Obyčejný převozník pasažérů.
Druhá smyslová rovina
Hierarchie biblických věroučení za „hřivnu“ (desátek) pasoucích židovstvo.
Třetí smyslová rovina
Staroegyptské znacharstvo (Globální prediktor), vedoucí expanzi davově-“elitární“ koncepce řízení skrze svou periferii – židovstvo.
PRVNÍ ČÁST
I nejposlednější ubožák, za jiných podmínek, je schopen být největším boháčem.
Kapitola 1. Co se skrývá ve jméně?
„Část první“ začíná popisem stavu ruské společnosti v právním centru řízení ruské civilizace na začátku dvacátého století.
O existenci a zvláštní roli tehdejšího vněprávního centra civilizace, Moskvy, se mluví v Úvodu:
V Puškinově době byl mladším hlavním městem Sankt-Peterburg. Název Petrohrad (Petrograd) nesl v krátkém období deseti let od začátku První světové války do doby, kdy byl přejmenován na Leningrad po smrti „vůdce světového proletariátu“. Poukázání na listopad hovoří o tom, že autorovo chápání času se poněkud lišilo od chápání těch, kteří se zabývali studiem jeho díla. Je známo, že ozbrojené povstání, v jehož důsledku byla svržena zednářská Prozatímní vláda, bylo v říjnu, ale oslavy během celých 73 let po Velké říjnové socialistické revoluci v souladu s reformou kalendáře probíhaly 7. listopadu. Ale obzvláště pozoruhodné je to, že důvodem k napsání „Měděného jezdce“ byla nejsilnější povodeň v celé historii Petrohradu, ke které došlo 7. listopadu 1824: téměř rok před vystoupením Děkabristů na Senátním náměstí a 93 let před „proletářskou revolucí“, která z důvodů, vypadnuvších z pozornosti historiků, zvítězila v rolnické zemi. Je to náhodná shoda dat? Nebo je taková náhoda dosud ještě nepoznaná statistická zákonitost, nevnímaná jako předurčenost?
Pokud postavíme otázku o celostnosti informace zeširoka, pak může být zformulována přibližně takto: jsou mezi sebou provázány procesy biosférní a sociální úrovně? A pokud jsou provázány, pak jak? Kde je příčina a kde následek?
Ohledně této otázky se v základním traktátu „hermetistů“ - „Smaragdových deskách“ říká následující: všechny procesy makro a mikrosvěta mají oscilační charakter, jsou vzájemně provázány a vzájemně vloženy. A ještě: co je nahoře, to je i dole. Jinými slovy, pokud spojení i existuje, pak se musí projevovat přes hodnoty frekvencí, amplitud a plných period vzájemně vložených periodických procesů, ztotožňovaných v kultuře současné technokratické civilizace s nějakou mírou, vnímanou vědomím jako astronomický čas.
Jak hluboko byl Puškin zasvěcen do vědění „hermetistů“ je složitá otázka. Intuice, básníkův Dar Shora, je hlubší zasvěcení; přináší nám někdy přes staletí básnickým slovem významovou stránku informací o těch jevech, jejichž smysl jím byl přijat intuitivně, možná i ve vnělexikálních obrazech. Tím samým jakoby básník ukazoval na to, že skutečný význam celého obsahu básně bude odhalen generacemi žijícími „novým způsobem“ a řídícími se novou logikou sociálního chování.
Obraz řeky Něvy v básni ukazuje na dav a čas. V puškinském systému obrazů dav, který nedospěl do národa, zpravidla vystupuje v obrazu koně (viz naše rozšifrování druhé smyslové roviny „Ruslana a Ludmily“). V druhé části vidíme, že neexistuje rozpor ani v samotném systému, ani v našem pojetí:
Co se týká ztotožnění času s obrazem řeky, bylo to na začátku 19. století poměrně běžné.
Státnost Ruska, na rozdíl od libovolného státu Východu i Západu, svými hranicemi obepíná jednu z regionálních civilizací planety a proto v sobě nese „zvláštní článek“ — funkci řízení civilizace jako celku. Z toho pramení Tutčevovo vyjádření o nepochopení „západniky“ a Západem schopnosti stálé obrody Ruské státnosti pokaždé v efektivnějších formách řízení:
Monarchie, jako forma vládnutí, téměř do konce 19. století se všemi svými vládními instituty navenek vypadala jako „dobře rostlá ohrada“ pro všechny národy, žijící v civilizaci Rusko. Více než sto národů, patřících ke všem v té době existujícím vyznáním, žilo bez vnitřních národnostních a náboženských konfliků, udržujíce si svá kulturní specifika. Nicméně civilizace, rusky svébytnost, žije a rozvíjí se podle svých vnitřních zákonů, lišících se od zákonů rozvoje státu, a proto i sám „dobře rostlý plot“ státních řídících institutů se dříve či později stává překážkou v rozvoji společenského života civilizace. Pochopení tohoto se v kolektivním vědomí ruského národa odráží v pořekadle: „Cizí ústa nejsou vrata, nezavřeš je.“
Neschopnost rozpoznat krizi nesouladu řídících funkcí státu ( = systému řízení) potřebám rozvoje civilizace vytváří u některých politiků pocity onemocnění společnosti, toužící po změnách, a tehdy se objevují formulace vyjadřující revoluční situace typu: „Ti nahoře nejsou schopni řídit po novu, a ti dole nechtějí žít po staru.“
Tak se před námi poprvé objevuje ústřední postava poémy. Několik teček na konci druhé věty ukazuje na nějakou charakteristiku jeho jména, za kterou leží tajemství, skryté originálním systémem zamlčení. Ale hlavně tento systém „přecházení mlčením“ ponouká čtenářovu mysl, aby hledala odpovědi na hádanky, umístěné básníkem na úrovni druhé smyslové řady, i včetně vztahu k obrazu Jevgenie.