„Povězte mi,“ zeptal jsem se, zatímco jsme se kodrcali po Gray’s Inn Road, máte už nějaké podezření, proč ten mladík zmizel? Pochybuji, že se mezi všemi našimi případy najde nějaký, v němž by pohnutky byly méně jasné. To snad nemyslíte vážně, že ho unesli proto, aby někdo získal informace o jeho bohatém strýci?“
„Přiznám se vám, milý Watsone, že mi tohle vysvětlení nepřipadá příliš pravděpodobné. Soudil jsem však, že nejspíš zaujme toho neobyčejně nepříjemného starce.“
„A věru – také ho zaujalo. Jaké však máte alternativy?“
„Několik bych jich uvést mohl. Uznáte, že je podivné a neobyčejně výmluvné, že se to přihodilo právě v předvečer důležitého utkání a právě jedinému muži, jehož přítomnost se zdá pro úspěch jeho mužstva nezbytná. Ovšem, může to být i náhoda, ale zajímavé to je. Při amatérském sportu se ovšem oficiálně nesází, ale mezi diváky se uzavírá mnoho sázek a je možné, že se někomu vyplatí vyřadit hráče tak, jako podvodníci při dostizích vyřazují závodní koně. To je jedno vysvětlení. Druhé, které se nabízí samo, zní, že ten mládenec je dědicem velkého jmění, i když momentálně finančními prostředky neoplývá, a není vyloučeno, že někdo vymyslel komplot, jak ho unést, aby obdržel výkupné.“
„S tím telegramem ovšem ve svých teoriích nepočítáte.“
„Správná poznámka, Watsone. Ten telegram je zatím jediným faktem, který máme, a nesmíme jej pouštět ze zřetele. Proto jedeme do Cambridge, abychom zjistili důvod, proč byl telegram odeslán. Naše pátrání vede zatím po temné cestě, ale velice by mě překvapilo, kdyby se do večera nevyjasnila nebo kdybychom po ní alespoň kus nepostoupili.“
Bylo už tma, když jsme dorazili do starobylého universitního města. Holmes najal na nádraží drožku a kočímu poručil, aby nás zavezl k domu doktora Leslieho Armstronga. O několik minut později jsme vystoupili před velkým panským domem na nejrušnější ulici. Byli jsme uvedeni dovnitř a po dlouhém čekání nás vpustili do ordinace, kde doktor seděl za stolem.
Důkazem, do jaké míry jsem už ztratil kontakt se svým povoláním, je skutečnost, že mi jméno Leslie Armstrong nebylo známé. Nyní vím, že patří nejen k vedoucím katedry lékařské fakulty, ale v nejednom vědeckém odvětví je i badatelem evropského věhlasu. Na návštěvníka, který však jeho skvělou pověst neznal, musel zapůsobit už pouhý pohled na toho muže – na jeho hranatou, masivní tvář, na pronikavé oči pod hustým obočím a čelisti jak ze žuly. Muž pevného charakteru, bystrého ducha, strohý, asketický, uzavřený, budící respekt – to vše jsem vyčetl z tváře doktora Leslieho Armstronga. V ruce držel navštívenku mého přítele a zvedl oči s nepříliš potěšeným výrazem.
„Slyšel jsem už vaše jméno, pane Sherlocku Holmesi, znám vaše povolání a nejsem jím nikterak nadšen.“
„V tom se ztotožňujete se všemi zločinci v této zemi, pane doktore,“ odpověděl můj přítel klidně.
„Pokud vaše úsilí směřuje k potlačování zločinců, pane, musí mít podporu každého rozumného člena společnosti, třebaže nepochybuji, že oficiální orgány k tomuto účelu plně postačí. Vaše povolání se stává oprávněným terčem kritiky tehdy, když strkáte nos do intimních záležitostí soukromníků, když vytahujete na světlo rodinná tajemství, která je lépe skrýt, a když přitom okrádáte o čas lidi zaneprázdněné pracovně mnohem víc než vy. V téhle chvíli bych kupříkladu psal pojednání, a místo toho se musím bavit s vámi.“
„To je pravda, pane doktore – ale přesto se může ukázat, že náš rozhovor je důležitější než vaše pojednání. Mimochodem vám mohu sdělit, že děláme pravý opak toho, co právem zavrhujete, a že se snažíme zabránit sebemenšímu náznaku zveřejnění soukromých záležitostí, k němuž nevyhnutelně dochází, jakmile se případ dostane do rukou oficiální policie. Můžete mě prostě pokládat za neregulérní přední hlídku, která kráčí v čele normálního vojska země. Přišel jsem se vás zeptat na pana Godfreyho Stauntona.“
„Co se chcete zeptat?“
„Zajisté ho znáte?“
„Je to můj důvěrný přítel.“
„Je vám známo, že zmizel?“
„Neříkejte!“ Na lékařově vrásčité tváři se nehnul ani sval.
„Včera večer odešel z hotelu a dosud o něm nejsou žádné zprávy.“
„Nepochybně se vrátí.“
„Zítra se hraje meziuniversitní utkání v ragby.“
„Na tyhle dětinské hry si nepotrpím. Osud toho mladého muže mě hluboce zajímá, protože ho znám a mám ho rád. Ragby ale vůbec nepatří do okruhu mých zájmů.“
„Dovolávám se tedy ve svém pátrání po osudu pana Stauntona aspoň vašeho pochopení. Víte, kde je?“
„Přirozeně že ne.“
„Od včerejška jste ho neviděl?“
„Ne, neviděl.“
„Byl pan Staunton zdráv?“
„Dokonale.“
„Nevíte o tom, že by byl někdy nemocen?“
„Nikdy nebyl.“
Holmes přistrčil lékaři před oči kus papíru. „Pak mi vysvětlete tenhle potvrzený účet na třináct guineí, které pan Godfrey Staunton zaplatil minulý měsíc doktoru Lesliemu Armstrongovi z Cambridge. Vzal jsem jej z dokladů, které měl ležet na stole.“
Doktor zrudl hněvem.
„Nevidím žádný důvod, proč bych vám měl podávat nějaké vysvětlení, pane Holmesi.“
Holmes zastrčil účet do náprsní tašky.
„Dáváte-li přednost veřejnému vysvětlení, budete s ním muset vyrukovat dřív nebo později,“ řekl. „Už jsem vám řekl, že mohu zamlčet, co jsou jiní nuceni zveřejnit, a bylo by opravdu moudřejší, kdybyste se mi plně svěřil.“
„Nic o tom nevím.“
„Obdržel jste od pana Stauntona z Londýna nějakou zprávu?“
„Rozhodně ne.“
„Bože, bože – zas ta pošta!“ Holmes si unaveně povzdechl. „Včera ve čtvrt na sedm večer vám Godfrey Staunton odeslal z Londýna velmi naléhavý telegram – telegram, který zřejmě souvisí s jeho zmizením – a vy jste ho dosud neobdržel! To je opravdu trestuhodné. Zajdu na nejbližší poštu a budu si tam stěžovat.“
Doktor Leslie Armstrong vyskočil a jeho snědá tvář úplně zrudla vztekem.
„Žádám vás, abyste odešel z mého domu, pane,“ řekl. „Můžete říci svému zaměstnavateli lordu Mount-Jamesovi, že si nepřeji mít nic společného ani s ním, ani s jeho agenty. Ne, pane, už ani slovo!“ Zuřivě zazvonil. „Vyveďte ty pány, Johne!“ Pompézní majordomus nás přísně dovedl ke dveřím a vzápětí jsme se octli na ulici. Holmes se hlučně rozesmál.
„Doktor Leslie Armstrong je nepochybně energický muž a osobnost,“ řekl. „Neznám člověka lépe disponovaného k tomu, aby zaplnil mezeru po proslulém Moriartym, kdyby chtěl uplatnit své nadání tímto způsobem. A teď, můj ubohý Watsone, jsme tady, bez přátel, ztroskotanci. V tomhle nehostinném městě, které nemůžeme opustit, ledaže se svého případu vzdáme. Ten malý hostinec přímo naproti Armstrongovu domu se pro naše účely znamenitě hodí. Kdybyste pronajal přední pokoj a zakoupil noční prádlo a toaletní potřeby, stačil bych zatím prošetřit několik maličkostí.“
Vyšetřování těch několika maličkostí však trvalo déle, než Holmes předpokládal, neboť se do hostince vrátil až před devátou. Byl bledý, skleslý, uprášený a vyčerpaný hladem a únavou. Studená večeře stála připravena na stole, a když se Holmes najedl a zapálil si lulku, chystal se zrekapitulovat celou záležitost se svým humorným, ačkoli čistě filosofickým nadhledem jako obvykle, ale nebylo mu to dopřáno. Pod okny zaskřípala kola povozu tak, že vyskočil a vykoukl ven. Přede dveřmi doktorova domu stál v záři plynové lucerny kočár s párem sedáků.