Myrelle cosi zamumlala k Lanovi a dotkla se jeho ruky. On sebou lehce trhl, jako nervózní kůň, ale tvrdou tvář ani na okamžik neodvrátil od Egwain. Nakonec však kývl, otočil se na podpatku a zašel hlouběji pod větve dubu. Uchopil jílec oběma rukama nad hlavou, čepel namířil dolů, postavil se na špičku jedné nohy a ztuhl. Nisao se na něj chvíli mračila, jako by taky viděla skládačku. Pak se střetla pohledem s Myrelle a společně se zadívaly na Egwain. Místo aby došly k ní, přistoupily k sobě a chvatně si špitaly. Aspoň zpočátku si špitaly. Pak tam Nisao jen stála a nevěřícně či nesouhlasně potřásala hlavou. „Tys mě do toho dostala,“ zaúpěla nakonec nahlas. „Byla jsem slepá a hluchá, že jsem tě poslechla.“
„Tohle bude... zajímavé,“ řekla Siuan, když se druhé dvě Aes Sedai konečně obrátily k ní a Egwain. Díky přízvuku, který do něj vložila, znělo poslední slovo rozhodně nepříjemně.
Myrelle a Nisao si cestou k nim chvatně uhlazovaly vlasy a šaty, ujišťovaly se, že je všechno v pořádku. Možná je přistihly – Při čem? napadlo Egwain – ale očividně chtěly záležitosti podat v tom nejlepším světle.
„Pojď, prosím, dovnitř, matko,“ vyzvala ji Myrelle a ukázala k nejbližšímu stanu. Její chladný výraz zradilo jen lehounké zachvění hlasu. Pot byl pryč. Samozřejmě si ho otřela, ale znovu se již nezpotila.
„Děkuju, ne, dcero.“
„Trochu vinného punče?“ zeptala se Nisao s úsměvem. Ruce si tiskla k prsům a vypadala znepokojeně. „Siuan, jdi říct Nicole, ať přinese punč.“ Siuan se nepohnula a Nisao překvapeně zamrkala a stiskla rty. Úsměv však byl okamžitě zpátky a ona trochu zvedla hlas. „Nicolo? Dítě, přines punč. Obávám se, že je ze sušených ostružin,“ svěřila se Egwain, „ale je velmi osvěžující.“
„Nechci punč,“ pravila Egwain stroze. Nicola se vynořila zpoza stanu, ale nezdálo se, že by se splněním úkolu nějak pospíchala. Místo toho tam stála, dívala se na čtyři Aes Sedai a hryzala si spodní ret. Nisao se na ni zamračila, dalo se to označit jen za znechucené zamračení, ale neřekla nic. Další kousek skládačky zapadl na místo a Egwain začala dýchat poněkud lehčeji. „Co já chci, dcero, co vyžaduju, je vysvětlení.“
Nejlepší výraz nebo ne, pořád to byl slabý nátěr. Myrelle prosebně natáhla ruku. „Matko, Moirain mě nevybrala jen proto, že jsme byly přítelkyně. Dva z mých strážců prve patřili sestrám, které zahynuly. Avar a Nuhel. Žádná jiná sestra za celá staletí nezachránila víc než jednoho.“
„Já se do toho dostala jenom kvůli stavu jeho mysli,“ pospíšila si s vysvětlováním i Nisao. „Zajímám se o duševní poruchy, a tohle se tak dá nazvat zcela oprávněně. Myrelle mě do toho zatáhla málem násilím.“
Myrelle vrhla na žlutou sestru temný pohled, který Nisao se zájmem opětovala. „Matko, když strážci zemře jeho Aes Sedai, je to, jako by její smrt spolkl, a ta ho pak stravuje zevnitř. On –“
„To já vím, Myrelle,“ přerušila ji ostře Egwain. Siuan a Leana jí toho hodně prozradily, ačkoliv ani jedna nevěděla, že se ptá, protože chce vědět, co má očekávat s Gawynem. Myrelle to nazývala špatná výměna, a možná to tak bylo. Když sestře zemřel strážce, pohltil ji zármutek. Mohla ho trochu ovládat, aspoň občas, ale dřív nebo později se prodral ven. Jakkoliv se Siuan dařilo ovládat, když u ní někdo byl, přesto pro svého Alrika, zabitého v den, kdy ji sesadily, proplakala nejednu noc. Ale co byly i měsíce pláče proti samotné smrti? Příběhy byly plné strážců, umírajících, aby pomstili své Aes Sedai, což bylo skutečně časté. Muž, který chce zemřít, muž hledající to, co ho dokáže zabít, riskoval víc, než mohl přežít dokonce i strážce. Pro ni možná nejhorší bylo, že to věděli. Věděli, jaký bude jejich osud, pokud jejich Aes Sedai zemře, věděli, co je pohání, když zemřela, věděli, že nic, co udělají, to nemůže změnit. Egwain si neuměla představit, jakou odvahu vyžaduje přijmout takovou dohodu, znát pravdu.
Ustoupila kousek stranou, aby na Lana viděla. Stále stál nehybně na jedné noze, jako by ani nedýchal. Nicola na čaj očividně zapomněla, usadila se se zkříženýma nohama na zem a pozorovala ho. Areina si dřepla na paty vedle Nicoly, cop měla přehozený přes rameno a zírala ještě dychtivěji. Vlastně mnohem dychtivěji, poněvadž Nicola vrhala kradmé pohledy na Egwain a ostatní. Zbylí strážci, malý hlouček, předstírali, že ho také sledují, přičemž dávali dobrý pozor na své Aes Sedai.
Vál hodně teplý vítr, čechral suché listí, ležící v silné vrstvě na zemi, a Lan se, s děsivou prudkostí, náhle pohnul, přecházel z postoje do postoje, čepel v jeho rukou byla jen rozmazanou šmouhou. Rychleji a rychleji, až se zdálo, že přechází rovnou z jedné figury do druhé bez mezipohybů, přesto se pohyboval přesně jako hodinový strojek. Egwain čekala, až přestane nebo aspoň zpomalí, on však ne. Rychleji. Areina pomalu otevřela ústa a poulila oči úžasem, a Nicola vlastně taky. Předkláněly se, děti dívající se na cukroví, položené na kuchyňský stůl, aby vychladlo. Dokonce také ostatní strážci teď skutečně dělili svou pozornost mezi své Aes Sedai a něj, dívali se na lva, jenž by mohl každým okamžikem zaútočit.
„Vidím, že ho tvrdě dřete,“ řekla náhle Egwain. To byla jedna z metod, jak strážce zachránit. Vzhledem k vysokému procentu neúspěšnosti a ceně, kterou samy platily, byla jen málokterá sestra ochotná to zkusit. Bránit mu v riskování byl další důvod. A znovu ho s někým spojit. To byl první krok. Myrelle se o ten malý detail nepochybně postarala. Chudák Nyneiva. Až to zjistí, mohla by Myrelle uškrtit. Ale možná bude spokojená se vším, co Lana udrží naživu. Možná. Co se Lana týkalo, zasloužil si to nejhorší, co se mu stalo, když se nechal spojit s jinou ženou a přitom věděl, že po něm pase Nyneiva.
Egwain si myslela, že mluví jasně, jenže do hlasu se jí muselo vloudit něco z toho, co cítila, protože Myrelle se znovu snažila celou věc vysvětlit.
„Matko, předat pouto není tak špatné. No, vlastně je to, jako když se žena rozhodne, kdo by měl dostat jejího manžela, kdyby zemřela, aby se dostal do správných rukou.“
Egwain na ni civěla tak, že zelená couvla a skoro si zakopla o sukně. Byl to však jenom šok. Pokaždé, když si myslela, že se doslechla o tom nejpodivnějším možném zvyku, objevil se další a ještě divnější.
„My nejsme Ebúdarky, Myrelle,“ podotkla Siuan suše, „a strážce není manžel. Pro většinu z nás.“ Myrelle vzdorně zvedla hlavu. Některé sestry se za svého strážce provdaly, jen hrstka, jen málokterá sestra se vdala. Nikdo do toho moc nešťoural, ale povídalo se, že Myrelle se provdala za všechny tři své, což určitě porušovalo zvyklosti a zákony, dokonce i ty ebúdarské. „Říkáš, Myrelle, že to není tak špatné?“ Siuan se mračila v dokonalém souladu se svým tónem. Mluvila, jako by měla na jazyku žluč.
„Žádný zákon to nezapovídá,“ namítla Nisao. Kvůli Egwain, ne Siuan. „Žádný zákon nezakazuje předat pouto.“ Na Siuan se zamračila tak, že by měla ustoupit a držet zobák. Ta si to však nenechala líbit.