„Pořád říkám, že bychom měli zatlačit důrazněji,“ zabručel Lir opile do svého poháru. Byl hubený jako bič a na červeném kabátě byly vidět odřeniny po přezkách zbroje. Jako hlava rodu Barynů se nemohl dočkat útoku. Rafinovanost prostě šla mimo něj. „Moji špehové mi hlásí, že každý den těmi, průchody přicházejí do města další ozbrojenci.“ Potřásl hlavou a něco zamumlal. On skutečně věřil, že v Královském paláci jsou desítky Aes Sedai. „A při těchhle směšných útocích akorát přicházíme o muže.“
„Souhlasím,“ přidala se Karind a pohrávala si s velkým zlatým špendlikem se smaltovanou běžící Červenou liškou Anšarů, který měla připíchnutý na prsou. Nebyla o moc méně podroušená než Lir. Hranatý obličej měla povolený. „Musíme zatlačit, místo abychom zahazovali muže. Jakmile budeme za hradbami, vyplatí se naše přesila.“
Arymilla stiskla rty. Mohli jí aspoň prokazovat úctu, jaká přísluší ženě, jež se brzy stane královnou Andoru, místo aby s ní pořád nesouhlasili. Naneštěstí k ní nebyli Barynové a Anšarové připoutáni tak pevně jako Sarandové a Arawnové. Na rozdíl od Jarida a Naean, Lir a Karind jí vyhlásili podporu, aniž by to vydali písemně. Nasin také ne, ale u něj se nebála, že ho ztratí. Jeho měla obtočeného kolem prstu jako prsten.
„Ztrácíme žoldnéře,“ pronesla bodře s nuceným úsměvem. „K čemu jinému žoldnéři jsou, jestli ne k tomu, aby umírali místo našich ozbrojenců?” Zvedla ruku s pohárem a hubený muž v její stříbrem lemované modré livreji jí honem dolil. Vlastně tak spěchal, že jí vylil kapku na ruku. Jak se zamračila, vyškubl z kapsy kapesník, aby kapku setřel, než stačila ucuknout. Jeho kapesník! Světlo ví, kde ta špinavá věc byla, a on se jí s tím dotkne! Strachem zkřivil rty a s úklonou a omluvami ustupoval. Ať podává jídlo. Propustit ho může později. „Až vyjedeme proti Hraničníkům, budeme potřebovat všechny naše ozbrojence. Nesouhlasíš snad, Naean?“
Naean sebou trhla, jako by se píchla o špendlík. Štíhlá, bledá, ve žlutém hedvábí se stříbrným vzorem arawnských Tří klíčů na prsou, začala poslední dobou vypadat ztrhané, modré oči měla unavené a zapadlé. Všechna ta její nadutost byla pryč. „Jistě, Arymillo,“ odpověděla pokorně a napila se. Dobře. Ona a Elenia byly rozhodně zkrocené, ale Arymilla si to ráda sem tam ověřovala, aby se ujistila, že jim nenarostla páteř.
„Jestli tě Luan a ostatní nepodpoří, k čemu bude Caemlyn dobrý?“ Sylvase, Nasinova vnučka a dědička, mluvila tak zřídka, že její otázka přišla jako šok. Statná a ne zrovna hezká žena se obvykle tvářila nevýrazně, ale modré oči měla docela bystré. Všichni na ni zírali. To ji zřejmě za mák nerozhodilo. Pohrávala si s pohárem, ale Arymilla si nemyslela, že měla víc než dva. „Jestli už musíme bojovat s Hraničníky, proč nepřijmeš Luanovo příměří, aby mohl Andor stanout v poli v plné síle a nerozdělený?“
Arymilla se usmála. Nejradši by té huse jednu vrazila. Jenomže to by se Nasin rozhněval. Chtěl, aby si ji Arymilla držela jako „hosta“, což mělo zabránit jeho odstranění z postu hlavy rodu – částečně si uvědomoval, že ho rozum dávno opustil, ale chtěl se udržet jako hlava rodu až do své smrti – jenomže Sylvase miloval. „Ellorien a některé další za mnou ještě přijdou, dítě,“ prohlásila Arymilla klidně. To vyžadovalo jistou námahu. Kdo si ta holka myslí, že je? „Aemlyn, Arathelle, Pelivar. Všichni mají na Trakandy stížnosti.“ Určitě přijdou, jakmile budou Elain a Dyelin odstraněné z cesty. Ty dvě pád Caemlynu nepřežijí. „Jakmile získám město, budou v každém případě moji. Tři z Elaininých stoupenců jsou děti a Konail Northan je taky skoro ještě dítě. Určitě je snadno přesvědčím, aby podpořili mě.“ A pokud ne, tak to určitě dokáže mistr Lounalt. Bude škoda, jestli bude muset předat ta děcka jemu a jeho provazům. „Až mi Caemlyn padne do rukou, do západu slunce budu královnou. Není to tak, otče?“
Nasin se zasmál a poprskal drobky chleba celý stůl. „Ano, ano.“ Poplácal ji po ruce. „Poslouchej tetičku, Sylvase. Dělej, co ti říká. Brzy bude královnou Andoru.“ Jeho úsměv pohlasl a do hlasu se mu vloudil podivný nádech. Skoro jako by… prosil. „Nezapomínej, že po mně budeš hlavou rodu Caerenů. Po mé smrti. Budeš hlavou rodu.“
„Jak říkáš, dědečku,“ zamumlala Sylvase a krátce naklonila hlavu. Když se narovnala, byl její pohled mdlý jako vždy. Ta bystrost musela být světelným klamem. Samozřejmě.
Nasin zabručel a spokojeně se vrátil k hltání. „Nejlepší za poslední dobu. Myslím, že si přidám. Ještě víno, člověče. Copak nevidíš, že mám prázdný pohár?“
Ticho kolem stolu se nepříjemně táhlo. Nasinovy otevřenější ukázky senility tohle způsobily vždycky.
„Pořád říkám,“ začal konečně Lir, ale uťal ho podsaditý ozbrojenec s mameskými čtyřmi Stříbrnými měsíci, jenž vstoupil do stanu.
Uctivě se uklonil, obešel stůl a pošeptal Arymille: „Pan Hemvil si žádá soukromé slyšení, má paní.“
Všichni kromě Nasina a jeho vnučky předstírali, že se soustředí na víno a rozhodně se nepokoušejí poslouchat. Nasin dál žral. Sylvase pozorovala Arymillu s bezvýraznou tváří. Ta bystrost musela být světelným klamem.
„Omluvte mě na chvilku,“ řekla Arymilla a vstala. Mávla rukou a ukázala na jídlo a víno. „Bavte se, dokud se nevrátím. Bavte se.“ Lir požádal o další víno.
Venku se Arymilla ani nenamáhala zvednout suknice, ač bylo bláto. Arlene jí je vyčistí, takže co sejde na troše bláta? V některých stanech se svítilo, ale většinou byl tábor ve tmě. Jakob Hemvil, její tajemník, čekal kousek stranou. Měl na sobě obyčejný kabát a držel lucernu, jež kolem něj vrhala kaluž světla. Byl to malý, hubený mužík, jako by z něj všechen tuk vyvařili. Zdrženlivost měl v kostech a ona si jeho věrnost zajistila tím, že mu platila dost, aby ho nezajímaly ani ty největší úplatky, mnohem víc, než by nabídla lichváři.
„Odpusť, že vyrušuju, má paní,“ začal s úklonou, „ale byl jsem si jistý, že tohle budeš chtít okamžitě slyšet.“ Ten hluboký hlas u takového hubeňoura byl vždycky překvapením. „Souhlasili. Ale chtějí nejdřív celou sumu ve zlatě.“
Arymilliny rty se stiskly o své vlastní vůli. Celou sumu. Doufala, že jí projde zaplacení jen první poloviny. Nakonec, kdo by se jí opovažoval upomínat, až bude královnou? „Napiš dopis paní Andscale. Podepíšu ho a zapečetím hned ráno.“ Přesun takového množství zlata bude vyžadovat několik dní. A jak dlouho potrvá, než budou ozbrojenci připravení? Nikdy takovým věcem nevěnovala pozornost. Lir by jí to mohl říct, ale nerada ukazovala slabosti. „Pověz mu, že od zítřka za týden, na den přesně.“ To by mělo stačit. Za týden bude Caemlyn její. Trůn bude její. Arymilla, z milosti Světla královna Andorská, obránkyně říše, ochránkyně lidu, hlava rodu Mame. S úsměvem se s tou báječnou zprávou vrátila k ostatním.
18
Zpráva pro Draka
„To stačí, Loiale,“ prohlásil Rand rázně a nacpal si palcem tabák do krátké fajfky. Bylo to tairenské listí s lehce olejnatou chuti po sušení, ale nic jiného nebylo k sehnání. Zaduněl hrom, pomalu a těžkopádně. „Se všemi těmi otázkami nakonec ochraptím.“
Seděli u dlouhého stolu v jednom z větších pokojů v sídle urozeného pána Algarina. Zbytky oběda byly odstrčené stranou. Sluhové byli většinou staří a pomalejší, co Algarin odešel do Černé věže. Liják zřejmě polevoval, i když poryvy větru hnaly do oken kapky deště dost prudce, aby sklo v šesti nažluto natřených špaletách chřestilo. Mnoho tabulek mělo bublinky a některé křivily to, co leželo na druhé straně, k nepoznání. Stoly a židle byly jednoduše vyřezávané, podobné se daly najít na mnoha statcích, a žluté lišty pod vysokým, trámovým stropem byly ozdobené jen o málo víc. Dva krby na opačných stranách místnosti byly široké a vysoké, ale z obyčejného kamene, a kozlík a náčiní masivní, z tepaného železa. Ač byl Algarin urozený pán, bohatý rozhodně nebyl.