„Ten titul mu právem náleží,“ podotkla Kadsuane, aniž by vzhlédla od výšivky. Ona to musela vědět, protože ho pomáhala chytit, když si říkal Drak Znovuzrozený, jeho i Taima. Ozdoby ve vlasech se zhouply, když kývla. „Pche! Menší panáček s kouskem půdy v horách, většinou na kopci. Ale král Johanin a korunní vysoká rada ho pozemků i titulu zbavila, když se stal falešným Drakem.“
Logainovi naskočily na tvářích rudé skvrny, přesto mluvil klidně a ovládané. „Mohli mi sebrat panství, ale nemohli mi sebrat to, čím jsem.“
Kadsuane, stále zdánlivě zabraná do vyšívání, se tiše zasmála. Verin přestala cvakat jehlicemi. Prohlížela si Logaina jako tlustý vrabec brouka. Alivia na něj také přesunula upřený pohled a Harilin a Enaila se očividně nesoustředily na hru. Min se tvářila, že si dál čte, ale ruce měla položené na manžetách kabátu. Nosila tam poschovávané nože. Nikdo z nich mu nevěřil.
Rand se zamračil. Ten člověk si mohl říkat, jak chce, pokud bude dělat, co má, ale Kadsuane do něj ryla, i do všech ostatních v černých kabátech, stejně, jako ryla do Randa. Nebyl si jistý, nakolik Logainovi sám důvěřuje, ale musel pracovat s nástroji, jaké měl po ruce. „Je to vyřízené?“ S Logainem v místnosti Loial už zase otevíral kalamář.
„Víc než polovina Černé věže je v Arad Domanu a Illianu. Poslal jsem všechny muže se spojenými Aes Sedai kromě těch, co jsi nařídil.“ Logain během řeči došel ke stolu, našel mezi talíři a zbytky modře polévaný džbán s trochou vína a nalil si do zeleně polévaného poháru. V domě bylo jen málo stříbrného nádobí. „Měl jsi mi dovolit přivést sem víc mužů. Počty se příliš naklonily ve prospěch Aes Sedai, než aby se mi to líbilo.“
Rand zabručel. „Protože je to částečně tvoje dílo, tak s tím dokážeš žít. Stejně tak i ostatní. Pokračuj.“
„Dobraine a Rhuark pošlou vojáka se zprávou, jakmile najdou někoho, kdo velí víc než jen vesnici. Kupecká rada tvrdí, že pořád vládne král Alsalam, ale nechtějí nebo nemůžou ho přivést ani říct, kde je, a zřejmě si jdou navzájem po krku. A Bandar Eban je napůl opuštěný a převzala to tam lůza.“ Zaškaredil se do vína. „Trochu řádu tomu dodávají bandy rváčů a vynucují si od lidí jídlo a peníze, přičemž tvrdí, že je ochraňují, ale berou si, co se jim zlíbí, včetně žen.“ Z pouta se náhle nesl doběla rozpálený vztek a Nyneiva zavrčela. „Rhuark s tím šel skoncovat, ale když jsem odcházel, měnilo se to v bitvu,“ dokončil Logain.
„Rváči se proti Aielům neudrží. Jestli Dobraine nenajde žádného vůdce, bude se jím muset prozatím stát sám.“ Pokud je Alsalam mrtvý, což vypadalo pravděpodobné, bude muset jmenovat správce pána Draka v Arad Domanu. Ale koho? Bude to muset být někdo, koho Domanci přijmou.
Druhý muž se zhluboka napil vína. „Taim neměl radost, že odvádím z věže tolik mužů a nechci mu říct, kam jdou. Myslel jsem, že tvůj rozkaz roztrhá. Vyzkoušel každý trik, aby zjistil, kde jsi. Hrozně rád by se to dozvěděl. Úplně mu plály oči. Nedivil bych se, kdyby mě nechal vyslechnout, pokud bych byl takový hlupák, abych se s ním sešel sám. Jedna věc mu ale udělala radost: nevzal jsem žádné z jeho nohsledů. To bylo jasné.“ Usmál se, ale temně, ne pobaveně. „Mimochodem, těch je dneska jedenačtyřicet. Asi tuctu z nich vydal dračí špendlík a ve svých ‚speciálních‘ hodinách jich má přes padesát, přičemž většinu zverboval teprve nedávno. Něco plánuje, a já pochybuju, že se ti to bude líbit.“
Říkal jsem ti, ať ho zabiješ, když jsi měl možnost, chechtal se šíleně Luis Therin. Říkal jsem ti to. A teď je pozdě. Příliš pozdě.
Rand naštvaně vyfoukl modrošený kouř. „Přestaň,“ řekl a mínil jak Logaina, tak Luise Therina. „Taim vybudoval Černou věž a ta se dnes počtem téměř vyrovná Bilé a každý den roste. Jestli je temný druh, jak tvrdíš, proč by to dělal?“
Logain se mu klidně podival do očí. „Protože to nemůže zarazit. Pokud jsem slyšel, už na začátku byli mezi muži, kteří dokážou cestovat, tací, co nebyli jeho patolízalové, a on neměl žádnou výmluvu, proč by měl verbovat jenom sám. Ale uvnitř Černé věže vybudoval a schoval svou vlastní věž a muži v ní jsou věrní jemu, ne tobě. Pozměnil seznam zběhů a omlouvá se za ‚upřímný omyl‘, ale můžeš se vsadit, že to žádný omyl nebyl.“
A jak věrný je Logain? Pokud se jeden falešný Drak zdráhá následovat Draka Znovuzrozeného, proč by se neměl zdráhat i ten druhý? Možná si myslí, že má důvod. Jako falešný Drak byl slavnější než Taim, úspěšnější, sebral vojsko, které se prohnalo Ghealdanem a cestou do Tearu téměř dosáhlo Lugardu. Polovina známého světa se při vyslovení jména Logain třásla. Přesto Černou věž ovládal Mazrim Taim a Logain Ablar byl jenom další aša’man. Min kolem něj viděla auru slávy. Jak té slávy dosáhne, to už ale neviděla.
Rand si vyndal fajfku z úst a hlavička ho pálila do dlaně s vypálenou volavkou. Musel bafat opravdu zuřivě, aniž by si to uvědomil. Potíž byla v tom, že Taim a Logain představovali menší problém. Museli počkat. Nástroje po ruce. Dal si práci, aby mluvil klidně. „Taim odstranil jejich jména ze seznamu. To je důležité. Jestli někoho protěžuje, tak to zarazím, až budu mít čas. Ale Seančané jsou první. A možná taky Tarmon Gai’don.“
„Jestli?“ zavrčel Logain a praštil s pohárem o stůl tak silně, až ho rozbil. Víno se rozlilo po stolní desce a kapalo na zem. Zamračeně si otřel mokrou ruku o kabát. „Myslíš, že si jenom něco představuju?“ Jeho tón byl stále rozhořčenější. „Nebo si to vymýšlím? Myslíš, že to je žárlivost, al’Thore? To si myslíš?“
„Poslouchej mě,“ začal Rand a zesílil hlas proti dunění hromu.
„Řekla jsem ti, že čekám, že se ty a tví přátelé v černých kabátech budete ke mně, k mým přátelům a hostům chovat slušně,“ pronesla Kadsuane přísně, „ale rozhodla jsem se, že se to musí rozšířit na ostatní.“ Stále se skláněla nad vyšívacím kruhem, ale mluvila, jako by jim šermovala prstem pod nosem. „Aspoň když jsem u toho. To znamená, že jestli se budete dál hádat, tak vám naplácám.“ Harilin a Enaila se smály, až se jim zašmodrchala kolíbka. Nyneiva se smála taky, i když se to snažila zakrýt rukou. Světlo, dokonce i Min se usmívala!
Logain se naježil a zaťal zuby, až měl Rand dojem, že slyší, jak mu skřípou. Sám se hodně snažil neježit. Kadsuane a její zatracená pravidla. Její podmínky, aby se stala jeho rádkyní. Předstírala, že si o to řekl, a občas dodala nějakou další. Pravidla nebyla vyloženě tíživá, ale způsob, jakým je prosazovala, byl vždycky jako dloubnutí ostrým klackem. Otevřel ústa, aby jí sdělil, že s jejím pravidly skončil, a s ní ostatně taky, jestli to už musí být.“
„Taim bude s tím, co má v plánu, nejspíš muset počkat na Poslední bitvu,“ promluvila náhle Verin. Pletení, beztvarou hroudu, která mohla být čímkoliv, měla položené v klíně. „Přijde to brzy. Podle všeho, co jsem o tom četla, jsou znamení jasná. Polovina sluhů poznala na chodbách mrtvé lidi, které znali zaživa. Stává se to dost často, aby je to už neděsilo. A tucet mužů, přehánějících dobytek na jarní pastviny, viděl, jak se poměrně velké město jen pár mil na sever rozplynulo v mlze.“
Kadsuane zvedla hlavu a upřela oči na obtloustlou hnědou sestru. „Děkuju, že tu opakuješ, co jsi nám říkala už včera, Verin,“ prohlásila suše. Verin zamrkala a opět se chopila pletení. Mračila se, jako by si sama nebyla jistá, co z toho má nakonec být.