna Elaidu otevřeně odsoudila jako černou.“ Náhle se odmlčela, když Lelaine zvedla ruku. Lelaine svým stoupenkyním povolovala víc než Romanda, nebo je možná neměla tak pevně v hrstí, ale stačilo to.
„Musíš s ní promluvit, matko.“ Lelaine měla hřejivý úsměv, když se rozhodla ho použít. Siuan říkala, že kdysi bývaly přítelkyně – Lelaine ji přijala zpátky s určitým náznakem kamarádství – přesto Egwain její úsměv považovala za praktický nástroj.
„A říct jí co?“ Zoufale toužila chytit se za hlavu. Tyhle dvě zařídily, že ve sněmovně projde jen to, co chtěly ony, rozhodně jen málo z toho, co navrhla Egwain, důsledkem čehož bylo, že neprošlo téměř nic, a ony chtějí, aby ona domluvila přísedící? Delana její návrhy podpořila, to byla pravda – když se jí hodily. Delana byla korouhvička, obracela se podle posledního závanu větru, a i když se v poslední době obracela hodně Egwaininým směrem, moc to neznamenalo. Černé adžah bylo asi jedinou věcí, v níž byla pevná. Co zdrželo Siuan?
„Řekni jí, že s tím musí přestat, matko.“ Podle toho, jak se usmívala a jakým tónem mluvila, mohla Lelaine radit své dceři. „Tahle hloupost – je to horší než hloupost – všechny jsou z toho na šavle. Některé sestry jí dokonce začínají věřit, matko. Nepotrvá dlouho a roznese se to mezi sluhy a vojáky.“ Po Bryneovi vrhla pohled plný pochyb. Bryne se tvářil, že se pokouší zapříst hovor s Myrelle, jež zírala na chráněnou skupinku a rukama v rukavičkách nervózně hladila otěže.
„Věřit něčemu, co je zřejmé, není hloupost,“ štěkla Romanda. „Matko...“ Z jejích úst to až příliš připomínalo „holka", „...Delanu je nutné zastavit, protože to nepovede k ničemu dobrému a hodně to uškodí. Elaida je možná černá – i když o tom silně pochybuji, přes to, co ta cuchta Halima vykládá za klevety, co slyšela z druhé ruky. Elaida zatvrzele setrvává ve svém omylu, ale já nevěřím, že je zlá – a i kdyby byla, vyhlašovat to navenek by znamenalo, že lidé začnou podezírat všechny Aes Sedai a černé to zažene ještě hlouběji do úkrytu. Jsou způsoby, jak je vykutat, pokud je nezaženeme na útěk.“
Lelaine popotáhla nosem, skoro si odfrkla. „I kdyby byl tenhle nesmysl pravda, žádná sestra, která si sebe váží, se nikdy nepodvolí tvým metodám, Romando. To, co ty navrhuješ, skoro hraničí s výslechem.“ Egwain zmateně zamrkala. Tenhle drb jí nedonesla ani Siuan, ani Leana. Naštěstí jí přísedící nevěnovaly dost pozornosti, aby si toho všimly. Jako obvykle.
Romanda si dala ruce v bok a rozkročila se před Lelaine. „Zoufalé časy vyžadují zoufalé činy. Někdo by se mohl ptát, proč by měl někdo klást důstojnost před odhalení Temného služebnic.“
„To se nebezpečně podobá obvinění,“ řekla Lelaine s přimhouřenýma očima.
Teď se usmívala Romanda, chladným tvrdým úsměvem. „Já budu první, kdo se podvolí mým metodám, Lelaine, pokud ty budeš druhá.“
Lelaine opravdu zavrčela a vykročila k druhé ženě, a Romanda se k ní s vystrčenou bradou naklonila. Byly připravené si trhat vlasy a válet se v prachu a důstojnost Aes Sedai ať jde do háje. Varilin a Takima se na sebe mračily jako dvě komorné podporující své paní, dlouhonohý brodivý pták v souboji na mračení se střízlíkem. Celá ta banda na Egwain zřejmě úplně zapomněla.