„Lane,“ začala, hodlajíc se ujistit, že pochopil, co má povědět Nyneivě, ale on ji předešel.
„Říkala jsi pět šest dní,“ hovořil s pohledem upřeným na jih. „Zvládnu to rychleji. Bude v bezpečí, slibuji.“ Mandarb zatančil, netrpělivý jako jeho jezdec, ale Lan ho snadno zvládl. „Od Emondovy Role jsi urazila dlouhou cestu.“ Zadíval se na ni a usmál se. Teplo úsměvu se ztrácelo v jeho očích. „Teď máš něco na Myrelle a Nisao. Nenech je, ať se s tebou znovu hádají. Na tvůj rozkaz, matko. Hlídka neskončila.“ S lehkou úklonou pobídl Mandarba do kroku jen na tak daleko, aby na ni nepadal prach, než přešel do cvalu.
Dívajíc se za ním, jak se řítí k jihu, zavřela pusu. No, uprostřed všeho toho cvičení s mečem si všiml, všiml si a učinil správné závěry. Očividně včetně závěrů, které si nemohl udělat, dokud ji neuviděl se štólou. Nyneiva by si radši měla dávat pozor. Vždycky muže považovala za mnohem tupější, než byli.
„Aspoň se nedostanou do žádnejch vážnejch potíží,“ řekla si nahlas. Lan vyjel na kopec a zmizel na druhé straně. Pokud by v Ebú Daru hrozilo nějaké skutečné nebezpečí, Elain nebo Nyneiva by byly něco řekly. Nesetkávaly se často – měla prostě příliš mnoho práce – ale vypracovaly si způsob, jak si nechávat vzkazy v Salidaru v Tel’aran’rhiodu, kdykoliv to bylo potřeba.
Vítr, který jako by vycházel z otevřené pece, zvedl clonu prachu. Egwain se rozkašlala, koutkem amyrlininy pruhované štóly si zakryla ústa a nos a spěšně se vrátila průchodem na bárku. Cesta zpátky byla klidná a nudná, lámala si hlavu, jestli udělala správnou věci, když Lana poslala do Ebú Daru, a jestli bylo správné udržovat Nyneivu v nevědomosti. Je to vyřízeno, říkala si pořád dokola, ale nepomáhalo to.
Když znovu vstoupila na kopec s dolíkem pod duby, připojil se Myrellin třetí strážce, Avar Hachami, k ostatním. Byl to muž s orlím nosem a prošedivělými kníry, které připomínaly dolů obrácené rohy. Všichni čtyři gaidinové tvrdě dřeli, stany byly strhnuté a úhledně složené. Nicola a Areina klusaly sem a tam a nakládaly vybavení na vůz, všechno od pokrývek po kotlíky a železnou nádobu na mytí. Skutečně klusaly, nezastavovaly se, avšak velkou pozornost věnovaly Siuan a druhým dvěma sestrám, stojícím pod stromy. Strážci vlastně taky věnovali trojici Aes Sedai pozornost. Uši měli našpicované. Zřejmě byla otázka, kdo dusí koho.
„...nemluv na mě tímhle tónem, Siuan,“ říkala právě Myrelle. Nejen dost nahlas, aby ji bylo slyšet na druhé straně holiny, ale taky dost ledově, aby se ochladil vzduch. S rukama zkříženýma na prsou, napřímená jako svíčka, pánovitá, až málem pukla. „Slyšíš mě? Nech toho!“
„Copak už nemáš žádnou slušnost, Siuan?“ Nisao si mačkala suknice v marném pokusu zabránit, aby se netřásla, a přes panující vedro se její hlas snadno vyrovnal ledu v Myrellině. „Jestli jsi už úplně zapomněla na základy slušného chování, můžeme tě tomu znovu naučit!“
Siuan jim čelila s rukama v bok, trhala hlavou, snažila se na ně mračit taky. „Já jsem jenom...“ Když si všimla, že přichází Egwain, vykvetla jí v obličeji úleva jako květina na jaře. „Matko...“ Skoro funěla, „...vysvětlovala jsem možné tresty.“ Zhluboka se nadechla a rozhodněji pokračovala. „Sněmovna je samozřejmě bude muset vymyslet za pochodu, ale podle mě by mohla docela dobře začít tím, že tyhle dvě budou muset předat své strážce jiným, když je tak milují.“
Myrelle pevně zavřela oči a Nisao se otočila ke strážcům. Její výraz se vůbec nezměnil, tvářila se klidně, byť trochu zrudla, ale Sarin zakopl a udělal k ní tři kroky, než zvedla ruku a zarazila ho. Strážce cítil přítomnost Aes Sedai, její bolest, její strach a vztek, stejně jako Egwain cítila Moghedien, když nosila a’dam. Nebylo divu, že všichni gaidinové chodili po špičkách a byli připravení po něčem skočit. Možná nevěděli, co jejich Aes Sedai dohnalo na pokraj zoufalství, ale věděly, že tyhle dvě ženy na jeho pokraji jsou.
A právě tam je Egwain chtěla mít. Tahle část se jí nelíbila. Všechno to manévrování bylo jako hra, ale toto... Dělám, co musím, pomyslela si, a nebyla si jistá, jestli se tím snaží narovnat si páteř nebo omluvit to, co se chystala udělat. „Siuan, pošli prosím Nicolu a Areinu do tábora.“ Co neuvidí, nebudou moci vykládat. „Nemůžeme si dovolit, aby si pouštěly pusu na špacír, tak si dej záležet, ať vědí, co s nima bude. Řekni jim, že dostanou ještě jednu šanci, protože amyrlin se slitovala, ale další už nebude.“
„Myslím, že tohle zvládnu,“ odpověděla Siuan, zvedla si sukně a vyrazila. Nikdo nedokázal kráčet jako Siuan, přesto se zřejmě ještě ráda dostala pryč od Myrelle a Nisao.
„Matko,“ ozvala se Nisao a pečlivě volila slova, „než jsi odešla, říkala jsi něco – naznačila jsi, že by mohl existovat způsob – jak bychom se mohly vyhnout – nějaký způsob, jak bychom nemusely –“ Znovu mrkla na Sarina. Myrelle by byla studií aessedaiovské vyrovnanosti, jak si prohlížela Egwain, až na to, že měla prsty propletené a tiskla je tak silně, až jí klouby napínaly tenkou kozinku rukaviček. Egwain na ně mávla, ať počkají.
Nicola a Areina se otočily od vozu, uviděly přicházet Siuan a ztuhly jako přimražené. Což nebylo divu, vzhledem k tomu, že si to Siuan rázovala, jako by hodlala přejít přímo přes ně i vůz. Areina pátravě otáčela hlavu, ale než došla k tomu, že by skutečně utekla, Siuan ji i Nicolu popadla za ucho. Mluvila k nim příliš tiše, aby je Egwain slyšela, přesto se Areina přestala snažit vyprostit ucho z jejího sevření. Rukama dál držela Siuanino zápěstí, ale spíš se jen přidržovala, aby neupadla. Nicola se zatvářila tak zděšeně, až Egwain napadlo, jestli snad Siuan nezašla příliš daleko. Za daných okolností možná ne. Jejich zločin jim přece projde. Škoda že nepřišla na způsob, jak ovládnout jejich nadání na vyšťourávání skrytých věcí. Jak je ovládnout bezpečně.
Ať už řekla Siuan cokoliv, když je pustila, obě se okamžitě obrátily k Egwain a udělaly pukrle. Nicola se sklonila tak nízko, že málem udeřila čelem do země, a Areina skoro upadla. Siuan ostře tleskla a obě ženy vyskočily a hnaly se odvázat pár kosmatých tahounů. Vyskočily na koně i bez sedla a odcválaly tak rychle, až bylo s podivem, že nemají křídla.
„Nebudou mluvit ani ze spaní,“ utrousila Siuan kysele, když se vrátila. „Aspoň pořád ještě zvládnu novicky a darebáky.“ Oči upírala Egwain do tváře, pohledu na druhé dvě sestry se vyhýbala.
Egwain potlačila vzdech a obrátila se k Myrelle a Nisao. Se Siuan bude muset něco podniknout, ale hezky všechno popořadě. Zelená i žlutá sestra ji ostražitě pozorovaly. „Je to jednoduchý,“ pravila Egwain pevným hlasem. „Bez mý ochrany nejspíš přijdete o svý strážce a téměř jistě si budete přát, aby vás stáhly zaživa z kůže, než s váma sněmovna skončí. I vaše vlastní adžah by s váma mohly prohodit pár vybranejch slov. Může trvat roky, než zase budete moct zvednout hlavy, roky, než se vám sestry přestanou pořád koukat přes rameno. Proč bych vás ale měla chránit před spravedlností? Měla bych pak kvůli vám závazek, protože byste mohly znova udělat to samý, nebo něco ještě horšího.“ V tomhle měly prsty moudré, ačkoliv to nebylo tak docela ji’e’toh. „Jestli za vás mám převzít zodpovědnost, tak vy ke mně taky musíte mít závazek. Musím vám naprosto věřit, a vidím jenom jeden způsob, jak toho docílit.“ Moudré, pak Faolain a Theodrin. „Musíte mi odpřisáhnout věrnost.“