„To však není to hlavní, že ne?“ chtěla vědět. „I když se to neudělalo – kolik? čtyři sta let, nebo víc? – i kdyby se zvyky změnily, mohlo by ti to projít, jenom by se na vás trochu škaredily a vynadaly vám, pokud jediné, co jste s Moirain udělaly, bylo, že jste si mezi sebou předaly pouto. Vy jste se ho ale nezeptaly, že ne? On neměl na vybranou. Stejně dobře ses s ním mohla spojit proti jeho vůli. Vlastně jsi to zatraceně udělala!“
Konečně Egwain získala i poslední kousek skládačky. Věděla, že by měla cítit stejné znechucení jako Siuan. Když Aes Sedai vložila pouto na muže proti jeho vůli, rovnalo se to znásilnění. Měl asi stejnou šanci odporovat jako vesnická holka, kdyby ji muž Lanových rozměrů zatlačil ve stodole do kouta. Kdyby to udělali tři muži Lanových rozměrů. Sestry ale vždycky nebyly tak cimprlich – před tisíci lety by se o tom ani nezmiňovaly – a dokonce i dneska mohlo dojít k hádce, jestli má muž právo vědět, s čím souhlasí. Pokrytectví bylo mezi Aes Sedai občas uměním jako pletichaření či zatajování věcí. Potíž byla v tom, že Egwain věděla, že Lan odmítal přiznat svou lásku k Nyneivě. Nějaký nesmysl, že ho dřív nebo později stejně zabijí a že z ní nechce udělat vdovu. Muži vždycky plácali hlouposti, když si mysleli, že jsou logičtí a praktičtí. Nechala by ho Nyneiva jít bez pouta, kdyby měla tu možnost, ať už říkal cokoliv? Nechá ona jít Gawyna? Říkal, že to přijme, ale co kdyby změnil názor?
Nisao zkřivila rty, nenašla však slova, která hledala. Mračila se na Siuan, jako by to všechno byla její vina, přesto se to zdaleka nerovnalo pohledu, jejž vrhla po Myrelle. „Nikdy jsem tě neměla poslechnout,“ zavrčela. „Musela jsem se zbláznit!“
Myrelle se přesto nějak podařilo zachovat si vážnou tvář, jenom se trochu kymácela, jako by se jí podlamovala kolena. „Neudělala jsem to sama, matko. Musíš tomu věřit. Měla jsem ho zachránit. Jakmile bude v bezpečí, předám ho Nyneivě, jak to Moirain chtěla, jakmile bude zpátky –"
Egwain prudce zvedla ruku a Myrelle se zastavila, jako by jí ji dala před pusu. „Ty chceš předat jeho pouto Nyneivě?“
Myrelle jen nejistě kývla, Nisao přikyvovala důrazněji. Siuan se mračila a mručela něco o tom, že když špatnost zdvojnásobí, bude potom trojnásobně horší. Lan pořád nezpomalil. Z listí za ním vyskočili dva luční koníci a on se otočil a bez zastávky je mečem srazil ze vzduchu.
„A máte úspěch? Je na tom líp? Jak dlouho ho tu přesně máte?“
„Teprve dva týdny,“ odpověděla Myrelle. „Dneska je tu dvacátý den. Matko, může to trvat měsíce a není žádná záruka.“
„Možná je čas zkusit něco jinýho,“ řekla Egwain spíš pro sebe. Spíš aby sama sebe přesvědčila než pro co jiného. Za daných okolností byl Lan těžko milý dárek pro kohokoliv, ale pouto nepouto, patřil Nyneivě víc, než kdy bude patřit Myrelle.
Když však k němu zamířila, cítila silné pochybnosti. On se k ní ve svém tanci otočil čelem a máchl po ní mečem. Kdosi zalapal po dechu, když se čepel zastavila jen pár coulů od její hlavy. Ulevilo se jí, že nezafuněla ona.
Zářivě modré oči se na ni napjatě upíraly zpod svraštělého obočí ve tváři plné rovných ploch a ostrých úhlů, jež jako by byla vytesána z kamene. Lan pomalu sklonil meč. Byl zlitý potem, přesto ani nedýchal rychleji. „Takže ty jsi teď amyrlin. Myrelle mi řekla, že někoho pozvedly, ale ne koho. Zdá se, že my dva máme hodně společného.“ Jeho úsměv byl stejně chladný jako jeho hlas, chladný jako jeho oči.
Egwain se zarazila a neupravila si štólu, připomněla si, že je amyrlin a Aes Sedai. Chtěla uchopit saidar. Do této chvíle si neuvědomila, jak nebezpečný ten muž ve skutečnosti je. „Nyneiva je teď taky Aes Sedai, Lane. Potřebuje dobrýho strážce.“ Kterási žena zafrkala, ale Egwain dál upírala zrak na něj.
„Doufám, že si najde hrdinu z pověstí.“ Vyštěkl smíchy. „Bude potřebovat hrdinu, jen aby čelil jejímu vzteku.“
Ten smích ji přesvědčil, tvrdý jako led. „Nyneiva je v Ebú Daru, Lane. Víš, jak nebezpečný to město je. Hledá něco, co nutně potřebujem. Jestli to zjistí černý adžah, tak ji zabijí, aby to dostaly. Jestliže to zjistí Zaprodanci...“ Myslela si, že má zpustošenou tvář, ale bolest, kterou se mu teď stáhly koutky očí, potvrdila její plán. „Pošlu tě za ní, abys jednal jako její strážce.“
„Matko,“ vyhrkla za ní Myrelle naléhavě. Egwain mávla rukou, aby ji umlčela. „Nyneivino bezpečí bude ve tvých rukou, Lane.“
Nezaváhal. Dokonce se ani nepodíval na Myrelle. „Dostat se do Ebú Daru potrvá nejmíň měsíc. Areino, osedlej Mandarba!“ Už se obracel, ale ještě se zarazil a zvedl volnou ruku, jako by se chtěl dotknout její štóly. „Omlouvám se, že jsem vás kdy pomáhal dostat z Dvouříčí. Tebe a Nyneivu.“ A odkráčel, zmizel ve stanu, ze kterého byl předtím vyšel, ale než udělal dva kroky, obklopily ji Myrelle, Nisao a Siuan.
„Matko, nechápeš, co tu navrhuješ,“ vyhrkla Myrelle bez dechu. „Stejně dobře bys mohla dát dítěti na hraní na seníku zapálenou lucernu. Začala jsem Nyneivu připravovat, jakmile jsem ucítila, že na mě přešlo jeho pouto. Myslela jsem, že mám dost času. Ona ale byla vmžiku pozvednuta k šátku. Ještě není připravená na to, aby ho zvládla, matko. Ne jeho, ve stavu, v jakém je.“
Egwain se přinutila být trpělivá. Pořád to nechápaly. „Myrelle, i kdyby Nyneiva nedokázala usměrnit ani jiskřičku," – a to nedokázala, pokud nebyla rozzlobená – „...stejně by to neznamenalo žádnej rozdíl. Ne v tom, jestli ho dokáže zvládnout. Je tady jedna věc, již jste nezvládly. Dát mu tak důležitej úkol, že by musel zůstat naživu, aby ho splnil.“ Tohle byl poslední prvek. Údajně měl fungovat lépe než ostatní. „Pro něj je Nyneivino bezpečí tak důležitý. On ji miluje, Myrelle, a ona miluje jeho.“
„To vysvětluje...“ začala Myrelle tiše, ale Nisao nevěřícně vyhrkla přes ni.
„Och, určitě ne. On ne. Ona může milovat jeho, snad, nebo si myslí, že ho miluje, ale ženy Lana honí od chvíle, kdy mu ještě teklo mléko po bradě. A chytily ho, na den i měsíc. Byl to moc hezký chlapec, i když se tomu teď dá jenom těžko uvěřit. Nicméně má zřejmě jistou přitažlivost.“ Pohlédla úkosem na Myrelle, jež se mírně zamračila a na lících jí naskočily rudé skvrnky – víc nereagovala, ale tohle stačilo. „Ne, matko. Každá žena, která si myslí, že si Lana Mandragorana omotala kolem prstu, zjistí, že má v chomoutu jenom vzduch.“
Egwain si proti své vůli povzdechla. Některé sestry věřily, že je tu ještě jedna věc, jak zachránit strážce, jehož pouto přerušila smrt. Strčit ho do náruče – a do postele – nějaké ženy. Věřily, že pak se žádný muž nedokáže soustředit na smrt. Myrelle se o to zřejmě taky postarala sama. Alespoň že se za něj neprovdala, ne, pokud ho chtěla předat dál. Bude jenom dobře, jestli tohle Nyneiva nikdy nezjistí.
„Ať je to jak chce,“ prohodila nepřítomně k Nisao. Areina dopínala Mandarbovi podpínku rychle a schopně, vysoký vraný hřebec stál s hlavou vysoko zdviženou, ale pustil ji k sobě. Očividně to nebylo poprvé, co se k němu přiblížila. Nicola stála opodál u silného kmene vzdálenějšího dubu s rukama zkříženýma na prsou a sledovala Egwain a ostatní. Byla připravená uprchnout. „Nevím, co z vás Areina vymáčkla,“ poznamenala Egwain tiše, „ale ty lekce pro Nicolu okamžitě skončí.“
Myrelle a Nisao nadskočily, v jejich tvářích se zrcadlilo překvapení. Siuan se rozšířily oči, až je měla jako podšálky, ale naštěstí se vzpamatovala dřív, než si toho někdo všiml. „Ty víš vážně všechno,“ zašeptala Myrelle. „Areina chce být jen poblíž Lana. Myslím, že věří, že ji naučí věci, které může využít jako hledačka. Nebo že s ní možná Valerský roh půjde hledat.“