Tuto zvláštní formu „svobody“ současní pánové „jevgenijů“ chtějí na konci 20. století vnutit také dalším národům Ruska. Otevřeně v tisku projednávají ty samé metody, které, dle jejich mínění, jsou dostatečně efektivní pro „tento dobytek“ i po uplynutí třech tisíciletí. Jakopříklad je možné uvést rozhovor multimiliardáře George Sorose (finančníka a filantropa, jak se rád představuje) novinách „Segodnja“ z 15. března 1994:
„Po krachu komunismu vyšly univerzální ideje z módy. Přesto šance na to, že otevřená společnost v Rusku uspěje a prosadí se, jsou nevelké. Když se komunismus v podstatě rozpadl, domníval jsem se, že bude možný přechod k otevřené společnosti za poměrně krátkou dobu. Ale nyní, jak je vidět, se události vydaly naprosto jiným směrem, a já přemýšlím jen o biblických kategoriích - čtyřicet let v poušti.
Ale předpokládám, že mé úsilí stojí za to, aby stálo za pozornost, protože v životě států a národů je vždy život po smrti. A to, co se teď děje do značné míry určuje, jak tento stát, tento národ vyjde ze všech otřesů a krizí, které, jistě, bude muset překonat.“
Loajálně položená otázka G. Sorosovi židem L. Burniem, korespondentem „Segodnja“ (zcela náhodně je v Ruském muzeu obraz „Měděný had“ od umělce F. Burni):
„Když hovoříte o biblických kategoriích, máte za to, že Ruský národ si natolik odvykl od svobody, jako židé v Egyptě, a je nutná generační výměna, aby se něco vybudovalo?“
Odpověď G. Sorose: Ano.
V tomto dialogu „pána“ a otroka je dobře vidět vzrůstající rozpor mezi vědomím a podvědomím židovstva jako celku. Jinými slovy, pokud všechny národy, co neprošly genocidou dvaačtyčicetiletého „sinajského čundru“, přirozený nesoulad mezi obrazy vědomí a podvědomí vyrovnávaly mírou svého rozvoje v globálním historickém procesu, židé to dělat nemohli, díky mimořádné oddanosti judaismu, jehož dogmata nad ním vládnou dosud.
V poémě je o tom všeho všudy dvěma řádky:
Одежда ветхая на нем Hadry na něm staré byly
Рвалась и тлела. Trhaly se a rozpadaly
Vnímajíce se jako nejstarší společenství, oddané všem národům cizí rouhačské věrouce, židé nicméně ustavičně nechápou odcizení okolních, kteří se jim zdají jako „zlé děti“, neschopné ani objasnit příčinu své nenávisti.
Злые дети Zlé děti
Бросали камни вслед ему. Po něm házely kameny.
Ale i samotné židovstvo, drcené Tórou a Talmudem, bylo schopno samostatně ještě méně než „zlé děti“, se bez ponoukání zvenčí vyznat ve správných směrech na cestách globálního historického procesu, za což bylo občas Pánem nemilosrdně trestáno.
Нередко кучерские плети Nezřídka bič vozky
Его стегали, потому Ho postihl, proto
Что он не разбирал дороги Že nerozlišoval cestu
Уж никогда; казалось — он Už nikdy; zdálo se – on
Не примечал. Si nevšímal.
Skutečně, pracujícícmu lidu všech národností nebylo ani na konci 20. století, a už vůbec v Puškinově době, jednoduché objasnit rafinovanost lichvářského zla, které je vyjádřeno ve finančně-ekonomickém programu fašizujícího židovského „semitismu“: „Budeš dávat v úrok mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčky brát; a vládnout budeš nad mnohými národy, ale oni nad Tebou vládnout nebudou.“ (Deutoronomium, 15:6)
Řádky o „vozkových bičích“ jsou připomínka židovstvu o tom, že má povinnost „vládnout“ tak, aby finanční smyčka na krcích národů nebyla příjmána jako kruté a bezvýchodné jařmo, ale jako Shůry posvěcené blaho. „Kde neprojde vojsko, tam projde osel, naložený zlatem“, hlásí lidová moudrost.
„Zlé děti“ a „vozkovy biče“ byly pro židy v podstatě svérázným kladivem a kovadlinou v dlouhodobém (řeč je o tisíciletích) procesu působění těchto faktorů na jejich vědomí a podvědomí, což muselo nevyhnutelně vyvolat nevědomý pocit vnitřního neklidu.
Он оглушен Byl ohlušen
Был шумом внутренней тревоги. hlukem vnitřního neklidu.
Jinými slovy, židovstvo se trvale nachází ve stresovém stavu.
O příčinách stresů v biblické civilizaci před a po změně poměrů etalonových frekvencí biologického a sociálného času je nutné pohovořit zvlášť. Abychom viděli, a o to adekvátněji popsali budoucnost v určitých lexikálních formách, je nezbytné chápat skutečné místo své epochy v globálním historickém procesu, a také si dobře uvědomovat přítomnost v ní tendencí, stabilních při směně generací.
První polovina 19. století (doba vzniku „Měděného jezdce“) je začátkem epochy takzvaných buržoazně-demokratických revolucí, ale základní, již k tomuto období se projevující tendence, je bezmyšlenkovité úsilí nějakého spolku ke koncentraci výrobních sil prostřednictvím lichvy v souladu s doktrínou „Deuteronomium-Izajáš“. Puškin, s jeho schopností vidět celkový chod věcí, v principu nemohl minout informaci, spojenou s podobnou tendencí na úrovní globálního významu. Pro pochopení na úrovní každodenního vědomí je jeho vztah k lichvářstvu vyjádřen ve „Skoupém rytíři“; v zastřené formě pak na úrovni druhé smyslové řady, v „Měděném jezdci“.
V rámci dané práce je pro nás důležité pochopit, že v obou pracích jsou vyvedeny postavy, jejichž praktická činnost a s ní spojený psychický stav, se v nějaké míře týká každého.
Nazveme informaci, vztahující se k procesům, zasahující přímo nebo nepřímo život každého, nezávisle na přání jedince, „královskou“ a pokusíme se proanalyzovat její roli v činorodosti jak různých osobností, tak ve společnosti jako celku.
Mnohokrátná obnova praktických znalostí a dovedností v profesionální činnosti a v domácnosti během života jedné generace následkem změny poměrů etalonových frekvencí biologického a sociálního času je jen jedna strana věci, objektivně se projevující ve statisticespolečnosti. Druhá strana věci je v tom, že se změnila nejen rychlost obnovy společensky nezbytných praktických znalostí a dovedností, ale i „šíře“ tematického spektra informace, se kterou se denně střetává každý jedinec, v zásadě disponující svobodnou vůlí a jinými možnostmi svobodného člověka, ale zvláště silou výchovy a kultury omezující sám sebe v tom či onom druhu otroctví, vlastního nynější civilizaci.
Bez ohledu na to, k jaké sociální skupině člověk patří, nyní se střetává s informací, bezprostředně nesouvisející s profesionální činností, ale utvářející informační pozadí, na kterém probíhá jeho profesionální činnost a život jak jeho samotného, tak jeho rodiny.
V minulosti v podmínkách stavového kastového stroje společenského života, k oráčům a živnostníkům, v souhrnu tvořícím převážnou většinu populace, nepřicházela běžně „královská informace“; a pokud někdy i přišla, pak ji nerozeznávali v celkovém informačním toku a ona pro ně zůstávala jakoby neviditelnou; spatřivši ji, vzhledem k omezenosti rozhledu, nemohli pochopit její společenský význam; ale i když pochopili, a těch málo, co ji z prostého lidu pochopilo, mohli zřídka realizovat společensky významnou řídící činnost, jednoduše díky svému prostému původu, odlišujícího je od názoru autority v očích vládnoucí „urození elity“.