Mračily se, přemítaly, kam tím míří, ale ať už vymyslely cokoliv, ona skončila jinak. Jejich výraz byl jako z knihy. Nisao spadla brada a Myrelle se tvářila, jako by dostala kladivem mezi oči. Dokonce i Siuan nevěřícně zírala.
„N-n-nemožné,“ vybreptla Myrelle. „Žádná sestra nikdy –! Žádná amyrlin nikdy nežádala-! Nemůžeš si doopravdy myslet –!"
„Ale drž zobák, Myrelle,“ štěkla Nisao. „Tohle je všechno tvoje vina! Nikdy jsem neměla poslechnout –! No. Co se stalo, stalo se. A co je, to je.“ Zpod svraštělého obočí koukala na Egwain a zamumlala: „Jsi nebezpečná mladá žena, matko. Velmi nebezpečná žena. Než skončíš, mohla bys rozbít Věž ještě víc, než je teď. Kdybych si tím mohla být jistá, kdybych měla odvahu konat svou povinnost a čelit všemu, co přijde –“ Přesto rychle poklekla a potom přitiskla rty na prsten s Velkým hadem na Egwainině prstě. „Pod Světlem a na svou naději na znovuzrození a spásu...“ Nebyla to stejná slova, jaká užily Faolain a Theodrin, ale byla stejně závazná. Víc. Podle tří přísah nemohla žádná Aes Sedai vyslovit přísahu, kterou by nehodlala splnit. Samozřejmě kromě černých adžah. Bylo jasné, že si musely najít nějaký způsob jak lhát. Byla-li některá z těchto žen černou adžah, však byl problém na někdy jindy. Siuan, s vyvalenýma očima a pohybujícími se rty, vypadala jako ryba vyplavená na břeh.
Myrelle se pokusila znovu namítat, ale Egwain k ní prostě natáhla ruku s prstenem a Myrelle se podlomila kolena. Přísahu pronášela hořce, pak vzhlédla. „Udělalas, co ještě nikdy nikdo neudělal, matko. To je vždycky nebezpečné.“
„Nebude to naposled,“ sdělila jí Egwain. „Vlastně... První věc, co vám rozkážu, je, že nesmíte nikomu říct, že Siuan je něco jinýho, než co je vidět na první pohled. A druhý rozkaz, poslechnete každý rozkaz, co vám dá, pokud bude pocházet ode mě.“
Nevzrušeně se otočily k Siuan. „Jak přikazuješ, matko,“ odpověděly zároveň. Teď vypadala na omdlení právě Siuan.
Když dorazily k silnici a otočily koně směrem k táboru Aes Sedai a vojsku, pořád ještě zírala do prázdna. Slunce ještě zdaleka nedostoupilo k vrcholu své dráhy. Za dopoledne se toho událo víc než v některých dnech. Vlastně i týdnech. Egwain nechala Daišara, ať se loudá.
„Myrelle měla pravdu,“ zamumlala konečně Siuan. Jelikož se její jezdkyně nesoustředila, kobyla se pohybovala téměř ladným krokem. Vlastně díky tomu vypadala Siuan jako docela schopný jezdec. „Přísaha věrnosti. To ještě nikdy nikdo neudělal. Nikdo. V tajných záznamech o tom není ani zmínka, ani náznak. A ony mají poslouchat mě. Ty neměníš jenom pár věcí, ty přestavuješ člun na moři a v bouřce! Všechno se mění. A Nicola! Za mých časů by se novicka pomočila, kdyby ji jenom náhodou napadlo, že by mohla vydírat sestru!"
„Není to její první pokus,“ oznámila jí Egwain a stručně ji celou záležitost vylíčila.
Čekala, že Siuan vybuchne vztekem na ty dvě, ale ona místo toho docela klidně řekla: „Obávám se, že ty dvě dobrodružky potká pár nehod.“
„Ne!“ Egwain zastavila koně tak prudce, že Siuanina kobyla udělala ještě pár kroků, než se jezdkyni podařilo zvíře zvládnout a otočit, přičemž si celou dobu pod fousy mumlala nadávky. Seděla tam a vrhala na Egwain trpělivý pohled, vedle něhož vypadala Lelaine i v tom nejlepším jako břídil.
„Matko, jestli jsou aspoň trochu chytré, aby někdy přišly na to, jak z toho ven, tak ti budou nad hlavou držet klacek. I když tě sněmovna nepřinutí konat pokání, budeš se koukat, jak všechny tvoje naděje mizí rovnou za obzorem.“ Znechuceně potřásla hlavou. „Věděla jsem, že to uděláš, hned jak jsem tě na tu cestu poslala – věděla jsem, že budeš muset – ale nikdy jsem si nemyslela, že jsou Elain a Nyneiva tak padlé na hlavu, aby přivedly někoho, kdo to ví. Tyhle dvě holky si zaslouží všechno, co se jim stane, jestli se to provalí. Ty si ale nemůžeš dovolit, aby se to dostalo ven.“
„Nicole ani Areině se nic nestane, Siuan! Kdybych schválila jejich popravu kvůli tomu, co vědí, kdo by byl další na řadě? Romanda a Lelaine, že se mnou nesouhlasí? Kde by se to zastavilo?“ Jistým způsobem byla sama sebou znechucená. Kdysi by ani nepochopila, co Siuan míní. Vždycky bylo lepší vědět než nevědět, občas ale byla nevědomost mnohem příjemnější. Pobídla Daišara dál a řekla: „Nedovolím, aby se den vítězství pokazil řečma o vraždě. Myrelle ani nebyla na začátku, Siuan. Dneska ráno čekaly Faolain a Theodrin...“ Siuan pobídla kulatou kobylu blíž a při jízdě poslouchala.
Zpráva nezahnala Siuaniny starosti kvůli Nicole a Areině, ale z Egwaininých plánů se jí rozhodně zajiskřilo v očích a rty se jí zvlnily vyčkávavým úsměvem. Než dorazily do tábora Aes Sedai, už dychtila po tom, aby se mohla pustit do dalšího úkolu. Což bylo říci Sheriam a ostatním Myrelliným kamarádkám, že je amyrlin v poledne očekává ve své pracovně. Mohla docela pravdivě říci, že po nich nebude žádat nic, co by předtím neudělaly jiné sestry.
Přes všechny řeči o vítězství se Egwain nijak vesele necítila. Požehnání a žádosti o požehnání poslouchala jenom na půl ucha, přijímala je jen mávnutím ruky a určitě jí uniklo víc, než zaslechla. Vraždu schválit nemohla, ale Nicolu a Areinu bude třeba sledovat. Dostanu se někdy na místo, kde se nebudou těžkosti jen vršit jedna na druhou? uvažovala. Někam, kde by po vítězství nenásledovalo nové nebezpečí?
Když vstoupila do svého stanu, nálada jí klesla až na zem. Bušilo jí v hlavě. Už si začínala myslet, že by prostě měla zůstat celý den ve stanu.
Na psacím stolku ležely dva úhledně složené pergameny, zapečetěné a se slovy „zapečetěno pro plamen". Pokud by takovou pečeť zlomil někdo jiný než amyrlin, spáchal by stejně vážný zločin, jako kdyby napadl samotnou amyrlin. Egwain by byla moc ráda, kdyby je otevírat nemusela. V duchu nepochybovala, kdo je psal. Naneštěstí měla pravdu.
Romanda navrhovala – „požadovala“ bylo lepší slovo – aby amyrlin vydala nařízení „zapečetěno pro sněmovnu", jež by znaly pouze přísedící. Měly být jedna po druhé povolány všechny sestry, a každá, která by odmítla, měla být odstíněna a uvržena do vězení jako podezřelá ze členství v černém adžah. Důvod, proč by měly být povolány, nebyl jasně uveden, ale Lelaine to ráno víc než jen naznačila. Lelainin úřední list se celý nesl v jejím duchu, jako když matka hovoří s dítětem, a psala v něm, co by se mělo udělat pro Egwainino dobro i pro dobro všech. Ona chtěla výnos „zapečetěný pro prsten". Mohla to vědět každá sestra, a v tomto případě by vlastně i musela. Každá zmínka o černém adžah měla být zakázána jako důvod k rozbrojům, podle Věžového zákona by se stala vážným zločinem s odpovídajícími tresty.
Egwain se se zasténáním sesula na skládací židli a nohy se samozřejmě posunuly a ona málem spadla na koberec. Mohla to zdržovat a uhýbat, jenomže ony se s těmihle pitomostmi budou pořád vracet. Dříve nebo později jedna přednese svůj rozumný návrh sněmovně a tím vpustí lišku do kurníku. Copak jsou slepé? Důvod k rozbrojům? Lelaine by každou sestru přesvědčila, že černé adžah nejen existuje, ale že k němu patří i Egwain. Úprk Aes Sedai zpátky do Tar Valonu a k Elaidě musel následovat vzápětí. Romanda jen chtěla vyvolat vzpouru. V tajných záznamech jich bylo ukryto šest. Půl tuctu za víc než tři tisíce let možná nebylo moc, ale každá měla za následek odstoupení amyrlin i celé sněmovny. Lelaine to věděla, i Romanda. Lelaine byla přísedící téměř čtyřicet roků a měla přístup ke všem tajným záznamům. Než Romanda odešla, jako mnoho starších sester, na venkov, držela Romanda křeslo za žluté tak dlouho, až některé sestry říkaly, že má stejnou moc jako amyrlin, pod níž slouží. Být vybrána podruhé bylo téměř neslýchané, ale Romanda nebyla z těch, které by pustily moc ze svých rukou, pokud tomu dokázaly zabránit.