Egwain napadlo, jestli existuje nějaký způsob, jak sedláky a vesničany přesvědčit, že mezi bandity a vojskem je rozdíl. Velmi po tom toužila, ale neviděla, jak by se to dalo zařídit, pokud by nenechala vyhladovět vlastní vojáky, až by zběhli. Pokud ani sestry neviděly rozdíl mezi bandity a Bandou, venkované asi neměli naději. Když se za nimi statek vytrácel, odolala nutkání otočit se v sedle a ohlédnout se. Ohlížení by nic nezměnilo.
Urozený pán Bryne si za svým slovem stál. Asi tři čtyři míle od tábora – tři čtyři vzdušnou čarou, dvakrát tolik krajinou, jíž projížděli – objeli kopec porostlý křovím a stromy, a tam voják přitáhl otěže. Slunce již bylo v půlce cesty k nadhlavníku. Dole vedla další silnice, užší a mnohem křivolačejší než ta, jež vedla táborem. „Myslejí si, že když budou cestovat v noci, dostanou se přes bandity,“ řekl. „Jak se ukazuje, není to tak špatný nápad, nebo mají Temného štěstí. Přišli z Caemlynu."
Po silnici se táhla kupecká karavana, tvořená asi padesáti velkými vozy taženými desetispřežím. Nyní ji zastavili Bryneovi vojáci. Někteří byli opěšalí a dohlíželi na přemísťování sudů a pytlů z kupeckých vozů na půl tuctu vlastních. Žena v prostých tmavých šatech mávala rukama a důrazně ukazovala na to nebo ono zboží, buď protestovala, nebo smlouvala, ale její druhové tvořili zachmuřený tichý hlouček opodál. O kousek dál po silnici zdobilo rozložité větve dubu pochmurné ovoce, z každé holé větve viseli oběšenci. Holé až na vrány, jichž bylo dost na to, aby strom vypadal, že se oděl černým listovím. Tady měli ptáci větší sousto než rybu. Dokonce ani z takové dálky ten pohled Egwainině bolení hlavy neulehčil, ani jejímu žaludku.
„Tohle jsi mi chtěl ukázat? Kupce, nebo ty loupežníky?“ Neviděla na žádném oběšenci šaty, a když někoho věšeli bandité, obvykle věšeli i ženy a děti. Mohl je oběsit kdokoli, Bryneovi vojáci, Banda – to, že Banda pověsila každého z těch takzvaných Dračích spřísahanců, pro sestry neznamenalo žádný rozdíl – či dokonce některý místní pán nebo paní. Kdyby murandští šlechtici spolupracovali, všichni bandité už by mohli viset ze stromů, ale to bylo asi stejné jako žádat kočky o tanec. Počkat. Říkal Caemlyn. „Má to něco společnýho s Randem? Nebo s asha’manama?“
Tentokrát se podíval z ní na Myrelle a zpátky zcela otevřeně. Myrelle klobouk stínil tvář. Vypadala ponořená do chmur, hrbila se v sedle, vůbec nepřipomínala sebevědomou jezdkyni z dřívějška. Bryne se zřejmě rozhodl. „Myslel jsem, že bys to měla slyšet dřív než ostatní, ale možná jsem to špatně pochopil...“ Znovu se podíval na Myrelle.
„Slyšet co, ty paznehte se zarostlýma ušima?“ zavrčela Siuan a kopla tlustou kobylu do slabin.
Egwain se ji snažila uklidnit. „Myrelle může slyšet všechno co já, urozený pane Bryne. Má moji naprostou důvěru.“ Zelená sestra trhla hlavou. Z jejího ztrhaného výrazu by každý pochyboval, že Egwain slyšela dobře, ale Bryne po chvíli kývl.
„Vidím, že se věci... změnily. Ano, matko.“ Sundal si přilbu a pověsil ji na sedlovou hrušku. Stále se tvářil zdráhavě, pečlivě volil slova. „Kupci ovšem roznášejí drby jako psi blechy, ale...“ Bylo to zvláštní, vidět ho tak váhat. „Matko, na silnici je dohonil příběh, že Rand al’Thor odešel do Bílé věže a odpřisáhl věrnost Elaidě.“
Myrelle a Siuan se chvíli tvářily úplně stejně, krev se jim vytratila z tváří, jako by viděly naprostou katastrofu. Myrelle se v sedle zakymácela. Egwain na něj jenom zírala. Pak překvapila sebe i ostatní tím, že vyprskla smíchy. Daišar polekaně zatančil, a než ho na kamenité stráni utišila, uklidnila se rovněž. „Urozený pane Bryne,“ řekla poplácávajíc valacha po krku, „věř mi, tak to není. Vím to zcela jistě od včerejší noci.“
Siuan si okamžitě vydechla a Myrelle se opozdila jen o chviličku. Egwain bylo do smíchu znovu z jejich výrazů. Ulevilo se jim tolik, že vyvalovaly oči. Děti, kterým řekli, že Stínovec pod jejich postýlkou není. Aessedaiovský klid, to určitě.
„To rád slyším,“ ucedil Bryne bezvýrazně, „Jenomže i když pošlu všechny tam dole pryč, ten příběh se stejně mezi moje vojáky dostane. Vojskem to projde jako lesní požár těmihle kopci.“ To její veselí poněkud zarazilo. Kdyby to nechala být, mohla by to být pohroma.
„Nechám zítra sestry ohlásit tvým vojákům pravdu. Bude šest Aes Sedai, které ji samy znají, dost? Tady Myrelle a Sheriam. Carlinya a Beonin, Anaiya a Morvrin.“ Tyhle sestry sice nebudou nadšené, že se mají sejít s moudrými, nicméně ani nebudou moci její žádost odmítnout. Vlastně ji nebudou chtít odmítnout, budou se vší mocí snažit tuhle povídačku zarazit. Přinejmenším by neměly chtít odmítnout. Myrelle sebou trhla a pak odevzdaně zkřivila rty.
Bryne se loktem opřel o přilbu a prohlížel si Egwain a Myrelle. Na Siuan se ani nepodíval. Jeho ryzák dupl na kámen a zpod keře o pár kroků dál vyletěl houf nějakých holubů s jasně modrými křídly, až Daišar a Myrellina izabela začali jančit. Bryneův kůň nehnul brvou. Bryne nepochybně slyšel o průchodech, ačkoliv určitě nevěděl, co jsou zač – Aes Sedai udržovaly tajemství ze zvyku a doufaly, že tohle udrží před Elaidou – a rozhodně nevěděl naprosto nic o Tel’aran’rhiodu – tohle životně důležité tajemství se chránilo snáz, jelikož se navenek nijak neprojevovalo – přesto se nezeptal, jak to ví. Možná si už na tajnůstkářství Aes Sedai zvykl.
„Hlavně aby to řekly správně,“ pronesl nakonec. „Jestli uhnou třebas o vlásek...“ Nesnažil se ji pohledem zastrašit, jen zdůraznit svoje hledisko. To, co viděl v její tváři, jej zřejmě uspokojilo. „Zdá se, že si vedeš dobře, matko. Přeji ti úspěchy i nadále. Urči dneska odpoledne dobu a já přijdu. Měli bychom se radit pravidelně. Přijdu, kdykoliv pro mě pošleš. Měli bychom vytvořit pevné plány, jak tě dosadit na amyrlinin stolec, až dorazíme do Tar Valonu.“
Mluvil ovládaným tónem – nejspíš si nebyl tak úplně jistý, co se děje, jak dalece může důvěřovat Myrelle – a Egwain chvíli trvalo, než si uvědomila, co udělal. Zadrhl se jí z toho dech. Možná si už začínala příliš zvykat na to, jak Aes Sedai zamlžovaly svá slova, ale... Bryne právě řekl, že vojsko je její. Byla si tím jistá. Ne sněmovny ani Sheriam, ale její.
„Děkuju ti, urozený pane Bryne.“ To bylo trochu málo, zvlášť když opatrně kývl, s pohledem stále upřeným na ni, což potvrdilo její přesvědčení. Náhle měla tisíc dalších otázek. Většinu by stejně nemohla položit, ani kdyby byli sami. Škoda že se mu nesvěřila úplně. Opatrnost, dokud si nebude jistá, a pak trochu větší opatrnost. Staré rčení, jež se velmi dobře hodilo na jakékoliv jednání týkající se Aes Sedai. A dokonce i ti nejlepší muži probírali záležitosti se svými přáteli, možná zvlášť když ty záležitosti měly zůstat tajné. „Určitě musíš ještě dnes dopoledne dohlídnout na tisíc věcí,“ pravila a sebrala otěže. „Vrať se. My se ještě trochu projedem.“
Bryne samozřejmě namítal. Mluvil skoro jako strážce, když vykládal, jak není možné sledovat všechny cesty zároveň, a jak šíp do zad zabije Aes Sedai stejně rychle jako kohokoliv jiného. Další muž, který jí to řekne, rozhodla se Egwain, za to draze zaplatí. Tři Aes Sedai se určitě vyrovnají třem stovkám mužů. Nakonec, přes všechno jeho bručení a mračení, nemohl dělat nic jiného než poslechnout. Nasadil si přilbu a pobídl koně dolů po nerovné stráni ke kupecké karavaně, místo aby se vrátil cestou, kterou přijeli, ale to bylo podle jejího názoru ještě lepší.