Toto bylo nebezpečné téma. I když byla Egwain šťastná, že přešli otázky týkající se Talmanesova zájmu o ni – nejradši by skřípala zuby, že se o ní vůbec zmiňoval – byla tak překvapená, až v sedle nadskočila. „Deset tisíc? Jsi si jistý?“ Když ji kvůli ní a Elain Mat přivedl do Salidaru, měla Banda jen o málo víc než polovinu tohoto počtu.
Bryne jen pokrčil rameny. „Já cestou sbírám rekruty a on taky. Ovšem ne tolik, jenže některým mužům se představa sloužit Aes Sedai prostě nelíbí.“ Většina lidí by byla rozhodně znepokojená, kdyby tohle řekla třem sestrám. On se jenom trpce usmíval. „Kromě toho to vypadá, že Banda má z bojů v Cairhienu jistou reputaci. Povídá se, že Shen an Calhar nikdy neprohrává, bez ohledu na přesilu.“ Tohle k nim hnalo muže, tady stejně jako v Altaře, představa, že dvě vojska musejí znamenat bitvu. Snaha zůstat stranou mohla skončit stejně špatně jako vybrat si špatnou stranu. Neutrálům přinejmenším nekynul žádný zisk. „Z Talmanesových nováčků jich několik zběhlo ke mně. Někteří se zřejmě domnívají, že štěstí Bandy je svázané s Matem Cauthonem a bez něj tu být nemůže.“
Myrelle málem opovržlivě zkřivila rty. „Obavy těchhle hloupých Muranďanů jsou rozhodně užitečné, ale tebe jsem za hlupáka nepovažovala. Talmanes za námi jde, poněvadž se bojí, že bychom se mohli obrátit proti jeho milovanému pánu Drakovi, ale kdyby tě chtěl skutečně napadnout, nemyslíš, že už by to byl udělal? S těmihle Dračími spřísahanci to můžeme vyřídit, až budou hotové důležitější věci. Ale mluvit s ním...!“ Otřásla se a podařilo se jí znovu sebrat vážnost. Alespoň na povrchu. Z jejího tónu by ale pořád chytilo dřevo plamenem. „Pozorně mě poslouchej, urozený pane Bryne...“
Egwain šla její slova jedním uchem tam a druhým ven. Když se Myrelle zmínila o Matovi, Bryne se na ni podíval. Sestry si myslely, že vědí, jaká v Bandě panuje situace a jak si stojí Mat, a moc velký dojem to na ně nedělalo, na Brynea však očividně ano. Egwain trochu naklonila hlavu, takže jí okraj klobouku zastíral obličej, a koutkem oka si ho prohlížela. Složil přísahu, že postaví vojsko a povede ho, dokud nebude Elaida svržena, ale proč přísahal? Určitě mohl najít nějakou méně zavazující přísahu a ta by byla jistě přijata, protože sestry hodlaly všechny tyhle vojáky použít jenom jako karnevalovou masku, aby zastrašily Elaidu. Mít ho na své straně bylo uklidňující. Očividně si to myslely dokonce i ostatní Aes Sedai. Podobně jako její otec, i Bryne byl ten typ člověka, u něhož jste věřili, že bez ohledu na situaci není důvod k panice. Náhle si uvědomila, že mít ho proti sobě by mohlo být stejně špatné jako mít proti sobě sněmovnu, a na vojsku přitom nezáleželo. Jediné pochvalné slovo, které pro něj kdy Siuan měla, znělo, že je pozoruhodný, i když se svou poznámku pokusila okamžitě změnit v něco jiného. Na každého muže, jehož Siuan Sanche považovala za pozoruhodného, bylo třeba dávat si pozor.
S cákáním se přebrodili přes potok, spíš potůček, který koňům ani pořádně nesmočil kopyta. Otrhaná vrána, krmící se rybou, jež uvízla na mělčině, zatřepala oškubanými křídly, ale pak se vrátila k žrádlu.
Siuan si Brynea také prohlížela – kobylka šla mnohem klidněji, když jí zapomněla škubat otěžemi či do ní kopat patami v té nejméně vhodné chvíli. Egwain se jí zeptala na motivy urozeného pána Brynea, ale Siuanin zmatený vztah k tomu muži znamenal, že když došlo na něj, plivala jen jedy. Buď Garetha Brynea nenáviděla až do hloubi duše, nebo ho milovala, a představit si Siuan zamilovanou bylo jako představit si vránu, která umí plavat.
Hřeben, na němž se objevili vojáci Bandy, byl nyní vidět jenom jako křivá řada suchých jehličnanů. Egwain si ani nevšimla, kdy zmizeli. Mat že je vyhlášený voják? Tomu se plavající vrány ani zdaleka neblížily. Byla přesvědčená, že velí jenom díky Randovi, a i to bylo těžké spolknout. Věřit, protože víte, je nebezpečné, připomněla si sledujíc Brynea.
„...měli by tě zbičovat!“ Myrelle pořád vřískala. „Varuji tě, jestli uslyším, že ses s těmi Dračími spřísahanci znovu sešel...!"
Co se Brynea týkalo, tak déšť stékal po balvanu. Jel klidně a občas zamumlaclass="underline" „Ano, Myrelle Sedai,“ nebo „ne, Myrelle Sedai,“ bez náznaku znepokojení, aniž by přestal pozorně sledovat krajinu. Nebylo pochyb, že on ty vojáky odjíždět viděl. Jakkoliv se mu dařilo být trpělivý – Egwain si byla jistá, že to není ze strachu – nehodlala to dál poslouchat.
„Buď zticha, Myrelle! Nikdo urozenému pánu Bryneovi nebude nic dělat.“ Přetřela si spánky a napadlo ji, že některou sestru v táboře požádá o léčení. Ani Siuan, ani Myrelle to moc neuměly. Ne že by jí léčení prospělo, pokud to byl jenom nedostatek spánku a přemíra starostí. Ne že by chtěla, aby se šeptalo, že je toho napětí na ni moc. Mimoto existovaly kromě léčení i jiné způsoby, jak zvládnout bolest hlavy, i když tady ne.
Myrelle stiskla rty, jen na chvilku. Pohodila hlavou a odvrátila se, tváře měla rudé. A Bryne se náhle zatvářil, že ho zajímá rudokřídlý luňák kroužící po jejich levici. Dokonce i chrabrý muž by měl vědět, kdy má být diskrétní. Luňák složil křídla a vrhl se dolů po nějaké neviditelné kořisti za hloučkem odrbaných kalin. Egwain se cítila stejně, vrhala se na cíle, které neviděla, a doufala, že vybere ten správný, a doufala, že tam cíl vůbec bude.
Nadechla se a ráda by se uklidnila. „Stejně, urozený pane Bryne, myslím, že by ses neměl s Talmanesem znovu scházet. Touhle dobou už určitě víš o jeho záměrech dost.“ Světlo dej, aby toho o ní Talmanes moc nenapovídal. Škoda že nemůže poslat Siuan nebo Leanu, aby ho varovaly, pokud by to přijal, ale vzhledem k pocitům panujícím mezi sestrami se mohla klidně odvážit navštívit Randa.
Bryne se v sedle uklonil. „Jak přikazuješ, matko.“ V jeho hlase nebylo ani stopy po posměchu. Nikdy ne. Očividně se naučil dávat si v přítomnosti Aes Sedai pozor na jazyk. Siuan se opozdila a mračila se na něj. Možná by ona dokázala zjistit, komu je vlastně věrný. Přes všechno nepřátelství trávila v jeho společnosti hodně času, mnohem víc, než musela.
Egwain s námahou udržela ruce na Daišarových otěžích, aby se nechytala za hlavu. „Jak daleko ještě, urozený pane Bryne?“ Nemluvit netrpělivě jí dalo práci.
„Ještě kousek, matko.“ Z nějakého důvodu se pootočil po Myrelle. „Už to není daleko.“
Statků tu začínalo být stále víc, stejně jich stálo na svazích jako na rovině, ačkoliv selka z Emondovy Role v Egwain říkala, že to nedává smysl, nízké domy ze šedého kamene, stodoly a neohrazené pastviny, na kterých se popásalo pár krav s vystouplými žebry a smutné černoocasé ovce. Zdaleka ne všechny budovy byly vypálené, jen tu a tam. Vypalování mělo ostatním prozradit, co se stane, jestli se nepřihlásí k Draku Znovuzrozenému.
Na jednom statku zahlédla několik pícovniků urozeného pána Brynea s vozem. Že byli jeho, bylo zřejmé jak ze způsobu, jakým si je prohlédl a kývl, tak z toho, že tu nevlál bílý plamen. Banda se vždy chlubila. Kromě praporů začali někteří její členové v poslední době nosit červený šátek ovázaný kolem paže. Pod stráží mužů na koních bylo půl tuctu krav a bečely tu asi dva tucty ovcí a další muži nakládali pytle ze stodoly na vůz. Opodál stál sedlák se svěšenými rameny a jeho rodina, mrzutá tlupa v hrubých tmavých šatech. Jedna holčička, s velkým čepcem, jaký měly i ostatní, tiskla tvář mámě do sukní a očividně plakala. Někteří chlapci měli zaťaté pěsti, jako by se chtěli prát. Sedlák dostane zaplaceno, ale i kdyby skutečně nemohl postrádat, co mu brali, i kdyby chtěl odporovat asi dvacítce chlapů v kyrysech a přilbách, ty vypálené statky ho přiměly se zamyslet. Bryneovi vojáci často v troskách nacházeli ohořelé pozůstatky, muže, ženy a děti, kteří zemřeli, když se snažili uniknout plamenům. Občas byly dveře a okna zvenčí přibité.