„Řekl jsi svým Aes Sedai, že smějí usměrňovat na svou obranu?“ zeptal se klidně.
„Vypadám jako hlupák, abych to neudělal?“ prskl Logain. Stál u vedlejšího okna a už držel saidín, téměř tolik, kolik dokázal natáhnout Rand sám. Tkal tak rychle, jak zvládal. „Hodláš nám pomoct, nebo se budeš jenom dívat, můj pane Draku?“ Vjeho hlase bylo až příliš jízlivosti, ale teď nebyla vhodná chvíle to řešit.
Rand se zhluboka nadechl, uchopil špalety po stranách okna kvůli závrati, jež přijde – zlatohřívé dračí hlavy na hřbetech jeho rukou jako by se kroutily – a sáhl pro jedinou sílu. Jak ho zaplavil saidín, zatočila se mu hlava. Ledové plameny a hroutící se hory, ten chaos se ho snažil stáhnout dolů. Ale byl požehnaně čistý. Stále nad tím žasl. Točila se mu hlava a obracel se mu žaludek, podivná nevolnost, jež měla odejít spolu se špínou, ale proto se okna nechytil ještě pevněji. Plnila ho jediná síla – ale v té chvíli závrati mu ji Luis Therin sebral. Ohromený hrůzou jen zíral na trolloky a myrddraaly ženoucí se k hospodářským budovám. S jedinou silou v sobě rozeznával špendlíky připíchnuté na mohutných ramenou. Stříbrný vír bandy ahf’fraitů a krvavě rudý trojzubec ko’balů. Rozeklaný blesk grem’lenů a zahnutou sekeru al’ghulů. Železnou pěst defmonů, krvavou pěst gno’monů. A pak tam byly lebky. Rohatá lebka dha’belů, dýkou probodnutá lebka bhan’šínů. Trolloci měli rádi lebky, pokud se tedy dalo říct, že mají vůbec něco rádi. Zřejmě tu bylo všech dvanáct hlavních tlup a některé menší. Zahlédl špendlíky, které neznal. Jeden vypadal jako otevřené oko, další jako ruka probodená dýkou, člověk svíjející se v plamenech. Blížili se k budovám a mezi došky se objevily meče, jak se Saldejci pokoušeli prosekat na střechy. Došky byly tuhé. Budou muset být opravdu zoufale usilovní. Zvláštní, co ho napadalo, když ho mohl vzápětí zabít šílenec, který chtěl sám zemřít.
Prameny vzduchu vystrčily špaletu před ním ve spršce skleněných střepů a dřevěných třísek. Moje ruce. Luis Therin supěl. Proč nemůžu pohnout rukama? Potřebuju zvednout ruce! Země, vzduch a oheň setkaly něco, co Rand neznal, šest pramenů najednou. Akorát že jakmile uviděl předivo, pochopil. Ohnivé květy. Mezi trolloky se objevilo šest svislých rudých paprsků deset stop vysokých a tenčích než Randovo předloktí. Nejbližší trolloci uslyší pronikavé kvílení, ale pokud si nepředávali vzpomínky od války Stínu, neuvědomovali si, že slyší smrt. Luis Therin spředl poslední vlákno vzduchu a oheň vykvetl. S řevem, jenž otřásl zámkem, se každý rudý paprsek vmžiku roztáhl do plamenného kotouče třicet stop v průměru. Rohaté hlavy a čenichy létaly vzduchem spolu s pažemi a nohama v botách či zakončenými drápy a kopyty. Trolloci na sto kroků i víc od výbuchu šli k zemi, jenomže někteří se zase zvedli. Luis Therin ještě nedokončil těchto šest tkaniv a už splétal šest dalších, ducha se dotkl oheň, tkanivo pro průchod, ale s určitým způsobem přidanou zemí. Objevily se známé modrostříbmé svislé čáry rozestavené nedaleko od zámku, protože Rand znal okolí dobře, otočily se a – neobjevily se otvory, jen mlžně černé průchody čtyři kroky na čtyři. Místo aby zůstaly otevřené, neustále se otevíraly a zavíraly. A nezůstaly ani na místě, naopak, hnaly se trollokům vstříc. Průchody, a přece ne. Smrtonosné průchody. Jakmile se smrtonosné průchody pohnuly, Luis Therin zavázal sítě na volné uzly, které za chvíli povolí, než se celé tkanivo rozplyne, a začal spřádat dál. Další smrtonosné průchody, další ohnivé květy otřásaly zdmi domu a trhaly trolloky na kusy a srážely je k zemi. První ženoucí se smrtonosný průchod zasáhl trolloky a prosekal se jimi. Nešlo jen o řezající okraj neustále se otevírajícího a zavírajícího průchodu. Kudy smrtnonosné průchody prošly, tam prostě žádní trolloci nezůstali. Moje ruce! ječel šílenec. Moje ruce!
Rand pomalu zvedl ruce a prostrčil je otvorem. Luis Therin okamžitě setkal oheň a zemi do složitého vzoru a Randovi z konečků prstů vyletěla rudá vlákna a roztáhla se. Toto byly ohnivé šípy. Ty znal. Jakmile zmizely, objevily se další tak rychle, až to vypadalo, že blikají, ne že odlétají. Trolloci zasažení vlákny sebou trhali, jak jim vybuchovalo maso a krev, vmžiku přehřáté nad bod varu, a v tlustých tělech vznikaly díry. Často padli další dva nebo tři za první obětí, než vlákno vyhaslo. Rand roztáhl prsty a pomalu pohyboval rukama sem a tam, šíře smrt podél celé linie. Objevily se ohnivé květy, které nebyly jeho dílem, a smrtonosné průchody o něco menší než Luise Therina, i ohnivé šípy – to musel být Logain. Ostatní aša’manové dávali pozor, ale jen pár jich bylo na místě, odkud mohli vidět, jak ta poslední dvě tkaniva vznikají.
Trolloci padali po stovkách, po tisícich, rvaní blesky a ohnivými koulemi. Ohnivé květy, smrtonosné průchody a ohnivé šípy, sama země jim vybuchovala pod nohama, a přesto se hnali dál, řvali a mávali zbraněmi; myrddraalové jeli těsně za nimi, černé meče v rukou. Když se přiblížili ke kůlnám, někteří trolloci je obklíčili, bušili pěstmi na vrata, páčili prkna meči a oštěpy či házeli zapálené pochodně na doškové střechy. Saldejci nahoře stříleli z jezdeckých luků, jak nejrychleji zvládali, a zkopávali pochodně, ale některé se zachytily na okraji střechy a dokonce i vlhké došky začínaly chytat.
Ohně, snažil se Rand předat Luisi Therinovi. Saldejci uhoří! Udělej něco!
Luis Therin neodpověděl, jen dál splétal smrt, jak nejrychleji dokázal, a vrhal ji na trolloky, smrtonosné průchody a ohnivé šípy. Myrddraal, proklatý půl tuctem rudých vláken, sletěl ze sedla, pak další. Třetí přišel o hlavu, zasažen ohnivým šípem, kdy se mu uvařila krev a maso, ale přesto jel dál a mával mečem, jako by nevěděl, že je mrtvý. Rand si je vybíral. Pokud zabije všechny myrddraaly, trolloci se otočí a utečou.
Luis Therin nyní setkával pouze smrtonosné průchody a ohnivé šípy. Masa trolloků byla příliš blízko zámku, než aby riskoval ohnivé květy. Někteří aša’manové si to zřejmě hned neuvědomili. Místností otřásaly výbuchy, celý zámek se klepal, jako by do něj bušila obří kladiva, jako by se měl rozpadnout, a pak už žádné výbuchy nepřicházely, jen pokud někde vybuchla ohnivá koule či sama země vybuchla a rozhodila trolloky jako rozbité hračky. Z oblohy pršely blesky. Modrostříbmé střely neustále dopadaly tak blízko domu, až se Randovi ježily všechny chlupy.
Některým trollokům se podařilo vypáčit vrata jedné stodoly a hrnuli se dovnitř.
Rand posunul ruce a srazil ty, kteří byli ještě venku, rudými vlákny, jež do nich nadělala díry. Několika se podařilo proniknout dovnitř, ale s těmi si to budou muset Saldejci vyřídit sami. Na jiné stodole a stáji se začaly v plamenech vlnit došky. Muži kašlali ze štiplavého kouře, zatímco stříleli z luků.
Poslouchej mě, Luisi Therine. Oheň. Musíš něco udělat!
Luis Therin neřikal nic, jen spřádal sítě na zabíjení trolloků a myrddraalů.
„Logaine!“ zařval Rand. „Požáry! Uhas je!“
Druhý muž také neodpověděl, ale Rand viděl tkaniva vytahující žár z plamenů a dusící je. Prostě zmizely a zanechaly za sebou jen studené, zčernalé došky, z nichž nestoupaly ani pramínky kouře. Mezi trolloky kráčela smrt, ale byli tak blízko, že domem otřásaly už i výbuchy ohnivých koulí.
Náhle byl vedle okna opěšalý myrddraal, bezokou tvář klidnou jako Aes Sedai, a bodl proti Randovi černým mečem. Do prsou ho zasáhly dva vržené aielské oštěpy a v hrdle mu skončil nůž, ale on se jenom zapotácel, než pokračoval ve výpadu. Rand spojil prsty, a těsně předtím, než k němu čepel dosáhla, myrddraala roztrhala stovka ohnivých šípů a odhodila ho dvacet kroků daleko. Zůstal tam ležet, celý prošpikovaný, a cedil černou krev. Myrddraalové zřídkakdy umírali hned, ale tenhle už sebou ani necukl.