Но, торжеством победы полны Avšak, oslavou vítězství plny,
Еще кипели злобно волны, ještě zlostně kypěly vlny,
Как бы под ними тлел огонь, jakoby pod nimi plál oheň,
Еще их пена покрывала, pěna je ještě pokrývala,
И тяжело Нева дышала, a Něva těžce dýchala,
Как с битвы прибежавший конь. jako kůň, který přiběhl z bitvy.
Posledními dvěma řádky básník snímá vnější protiklad mezi již, díky předchozím pracem, známým obrazem davu jako koně (například Ruslanův kůň v básni „Ruslan a Ludmila“) a vodami Něvy v „Měděném jezdci“. Liberální inteligence a její starodávný základ, židovstvo, je pěnou všech revolučních vln. Národ se jí zpočátku také kochá:
Поутру над её брегами Po ránu nad jejími břehy
Теснился кучами народ, tísnila se spousta národa,
Любуясь брызгами, горами kochající se tříští, horami
И пеной разъяренных вод. A pěnou rozzuřených vod.
Poslední věta velmi přesně definuje předrevoluční stav davově-„elitární“ společnosti, jakým byl na začátku století v Rusku. Rozhoupávajíc státní koráb, tato „pěna“ se lehce a rychle adaptuje na změny kurzu, které vypracovávají zasvěcení navigátoři, ale vydávají je jakoby nezávislí kapitáni, šéfové stran. Z toho pochází i všem známé „Strana je náš kormidelník“ z písně sovětských dob. Ale na reálném korábu je každému námořníku známo: kormidelník kurz korábu neurčuje. To je práce navigátorů, privilegované části velitelského sboru.
Pro židovstvo je hlavní zavčas přeběhnout zleva doprava nebo zprava doleva. Samostatně tohoto manévru nejsou schopni: je potřeba převozník.
Евгений смотрит: видит лодку; Jevgenij se dívá: vidí loďku;
Он к ней бежит как на находку; Běží k ní jak za objevem;
Он перевозчика зовет — volá převozníka -
И перевозчик беззаботный a převozník lehkomyslný
Чрез волны страшные охотно rád přes strašné vlny
Его за гривенник везет. Za desetník ho veze.
Objevil se lehkomyslný převozník, obraz globálního prediktora. Proč má tak zvláštní přívlastek: lehkomyslný? Výše bylo ukázáno, že transformace staroegyptského žrečestva v globální hierarchii znacharů, používajících znalosti o uspořádání světa pro své sobecké cíle, přivedla současnou technokratickou civilizaci na hranici minimálně ekologické katastrofy. „… Bůh není Bohem nepořádku, ale ladu. Tak bývá ve všech shromážděních svatých!“ (Korintským I., 14:33), toto porovnáno s nezodpovědností a lehkovážností globálního znacharstva signalizuje jejich antilidské cíle ve vztahu k uspořádání života na planetě Zemi ( = cíle, v rozporu s Úmyslem Jeho).
Proč za desetník? Církevní hierarchie žije z „desátků“, desetiny všeho, vytvořeného produktivní prací společnosti. Každá církev (katolická, lutheránská, protestanská, pravoslavná) nezávisle na tom, zda to chápe nebo ne, je otevřená periferie globálního znacharstva, které je legitimní ve vztahu ke staroegyptskému žrečestvu. Proto církevní hierarchové, zpravidla, vedou spory mezi sebou a představiteli jiných náboženských konfesí jen o dogmatech a kánonech věrouky, ale libovolná motlitba nezávisle na tom, ke které konfesi patří věřící, končí slovem Amin! Amen!... Amon!? A hlavně, ani jedna z církví nikdy otevřeně nezavrhla rasistickou doktrínu „Deutoronomia-Izajáše“. A navíc, v jejich symbolech víry není ani jednoho slova Krista, a ze svatého písma je odstraněno i samotné Poselství míru Ježíše Krista, nahrazeno „svatým zvěstováním“ od čtyř apoštolů. Tak je při vůli možné uvidět jediného a toho skutečného pána všech, mezi sebou o dogmatech věroučení bojujících církví.
O tom samém hovoří i ten fakt, že za Pompeiových časů se v Římě nejvyšší žrec egyptštinou obracel k bohyni Isis, a současný Římský papež má stejné pojmenování jako měl nejvyšší žrec starověkého Říma, Nejvyšší pontifik (Pontifex maximus). A i tiára „náměstka“ Kristova na zemi je přesná kopie pokrývky hlavy staroegyptského faraona, považovaného také za boha. Takže bez ohledu na cíle nebo přání hierarchů libovolné náboženské konfese, fixované na biblickou koncepci, všechny platí svůj „desátek“ globálnímu převozníkovi za své „legitimní“ právo přepravovat se „přes strašné vlny“ nacionálních davů v globálním historickém procesu.
Levité a rabíni zde nejsou výjimkou, ačkoliv mají v tomto pohybu své zvláštnosti a „privilegia“.
И долго с бурными волнами A dlouho s bouřlivými vlnami
Боролся опытный гребец, zápasil zkušený veslař,
И скрыться вглубь меж их рядами a skryt v hloubi jejich řad
Всечасно с дерзкими пловцами hodinu co hodinu s odvážnými plavci
Готов был челн — и наконец připraven byl člun, a nakonec
Достиг он берега. dosáhl břehu.
Несчастный ... Nešťastný…
Proč je Jevgenij nešťastný? Co je příčinou neštěstí židovstva? Abychom odpověděli na tuto otázku, musíme pochopit druhou a třetí smyslovou řadu obrazu Něvy v době jejího rozvodnění.
V první části poémy jsme byli svědky, jak Něva během povodně tekla zpět. V souladu s první smyslovou řadou to znamená, že se změnit směr toku a změnilo se i označení břehů: pravý břeh se stal levým a levý pravým.
V druhé smyslové rovině je zde Něva obraz davu, který pod vlivem západních větrů neočekávaně změnil smýšlení od nehybně patriarchálních k bouřlivě revolučním, destruktivním.
Ale v básni je i třetí smyslová řada, podle které je Něva („řeka času“) během změny směru toku obrazem kvalitativní změny míry poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času v globálním historickém procesu.
Tento dříve neznámý jev, kvalitativně odpovídající novému informačnímu stavu, do kterého lidstvo vešlo ve 2. polovině 20. století, je třeba objasnit zvlášt´.
Behaviorální reakce libovolného systému na vliv vnějšího okolí nastupuje na základě informačního zabezpečení, charakteristického pro každý z nich. Toto tvrzení je opodstatněný i ve vztahu k živým organismům. Ve zvířecím světě informační zabezpečení chování nazývá věda, zaprvé, instinkty a nepodmíněnými reflexy, které jsou podmíněné geneticky každému druhu; a, zadruhé, podmíněnými reflexy, ve kterých se odráží osobní zkušenost živého organismu v adaptaci na své prostředí, a která se geneticky nedědí při střídání generací.
Čím vyšší je organizovanost biologického druhu, tím větší je podíl a absolutní objem geneticky neděděných informací ve struktuře informačního zabezpečení jeho příslušníků.
U nejorganizovanějších druhů geneticky předávaný program rozvoje jeho příslušníků předurčuje „dětství“. Během „dětství“ rodiče a/nebo celkově starší generace utvářejí v rostoucím pokolení geneticky nepodmíněné reflexy, odrážející zkušenost starších žijících generací.